Hledat pomoc je projevem síly oběti

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: středa 1. únor 2023 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít. (Dalajláma)

Dne 22. února 1990 byla ve Velké Británii podepsána Charta práv obětí. Den podpisu se pak stal Evropským dnem obětí zločinu. Tento den připomíná, kolik z nás se už stalo obětí trestného činu a zároveň se snaží zvýšit povědomí o možné pomoci a podpoře obětí a jejich blízkých, které taková situace také zasáhne, i když nepřímo.

Sedmdesátiletý senior zjistil při placení v obchodě, že mu někdo ukradl peněženku. Měl v ní 800 korun, občanský průkaz a kartičku zdravotní pojišťovny. Po této krádeži se uzavřel do sebe a přestal vycházet z bytu. Když ho konečně rodina dotlačila k návštěvě poradny pro oběti, vyšlo najevo, že dopad této události měl na jeho život vliv v mnoha rovinách. Jednak se cítil trapně u pokladny, protože to vypadalo, že si peněženku prostě zapomněl doma a jako zastírací manévr si vymyslel krádež. Dalším negativním faktem bylo, že oněch 800 korun představovalo, po zaplacení nájmu a ostatních pravidelných výdajů, pro jeho rozpočet citelnou ztrátu, za tuto sumu pořizoval jídlo na celý týden. Díky tomuto zážitku ztratil pocit bezpečí, bál se vycházet ven i do obchodu. Nemluvě o nutnosti vyřídit si nové doklady.

Tento krátký příběh ukazuje, že obětí se může stát kdokoliv, a že je důležité vnímat tyto situace a jejich dopady z širšího pohledu a s ohledem na specifickou situaci každé oběti.

Když se řekne oběť trestného činu, mnoho z nás si automaticky přestaví někoho, kdo byl přepaden, znásilněn nebo dokonce zabit. Je důležité si uvědomit, že kromě oběti takto závažných trestných činů je obětí každý, na kom se někdo druhý dopustil protiprávního jednání a nemusí až tolik záležet na právní kvalifikaci, jako na dopadech této události na život dotyčného. Někdo se dokáže poměrně rychle vyrovnat s násilným trestným činem, někdo jiný může být na delší dobu paralyzován po krádeži peněženky.



Definice oběti trestného činu podle zákona č. 45/2013 Sb.:

Za oběť trestného činu je považována fyzická osoba, které bylo, nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma, nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil.

Za oběť je považován každý, kdo se cítí být obětí trestného činu, nevyjde-li najevo, že tomu tak není, nebo že se jedná o zneužití postavení oběti. Svá práva podle zákona může uplatňovat každý, kdo se cítí být poškozen protiprávním jednáním a je jedno, zdali je pachatel zjištěn, nebo byl odsouzen.

Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, je za oběť trestného činu, která má zakotvena práva podle tohoto zákona, považován příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner nebo druh, je-li osobou blízkou. A je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich. Například pokud došlo k vraždě pana XX, jsou podle tohoto zákona za oběť považovány i jeho děti a manželka. Všichni mají například právo na peněžitou pomoc dle tohoto zákona.

Zákon č. 45/2013 Sb. zakotvil nárok „zvlášť zranitelných obětí“ na bezplatnou odbornou pomoc a s účinností tohoto zákona byl také spuštěn „Registr poskytovatelů obětem trestných činů“, do kterého se zapisují registrované subjekty, akreditované subjekty a advokáti na základě jejich žádosti.

❞ V České republice je ročně oznámeno asi 180 tisíc trestných činů. Každé oznámení představuje minimálně jednu oběť...

V České republice je ročně oznámeno asi 180 tisíc trestných činů. Každé oznámení představuje minimálně jednu oběť. Po trestném činu se mohou u oběti objevit pocity opuštěnosti, neschopnost koncentrace, zhoršené chápání, změny nálad, pocity úzkosti a nejistoty, ztráta sebedůvěry, panika a rostoucí podezíravost, potřeba být sám nebo zvýšená potřeba péče a dohledu. Každý člověk je jedinečný. U někoho se vyvine pouze některá z těchto reakcí, u jiného celá škála. Intenzitu dopadu trestného činu ovlivňují tři faktory, které oběť nemůže nijak ovlivnit: momentální životní situace v době, kdy k činu došlo, průběh a míra „pošpinění“ pachatelem a reakce všech osob, s kterými je oběť po činu v kontaktu.

Oběť není jen oběť

Znát svá práva je prospěšné v každé situaci, ať jde o uzavírání smluv, pobyt v nemocnici, nákup v obchodě nebo v pracovně právní vztahy. Ale v té, kdy je vám nebo vašim blízkým ublíženo na zdraví nebo způsobena újma, je to obzvlášť důležité. Ještě před třiceti lety byl rozsah práv obětí trestných činů velmi skromný a ve srovnání s právy pachatele byla práva obětí téměř zanedbatelná. To se však výrazně změnilo. Pokud dnes oznámíte na policii, že jste se stali obětí trestného činu a následně je tato skutečnost potvrzena, dostanete řadu formulářů, které vás poučí nejen o vašich povinnostech, ale zejména o vašich právech, které vám z této situace plynou. Je důležité si uvědomit, že většina obětí se postupně ocitá v trojím postavení. Nejprve – a současně stále – je obětí. V případě zahájení trestního řízení se ale stává také poškozeným a konečně v určitém stádiu tohoto řízení vystupuje rovněž v roli svědka. Z každé této role plynou jiná práva.

Stále relativně nový zákon č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů všechna dosud existující práva doplnil o právo být doprovázen k podání trestního oznámení, vysvětlení nebo svědecké výpovědi a k dalším procesním úkonům zvoleným důvěrníkem.

Práva v roli oběti trestného činu:

  • na odbornou pomoc,
  • na informace,
  • na ochranu před hrozícím nebezpečím,
  • na ochranu soukromí,
  • na ochranu před druhotnou újmou,
  • na finanční kompenzaci.

Bylo pro mě těžké vypovídat k činu, jehož obětmi jsme se s bráchou stali. Bratr to nepřežil. Před hlavním líčením u soudu jsem proto využil svého práva a písemně jsem požádal předsedkyni senátu, zda bych mohl vypovídat bez přítomnosti obžalovaného a také s vyloučením veřejnosti během mého výslechu. Vyhověla mi a dokonce mi zajistila oddělenou čekárnu, kde jsem strávil asi dvacet minut před podáním své svědecké výpovědi. Nepotkal jsem se ani s novináři, ani s rodinou obžalovaného. Můj doprovod – důvěrník – mohl čekat se mnou a doprovodil mě i do jednací síně. O takovém právu by měli vědět všichni. Přetěžký úkol se stal díky těmto opatřením snesitelným.

Byla jsem za bílého dne napadena nedaleko svého bydliště a znásilněna. Díky dobré radě přátel jsem byla do 48 hodin v poradně Bílého kruhu bezpečí. Vedle morální a psychologické pomoci jsem získala i několik užitečných rad ke svým právům v trestním řízení. Mé jméno již bylo uvedeno ve spise, protože mě nikdo o právu na utajení mé totožnosti coby svědka nepoučil. Zanedlouho jsem byla vyzvána k výslechu za účelem poznání osoby pachatele. S poukazem na to, že si nepřeji, aby si pachatel nebo jeho obhájce později ve spise přečetli mé jméno ani další informace vedoucí k mému ztotožnění, jsem jako poškozená v postavení svědka požádala o odstranění jména ze spisu. Nebylo to jednoduché, ale trestní řízení bylo na začátku a se spisem se zatím seznámil jen úzký okruh osob, takže mi nakonec orgány činné v trestním řízení vyhověly a mé jméno a další osobní údaje byly vedené zcela odděleně od spisu. Výrazně to přispělo ke snížení mého strachu během celého řízení, zejména po dopadení a odsouzení pachatele.

Práva v roli poškozeného v trestním řízení:

  • na informace,
  • na aktivní účast v trestním řízení,
  • na právní pomoc,
  • na zajištění ochrany a bezpečí,
  • na dispoziční právo,
  • na finanční kompenzaci.

Práva v roli svědka v trestním řízení:

  • na užití mateřského jazyka,
  • na informace,
  • na právní pomoc,
  • na zajištění ochrany a bezpečí,
  • na zákaz výslechu,
  • na odepření výpovědi.

V trestním řízení jsme byli nejen poškozenými, ale vypovídali jsme i jako svědci trestného činu. Pachatel choval velkou nenávist k celé naší rodině a netajil se tím ani v průběhu vyšetřování. Požádali jsme proto orgány činné v trestním řízení o informace o něm jako obviněném a následně i soud o informace o odsouzeném. Chtěli jsme je znát pro případ, že by z vazby a posléze z výkonu trestu uprchl nebo byl předčasně propuštěn. Z věznice nás proto včas informovali o termínu jeho propuštění na svobodu. Bylo pro nás důležité, že jsme nežili v nejistotě a na případné setkání s ním jsme se mohli předem včas připravit.



Organizace, které pomáhají

Problematice pomoci se věnují především organizace neziskového sektoru. Jde například o Bílý kruh bezpečí, který působí od roku 1991 a o kterém jsem psala v listopadovém čísle roku 2021. Dalšími organizacemi, které se věnovaly a věnují pomoci obětem trestných činů, jsou především místně působící poradny. Z těch celostátně působících uvedu organizaci In lustitia, která nabízí pomoc obětem z nenávisti nebo La Strada, která se věnuje tématu obchodování s lidmi a vykořisťování. Další organizací je Rozkoš bez rizika s tématem prostituce. Ze státních institucí můžeme kromě soustavy policie, státní zastupitelství a soudy, jmenovat především Probační a mediační službu ČR.  Vznikla v roce 2000, má kancelář ve všech 74 soudních okresech republiky a věnuje se obětem nejen v rámci mediační činnosti, ale také samostatně. Na tuto organizaci se nejčastěji obracejí s prosbou o pomoc ženy, které jsou obětmi majetkových nebo násilných trestných činů, často domácího násilí. Pomoc obětem domácího násilí je systémově poskytována od roku 2007 podle zákona č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím.

Building Bridges

Snaha o vzájemné propojení pachatelů a obětí se nazývá restorativní neboli nápravná justice. Nejde jen o to, aby šel pachatel do vězení, ale aby si uvědomil, co konkrétního druhému člověku udělal a aby se to snažil napravit. Od roku 2012 prosazuje tento trend v českých věznicích Mezinárodní vězeňská služba (MVS), která připravuje vězně na propuštění a také jim pomáhá po skončení trestu. Její projekt Stavění mostů (Building Bridges) realizují ve dvou věznicích. Přestože se obvykle vrací zpět do vězení sedm z deseti odsouzených, u vězňů spolupracujících s MVS se uvádí, že je míra recidivy až desetkrát menší. Setkání obětí a pachatelů nesouvisejících případů a vyprávění jejich příběhů jsou emočně velmi náročná a podle psychologa Leoše Fouska, který s odsouzenými pracuje pravidelně, může tento „emoční šok“ způsobit změnu v chování pachatelů trestných činů. Pozitivní dopady projektu potvrzuje i ředitelka MVS Gabriela Kabátová: „Building Bridges má velký přínos i pro oběti trestných činů, které často mívají pocit falešné viny a tendenci uvěřit tomu, že si za všechno můžou samy. My jim ale ukážeme, že plnou odpovědnost za čin nese pouze pachatel.“

❞ Trestné činy, o kterých se nikdo nikdy nedozví, tvoří podle odborníků téměř tři čtvrtiny všech zločinů. Jedním z důvodů jejich utajení je i strach oběti promluvit...

Trestné činy, o kterých se nikdo nikdy nedozví, tvoří podle odborníků téměř tři čtvrtiny všech zločinů. Jedním z důvodů jejich utajení je i strach oběti promluvit. Za to, co se stalo, často obviňují samy sebe, a také se bojí reakce okolí. A i když o nich mluvit nedokážou, následné trauma si často nesou až do konce života. Proto je péče o oběti trestných činů tak důležitá.


Použité příběhy byly publikovány Bílým kruhem bezpečí

Zobrazení: 370