Chceš moje parkovací místo? A chceš i moje postižení?

Rubrika: Naše téma Zveřejněno: pátek 1. květen 2020 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Vyhrazená parkoviště pro handicapované od A (téměř) do Z

Kolem parkovacích míst pro naše handicapované spoluobčany se občas strhne bouřlivá diskuse. Jak mají být označena, jak mají být vymezena, jak se na nich může parkovat, jak je to s místy pro invalidy u obchodních center, jak s místy pro invalidy v podzemních garážích, co místa pro invalidy na jiných soukromých pozemcích, jaké jsou sankce, proč se strážníci a policisté vždycky pletou... Jak můžou strážníci a policisté zasahovat na soukromých komunikacích... Zkrátka a dobře, mezi řidiči panuje mnoho mýtů a nejasností i na tohle téma.

Uznejme, že z pohledu laika je skutečně tato oblast poměrně zamotaná a lidem, kteří svůj volný čas netráví studiem právních norem na téma „silniční doprava“, se občas není co divit.

Problematika parkování na místech vyhrazených pro invalidy je strážníky relativně často řešena. Pražští strážníci řešili za minulý rok přes devět tisíc případů neoprávněného parkování na takových místech. Určitě nepřekvapí, že nejvíce jich bylo na území městské části Praha 1. V tom nejsou započítány případy zjištěného falšování, neoprávněného použití a zneužívání průkazů invalidních osob, o kterých jste se mohli dočíst v jednom z předchozích čísel.

Oblasti silniční dopravy se na našem Útvaru vzdělávání Městské policie Praha dlouhodobě věnuje lektor Mgr. Jiří Filler: „Při našem setkání na téma vyhrazeného stání pro handicapované budeme muset pomyslně listovat v několika právních normách. Bohužel, bez suchých citací paragrafů různých zákonů a jiných předpisů se občas neobejdeme.“

Všechno kolem vyhrazených parkovišť se točí kolem svislé dopravní značky IP 12. Tahle značka už svým názvem „vyhrazené parkoviště“ dává jednoznačně najevo, že tohle parkoviště nebo parkovací místo rozhodně není pro každého. Kdo je onen „vyvolený“, kdo tady může zastavit či stát, to je uvedené buď na dodatkové tabulce, nebo piktogramem přímo na značce.  

Oprávněnou osobou, ať už právnickou, nebo soukromou, může být organizace, firma, úřad, vozidlo s konkrétní registrační značkou, ale může to být i někdo, kdo je označený v příloze č. 4 vyhlášky č. 398/2009 Sb. (vyhláška o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb). Mohou to být osoby na vozíku, osoby se sluchovým postižením nebo osoby doprovázející dítě v kočárku. Často připojená dodatková tabulka uvádí i dobu parkování oprávněného uživatele, takže v jiném čase mohou „vyhrazenku“ využívat i ostatní řidiči.

Další text ke značce IP 12 ve vyhlášce Ministerstva dopravy č. 294/2015 Sb. v sobě skrývá jednu záludnost: „Značka, na které je uveden symbol zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku, je vždy doplněna vodorovnou dopravní značkou „Vyhrazené parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou“.

Vodorovnou dopravní značkou se míní V 10f. Její popisek říká, že na ploše vyznačené touto značkou smí zastavit a stát pouze vozidlo označené parkovacím průkazem označujícím vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou. A toto vodorovné značení že vždy doplňuje svislou dopravní značku IP 12 „Vyhrazené parkoviště“ se symbolem invalidního vozíku.

Na první pohled by se tedy zdálo, že jedna značka bez druhé ztrácejí platnost, jedna odkazuje na druhou. IP 12 odkazuje na vodorovnou, V 10 f odkazuje na svislou. Ale nezapomínejme, že to platí jen pro značku se symbolem invalidy.

Ve chvíli, kdy jsou na místě obě značky, platí ustanovení zákona č. 361/2000 Sb.: přestupku se dopustí ten, kdo: „neoprávněně stojí s vozidlem na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením“ (konkrétně paragraf 125c, odstavec 1, písmeno f, bod 11). Z textu mimo jiné jasně vyplývá povinnost viditelně umístit originál (!!) parkovacího průkazu takovým způsobem, aby z vnější strany vozidla byla čitelná jeho platnost, sériové číslo a název úřadu, který ho vydal.

Na „vyhrazence“ s oběma značkami nesmíme zastavit a stát vůbec. Ani ony pověstné tři minuty. Prostě vůbec. Možná sankce? Při zastavení do výše dva tisíce, při stání do výše dva a půl tisíce korun. Z pohledu strážníka lze oba přestupky řešit příkazem na místě.

Absence vodorovného značení

Jenže v praxi někdy schází značka vodorovná. Jiří Filler k tomu říká: „Vodorovná značka nemusí odpovídat právní normě. Nemusela být vůbec vyznačená, mohla být při opravě vozovky zbroušená, časem se třeba stala nečitelnou, může být zakrytá sněhem nebo spadaným listím. Ministerstvo dopravy opakovaně, naposledy 14. května 2015, k tomuto problému vydalo svoje stanovisko.“

Zmíněné poslední stanovisko má číslo 61/2014-160-OST/2 a kromě jiného se tady píše: „(...) řidič vozidla, které na místě za svislou dopravní značkou zastaví a stojí, může být sankcionován za přestupek proti plynulosti a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích dle § 125c, odst. 1, písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Hlavním argumentem odůvodňujícím tento závěr byl § 76 odst. 2 zákona o silničním provozu, který stanovuje nadřazenost svislých stálých dopravních značek nad dopravními značkami vodorovnými.“

Ministerstvo zdůvodňuje: „...vodorovné dopravní značení v tomto případě slouží především k tomu, aby bylo jasně vyznačeno, kolik prostoru musí být pro vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou vyhrazeno. Řidič vozidla, pro které není parkoviště svislou dopravní značkou vyhrazeno, má však i bez vyznačení vodorovné dopravní značky č. V 10f povědomí o tom, že v místě osazeném svislou dopravní značkou č. IP 12 se nachází parkovací místo pro vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou.“

Ministerstvo dopravy zkrátka zastává názor, že se v případě svislé IP 12 (byť bez symbolu invalidního vozíku) a chybějící vodorovné značky nejedná o stání na „vyhrazence“ pro invalidu, ale bude se jednat o klasické stání na vyhrazeném parkovišti. Věc se tak dostává do jiného právního režimu. Jako strážníci jsme povinni se při řešení řídit tímto právním názorem. Na takovém parkovišti smí jiní řidiči stát nezbytné tři minuty. Jedná se zkrátka a dobře o přestupek podle paragrafu 125c, odstavec 1, písmeno k) s možnou sankcí do výše 2.000 korun.

❞ Jako strážníci jsme povinni se při řešení řídit tímto právním názorem. Na takovém parkovišti smí jiní řidiči stát nezbytné tři minuty...

Tento právní názor vydalo Ministerstvo dopravy na žádost naší městské policie. V praxi se nám totiž v několika jednotkách případů stalo, že přestupková pracoviště některých městských úřadů se v těchto případech odmítla zabývat podáním návrhu na zahájení správního řízení. Přestupková pracoviště měla prostě jiný právní názor. Přiznejme, že i odborná veřejnost je v této věci do jisté míry rozpolcena a jednoznačně se neshodne. Je na zákonodárcích, aby tuto nejednoznačnost někdy v budoucnu odstranili. Nelze do nekonečna apelovat jen na lidskou slušnost, že na „vyhrazenkách“ pro invalidy se prostě nestojí.

Zmíněné parkování po dobu tří minut je ale možné pod podmínkou, že řidič neomezí řidiče, pro které je místo vyhrazeno. Filler k tomu říká: „Nepřímo zákonodárce říká, že abyste mohli místo v takovém případě ihned opustit, musíte se u vozidla stále zdržovat. Jakmile se ona oprávněná osoba objeví, musíte jí místo uvolnit.“

Zpět k vodorovnému značení. Z jakého důvodu by vůbec mělo být vodorovné značení jen v případě invalidů? Jedno logické vysvětlení se nabízí: aby místo bylo přesně ohraničeno a vymezeno. Může přijet jiný řidič, uvidí jen svislou značku, postaví se podle svého uvážení, pak přijede invalida s velkým autem a neotevře dveře. Proto se vodorovná vyhrazenka znormovala: šířka V 10f je nejméně 3,5 m a při podélném stání je délka nejméně 7 m. Symbol invalidního vozíku v minimálním rozměru jeden metr se umísťuje přibližně do středu vyznačené plochy a orientuje se po směru jízdy. Stanovené minimální rozměry jsou více než velkorysé, tady musí zaparkovat jakékoliv auto. Podrobnosti vodorovného značení upravují normy TP 133 a TP 65.

Někdy může dojít k opačné situaci, kdy na místě je vodorovné značení, ale chybí svislé. Takové situace strážníci a policisté neřeší. V případě parkování na vodorovné značce se nejedná o žádné porušení zákona.

Mimochodem, je-li „vyhrazenka“ přidělena konkrétní registrační značce, pak svislé značení obstará úřad (TSK), ale vodorovné značení si musí zajistit oprávněná osoba na vlastní náklady u odborné firmy. Odborná firma bude totiž určitě znát zmíněné příslušné normy.

Jak u obchodních center

Tady přichází ke slovu zákon č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích a zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích.

Zákon č. 13/1997 Sb. hned v druhém paragrafu uvádí, že mezi čtyřmi typy pozemních komunikací jsou kromě dálnic a silnic také místní a účelové komunikace. A první paragraf zákona č. 361/2000 Sb. uvádí, že upravuje a) práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích, b) pravidla provozu na pozemních komunikacích. Takže logicky upravuje provoz také na předmětných místních a účelových komunikacích. A je úplně jedno, že účelová komunikace má třeba soukromého vlastníka, ať už právnickou či soukromou osobu.

A dostáváme se k jádru pudla, protože podle zákona č.13/1997 Sb. je parkoviště součástí pozemní komunikace. Doslova říká, že „Veřejné parkoviště je stavebně a provozně vymezená plocha místní nebo účelové komunikace, určená ke stání silničních vozidel.“ Z textu se dá tedy odvodit, že parkoviště je nedílnou součástí komunikace. Také proto na nich platí klasická pravidla silničního provozu.

❞ A je úplně jedno, zda se pozemky pod nimi nacházejí v majetku toho kterého provozovatele OC nebo samotného majitele obchodního centra. Prostě i tady platí zákon č.361...

A parkoviště u nákupních center jsou veřejně přístupné účelové komunikace. Ať už jsou to parkoviště podzemní, pozemní nebo nadzemní. A je úplně jedno, zda se pozemky pod nimi nacházejí v majetku toho kterého provozovatele OC nebo samotného majitele obchodního centra. Prostě i tady platí zákon č.361.

Na parkovištích se občas objevují zajímavá dílka lidové tvořivosti. K vidění jsou tak svérázné originální piktogramy rodin s dětmi, vyhrazenky pouze pro ženy apod. Oporu v zákoně má jen piktogram dětského kočárku. Filler mě upozorňuje: „Tyhle všechny vyhrazenky jsou bez kamerových záznamů obtížně dokazatelné. I kdybyste natrefili na řidiče, podezřelého z neoprávněného parkování na vyhrazence pro řidiče s dětským kočárkem, jak se bude dokazovat přestupek? Klidně může říci, že s kočárkem přijel, ale už si ho převzala chůva. A vyhrazenky třeba pro ženy nebo rodiny s dětmi jsou jen dobrou vůlí a marketingovým tahem obchodních center.“

Parkování za závorou

Tady ještě více než v předchozích případech zaznívají hlasy, že na parkovištích „za závorou“ nemají strážníci ani policisté vůbec co pohledávat. Taková parkoviště prý nejsou veřejně přístupná, navíc majitel závorou ještě zvýraznil své vlastnické právo a právo určovat vlastní pravidla.

Filler k tomu uvádí: „Může to být pravda, ale také nemusí. Častěji to pravda není. Představme si parkoviště ve vojenském výcvikovém prostoru, ve skladovacím nebo výrobním areálu, mnoho firem má parkoviště pro zaměstnance. Sem nevjede nikdo bez patřičného oprávnění nebo povolení. K vjezdu na podnikové parkoviště potřebujete čip, k vjezdu na vyhrazené parkoviště pro konkrétní bytový dům potřebujete čip. Ale i ten čip je vlastně povolení. Hlídač vám tu závoru nezvedne, bez čipu se nedostanete dál. V drtivé většině případů se bude vědět, kdo tady zaparkoval. Ano, to jsou neveřejná parkoviště, u takové závory naše kompetence končí.“

U vjezdu bývá většinou upozornění, že při vjezdu je člověk povinen se seznámit s provozními předpisy v areálu, protože se jedná o neveřejnou komunikaci. Odlišně bývá řešena například přednost. Tu můžou mít třeba vždy vojenská pásová vozidla, jindy vysokozdvižné vozíky, provozní vozidla majitele areálu apod. Je to právo majitele upravit si pravidla podle sebe.

Jak ale v jiných případech? Na první pohled se může zdát, že závora tvoří určitou překážku, aby dovnitř nevjel každý. Ano, tvoří překážku – aby nebylo parkoviště přeplněné, aby parkující vozidlo nepřekročilo dvě povolené hodiny zdarma. Zaplaťte dvacet korun, pak budete moci vjet. Odeberte si lístek, pak se závora zvedne. Dovnitř můžete, až se nám uvolní parkovací místo. Co je podstatné? Že takové parkoviště neztrácí charakter veřejně přístupné účelové komunikace. A pražské hypermarkety, obchodní domy a obchodní centra mají přesně jen takové závory.

Závora nereguluje, kdo sem smí a nesmí vjet a parkovat. Při myšlence na letošní koronavirovou dovolenou bychom si mohli nostalgicky vzpomenout na závory na chorvatských dálnicích... Ale vraťme se zpět na pražská parkoviště... Takže i „za závorou“ u obchodních center řešíme neoprávněné parkování na vyhrazených místech se svislou značkou IP 12. Podobná situace je u mnoha nemocnic. Stojí v nemocničním areálu auto na „vyhrazence“ pro invalidy? Stojí na „vyhrazence“ pro sanitky nebo primáře oddělení někdo neoprávněně? Budeme tento přestupek řešit.

Prostě z charakteru veřejně přístupné účelové komunikace vyplývá i možnost řešit dopravní přestupky v rámci svých pravomocí jak městskou policií, tak Policií ČR. Mylný, ba až absurdní je názor, že ani v případě dopravní nehody v podzemním parkovišti obchodního centra nemá Policie ČR kompetence cokoliv řešit a že takovou nehodu, popřípadě jiné porušení dopravních pravidel, by měl řešit provozovatel parkoviště. Hlasatelé těchto názorů zapomínají, že provozovatel parkoviště k tomu nemá žádné zákonné zmocnění. Dovedeno ad absurdum, v podzemních garážích by si mohli řidiči jezdit, jak by se jim zlíbilo a jak by chtěli, protože by byli nepostižitelní...

Jak vedle auta s průkazem O7

Jak vlastně zaparkovat vedle auta, označeného parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením? Nechceme být za ignoranty, nechceme invalidního řidiče nijak omezit.

„I v tomto případě se rozlišuje úprava obecná a úprava místní. Obecná úprava je stanovena zákonem, úprava místní dopravními značkami. Při obecné úpravě platí odstup od druhého auta minimálně 1,2 metru z obou stran,“ říká Filler a pokračuje: „Tenhle odstup musím dodržet tam, kde není žádné vodorovné značení.“

Pokud řidič nedodrží odstup 1,2 metru, dopouští se přestupku podle 361/2000 Sb., § 125c, odstavec 1, písmeno k, který je možné řešit příkazem na místě do dvou tisíc korun. Filler však upozorňuje na jedno úskalí: „Také se ale může stát, že domnělý přestupce bude tvrdit, že byl na místě dávno před zdravotně postiženým řidičem a odstup naopak nedodržel onen druhý řidič. Co si počít bez kamerového záznamu? Neprokazatelné.“

Jestliže je však na zemi vodorovná značka V 10f o minimální šířce tři a půl metru, nemusí se  zmíněných 1,2 metru dodržet. Nesmí se zasahovat do prostoru, vymezeného vodorovným označením. Je chybou řidiče vozidla s označením O7, jestliže si zaparkoval příliš blízko vodorovné čáry.

Vždy se najde někdo, kdo nerespektuje značení invalidů a své auto zaparkuje na jejich místě. Lidi, kterým jsou značky ukradené. Lidi, kteří jsou líní udělat pár kroků. Řidiči, kteří chtějí světu ukázat, jací jsou borci a mistři světa. Bezohlední sobci.

Možná jen kdysi potřebovali rychle zaparkovat, nikde žádné jiné místo nebylo a tak to na chvilku riskli. Měli štěstí, nikdo nepřijel a pokuta se také nekonala. A tak to zkusili podruhé a postupně se z toho stal zvyk.

Ale že se z toho stal zvyk neznamená, že je to normální. Ve slušné společnosti se na „ó sedmičce“ prostě nestojí.

Zobrazení: 11975