Měsíčník městské policie hl. m. Prahy
Úvodník červen 2026
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
červen 1991. Na pražských ulicích se poprvé objevili strážníci v modrých uniformách. Žádná velká instituce, žádná tradice za zády — jen začátek. O rok později, v květnu 1992, vznikla Městská policie hl. m. Prahy jako plnohodnotná složka. Dnes, čtyřiatřicet let od těch prvních kroků, je její přítomnost v Praze tak samozřejmá, že si ji málokdo umí odmyslet a právě červnové číslo Pražského strážníka je toho živým dokladem.
Bezpečnost není jednorázová věc
V předminulém čísle jsme vám přinesli článek s titulkem First responder. Nyní na článek naváži a budu pokračovat v tématu první pomoci a školení strážníků. Půjdeme pěkně od začátku. Než se podíváme na základní pravidla resuscitace, zastavení krvácení, musíme se zmínit o tom nejdůležitějším pro samotného zachránce – o jeho vlastní bezpečnosti. Jak se říká – mrtvý nikomu nepomůžeš! Osobně se necítím natolik fundovaný, abych mohl někoho poučovat či školit a psát odborné články. U naší organizace je však více lidí, kteří mají k tomuto tématu co říci. Já jsem oslovil kolegu Zdeňka Matušíka, instruktora výcviku na našem Útvaru vzdělávání. Je to právě on, kdo má bohaté zkušenosti z praxe, kdo strávil řadu let na ulici v přímém výkonu a kdo nyní školí všechny strážníky jak z taktiky, tak právě z první pomoci. Otevřeli jsme tedy téma bezpečnosti, práva, téma chování v krizové situaci, ale i prevenci a vlastní osobní zkušenosti.
Věrnost se cení
V pátek 15. května zaplnilo historickou Brožíkovu síň Staroměstské radnice více než pět desítek strážníků, kteří Praze slouží již 20, 25 a 30 let. Přestože byli v uniformách, dohled nad veřejným pořádkem nebyl tentokrát jejich prioritou. Slavnostní stužkování tradičně zahájil pochod čestné jednotky, a pak už k přítomným strážníkům promluvil pražský primátor Bohuslav Svoboda a ředitel Městské policie hl. m. Prahy Ludvík Klema. Oba vyjádřili poděkování a uznání za náročnou a nezastupitelnou práci strážníků pro metropoli. Vytrvat tolik let v jednom zaměstnaneckém poměru je dnes už něco mimořádného. Navíc v povolání, které je v podstatě nepřetržitou službou druhým a které je často nevděčné i nebezpečné.
Nová ředitelka trojské divočiny
V naší metropoli existuje místo, které zná snad úplně každý, každý ho alespoň jednou v životě navštívil a jeho sláva hvězd se dotýká. Ne, nejedná se o pivnici U Zlatého tygra, vy alkoholici. Mluvím o pražské zoologické zahradě. Je to místo, které každý rok navštíví téměř jeden a půl milionu zvědavých turistů. Kousek divočiny, který obývá více než 6 000 zvířat z celého světa. Česká hrdost pyšně zářící na předních příčkách světových žebříčků hodnotících podobná zařízení. Z těchto a mnoha dalších důvodů je zoo silně mediálně pokryta a každý nově odchovaný luskoun či tučňák zaplní sociální sítě jako pravá, nefalšovaná, hollywoodská hvězda. Jinak tomu tedy logicky nemohlo být ani v případě změny ve vedení. Před pár měsíci rezignoval dosavadní ředitel Miroslav Bobek a na jeho místo nastoupila paní Lenka Poliaková. Po odeznění mediální bouře, která mířila spíše na pana Bobka, se novináři obrátili směrem k nové sympatické ředitelce a jejím plánům s pražskou výkladní skříní. Každý chtěl vyjádření, fotečku či rozhovor a my měli štěstí, že se nám tolik žádané audience dostalo. Přejeme příjemné čtení.
Tělo začalo protestovat na 53. kilometru
Šumavské městečko Volary se stalo v prvních poválečných dnech roku 1945 posledním místem odpočinku pro devadesát pět žen z pochodu smrti. Transport vyšel koncem ledna z koncentračního tábora Grünberg a postupně se dostal do koncentračního tábora ve Svatavě u Sokolova. Odtud byly ženy 20. dubna vyhnány na další pochod, který skončil 4. května ve Volarech. Další den téměř polovina žen pokračovala v pochodu směrem na Prachatice, kde u obce Cudrovice esesáci postříleli dvacet dva žen a jejich ostatky pohřbili do společného hrobu na hnojišti statku ve Volarech. Cestu pochodu smrti lemovaly stovky hrobů žen, které předtím zemřely vysílením a hladem nebo byly bez důvodu zastřeleny.
Holduj (tanci) pohybu
Pohyb je přirozenou součástí života. Pohyb přináší radost. Ne každý pohyb je sportem, ale sport – týmový i individuální – vytváří přátelství, upevňuje vztahy a rozvíjí naše sociální dovednosti. Sport a pravidelný pohyb sehrávají zásadní roli nejen pro fyzické zdraví, ale také jako prevence psychických obtíží. Důležité je pohybovat se a sportovat tak, aby nikdo neohrozil nás a abychom ani my neohrožovali lidi kolem sebe.
Mezi jevištěm a chatou
Stále se toho tolik děje. Na všech frontách a tedy i v kultuře. Sotva jedna výstava končí, další má vernisáž. Sotva má premiéru jedno představení, další má slavnostní derniéru. Koncertů díky pěknému počasí přibývá na open air scénách, začíná období letních festivalů. Někdy je těžké si vybrat… Jen tak namátkou, co se chystá: Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, Prague Open Air v Riegrových sadech a Arálu17 v Holešovicích, Smetanova Litomyšl, Colours of Ostrava, Letní Letná, Shakespearovské slavnosti a mnohé další akce krátkodobé i ty, které mají delšího trvání. Každý si budeme vybírat podle svého. Co z nedávných novinek bych vám chtěla doporučit?
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka