Měsíčník městské policie hl. m. Prahy
Úvodník leden 2023
Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,
a máme tu rok 2023. Horoskopy jsou vždy velké téma. Čtete? Nečtete? Jsem pravidelný čtenář … Sice je to blbost, ale občas kouknu … Blázníš, co to jako je? … Dokud jsme odebírali pravidelně denní tisk, přiznávám bez mučení, že k mým ranním rituálům patřilo si ten z bulváru na zadní straně přečíst. S oblibou jsem ho nevyžádaně četla také svým kolegům. Ať jako víme, jaký budeme mít den. Většinově jsme se tím bavili, ale našli se tací, někteří mě za to nenáviděli. J Na webových serverech už takový fanda horoskopů nejsem, ale k lednu se to tak nějak samo nabízelo. Přeci jen, poslední roky byly docela jízda, a ne úplně pozitivní a jednoduchá.
Střelby v novém
Střeleckého výcviku se účastní povinně strážníci v přímém výkonu služby dvakrát ročně. Účast na kontrolním cvičení ze střelecké přípravy podle čl. 9 odst. 2 písm. a) je pokládán za střelecký výcvik.
Strážníci v nepřímém výkonu služby se účastní střeleckého výcviku alespoň jedenkrát ročně.
Strážník mladší 21 let je povinen absolvovat individuální střelecký výcvik za účelem získání zbrojního průkazu skupiny „D“, v rozsahu stanoveném vedoucím Útvaru vzdělávání MP, minimálně 6 měsíců před dovršením věkové hranice 21 let. (Příkaz ředitele MP Praha č.12/2022, čl. 10, Střelecký výcvik)
Mít u sebe střelnou zbraň nese vždy určité riziko a velkou míru odpovědnosti. Strážníci v terénu ji mají u sebe neustále. Před každou směnou ji vyfasují a zkontrolují. Na konci každé směny ji musí opět zkontrolovat, řádně ji udržovat a předat odpovědné osobě, která ji umístí na určené místo. Ovšem každodenní zacházení se zbraní neznamená, že všichni budou ostrostřelci a jejich výkony budou připomínat Robina Hooda. Praxe dělá mistra, a zde to platí stonásobně.
Dnes už nejde pouze o to, aby byl vězeň za katrem neb Vazební věznice Praha Ruzyně
Během přípravy na tento článek jsem si uvědomil, jak málo toho o vězeňském systému vlastně vím a že v této nevědomosti rozhodně nejsem sám. Prakticky nikdo z oslovených lidí v mém okolí nedokázal uceleněji popsat, co může obnášet každodenní chod některé z věznic. Ukázalo se, že všichni máme díky filmové tvorbě věznice za místa, kde musí trestanec pobodat člena jiného gangu vypilovaným kartáčkem na zuby, aby získal respekt a postavení. To je samozřejmě v naší zeměpisné šířce nesmysl. Ale jak to tedy je? Jedna z mála možností, jak získat věrohodné informace, je například majznout souseda po hlavě květináčem, ukrást mu auto a nechat se chytit. Druhá cesta vede přes smluvenou exkurzi v rámci článku do našeho časopisu. Volím možnost číslo 2. Jsem na to moc zvědavý, a jestli také Vás zajímá, kam se mohou dostat osoby, které předáváte státní policii pro podezření z trestného činu, pojďte se mnou.
Číst dál: Dnes už nejde pouze o to, aby byl vězeň za katrem neb Vazební věznice Praha Ruzyně
Křivda bez nápravy
Občané a vojáci. Prožívám nejtěžší chvíli svého života, neboť plním svůj nejbolestnější úkol, nad který lehčí by bylo zemřít. Všechny státy evropské, taky naši sousedé na severu a na jihu stojí ve zbrani. Jsme v jistém smyslu pevností obleženou silami, jež jsou daleko mohutnější než naše. (generál Jan Syrový, 1938)
Cesty Páně, chcete-li osudu, jsou nevyzpytatelné. Někdy jsou přímé, někdy mají mnoho oklik a někdy jsou i krajně nevděčné a nespravedlivé. Mnoho lidí takový osud nedokáže překonat, ztrpkne a zhořkne. Uzavře se v sobě a dává celému světu na jevu onu nespravedlnost a zoufalost. Zoufalý osud měla i osobnost našich dějin Jan Syrový. Nejprve statečný voják, vlastenec, ministr a vzor cti a odvahy. Poté však stačila nekalá lidská snaha a z postavy plné kladů se v očích veřejnosti stal zrádce a vlastně kolaborant. A když se tato osoba mohla „vykoupit“ z nespravedlivého trestu lží, samozřejmě odmítla. To stálo rozsudek se ztrátou dvaceti let života, degradaci a dehonestaci. Přesto generál Syrový nezahořkl. Neměl k tomu svůj vnitřní důvod.
Street Law – Právo neprávníkům
Vstupní hala obehnaná šedými mramorovými sloupy, ze které se rozbíhají chodby do jednotlivých přednáškových místností. Ticho a prostupující aura něčeho vznešeného, váženého a vlastně i trochu tajemného. To jsou kulisy místa, kde ti nejlepší profesoři již 675 let předávají právo budoucím právníkům. Vlastně ne tak docela. Díky projektu Street Law již nemusíte být student práv, aby se Vám otevřely brány a vytříbené mozky zdejší právnické fakulty. Stačí se jen přihlásit a Street Law tým složený jak ze studentů, tak vyučujících pomůže rozptýlit zmiňované tajemno obestírající právní problematiku. O tom, jak celý projekt předávání práva neprávníkům pomocí workshopů, simulovaných soudů, přednášek a dalších aktivit funguje, jsem vyrazil vyzpovídat vedoucí projektu Zuzanu Vanýskovou. Sama místní univerzitu vystudovala, pracuje na Katedře právních dovedností a vedle doktorského studia má od letošního léta na starosti zmíněný projekt. Času tedy nemá na rozdávání a tak rychle k první otázce.
Dva dny člověk vůbec nejí a nepije
Kolegyně Anička Rosenová pracuje jako strážnice v hlídkové službě na čtvrtém pražském obvodě. Její práci však tentokrát necháme stranou, na tu snad bude příležitost při nějaké reportáži. Důvodem pro naše setkání byly její tři tituly mistryně světa v kickboxu. Tři tituly mistryně světa… Takové tituly se nevyhrávají každý den. Ale každý den je na ně potřeba tvrdě trénovat. Původně jsem si myslel, že s Aničkou nejdříve zajdu na tatami do naší tělocvičny, kde si v rámci výcviku sebeobrany „tak trochu“ ověřím její (ale i svoje) bojové schopnosti. Ale když na mě její kolega překvapeně vyvalil oči a zeptal se, zda to myslím vážně a zda opravdu chci mít modřiny, koňary, vyvrácené klouby a pošramocené sebevědomí, změnil jsem názor. Tatami jsme vynechali, povídali jsme si u stolu.
Sedmidenní válka - Těšínsko, leden 1919
Ustroń (16.000 obyvatel), Skoczów (15.000 obyvatel), Jastrzebie (91.000 obyvatel), Bielsko-Biala (170.000 obyvatel)… To jsou názvy měst, která nám dnes téměř nic neříkají. Na rozdíl od měst jako Karviná, Bohumín, Frýdek-Místek, Orlová, Petřvald nebo Třinec. Přitom všechna patří do jednoho regionu. Všechna leží na Těšínsku a patří do Slezska.
Slezsko… Neuralgický bod česko-polských vztahů. Našemu králi Václavu II. se na konci 13. století povedlo část tohoto území připojit k zemím Koruny české, navíc roku 1300 získává i polskou korunu. O mnoho let později toho Jan Lucemburský využívá a při jednání se svým polským protějškem Kazimírem III. mění české nároky na polskou korunu za uznání české svrchovanosti nad Slezskem. A zbývající malý kousek Slezska se daří získat Karlu IV. sňatkem se svou třetí ženou Annou Svídnickou. Celé slezské území se tak stává integrální součástí Koruny české.
A to až do roku 1741, resp. 1742, kdy v rámci bojů o dědictví rakouské ztrácí Marie Terezie nejen území Kladska, ale také většinu Slezska.
Fejk, Petr Fejk ví, jak se dělá zoo
Co je to fejk? V tomto případě není otázka správně položená. Měla by znít: Kdo je to Fejk, Petr Fejk? Pokud by se měl sám představit, řekne: „Je mi 58 let. Největší část svého kariérního života jsem strávil v pražské zoo. V letech 1997–2009 jsem s ní zažil povodeň i přerod v jednu z nejlepších zoo světa. Žiji trvale na Praze 2.“
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka