Měsíčník městské policie hl. m. Prahy
Jesulus Pragensis aneb Zázračný Ježíšek z Prahy
Doba adventu by měla být především dobou duchovní přípravy na Vánoce, dobročinnosti a zklidnění. Přijměte proto v této rubrice pozvánku do kostela Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského v Karmelitské ulici, kde se nachází světoznámé Pražské Jezulátko. Kdy jindy si totiž připomenout příběh o této malé, původem španělské sošce Ježíška, když ne o adventu…
Jakub Krucký zápasník, trenér, rozhodčí, předseda a starosta
Hned po absolvování tříměsíčního kurzu a zaškolení nastoupil Jakub Krucký 1. ledna 2010 do Hlídkového útvaru Metro a na trase C ho můžete potkat dodnes. Je mu 47 let, většinu života má spojenou se zápasem ve volném stylu. Taková věrnost si zaslouží pozornost, proto jsme s kolegou Vojtou rádi přijali pozvání na trénink zápasníků do Sokolovny TJ Vyšehrad.
Číst dál: Jakub Krucký zápasník, trenér, rozhodčí, předseda a starosta
Jen další den v práci aneb v areálu krčské nemocnice pobíhá slon
Každý má čas od času v práci tak zvaný den blbec. Někdy se nedaří něco vyřídit, jindy něco rozbijete, narazíte na, s odpuštěním, vola, nebo se dostanete do tak bizarní situace, že se jí zdráháte uvěřit. To je přirozený a neměnný stav věcí, stejně jako východ a západ slunce. Ono když prodáváte třeba zmrzlinu, tak to dvakrát nevadí. Prostě Vám občas upadne kornout na zem, zákazník si postěžuje, že je zmrzlina moc studená, nebo se zasekne stroj uprostřed fronty. Ale co, když jste strážník? Úřední osoba, která reprezentuje město, dostává se do nebezpečných situací a nikdy nesmí ztratit tvář?
Číst dál: Jen další den v práci aneb v areálu krčské nemocnice pobíhá slon
Kreslené vtipy Pavla Šišpery
Určitě jste si všimli, že každé prosincové číslo našeho časopisu je „trochu jiné.“ Je tomu tak i letos, kdy jsme pro vás sestavili jakousi sbírku všelijakých bizarních příspěvků a dotazů, které dorazily nebo se objevily na komunikačních kanálech naší městské policie.
Trojské Heleny
„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“ (Jan Werich)
Proč jsem si hned na samotný úvod vybral citát Jana Wericha? Asi proto, že jej mám rád jako herce, autora i člověka. A hlavně proto, že v samotném citátu zazní slovo žena. Ať chcete nebo ne, tak se v tomto článku bude vše točit kolem žen, dam, slečen a hlavně, moderním slovem, kolem miss. Pánové mi jistě dají za pravdu, když napíši, že bez něžného pohlaví by to prostě nešlo. Chyběl by nám náš smysl, inspirace, každodenní realita, závislost i nezávislost, důvod proč spěchat, čekat, přemýšlet, trápit se, nadávat, nepřestávat či neustále končit a neustále začínat…
Mám rád lidi se psem i v uniformách...
Ještě je tma, venku se postupně u obzoru objevuje malý světlý proužek a drobné mraky vypadají jako malí úhoři, kteří se prohánějí v potoce mezi kameny. Je klid, nikoho nevidíte, nikdo nikam nespěchá, nikoho ještě nenapadlo ukončit spokojený spánek a vstát. Budík ukazuje něco kolem půl páté. Pomalu se šine dál a já vím, že za chvíli přijde ten zvuk, který moc v lásce nemám. Ne, že bych jej nesnášel, nikdy mi vstávání nedělalo až tak moc velký problém. Ani když jsem vstával každý den ve stejnou dobu do školy, protože jsme bydleli dál od města a museli jsme s tátou stihnout přeplněný autobus dělníků směřující na ranní směnu. Pomalu vstávám, v klidu, nikam nespěchám. Toho malého otravu jsem vypnul ještě před oním okamžikem a teď pokukuji z okna na ranní Prahu...
Medaile Za záchranu života - za pomoc nejcennější
Připomenutí výjimečných činů našich kolegů, které končí zachráněným lidským životem, vám přinášíme pravidelně dvakrát do roka. Tady jsou další z nich.
Medaile Za záchranu života převzali z rukou ředitele Eduarda Šustera 24. července strážníci z Prahy 1 – David Hanc a Radek Maršál. Zatímco druhý jmenovaný obdržel medaili I. stupně, u Davida Hance se jedná již o druhý oceněný čin. Medaili I. stupně získal za záchranu ženy, která v prosinci 2017 zkolabovala v OC Quadrio.
Ve stínu falešných karet
Vynalézavost českého národa má leckdy meze až téměř neomezené. Ne nadarmo si před několika dlouhými lety vybral jeden zámořský stát naší malou českou kotlinu, aby v praxi vyzkoušel, zda lze pokořit jejich zabezpečenou loterii. Netrvalo dlouho a české hlavičky na fígl s výherními losy přišly. A tak se dlouho očekávaný projekt stáhl a zámořští obyvatelé se o něm ani nedozvěděli. Velkou vynalézavost a kreativitu naši spoluobčané uplatňují i v běžném životě. Dnes budeme konkrétně hovořit o parkování. V Praze, kde na velké části území jsou parkovací zóny, si různě lidé překrývají registrační značky. Chtějí tak znemožnit jejich načtení speciálním vozidlem Eltoda a vyhnout se tak kromě placení za parkovné i finančnímu postihu. Jsou i tací, kteří si číslice nebo písmena na značce pozměňují a například černou lepící páskou z čísla 3 rázem udělají číslo 8. S parkováním jsou problémy už roky a není divu. Postupně přibývá vozidel, ale pro zvyšování parkovacích míst jaksi už není prostor. A tak se parkuje, kde se dá. Výjimkou nejsou ani vyhražená místa pro tzv. „invalidy“. Není to však fenomén současné doby. Tento jev zde existuje už mnoho let. A aby se mnozí vyhnuli zákonnému trestu a za čelním sklem tak měli „propustku“ k parkování, využívají k tomu svou nápaditost. Od běžného zneužívání parkovacích karet „vypůjčených“ od kohosi z rodiny až po jejich kopírování a falšování.
Fotbal nás dost zaměstnává aneb Život na obvodě: Praha 10
Co vás napadne jako první, když se řekne „Praha 10“?
Praha 10, Praha 10...? Tápete, přemýšlíte, nic vás nenapadá? Ano, jako kdyby desítka neměla žádnou pořádnou a zapamatování hodnou dominantu... Člověk musí přece jen chvilku přemýšlet...
Vršovice? Fotbal? Slavia a stadion Eden? Bohemians, klokani a Ďolíček?
Co dál na Praze 10? Koh-i-noor a usměvavá dívčí tvář s patentkou, sevřenou v levém oku? Nebo si snad vzpomenete na dvě místní vily od geniálního architekta Jana Kotěry? Jednou z nich je Trmalova vila ve Strašnicích, druhou potom vila v ulici Hradešínská, kterou projektoval a nechal postavit přímo pro svou rodinu. Už tehdy platilo, že tohle je setsakra dobrá adresa: sousedem Kotěrových byl třeba jeden z nejvýznamnějších meziválečných průmyslníků Emil Kolben. No, neberte takového souseda...
Číst dál: Fotbal nás dost zaměstnává aneb Život na obvodě: Praha 10
Úvodník prosinec 2019
Milé kolegyně, milí kolegové,
jedno z nejdiskutovanějších témat u nás na sociální síti je neoprávněné parkování na místech pro osoby zdravotně postižené. Vedle diskuse nad značením takovéhoto parkovacího místa, které je mnohdy nejednoznačné, je to samozřejmě pohoršení nad bezohledností a pohodlností zdravých řidičů. Právní předpisy hovoří jasně, vyhrazené parkovací místo pro osoby zdravotně postižené má být vyznačeno jak svislou, tak vodorovnou značkou. Osobně se jako řidička držím striktně toho, že ve chvíli, kdy je místo označeno typickým piktogramem, je pro mě prostě tabu. Pokud by se tímto řídili i ostatní řidiči, měli by naši invalidní spoluobčané o maličko lehčí život. Nám strážníkům by pak trochu ulehčil práci nějaký centrální registr, v rámci kterého bychom si mohli věrohodně ověřit platnost průkazů ZTP či ZTP/P. Dneska je to mnohdy detektivní práce. Ještěže máme ty zkušenosti. Kolega Petr Polášek, který slouží na Praze 1, postupem času zjistil, že ne všechna vozidla označená průkazem stojí na vyhrazených parkovištích oprávněně. Během jedno týdne se mu podařilo odebrat i 9 kopií či jinak pozměněných průkazů. O jeho „boji“ s průkazy ZTP a ZPP/P se více dočtete v článku „Ve stínu falešných karet“.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka