Měsíčník městské policie hl. m. Prahy

Úvodník červen 2023

Milé kolegyně, milí kolegové, vážení čtenáři,

pokaždé, když se mi dostane na stůl téma našich útulků, vzpomenu si na návštěvu jednoho úředníka z bratislavské radnice, který před několika lety zavítal právě do našeho trojského útulku. Prošel celé zařízení, vyslechl si dopodrobna všechny informace, a pak jen konstatoval: „Tady jsou psi, ve srovnání s námi, jako v hotelu.“ Přestože je pohled na opuštěné pejsky smutný a doma je doma, přiznávám, že mě jeho slova potěšila. Opravdu tomu tak je. Každý chlupáč má nadstandardní servis a díky špičkovým veterinárním odborníkům také lékařskou péči, jaké by se v mnoha případech nedočkal, ani kdyby byl doma u svého majitele. Právě na naši „veterinu“ zavítal redaktor Vojta Gabriel, aby v článku „Srdce útulku“ poodhalil, jak vlastně toto velmi odborné a specifické pracoviště funguje.

Číst dál: Úvodník červen 2023

Srdce útulku

„Láska ke zvířatům ze mne učinila lidskou bytost.“ —  Albert Schweitzer

Když mně má dcera oznámila, že by se ráda stala veterinářkou, považoval jsem to za jeden z  mnoha nápadů náctileté slečny. Když přišla s přáním, že by ráda měla psa a starala se o něj, tak mé myšlenky sklouzly do stejných vod. Ale když toto přání opakovala dva roky, tak jsem znejistěl a začal si pokládat otázku, zda už na tom něco nebude. A znáte to. Asi málokterý otec dokáže odolat trpělivě opakovanému přání své holčičky. Na druhou stranu nejsem blázen, abych hned po první žádosti šel a přinesl modré z nebe. Vím, že mít zvíře není legrace, a byl bych opravdu nerad, aby vrtochy mladé slečny vedly k tomu, že bude pes nešťastný a odložený.

Číst dál: Srdce útulku

Kousek za Prahou

Kdybyste se rozeběhli na Václavském náměstí s kamenem v ruce a podařilo by se vám ho hodit nějakých dvaadvacet kilometrů na východ směrem k Poděbradům a Nymburku, vytloukli byste okna někomu v Nehvizdech. A kdybyste se rozeběhli až na Černém Mostě, stačilo by vám kamenem dohodit jen nějakých dvanáct kilometrů. Zkrátka a dobře: Nehvizdy jsou téměř za humny.

Nehvizdy, obec v okrese Praha-východ. Kdo tudy projíždí, určitě si všimne nejen kostela svatého Václava ze 14. století, ale i rozsáhlých skladových areálů v okolí, nové výstavby v samotné obci a především nekonečné kolony vozidel na hlavní ulici.

Číst dál: Kousek za Prahou

Nejsi blázen, #nekaslinasebe a koukni se KPsychologovi

Rychlé životní tempo, tlak v zaměstnání, náhlé nepříznivé životní události, sociální sítě plné úžasných lidí nebo naopak média napěchovaná děsivými zprávami. To je jen zlomek útočníků pořádajících každý den nájezd na naše psychické zdraví. Někdo se ubrání celý život, stačí ale málo a váš štít se začne drolit nebo rovnou zkolabuje. Šeď vás začne obestupovat a bude trvat pravděpodobně velmi dlouho, než si přiznáte, že ta chapadla, co vás drží na posteli a berou sílu se zvednout, nejsou pouhá lenost. Že ten hlas, co vás neustále shazuje a vábí do temna, je potřeba umlčet. Že absence radosti, smíchu a dobré nálady neníproto, že svět kolem přestal být zábavný jako dřív. Důvod je takový, že máte psychické problémy a čím dříve si to uvědomíte, tím dříve můžete udělat první krok k jejich léčení v podobě návštěvy odborníka.

Číst dál: Nejsi blázen, #nekaslinasebe a koukni se KPsychologovi

V zimě zachraňuju manželství

Velkou láskou kolegy Pavla Maška z Útvaru informačních a komunikačních technologií jsou letadla. Sám létá s kluzáky i s motorovými letadly. Zajímavé povídání o tom, kdy jeho vášeň propukla a co všechno obnáší, si můžete přečíst na následujících stránkách.

Číst dál: V zimě zachraňuju manželství

Nezapomenout ani jedno jméno

Zadám-li si slovo „Stolpersteine“ do internetového překladače (raději jich vyzkouším víc), naskočí mi většinou výraz „kámen úrazu“. To ale rozhodně není správně, jak jsem si nechala potvrdit od své známé, která je překladatelkou z a do němčiny. Měli bychom jim říkat „kameny zmizelých“, nebo „kameny, o které je třeba klopýtnout.“ Ne ale tak, že bychom se ocitli na chodníku s podvrtnutým kotníkem. Klopýtnout nebo zavadit o něj bychom měli pohledem. Stolpersteine jsou dlažební kostky s mosazným povrchem velké 10×10 cm, vsazené do chodníku před domy obětí národního socialismu, které byly v letech 1933-1945 nacisty pronásledovány nebo zavražděny – Židů, Romů, Sintů, homosexuálů, politických vězňů, duševně nemocných, fyzicky hendikepovaných, svědků Jehovových, obětí eutanázie. Připomínají i osoby, které pod tíhou okolností spáchaly sebevraždu. Kameny lze položit i za ty, kterým se podařilo včas uprchnout, či pro přeživší koncentračních táborů. Nápis na kameni je drobný. Kdo jej chce přečíst, musí pokleknout nebo se ohnout, a tím se vlastně před zemřelým poklonit. Do desky na povrchu kamene je vyraženo jméno oběti s rokem narození, datem a místem deportace a jejím osudem. Kameny se pokládají před poslední známé dobrovolné bydliště. Nedoporučuje se položit více než tři Stolpersteiny vedle sebe.

Číst dál: Nezapomenout ani jedno jméno

Chlast – slast

Za všechno může Finn, i když je to Nor. Konkrétně norský psychiatr, psychoterapeut, spisovatel a profesor jménem FinnSkårderud a jeho výrok: „Člověk se rodí s deficitem půl promile alkoholu v krvi.“ Jak sám tvrdí, jde ale o špatnou interpretaci jeho předmluvy ke knize O psychologických účincích vína. „Ano, na první stránce jsem napsal, že po jedné nebo dvou skleničkách je život celkem dobrý a myslíme si, že se rodíme s deficitem 0,5 ‰…  Ale už v následujícím odstavci tuto teorii zcela odmítám.“ Jenže, co když si ten následující odstavec nepřečteme?

Číst dál: Chlast – slast