Fénix šumavský

Rubrika: Cestování Zveřejněno: neděle 30. červen 2024 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Fénix je v mýtech a legendách zobrazován jako majestátní a magický pták, který je symbolem obnovy, znovuzrození a věčného života. Pověsti o něm pocházejí z různých kultur, včetně starověkého Egypta a Řecka, ale setkáme se s ním i v pozdějších evropských a blízkovýchodních tradicích.

Podle nejznámějších příběhů Fénix žije po mnoho let, než se nakonec sám spálí na hranici nebo ve svém hnízdě plném voňavých bylin a koření. Z popela, který zůstane, se pak znovu narodí, omlazen a plný síly, aby mohl žít další dlouhý život. Tento proces symbolizuje cyklickou povahu života a přírody, myšlenku věčného návratu a schopnost povstat ode dna, čelit těžkostem a začít znovu.

Fénix byl často zobrazován jako pták s pestře zbarveným peřím, zářící a svítící jako slunce, což mělo odrážet jeho spojení s ohněm a slunečním světlem. V umění a literatuře byl a je nadále symbolem naděje, vytrvalosti a obnovení. A takový Fénix se nedávno zrodil i v malé šumavské vesničce.

Možná se vám bude zdát, že přeháním, ale ono to tak skutečně je. Obnova památek v Česku není zrovna téma číslo jedna a ještě k tomu, pokud obnovu začala a řídí soukromá osoba. Většinou se do renovace pouští města, stát jako instituce či nějaký spolek, který obnovuje například zříceninu hradu, ale obnova celého zámku v tak rozsáhlém spektru je věcí mimořádnou a hlavně chvályhodnou. Proto návštěvníkům jistě nebude vadit, že rekonstrukce není a dlouhou dobu ještě nebude úplná a je během na velmi dlouhou trať. Doufejme, že cíl nebude a není tak daleko, aby rekonstrukci zastavil. A o jaké památce je řeč? O zámku v Týnci u Klatov.

Vrcholně barokní zámek postavený architektem Giovani Batistou Alliprandim pro císařského komořího Maxmiliána Norberta KolowratKrakowského. Palác vídeňských rozměrů vznikl na zelené louce a byla kvůli němu přestěhována část původní obce. Dnes ustupují rodinné domy developerským projektům, obchodním halám či obchvatům měst a obcí, dříve zámkům. Jen nevím, jestli za několik set let bude někdo obdivovat rozpadlou dálnici či skladové prostory.

Pokud se podíváme do rané historie, tak se dopátráme informace, že před barokním skvostem zde stála stavba gotická. Jednalo se přesněji o tvrz. Vzhledem k nedostatku podkladů je však těžké dnes určit, kde přesně původní gotická tvrz vůbec stávala. Odborníci se domnívají, že gotický objekt lze lokalizovat severně, přímo za budovu barokního zámku, na vyvýšeném místě. To je v současnosti pokryto asfaltem, a tak se čeká na postupné obnovovací práce, které by tuto myšlenku potvrdily, či naopak vyvrátily.

I když rod Kolowratů patřil mezi rody bohaté, tak stavba zámku ho zadlužila na následující generace. Samotná stavba započala roku 1704. Ovšem dlouhého období slávy si neužila. Již v 19. století byl zámek pronajat a některé prostory sloužily jako stáje pro dobytek. To ostatně v následujícím období zopakovala německá a posléze i československá armáda s rudou hvězdou v čele. Jen skutečný dobytek vystřídal ten lidský!Světlé chvíle čekaly zámek na počátku 20.století, kdy se týnečtí Kolowratové vrátili z emigrace v USA a kdy zde vyrůstal mj. budoucí slavný závodník a průkopník filmového umění Saša Kolowrat. Týnec však rychle mění svého majitele. Tím se totiž stává Dr. Ing. Jaroslav Polívka, stavitel a filantrop. Ten si na Týnec zval známé osobnosti z oblasti kultury. Takto poznává barokní perlu Šumavy například Adolf Loos, Alfons Mucha, Jan a Rafael Kubelíkové či Karel Hašler.

Jak jsem již naznačil, tak příchod druhé světové války znamenal konec rozvoje a nadějí. Panské sídlo obsadil Wehrmacht a po jeho porážce Československá lidová armáda. Týnec tak čekal osud mnoha zámků a kulturních objektů. Jedním slovem zkáza a postupný rozpad. Do památky se neinvestovalo, předělávalo se dle potřeby, zásahy byly neurvalé a nekulturní. Revoluce však přinesla změnu. Tedy ještě ne tu kýženou, ale změna to rozhodně byla. Přichází podnikatelský záměr na hotel a kasino. Jsou zničeny barokní stropy a celý „projekt“ upadá v zapomnění. Opět následují roky chátrání, rozpadání omítky, zatékání a rozkrádání stavebního materiálu.

Pak ale nastal na české poměry malý zázrak. „Trvalo to čtvrt století a stálo čtvrt miliardy korun, barokní zámek Týnec na úpatí Šumavy se ale konečně otevírá veřejnosti. Kdysi ruina bez oken je kompletně opravená. Zdi vymalovali současní umělci a lákadlem je i největší soukromá sbírka děl malíře Josefa Váchala. Objekt patří sběrateli umění Janu PelánkuLazarowitzovi s manželkou Hanou Jirmusovou Lazarowitz. Zámek otevřou umění a veřejnosti,“  jak se můžeme dovědět na serveru Aktuálně.cz ze dne 23. března tohoto roku v článku Stačilo čtvrt století a čtvrt miliardy. Z ruiny Týnce u Klatov udělali honosný zámek.

Ano, našel se někdo, komu nebyla památka lhostejná a kdo usiluje o její obnovení do původního stavu a ještě ji chce využít ke kulturním účelům. „Do objektu léta zatékalo, byla narušena statika, detaily jako podlahy, stropy, okna a dveře byly zničeny. Památku můžete začít opravovat s deseti miliony, ale stejně tak se třemi sty miliony, významná památka tohoto typu, chcete-li se držet tradičních materiálů, řemesel a historických postupů, si však vždy zaslouží investici maximální," uvádí JanPelánek Lazarowitz.

Rodina tohoto sběratele umění musela prodat téměř vše, aby byla schopna alespoň částečně financovat celkovou obnovu zámku. Ten je ostatně od roku 2014 zapsán na seznamu národních kulturních památek ČR. Ovšem tyto finance by nestačily na pokrytí ani toho nezbytného. Svou ruku k dílu tedy přikládá i Ministerstvo kultury ČR, dále pak Nadace SabarskySonnberger a v neposlední řadě i Evropská unie, která prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj poslala klíčovou sumu 110 mil. Kč na renovaci.

Dnes můžeme vidět výsledek 25leté snahy. Hlavní budova je téměř hotova. To ostatní přijde časem. Na řadě budou zemědělské budovy, park, rekultivace okolního terénu a snad, jak uvádí pan majitel, i obnova místního pivovaru. Základním smyslem je pak otevření památky veřejnosti, provozování kulturních akcí a také prezentace sbírek umění. V Týnci je již nyní nejrozsáhlejší sbírka malířeJosefa Váchala, jednoho z předních umělců své doby, spjatého se šumavským krajem.

Když pojedete do Týnce, pak cesta z naší metropole je celkem jasná. Stačí vyjet směrem na Plzeň, pak směr Klatovy, přes Přeštice a minout vodní hrad Švihov (zde můžete zastavit rovněž), projedete bránou Šumavy městem Klatovy a zde si zvolte cestu sami. Buď pojedete směrem na Nýrsko, před Janovicemi nad Úhlavou zatočíte doleva a za pár kilometrů jste na místě, nebo projedete Klatovy a dále ve směru Železná Ruda. To hned za Luby odbočte doprava a jeďte malou silničkou do kopce. A když vyjedete na ten kopec, tak se dívejte rovnou před sebe, protože pak uvidíte barokní klenot v plné kráse. Jen se nenechte zmýlit tímto pohledem, protože odtud to vypadá, že má sídlo Kolowratů věž a zvonici, ale to vás jen šálí zrak, protože za zámkem stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Pokud vám mohu doporučit, tak si počkejte na ráno či večer. Tím, jak stojí Týnec na kopci, jsou na něm naprosto úchvatné večery či naopak rána. Ostatně z kostela je vidět nádherné panorama Šumavy a také další historická památka – hrad Klenová.

Veškeré informace najdete na webových stránkách www.zamektynec.cz. Přeji krásnou návštěvu plnou zážitků.

P.S. Nedaleko jsou i Velhartice, o kterých jsme psali v jednou z našich minulých letních čísel.  

Zobrazení: 226