Láska na prknech
Nerada píši o představeních, která jsem neviděla, ale nejde stihnout všechno. Nicméně pokud napíši, že se představení líbilo mně, neznamená to, že se bude líbit i vám. Věc se má tak, že na některé tituly se těším, protože mě dlouhodobě režisér či divadelní spolek přesvědčují o svých kvalitách.
Nový rok přináší nové zážitky
S novým rokem přichází i další dávka tipů na kulturní zážitky. Původně jsem chtěla zmínit jen jeden, ale závěr roku byl na události tak bohatý, že jsem výběr musela rozšířit.
Kam za kulturou?
Zcela unikátní kolekce českého kubismu je k vidění v Museu Kampa. Jedná se o sbírku Západočeské galerie v Plzni a za to, že můžeme vidět díla Emila Filly, Otto Gutfreunda, Václava Špály, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Bohumila Kubišty a dalších autorů, patří naše poděkování Oldřichu Kubovi. O. Kuba byl zakladatelem a také prvním ředitelem plzeňské galerie. Zasloužil se o tamní mimořádnou kolekci děl českého kubismu. Byl vášnivým propagátorem a sběratelem děl Bohumila Kubišty. Zahájil cílenou kampaň, kterou nazval Operace Kubišta. Oslovoval soukromé sběratele, kteří zapůjčili Kubištova díla na jeho monografickou výstavu, a postupně od nich klíčová díla tohoto zásadního tvůrce českého kubismu získával. Díky své snaze vybudoval reprezentativní kolekci děl i dalších význačných osobností spjatých s českým kubismem. Za jeho působení získala galerie v Plzni zcela výjimečné exponáty, díky nimž patří k předním muzeím umění v republice. Expozice Kubismus. Sbírka Západočeské galerie v Plzni je rozčleněna podle autorských souborů do dvou pater. Nejrozsáhlejší část tvoří díla Emila Filly, která jsou instalována v druhém patře muzea. Výstava, která se koná k 100. výročí Kubova narození a k 25. výročí jeho smrti, je doplněna medailony jednotlivých autorů a detailními popiskami, které kromě základních údajů uvádějí také rok nákupu, dobovou cenu a provenienci děl – včetně jmen významných osobností, od nichž galerie díla získala. Otevřeno je od pondělí do neděle, od 10 do 18 hodin, do 1. února 2026.
Hitmejkr Smetana
Večerníček oslavil v lednu šedesátiny (PS 2/25). Jen těžko bychom si ho dokázali představit bez Rákosníčka, Křemílka a Vochomůrky, Štaflíka a Špagetky, Malé čarodějnice, Racochejla, Radovana a jeho radovánek nebo Kubuly a Kuby Kubikuly. Všechny tyto postavičky by však nikdy nespatřily světlo světa – ani záři televizní obrazovky – kdyby se před sto lety nenarodil Zdeněk Smetana.
Filmy, výstava i nové kulturní centrum
Divadelní sezóna je v plném proudu, a tak si tentokrát dovolím zmínit dva filmové dokumenty, které dle mého názoru stojí za vidění a zamyšlení, kulturní Galaxii a jednu výstavu navrch.
Prvním je Velký vlastenecký výlet, který byl do distribuce uveden 21. srpna, a za kterým stojí režisér Robin Kvapil.
Myslíte si, že válka na Ukrajině je podvod? Že média lžou o počtech mrtvých a dopadech „speciální vojenské operace“ na Ukrajině? Přijďte na konkurz a staňte se hrdiny nového filmu.
Co nás čeká na jevištích?
Začalo září. Školáci obvykle neskrývají smutek, že prázdniny skončily a čekají je opět školní lavice. Někteří – spolu
s prvňáčky – se ale do školy i těší. A my, kteří potřebujeme pravidelně navštěvovat divadla, máme také důvod k radosti: začíná nová divadelní sezóna. Jupí! Nové hry, nové premiéry, nové zážitky.
Ars visualis
Prázdniny se, bohužel, přehouply do své druhé půlky, ale to neznamená, že už nás nečeká nic hezkého. Po Čechách je stále co objevovat a v Praze můžeme navštívit třeba několik zajímavých výstav. Prohlížení uměleckých děl nepřináší jen estetický zážitek, ale i hlubší propojení s emocemi, myšlenkami a kulturou. Umožňuje nám na chvíli uniknout realitě a ponořit se do světa imaginace. Ta je důležitá pro tvořivost, empatii i porozumění jiným perspektivám.
Letní scény opět lákají diváky
Ačkoliv v červnu obvykle divadelní sezóna končí, v posledních letech přibývá letních scén a divadlo se hraje i o prázdninách. Některé divadelní spolky míří do areálů mimo Prahu, jako třeba Divadelní spolek Kašpar, který bude hostovat například na hradu Kašperk, na zámku v Lysicích, v Radonicích, na zahradě v Kochánkách a dalších místech. Nejen Dejvické divadlo můžeme vidět na letní scéně ve Voděrádkách u Říčan, a to už od 17. června. Divadlo MA zůstává v Praze. Již pošesté bude hrát v novorenesanční památce Grotta v Havlíčkových sadech, a to od 4. do 29. srpna. Přístupný bude i Žižkovský divadelní dvorek, jako letní scéna náležící Žižkovskému divadlu Járy Cimrmana.
Salám cestuje s Bardotkou
Zdravím všechny psí přívržence, nadšence, fandy a milovníky chlupatých mazlíků. Dnes vám budu vyprávět příběh, který se skutečně stal a který se tedy zakládá na pravdě. Věřte mi vše, co vám napíšu svou tlapkou. Nejprve se vám ovšem musím představit. Jmenuji se Jenda, ale nikdo mi neřekne jinak než Salám. Pokud se vám zdá tato přezdívka urážlivá, hanlivá až vulgární, tak znáte mé pocity. Na druhou stranu se té přezdívce nedivím. Když se postavím vedle svých brášků, tak jsem skoro o polovinu delší a když jdu po ulici, tak z dálky připomínám prchající štangli lovečáku. A abych byl k sobě spravedlivý, tak ta štangle je docela vypasená. Ale nenechte se zmýlit mým poetickým vzhledem. Dokážu vyvinout rychlost převyšující svižnou chůzi. Je pravdou, že pak popadám dech a svalím se na své osvalené bříško, ale co… No prostě jednoduše řečeno, jsem přežranej!
Hana, Váňa, Tono a ti druzí…
Duben byl štědrý na nová divadelní představení či výstavy. Velmi očekávaná byla například premiéra inscenace Hana podle knihy Aleny Mornštajnové v Divadle na Vinohradech (4. 4. 2025). Dramatizace románu se ujal Jiří Janků, režie pak Petr Svojtka, prověřený tvůrčí tandem, který má neodolatelný smysl pro humor a skvělé nápady. Hanu uvedlo již Mahenovo divadlo v Brně (2019) a Klicperovo divadlo v Hradci Králové (2021 v režii Diany Šoltýsové). Román, který vyšel v roce 2017, získal mnohá ocenění a prozatím byl přeložen do dvaceti dvou světových jazyků. Práva na další překlady jsou prodána do dalších pěti zemí, například do Etiopie či Ázerbájdžánu. Příběh Hany je velmi silný, takže zrovna tady pan Svojtka a pan Janků svůj pověstný humor museli nechat stranou. Ženu, která trpí pocitem viny, neboť se domnívá, že nosí smrt svým blízkým, velmi emotivně ztvárnila Andrea Elsnerová. Skvěle hraje jak mladou a důvěřivou dívku plnou snů, tak i stárnoucí zlomenou a životem zkoušenou ženu. Nutno dodat, že příběh vychází ze skutečných událostí, k nimž došlo mezi lety 1933 až 1963 ve Valašském Meziříčí. Na různých platformách má představení vysoké hodnocení jak od redaktorů, tak od diváků. Obrázek si musí udělat každý sám. Rozhodně stojí za vidění a doporučila bych mít po ruce kapesníček.
Muž, který otřásl světem
Temüdžin. Všichni jsme to jméno někdy slyšeli, ale ruku na srdce, kdo z nás ví na „první dobrou“, o kom je řeč? Že jde o sjednotitele mongolských kmenů, prvního Velkého chána Mongolů, jednoho z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů, zakladatele největší pozemní říše v historii lidstva, který je nejspíš celosvětově nejznámější postavou z mongolských dějin, o Čingischána? Nyní máme možnost svoje znalosti rozšířit. Za účasti českého prezidenta Petra Pavla a jeho mongolského protějšku Uchnágína Chürelsücha byla totiž v březnu v Národním muzeu (NM) zahájena výstava věnovaná právě tomuto muži.
Čokl, kohout a ledoborec
Zase je zima až praští. Vlastně by mě zajímalo, na co taková zima vůbec je? Mráz leze pod kožich, a když se chce jeden kocour olíznout, tak, aby si dával pozor na svůj jazyk. Viděl jsem dokonce jednoho chudáka, co ze zoufalství olízl železné zábradlí, a pak půl dne mňoukal jako šílený. No, mňoukal, spíš se o to snažil. Asi si chtěl vyzkoušet, jak chutná ta blyštivá omrzalka, co se tak krásné třpytí na sluníčku. Jo jo, taky jsem to jednou udělal, ale jen zlehýnka, opatrně, abych neskončil jako ten chlupatec, co teď šišlá a místo krásného hlubokého kočičího mňoukání spíš připomíná hada, co mu auto přejelo ocas. Naštěstí ten mráz netrvá dlouho a snad taky nebude. To se jeden potom v noci moc neprojde.
Fim – fá – rum
Víte, jaký je význam slova fimfárum? Toto slovo vymyslel Jan Werich do stejnojmenné pohádky. Jedná se o proutek „jen o chlup tenčí, než ta nejtenčí rákoska“, který se vejde do holínky. Pokud se jím jednou švihne, všechno v jeho okolí „ztuhne a znehybní jako na obrázku“. Jan Werich, celým jménem Jan Křtitel František Serafínský Werich, by se ve světě, v kterém je možné všechno, dožil 6. února 120 let. To by byla parádní párty…
Papírová čepice a hvězdičky v očích
Kdo z nás by ho neznal. Znali ho naši rodiče, znají ho naše děti i děti našich dětí… Ano, je to Večerníček.
Aktuálně ho můžeme vidět každý den v 18 hodin a 45 minut na Déčku České televize. Přestože je mu tolik, kolik mu je, nestárne. Stále je to malý kluk na jednokolce, houpacím koníkovi či v autíčku, který nám přeje dobrý večer i dobrou noc.
Román lepší než učebnice
V říjnu 2024 uděloval pan prezident Pavel státní vyznamenání. Jedno z nich, Medaili za zásluhy o stát v oblasti kultury, konkrétně za zásluhy I. stupně, obdržela za svou tvorbu paní Karin Lednická. Paní Karin je autorkou trilogie Šikmý kostel, která má podtitul románová kronika ztraceného města. V Karviné se narodila, vyrostla v Havířově a nyní žije v Ostravě. V podstatě tedy celý život strávila v regionu, o jehož historii píše a kterou zpracovává ve svých románech.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka