Hora světla
Národní technické muzeum najdeme na Letné, ideální spojení sem je tramvají na Letenské náměstí. Aktuálně, do konce března, tady probíhá výstava „Hardtmuth: od uhlu k tužkařskému impériu“. Asi sami už tušíte, že nám má přiblížit architekta, vynálezce a podnikatele Josepha Hardtmutha a jeho úspěšnou firmu Koh-i-noor Hardtmuth, založenou ve Vídni roku 1790, a to včetně její historie a výrobků.
Fejk, Petr Fejk ví, jak se dělá zoo
Co je to fejk? V tomto případě není otázka správně položená. Měla by znít: Kdo je to Fejk, Petr Fejk? Pokud by se měl sám představit, řekne: „Je mi 58 let. Největší část svého kariérního života jsem strávil v pražské zoo. V letech 1997–2009 jsem s ní zažil povodeň i přerod v jednu z nejlepších zoo světa. Žiji trvale na Praze 2.“
100 let kolonie Domov
Znáte žižkovské ulice Na Hlídce, Strážní, Na Vlastním, V Domově nebo V Bezpečí? Bydlet tam, to se člověk musí zcela v bezpečí i cítit, ne? Navíc, když nedaleko je i hospůdka „Za větrem“. O čem je řeč? O kolonii Domov.
„Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Domov státních i jiných veřejných zaměstnanců pro domky rodinné v Žižkově“ bylo založeno v říjnu 1919. V té době to nebylo nic neobvyklého, neboť vznikala řada organizací zaměřených na výstavbu bytových jednotek pro státní a veřejné zaměstnance. A o to přesně šlo. Zajistit slušné bydlení státním úředníkům. Projektu věnoval přízeň sám T. G. Masaryk, který tak chtěl podpořit ozbrojené složky nově vzniklého státu.
Džungle, která nespí
V džungli je vlhkost až 95%, člověk se tady hodně potí, a protože i ze stromů kape voda, je stále mokrý, což nedělá dobře pokožce, špatně se mu dýchá, útočí na něho hmyz, každou chvíli se můžete škrábnout o nějaký keř. Brrr. Je ale možnost zajít do džungle, aniž byste byli vystaveni všem těmto útrapám a nemusíte mít ani extra pevné boty, ani klobouk ala Indiana Jones na hlavě (aby vám voda netekla za krk), ani nepromokavý oděv. Kde? Třeba ve skleníku Fata Morgana v pražské Botanické zahradě v Troji.
Winternitzova vila Na Cihlářce
Architekta Adolfa Loose asi není třeba představovat, některá jeho díla ale možná ještě neznáte. A třeba je to právě tato vila na Malvazinkách. Pražský právník JUDr. Josef Winternitz ji nechal postavit u Adolfa Loose a Karla Lhoty (ten je autorem všech prvků v interiéru) v roce 1931 pro svou rodinu; manželku Jenny, dceru Suzanu a syna Petra. Je to poslední Loosova realizovaná budova a v mnohém je shodná s, o něco známější, vilou Müllerovou. Díky pozvání na promítání filmu Naděje až do konce jsem se zde ocitla i já, a vila mi jednoduše učarovala.
It's just a theatre but I love it
Od září budou strážníci opět ochraňovat naši drobotinu na přechodech, školáci a studenti se definitivně rozloučí s prázdninami a vrátí se do lavic, hercům a příznivcům prken, která znamenají svět, začne nová divadelní sezóna. Vloni jsem vás seznamovala s tím, co připravila Městská divadla pražská. Letos si dovolím nabídnout vám pár titulů jiných pražských městských scén, ačkoliv jsem ještě neměla šanci je vidět, ale domnívám se, že budou stát za to. Veřejné generálky bývají těsně před premiérou, takže „střílím od boku“ a doufám, že z velké většiny neminu cíl.
Nejen ve Varech chodí se do kina
Sotva skončil karlovarský festival, mohly jsme některé zde uvedené filmy vidět v Praze v kinech Aero, Světozor a Přítomnost (samozřejmě i v kině v Brně) v rámci přehlídky Šary Vary. Některé z nich vypustily do kin distribuční společnosti a tak třeba „hitovku“ Hodně štěstí, pane Veliký můžeme navštěvovat už od 14/7 ve všech velkých či menších sálech.
Ráda bych se zaměřila na filmy české, které budou chtít získat vaši pozornost mezi těmi Mavericky, Elvisy, Thory či dinosaury a mimoni.
GASK
Do královského města Kutná Hora jsme vás lákali v rámci letního čísla již v roce 2016. Nebudu tedy opakovat, co vše zde stojí za to vidět a které památky byste rozhodně měli navštívit, až sem zavítáte. V rámci kulturní rubriky si dovolím upozornit na instituci, kde je stále spoustu zajímavostí na programu a dojet sem zabere přibližně stejně dlouhou dobu, jako přesunout se z jednoho konce Prahy na druhý.
HEROIN CRYSTAL
Devadesátá léta v současné době, jak se říká, „táhnou“. Po divácky úspěšné a kritiky velmi dobře přijaté televizní minisérii „Devadesátky“, je tu další připomínka období vínových obleků, svetrů s prapodivnými vzory, účesů „na Jágra“, řečených mullet, prvních mobilních telefonů velikosti cihly, seriálů jako Beverly Hills 90210 či Pobřežní hlídka. Devadesátky jsou i první „Mekáč“, první výlet do „kapitalistické“ ciziny, kde jsme si konečně mohli koupit walkmana i originál kazetu populárního boybandu (třeba Backstreet Boys), první „mrkváče“ a zmrzky, které pravidelně vozilo žluté auto Family Frost, doba specifického tónu při vytáčení pro velmi pomalé internetové připojení, ano, i založení Městské policie hl. m. Prahy spadá do tohoto období. Kdo jsme tuto dobu zažili, najdete si určitě tu svou vzpomínku.
Třikrát a dost?
Je těžké psát s předstihem o něčem pěkném, zábavném a povznášejícím, když je možné, že až článek vyjde, bude v našem okolí více bolesti a utrpení. Nicméně já budu doufat, že se to nestane. Ne, nechci se pouštět do hodnocení současné situace a politického dění. Naopak. Chci vás inspirovat. Dovolím si pozvat vás na tři výstavy, které zaujmou velké i malé, ještě nějakou dobu potrvají a tak si třeba najdete čas a navštívíte je.
Dospělá vize
Je mnoho lidí, kteří se zapojují do veřejného života, a mnoho z nich promlouvá ke společenským tématům. Ovšem ne každý má opravdu co říci. Problematika životního prostředí a změny klimatu je na stole již desítky let a máme řadu odborníků, kteří se jí věnují a kteří mají nám, laické veřejnosti, opravdu co nabídnout. Na druhé straně však máme samozvané proroky, především populisty, kteří se rádi ke klimatu vyjadřují a pro mnohé působí jejich názory více než fundovaně. Já osobně zastávám názor, že nejvíce duní prázdné sudy a pokud se vede debata, pak věřte, že nejvíce vám většinou řekne ten, kdo mlčí.
Devadesátky bez růžové
Devadesátá léta, začátek demokracie u nás, období plné očekávání, zvratů, příležitostí a nadějí. Ovšem na druhou stranu období, kdy policie byla významně oslabena svou předrevoluční historií a mnoho lidí mělo pocit, že mohou chytit svou šanci za pačesy jakýmkoliv způsobem. Období, kdy se kradlo ve velkém a vražda byla ve slovníku tehdejších mafiánských bossů stejně častým slovem, jako úplatek či vydírání.
Ocelové hrany
Pokud vás zaujala myšlenka a osoba Jana Palacha, tak nemusíte navštívit jen Václavské náměstí a položit květinu u kříže u Národního muzea či u památníku pod sochou sv. Václava, nebo zajít na Olšanské hřbitovy. Můžete se vydat do míst, kde Jan žil, kde žila jeho rodina a kde trávil mnoho svých životních okamžiků. Můžete se vydat do středočeských Všetat, kde před pár lety vznikl zcela nový památník z původního vesnického domku.
Radek Pilař ve Vile Pellé
Není možné, aby jeho tvorbu někdo neznal. Dal světu znělku Večerníčka, zhmotnil pro nás Rumcajse i s Mankou a Cipískem či vodníka Česílka. Řeč není o nikom jiném než o Radku Pilařovi. Retrospektivní výstava v Galerii Pellé je věnována jeho nedožitým devadesátinám.
Klapka, Bambitka podruhé!
Když se řeknou Vánoce, vybaví se asi každému z nás stromeček, štědrovečerní večeře, ryba, kapr, vepřový kapr, hovězí kapr, kuřecí kapr, dárky, překvapení, dobrá nálada, pohoda, návštěva kostela a rodiny či přátel, klid, mír, rozjímání, cukroví, teplý grog, svařené víno, svíčky, led svíčky, led svítící pásky a v neposlední řadě i pohádky. Dříve čtené a ústně vyprávěné a dnes převážně ty televizní a filmové. Dá se napsat, že jsme národ milující pohádky a pohádkové příběhy. Není to náhoda, že první oblast, kterou začali naši předci literárně sbírat a shromažďovat, byly právě ony.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka