Dospělá vize
Je mnoho lidí, kteří se zapojují do veřejného života, a mnoho z nich promlouvá ke společenským tématům. Ovšem ne každý má opravdu co říci. Problematika životního prostředí a změny klimatu je na stole již desítky let a máme řadu odborníků, kteří se jí věnují a kteří mají nám, laické veřejnosti, opravdu co nabídnout. Na druhé straně však máme samozvané proroky, především populisty, kteří se rádi ke klimatu vyjadřují a pro mnohé působí jejich názory více než fundovaně. Já osobně zastávám názor, že nejvíce duní prázdné sudy a pokud se vede debata, pak věřte, že nejvíce vám většinou řekne ten, kdo mlčí.
Devadesátky bez růžové
Devadesátá léta, začátek demokracie u nás, období plné očekávání, zvratů, příležitostí a nadějí. Ovšem na druhou stranu období, kdy policie byla významně oslabena svou předrevoluční historií a mnoho lidí mělo pocit, že mohou chytit svou šanci za pačesy jakýmkoliv způsobem. Období, kdy se kradlo ve velkém a vražda byla ve slovníku tehdejších mafiánských bossů stejně častým slovem, jako úplatek či vydírání.
Ocelové hrany
Pokud vás zaujala myšlenka a osoba Jana Palacha, tak nemusíte navštívit jen Václavské náměstí a položit květinu u kříže u Národního muzea či u památníku pod sochou sv. Václava, nebo zajít na Olšanské hřbitovy. Můžete se vydat do míst, kde Jan žil, kde žila jeho rodina a kde trávil mnoho svých životních okamžiků. Můžete se vydat do středočeských Všetat, kde před pár lety vznikl zcela nový památník z původního vesnického domku.
Radek Pilař ve Vile Pellé
Není možné, aby jeho tvorbu někdo neznal. Dal světu znělku Večerníčka, zhmotnil pro nás Rumcajse i s Mankou a Cipískem či vodníka Česílka. Řeč není o nikom jiném než o Radku Pilařovi. Retrospektivní výstava v Galerii Pellé je věnována jeho nedožitým devadesátinám.
Klapka, Bambitka podruhé!
Když se řeknou Vánoce, vybaví se asi každému z nás stromeček, štědrovečerní večeře, ryba, kapr, vepřový kapr, hovězí kapr, kuřecí kapr, dárky, překvapení, dobrá nálada, pohoda, návštěva kostela a rodiny či přátel, klid, mír, rozjímání, cukroví, teplý grog, svařené víno, svíčky, led svíčky, led svítící pásky a v neposlední řadě i pohádky. Dříve čtené a ústně vyprávěné a dnes převážně ty televizní a filmové. Dá se napsat, že jsme národ milující pohádky a pohádkové příběhy. Není to náhoda, že první oblast, kterou začali naši předci literárně sbírat a shromažďovat, byly právě ony.
Rozbité tělo v Modrém domě
Mnozí z nás ji do roku 2002 neznali. Tehdy se v kinech objevil film o životě jedné z nejslavnějších malířek minulého století a výjimečné ženy Fridy Kahlo, za který si Salma Hayek vysloužila hned několik ocenění. Její osud inspiroval mnohé, dal vzniknout i dvěma operám, baletu a několika divadelním hrám.
MDP - tři písmena, tři scény (ABCKOMEDIEROKOKO)
V půlce října 2020 se uzavřely pro veřejnost vchody do všech divadel a nastaly zlé časy pro ty, kteří do nich byli zvyklí chodit jako diváci, ale i jako účinkující. Každý soubor přemýšlel, co dělat, jak nepřijít o své publikum a mnozí začali zkoušet „do kapsy“. Nikdo nevěděl, kdy bude moci svá představení předvést světu, ale bylo důležité to nevzdat. Ukázkovým příkladem jsou Městská divadla pražská, která vstoupila už do 72. sezony. Poslední srpnový den představila plán premiér do konce roku na všech svých třech scénách a jasné je, že zde udělali obrovský kus práce a že se my, diváci, máme skutečně na co těšit. Tak alespoň stručně.
Ohlédnutí za kulturním létem
V půli května došlo konečně k rozvolnění, a tak jsme mohli zase začít trochu normálně žít. Nemohla jsem se dočkat, až navštívím nějaké divadelní představení nebo koncert. Na prvním představení jsem od 10. 10. 2020 byla 25. května, a od té doby jsem se téměř nezastavila. Všichni pořadatelé se snažili využít letních měsíců a dobrého počasí k tomu, aby se umělci mohli opět potkat se svým publikem a naopak, aby publikum už konečně mohlo naživo sledovat své oblíbené umělce. V lockdownu sice mnozí streamovali a vysílali online, ale dívat se na skutečné lidi a cítit tu energii mezi nimi, je prostě něco úplně jiného.
Výtvarného umění se nemusíme bát
Ráda bych vás pozvala na dvě pražské výstavy, které v průběhu prázdninových měsíců můžete navštívit, u kterých se nebudete nudit, a nikdo vás nebude soudit, když řeknete: “Tomu nerozumím, ale líbí se mi to.“
Okolo Hradce
v malé zahrádce, rostou tam tři růže…
Za růžemi bych asi do Hradce nevyrazila, ale jinak mám tohle město moc ráda a umím si představit v něm žít. Nevím proč, snad proto, že je všude plno mladých lidí, mi přijde takové „hipsterské“ a, i přes spoustu historických památek, moderní. Inu, je to město univerzitní. Něco málo z webu města: Hradec Králové leží na soutoku Labe s Orlicí. Býval věnným městem českých královen. Žije zde téměř 100 tisíc obyvatel. Často se o něm mluví jako o „salónu republiky“ a říká se, že by mohlo být učebnicí vývoje architektury. Specifickou tvář městu vtiskli architekti Jan Kotěra a jeho žák Josef Gočár.
Soběslav
Co se Vám vybaví, když zaslechnete jižní Čechy? Mně určitě sluncem zalitá příroda, hrady, vodáctví a všeobecná pohoda. Doby, kdy jsem v tomto kraji trávil snad každé léto, však již dlouho tlí pod silným nánosem času a já začínám zjišťovat, že kdysi tak oblíbená místa budou potřebovat znovu objevit. A prvním takovým místem bude Soběslav. Město s dlouhou historií, nespočtem památek a krásnou okolní přírodou. Tedy tak si jí pamatuji já. Na úseku mezi D1 a D3 zamávám Čapáku a po necelé hodince a půl jízdy se mohu přesvědčit, zda tomu tak stále je, město pětilisté růže nás vítá. Záměrně píši nás. Pro dnešní průzkum jsem se vybavil dvouletým synem Matějem, protože nic tak neprověří připravenost města na turisty, jako rodič s hyperaktivním svištěm. Tak jdeme na to.
Vlašim
Svou krásou vyniká téměř nad všechny ostatní parky v Čechách. Takto ohodnotil vlašimský park ve své Topografii Království českého z roku 1788 Jaroslav Schaller. Připočteme-li několik velice zajímavých expozic v místním zámku a relativně nově zbudovanou ParaZoo, stává se Vlašim lákadlem, které by si nikdo neměl nechat ujít. Anebo ne? Jemně vkládám čerstvě dosmažený řízek mezi dva chleby a vyrážím poodkrýt skutečný stav turistických lákadel.
Mikulov a Pálava – dávní strážci našich hranic
Na úpatí výrazného vápencového hřbetu Pálavy leží jedno z nejmalebnějších českých měst, známé nejen cennými památkami, ale i vínem ze zdejších vinic. Vzniklo jako podhradí pevnosti, střežící bezpečnost českého státu při hranici s Rakouskem. Jeho jádro s množstvím hodnotných staveb bylo prohlášeno za městskou památkovou rezervaci.
Plantážníci, jak to jedete?
Buďte pozdraveni Mirku, Jarko, Jindro, Červenáčku a Rychlonožko… Tak takto se jmenuje první kapitola zbrusu nové knihy nakladatelství Albatros, které z mého skromného pohledu udělalo naprosto výborný knižní počin. Ten počin se jmenuje Rychlé šípy Jaroslava Foglara a Jana Fischera. Jedná se o nádhernou knihu sytě žluté barvy, která ve vás vyvolá nostalgii a chuť vrátit se do dětských let.
Třeboň – jihočeský klenot
Třeboň je jihočeské město obklopené krásnou přírodou. Návštěvníkům nabízí dokonalé spojení kulturních zážitků s posílením sportovního ducha. Leží v krásné a čisté krajině, v půli cesty mezi Českými Budějovicemi a Jindřichovým Hradcem. V tomhle městě se nemůžete nikdy nudit. Pro aktivní jedince je k dispozici široká nabídka sportovního vyžití, kterému vévodí cykloturistika. Okolní rovinatý terén v kouzelné přírodě je ideální možností pro poznávání této lokality. Třeboň ale patří i mezi naše kulturně-historické klenoty s řadou zajímavých staveb a objektů, takže ani milovníci historie určitě nebudou zklamáni. Dalším lákadlem je třeboňské lázeňství s velmi dlouhou tradicí.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka