Fejk, Petr Fejk ví, jak se dělá zoo
Co je to fejk? V tomto případě není otázka správně položená. Měla by znít: Kdo je to Fejk, Petr Fejk? Pokud by se měl sám představit, řekne: „Je mi 58 let. Největší část svého kariérního života jsem strávil v pražské zoo. V letech 1997–2009 jsem s ní zažil povodeň i přerod v jednu z nejlepších zoo světa. Žiji trvale na Praze 2.“
Pokud bych měla psát jen o něm, vydalo by to na román. Je to muž, jehož charisma je dechberoucí. Téměř všechny minimálně o hlavu převyšuje (některé, třeba mne, i o víc), ale nad nikým se nepovyšuje. Už nějakou dobu jezdí do škol základních i středních, navštěvuje přednáškové sály, kulturní domy i sály divadelní, prostě všechna místa, kam jej pozvou, aby mladým, starým, tlustým, tenkým, jednoduše všem, kteří mají zájem, vyprávěl o své knize a o svých zážitcích z pražské zoo a také jako posel dobrých zpráv mluvil o tom, že to s námi a naší planetou není až tak zlé, a že každý z nás pro ni může něco udělat.
Když je řeč o charismatu, kdesi jsem se dočetla, že charismatičtí lidé dělají několik věcí, aniž by si to možná uvědomovali: vyzařují radost, umí vyprávět, věří si, jsou přesvědčiví, umí naslouchat, riskují, jsou aktivní a sklenici vidí vždy zpola plnou. To vše na Petra dokonale sedí. Jeho autorská čtení, spojená s povídáním o knize a letech strávených v zahradě, jsou pokaždé nevšedním zážitkem. Všichni mu doslova visí na ústech a se zájmem poslouchají.
„Jak se dělá zoo“ je kniha s ilustracemi Tomáše Hřivnáče o 300 stránkách. Psal ji 7 let a vyšla díky úspěšnému projektu na HITHITu v roce 2021. Petr vybíral peníze na její vydání a uspěl na 160 %. Jako odměnu za příspěvek nabízel třeba osobní doručení výtisku s věnováním, takže jste mohli zažít to, co já, když mi jednou okolo půl deváté večer zazvonil u dveří usměvavý Mr. Fejk, pro mne tenkrát Bond, James Bond. Hrával totiž roli agenta 007 v mém oblíbeném představení Bond/ Médea ve Studiu Dva (mimochodem moc mne mrzí, že tenhle kus již není na repertoáru a vzhledem ke covidové situaci jsme neměli ani šanci užít si derniéru).
Jak se jako Bond cítíte?
„S velkou nadsázkou. Však taky hraju odvařeného Bonda, kterého už nikdo nechce. Ale s mým jménem to do sebe zapadá, takže jako fejkový Bond jsem sám pro sebe přijatelný,“ uvedl v rozhovoru pro Právo 8. 5. 2019.
Další z odměn byla i komentovaná prohlídka Zoo Praha s autorem včetně 1 vstupenky a občerstvení, na které jsem, bohužel, nedosáhla, ale nic mi nezabránilo v tom, si ji koupit a udělala jsem dobře. Ještě nikdy jsem si procházku zahradou tak neužila a nikdy mi nepřišly tak zajímavé ptačí voliéry, nevšímala jsem si Gočárových domů a nikdy tady nepobyla téměř 6 hodin, jako tehdy. Co se občerstvení týče, nic neponechal náhodě. Každý z nás dostal lahev s vodou, tatranku a jablíčko. I přestávka na čůrání byla. Prostě profesionálně zvládnutá akce. A jeho vyprávění, to je nezapomenutelné.
Petrovo autorské čtení jsem nejprve navštívila v pražském divadle GONG. Akce byla určena seniorům Prahy 8. (Jedna z věcí, která upoutala mou pozornost a na co jsem hodně háklivá, bylo to, že ačkoliv publikum v kategorii 65+ by už mělo vědět, jak se na podobných akcích chovat, i tady v průběhu povídání zazvonil přítomným hned několikrát mobil. Bylo to ale asi jediné minus celého odpoledne.)
Svou dvouhodinovku zahajuje čtením první kapitoly, která popisuje první ředitelský den v zoo. A potom se „rozjede“ a je téměř k nezastavení. Posluchači mu doslova visí na rtech. Jejich reakce jsou časté, všichni pamatují zoo „před Fejkem“, kdy mříže a řetězy spíše evokovaly vězení než zahradu, znají i její dnešní podobu, která je z velké části právě jeho dílem. Každý se rozněžní při pohledu na fotografii Moji, první gorilky tady narozené, samozřejmě každý zná i jejího otce, gorilího samce Richarda, o kterém Petr rád mluví jako o alfa samci, „z jehož pohledu jdou na ženy mrákoty, muži mlčí v tiché závisti a děti na pár minut přestávají zlobit“. Nebo Gastona, smutného hrdinu povodní. Fejk vypráví jednu historku za druhou, ví, jak své posluchače zaujmout. Samozřejmě nejsou všechny veselé. Velmi emotivní je vyprávění o povodních roku 2002. Těší ho, kolik zvířat tenkrát dokázali zachránit, přiznává, kolik jich uhynulo, i to, že museli utratit slona Kadíru a hrošici Lentilku, což byly nejhorší chvíle, jaké kdy zažil.
Po hodině a půl povídání a přečtení několika dalších ukázek z knihy přistupuje k soutěži. V auditoriu to zaševelí. Senioři jsou hraví, stejně jako děti. Pro tentokrát není hlavní cenou obvyklý kyblík sloního trusu, ale stolní kalendář na rok 2023, který osobně dojel do zoo koupit. Máme poznávat hlasy zvířat. Jakž takž jsem poznala hrocha, ale potom jsem se začala ztrácet. Při ukázce hlasu bizona padá tip, že je to tukan, orangutan je zaměněn za holuba. Mimo soutěž, jen pro zajímavost, pouští Petr ukázku hlasu zvonovce bílého, který je nejhlučnějším na světě. Tento malý ptáček vydá zvuk o síle 125 decibelů, přičemž práh bolesti sluchu je 130 decibelů. Při ukázce toho, co umí předvést lyrochvost nádherný, se nestačíme všichni divit. Bažantu podobný zpěvný pták umí imitovat všechno, co slyší kolem sebe: déšť, vítr, bušení kladiva, stavbu lešení, cirkulárku, motorovou pilu, cvaknutí kliky u dveří či spouště fotoaparátu, o „střílečkách“ nemluvě. Po akci si mnozí kupují knihu a aspoň na chvíli chtějí být v jeho přítomnosti. Odcházím v momentě, kdy přijde starší elegantní paní a říká: „Dobrý den, já jsem Fejková.“ Snad se dopátrali, z které rodové linie jsou příbuzní.
Za pár dní následovala akce pro studenty Jedličkova ústavu. Nesla se trochu v duchu osvěty. Na začátku padla otázka: „Co můžu já udělat pro ochranu přírody?“ Nejprve měli studenti poznávat zvířata z fotografií. Gorila, hroch, papoušek ara, los či kolibřík – pojmenovat je není problém, i když ve volné přírodě je u nás neuvidíte. Ale poznat puštíka nebo stehlíka, tedy ptáky, kteří u nás žijí zcela běžně, to se ne a nedaří. A právě zvířata, která žijí u nás, bychom znát měli, abychom věděli, jak se o ně starat a tím je ochraňovat. Mluví se – na obou stranách auditoria – o tom, co je to „dobrá zoo“ a jak ji poznat. Stejně jako u seniorů, funguje i tady soutěž v rozpoznávání hlasů zvířat. Protože jsem si z minula správné odpovědi zapsala, mohla bych podvádět a odpovídat správně, ale to se nedělá. Ani jsem nenapovídala své sousedce, takže vyhrály dvě studentky, které si kalendář nechaly podepsat a s panem Fejkem si po skončení besedy udělaly selfíčko. Jak se budou o jeden exemplář dělit je už na nich, ale radost měly obrovskou.
Pokud tedy někde narazíte na tuto pozvánku: Zveme Vás na autorské čtení z knihy „Jak se dělá zoo“ bývalého dlouholetého ředitele Zoo Praha Petra Fejka. Dvě hodiny osobního vyprávění a čtení o výjimečném příběhu proměny nejoblíbenější zoo v České republice. O těžkých začátcích, o povodni i o tom, jak se kdysi stará, šedivá zahrada dostala v žebříčku amerického magazínu Forbes mezi 10 nejlepších zoo světa, rozhodně si hned datum zapište červeně do svého kalendáře, domluvte se s přáteli nebo rodinou a vyrazte. Každá akce bude trochu jinačí, jak jsem se přesvědčila sama.
A kdyby zase někdy nabízel možnost projít se s ním pražskou zoo, určitě jděte. Stojí to za to!
PhDr. Petr Fejk se narodil v Mostě, vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze (obor čeština, literatura, historie, pedagogika), v letech 1989 až 1992 učil češtinu, literaturu a filozofii na Gymnáziu U Libeňského zámku v Praze 8. (Stále jsem si říkala, jaké asi byly jeho hodiny literatury. Těsně před uzávěrkou jsem potkala známého, kterého Petr učil. Potvrdil mi to, co jsem si myslela, že se na všechny jeho hodiny těšil, protože přednášel s takovým zápalem, že všechny nadchl třeba pro Máchu.) Čtyři roky byl majitelem a manažerem populárního rockového klubu Belmondo. Následoval post ředitele pražské zoologické zahrady, v roce 2010 šéfoval České národní budově v New Yorku, v roce následujícím byl 4 měsíce ombudsmanem Českých drah. Aktuálně se věnuje přednáškám o knize, o svém působení v zoo a také o managementu, příležitostně účinkuje v divadelních a televizních projektech. Kniha je k zakoupení jak v tištěné podobě, tak jako audiokniha, kterou sám načetl. Má 695 minut, což je rovných jedenáct a půl hodiny a ještě pět minut k tomu, které můžete ve společnosti pana Fejka strávit.
Děkuji Oddělení kultury MČ Praha 9 a vedení Jedličkova ústavu za možnost navštívit autorská čtení s povídáním Petra Fejka pro seniory a studenty JÚ.
“Bezesporu nejzáživnější a nejemotivnější vyprávění za poslední roky“, napsal a k tomu nafotil Zdeněk Hejduk v Kolíně 26. 10. 2022. Díky za možnost fotografie použít.
Zobrazení: 793