Rekordman slouží 14 let na Praze 1

Rubrika: Naši lidé Zveřejněno: pátek 1. leden 2021 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Jan Urbánek je první z pražských strážníků, který má doma všechny tři stupně medailí Za záchranu života a sbírku teď rozšířil Čestný odznak za čtvrtý zachráněný lidský život. Je to nejen obětavý zachránce, ale i vstřícný kolega, který ochotně odpověděl na několik mých otázek.

Honzo, letošní záchrannou akci jsme si připomněli v předchozím textu, ale myslím si, že výjimečná situace si zaslouží vzpomínku i na ty předešlé případy. Takže jaký se skrývá příběh za Vaší první medailí?

První ocenění bylo v roce 2012, kdy skočil z vysoké zdi na Smetanově nábřeží do Vltavy opilý cizinec. Po příjezdu jsme viděli jen záda postavy rozpláclé na hladině, muž nereagoval na oslovení. Potřebovali jsme se k němu nějak dostat, v tom nám pomohla lezecká výbava, kterou jsme tenkrát ve vozidle měli. Kolegové mě pomáhali dostat co nejrychleji do výstroje, slanil jsem k muži, kterému už docházely síly, a měli jsme obavy, že se začne topit. Jenže v tom místě byla vysoká vrstva bahna, do které se ponořil až po pás a nedokázal se bez pomoci vyškrábat. Vytáhl jsem ho ven, zajistil dalším lanem a společně s kolegy jsme ho dostali nahoru. Bylo dobře, že jsme byli na místě dřív, než se muž nalokal vody a zachránili ho tak před utopením.

Za jaký případ jste převzal II. stupeň?

V roce 2013 jsme měli s bývalým parťákem (dnes střelecký instruktor Jan Černý) hlídkovou službu na Václavském náměstí a přišel k nám oznamovatel s tím, že na diskotéce v Duplexu zkolaboval člen ochranky. Shodou okolností byla na místě absolventka zdravotnické školy, kterou můj parťák, taky zdravotník, vystřídal v poskytování nepřímé srdeční masáže. Já jsem běžel do auta pro automatický externí defibrilátor a lékárničku, muže jsme připojili na elektrody a po dvou nebo třech výbojích jsme ho předali záchranářům ve stabilizovaném stavu. Díky AED, které jsme tehdy měli na Praze 1 pouze dva, jsme muži zachránili život. Osobní minikamerou jsem tehdy natočil video z této záchrany, které se dostalo až na plzeňskou záchranku, kde ho pak používali jako instruktážní. Oceňovali, že i přes kumulaci stresorů na místě – tma, velký hluk, hodně opilých lidí, hysterie – probíhala spolupráce mezi zachraňujícími na jedničku. U těchto akcí jsem měl a mám štěstí na kolegy, takže dokážeme fungovat jako tým.

A kdy jste zachraňoval potřetí?

To bylo v květnu 2017. Tehdy jsme v ulici Na Můstku s kolegou Petrem Reifem pomocí nepřímé srdeční masáže a několika výbojů externího defibrilátoru oživili  dalšího muže se zástavou oběhu.

S pravidly první pomoci jste se seznamoval až u MP?

Kromě autobusu mám řidičák na všechno. Takže jsem základní znalosti získal v souvislosti s tím a pomoc druhým mě vždycky zajímala. Ale třeba s externím defibrilátorem jsem se seznámil až v rámci práce u městské policie. Já jsem původně plánoval, že budu hasičem, ale nakonec tuhle vizi převzal a uskutečnil můj bratr, když odešel od brněnské městské policie.

Jak je to se školením první pomoci na Praze 1? Probíhají lekce pravidelně?

Pravidelně ne, organizace lekcí není úplně jednoduchá, i když instruktor Honza Bláha i většina strážníků ve výkonu by to uvítala. Je super, že si můžeme jednou za čas pravidla zopakovat a připomenout. Honza je v tomhle srdcař a vždycky přijde s něčím novým, ať už s novinkami ve vybavení nebo v doporučených postupech. Možnost si všechno vyzkoušet je k nezaplacení i pro ty hlídky, které se třeba v reálu k oživování za celou dobu služby nedostanou. Nikdy člověk neví, kdy se mu to hodí, a pak jako když to najde…

Rychlá a kvalitní první pomoc zvyšuje šanci na záchranu postiženého. Vám se to povedlo několikrát.

Je důležité při záchranné akci „nezamrznout“ a přesně vědět, co dělat. Špatným rozhodnutím může člověk druhému ublížit. Já měl vždycky štěstí na parťáky v týmu, klapalo nám to jako hodinky. J Skvělým pomocníkem jsou automatické externí defibrilátory, které mají v Praze už všechny naše vozy zajišťující linku 156. Případů, kdy lidem pomáháme v různých situacích, zažíváme na ulici hodně a bereme je jako samozřejmou součást naší práce. Na druhou stranu jsme složka, kterou hodně lidí vnímá jenom jako represivní. Tak snad tyhle prezentované činy pomohou pověst pražských strážníků zlepšit. 

Souhlasím, pozitivních příběhů není nikdy dost, a velký dík za rozhovor.

Zobrazení: 7013