Ve stínu falešných karet

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: úterý 3. prosinec 2019 Autor Michaela Peterková Vytisknout E-mail

  Vynalézavost českého národa má leckdy meze až téměř neomezené. Ne nadarmo si před několika dlouhými lety vybral jeden zámořský stát naší malou českou kotlinu, aby v praxi vyzkoušel, zda lze pokořit jejich zabezpečenou loterii. Netrvalo dlouho a české hlavičky na fígl s výherními losy přišly. A tak se dlouho očekávaný projekt stáhl a zámořští obyvatelé se o něm ani nedozvěděli. Velkou vynalézavost a kreativitu naši spoluobčané uplatňují i v běžném životě. Dnes budeme konkrétně hovořit o parkování. V Praze, kde na velké části území jsou parkovací zóny, si různě lidé překrývají registrační značky. Chtějí tak znemožnit jejich načtení speciálním vozidlem Eltoda a vyhnout se tak kromě placení za parkovné i finančnímu postihu. Jsou i tací, kteří si číslice nebo písmena na značce pozměňují a například černou lepící páskou z čísla 3 rázem udělají číslo 8. S parkováním jsou problémy už roky a není divu. Postupně přibývá vozidel, ale pro zvyšování parkovacích míst jaksi už není prostor. A tak se parkuje, kde se dá. Výjimkou nejsou ani vyhražená místa pro tzv. „invalidy“. Není to však fenomén současné doby. Tento jev zde existuje už mnoho let. A aby se mnozí vyhnuli zákonnému trestu a za čelním sklem tak měli „propustku“ k parkování, využívají k tomu svou nápaditost. Od běžného zneužívání parkovacích karet „vypůjčených“ od kohosi z rodiny až po jejich kopírování a falšování.

  V obvodu Prahy 1 slouží už dlouhá léta strážník a kolega Petr Polášek. Zhruba před rokem a půl přešel z hlídkové služby jako okrskář na služebnu do Lodecké. Jeho rajónem jsou zejména ulice v okolí Václavského náměstí. Při svých obchůzkách postupem času začal zjišťovat, že vozidla, která hojně využívají parkoviště pro O7 (invalidy), zde ne vždy stojí oprávněně. Ne vždy je totiž na první pohled platný parkovací průkaz za oknem skutečně platný. Začal se této problematice věnovat intenzivněji a dnes dokáže rozeznat i ty zcela nejvěrnější kopie, které by leckdo považoval za originály.

  Pojďme si ale nejprve shrnout, kdy řidič může zcela oprávněně a v souladu se zákonem využít k parkování místo označené jako O7, tedy parkoviště pro invalidy. Musí se jednat o osobu s průkazem ZTP a ZTP/P. Tedy tělesně nebo zdravotně postiženou. Ta musí za čelní sklo vozidla umístit platný parkovací průkaz pro držitele ZTP. Světle modrou kartičku s hologramem, kterou vydává příslušný městský úřad a kde je uvedena včetně čísla, jména a fotografie i její platnost. Její celý název zní: „Parkovací průkaz přepravující osobu těžce zdravotně postiženou“. Zároveň může tento průkaz využít řidič, který danou osobou převáží nebo jinak doprovází. Jakmile tyto podmínky pominou, například když osobu dovezl domů, průkaz dále už užívat nesmí. Své podmínky má i umístění průkazu. „Parkovací průkaz O7 musí být pouze originální a celý viditelný, aby bylo možno ověřit jeho platnost. Jakmile má někdo zakryté datum platnosti nebo razítko úřadu, který ho vydal, už v tu chvíli je tam podezření z přestupku. V takových případech už je možné umístit za stěrač vyrozumění,“ vysvětluje Petr.



  Problematiku s neplatnými kartami by šlo rozdělit do dvou kategorií. Do první zcela jistě spadají karty, které jsou originální, ale už dávno nejsou platné. Platnost buď vypršela, nebo pominul důvod vydání. Takové karty jsou užívány buď lidmi, kteří je dříve užívali oprávněně, nebo se k nim dostali přes své příbuzné a známé, výjimkou nejsou ani karty kradené. Petr z praxe ví své: „V roce 2011 a 2012 vydávaly úřady průkazy s platností trvalou nebo bez časového omezení. Tady existuje jediná možnost, jak platnost ověřit. A to zavolat přímo na konkrétní městský úřad, který průkaz vydal a podle čísla ověřit, zda tady ten konkrétní průkaz je platný nebo není. Zrovna včera se mi podařilo odtáhnout vozidlo, které mělo průkaz označený trvalou platností, ale průkaz platný nebyl. Platnost už dávno skončila.“ Lidé, kteří užívají už neplatné originály, se většinou snaží datum platnosti schovat za sklo tak, aby nebylo vidět. Nebo spoléhají na to, pokud mají platnost neomezenou, že už nikdo nebude zkoumat, zdali stále trvá nebo ne. Najdou se však i tací, kteří si datum sami přepíší. I takový průkaz Petr odejmul. (Obr. Přepsané  datum) Ptám se, zda by například centrální evidence těchto průkazů usnadnila práci. Dohledávání telefonních čísel úřadů přeci jen zabere čas. „Postupem času mám už ve svém adresáři uložená čísla na konkrétní městské úřady, konkrétní odbory, které to mají na starosti, a tak se dovolám přímo. Ale samozřejmě pokud by byla centrální databáze, tak by to bylo lepší i v tom směru, že bych si takhle mohl ověřovat průkazy, které mají datum platnosti i na nějakou určitou dobu a zároveň bych si ověřil, jestli není průkaz vedený jako odcizený nebo ztracený. Já v tuhle chvíli ověřuji jen průkazy, které byly v letech 2011 a 2012 vydávány s neomezenou platností,“ vysvětluje Petr.

Jaký je vlastně celkový proces řešení těchto přestupků, kdy dojde na odejmutí?

  „Funguje to tak, že nafotím vozidlo, které stojí na parkovišti O7. Dále vyfotím jeho čelní sklo, včetně průkazu, co tam má umístěný a pokud řidič u toho vozidla není a nestihne přijít, tak ho nechám odtáhnout na záchytné parkoviště. Poté, co se tam dostaví řidič, dají nám vědět. Pokud je to v mých možnostech a jsem někde v blízkosti, tak tam dojdu osobně a ten průkaz na místě odejmu. Vystavím potvrzení o odejmutí a vše oznamuji správnímu orgánu. Letos v říjnu jsem řešil případ v ulici Vodičkova, kde řidič měl ve vozidle parkovací průkaz O7, ale byl umístěný tak, že nebylo možné ověřit jeho platnost. A navíc byl značně poškozený. Zdržoval jsem se tedy na dohled vozidla a sledoval, jestli se řidič náhodou neukáže. A měl jsem štěstí. Po 15 minutách se řidič k autu dostavil. Předložil parkovací průkaz ke kontrole, a jak jsem tušil, byl už neplatný. Konkrétně jeho platnost skončila v roce 2013. Tak jsem mu průkaz odejmul. Řidič poté odněkud ještě vylovil průkaz ZTP, začal s ním před mým obličejem máchat a vykřikoval, že je invalida. Zřejmě si však nevšiml, na rozdíl ode mě, že mu platnost průkazu skončila rovněž v roce 2013. Tak jsem mu ho taky odejmul. Když už nebylo co odnímat, řidič jen sklesle prohlásil, že zkrátka neměl čas si za těch šest let dojít na úřad pro nový.

Kámen úrazu bývá v napodobování ochranné známky. Ta je leckdy nahrazováno vystřiženým kolečkem z alobalu nebo podobných materiálů...

Jak to s nimi pak řešíte?

  „Všechno bez výjimky předávám správnímu orgánu. Ve chvíli, kdy je tam ta kopie nebo neplatný originál, vždycky to odnímám, sepíšu úřední záznam a předávám správnímu orgánu. Ten se tím může hlouběji zabývat a zjistit podrobnosti, jestli opravdu ten člověk je invalidní, nebo už rozhodnutí pozbylo platnosti a podobně.

  Další kapitolou jsou lidé, kteří se snaží originál průkazu napodobit. Různě okopírovat, zfalšovat, nebo jinak padělat, ačkoli Petr tvrdí, že „Parkovací průkaz přepravující osobu těžce zdravotně postiženou“ vydávaný u nás v České republice má velmi dobré zabezpečení. Kámen úrazu bývá v napodobování ochranné známky. Ta je leckdy nahrazováno vystřiženým kolečkem z alobalu nebo podobných materiálů. Specifické vlastnosti mají i písmena a číslice, která jsou na průkazech tištěna. Ti největší střelci si ale s žádným nejvěrnějším napodobováním hlavu nelámou a stačí jim jen barevná kopírka, nůžky a obyčejná euro folie. „Jednou jsem dokonce viděl i černobílou kopii,“ povídá Petr. „Ze začátku jsem se samozřejmě také obával, abych náhodou někoho neoprávněně neodtáhl. Ale postupem času jsem získal zkušenosti. Občas to bývají mizerné kopie, takže na první pohled je to jasné. Ale často jsou to i docela pěkně zpracované falzifikáty a spousta kolegů, kterým jsem takto zdařilý padělek ukázal, to nepoznala. Snaží se tam napodobit veškeré prvky, aby byly co nejvěrnější, takže pro ty, kteří se v tom příliš neorientují, je to jen těžce rozeznatelné. Od začátku tohoto roku jsem odejmul 27 průkazů a 5 průkazů, po mém nařízeném odtahu odejmula jiná hlídka.“



Stává se, že za čelní sklo dávají kopii průkazu i skuteční držitelé ZTP a ZTP/P?

  „Občas se s tím také setkávám, že k vozidlu dojdou skuteční invalidi, předloží ZTP průkaz a říkají, že v obavě, aby jim originál někdo neukradl, tak používají kopii. Už jsem zažil, že tam měli třeba jen kopii, ale protože ten dotyčný řidič měl u sebe platný průkaz ZTP, tak jsem to řešil domluvou s tím, že ať tam používají originál. Kdyby nebyli na místě, tak by se to řešilo odtahem a ten odtah by museli zaplatit, protože by byl oprávněný.

  Pojďme se podívat za hranice našeho státu, do sousedního Německa. To, že v této zemi jsou pravidla určená zákony dodržována mnohem více, policisté jsou zde respektováni a mnoho Čechů, kteří to u nás „mají na háku“ se zde chovají jak krotcí beránci, jsou věci známé. S parkováním na invalidech to zde mají také trochu jinak. Proces vystavování parkovacích karet, kterými si uživatelé označují na vyhrazených místech svá vozidla, je obdobný jako u nás. Na základě platného průkazu ZTP (Behinderten Pass) je vystavena i parkovací karta. Ovšem, pokud někdo na tomto parkovišti zaparkuje neoprávněně bez karty, blokovou pokutu od policistů nebo správního orgánu za to nedostane. Hlavní zákonný pilíř (Bundes) to neupravuje. Morálka lidí je zde zcela jiná. Zaparkovat na tomto místě je totiž pro všechny, kteří k tomu nemají oprávnění, velmi potupné a společensky odsuzující. Takže střední a vyšší sociální vrstva obyvatel se místům pro invalidy, stejně tak pro těhotné ženy a rodiny s dětmi, zcela vyhýbá. Je to pro ně tabu. Krásně to zhodnotil Jiří Filler, náš oblíbený lektor dopravy z Útvaru vzdělávání: „Víte, jejich mentalita je úplně odlišná od té naší. Němci respektují a dodržují zákony, protože je zákony chrání. Zatímco my Češi vnímáme zákony jako zlo, které nám znesnadňuje naše žití, takže se je snažíme obcházet.“ Čas od času v Německu na vyhrazená parkoviště zaparkují lidé ze spodní sociální vrstvy a přistěhovalci z východoasijského bloku. Ti mají morální  a etické normy nastaveny odlišněji než převážná většina tamních obyvatel. Problém s falšováním karet ale německým kolegům odpadá. Bylo by to bráno jako padělání úřední listiny a za to jsou zde sankce tak vysoké a tvrdé, že si to nikdo nedovolí. Hříšníky z míst pouze vykazují nebo nechávají odtahovat.



U nás v Čechách, konkrétně tady v Praze, existuje ještě jeden problém, který se přímo dotýká těchto parkovišť. A tím jsou cizinci a jejich vlastní průkazy.

  „Slovák je ještě dobrá varianta. Pokud je na průkazu razítko úřadu, tam můžu zavolat a ověřit si, jestli je průkaz platný. Zde není jazyková bariéra. Ale, bohužel, oproti českým průkazům nejsou ty slovenské tolik dobře zabezpečené, takže se dají lehce padělat, snadněji dělat falzifikáty a kopie. V centru se takových aut několik pohybuje. Mají i českou registrační značku a průkaz slovenský. Už několikrát jsem se pokoušel na ten úřad volat, ale ne vždy to někdo zvedne. Pokud si udělá dobrou kopii originálu s platným číslem, tak ten úředník potvrdí, ano takový průkaz jsme vydali. A pokud nejde poznat, že se jedná o kopii, tak s tím nelze nic dělat. A problém je, že ty slovenské průkazy to mají často bez omezení.  V případě německých karet nebo francouzských je potíž. Ověřit to nelze, je tady jazyková bariéra a žádné vzory originálů k dispozici nejsou. Ale nejvíc se v Praze pohybují uživatelé se slovenskými průkazy. Přestupky cizinců za stání na vyhražence pro invalidy řeším na místě pokutou. Zrovna minulý týden jsem odejmul slovenskou kopii parkovacího průkazu O7, a protože řidič byl občanem Slovenska a mohl by se vyhýbat správním úřadům, udělil jsem mu pokutu na místě ve výši 2000 Kč. Tu zaplatil. Řešení přestupku za samotné padělání parkovacích průkazů však vždy nechávám na úřadech.

V případě německých karet nebo francouzských je potíž. Ověřit to nelze, je tady jazyková bariéra a žádné vzory originálů k dispozici nejsou...

  Je vidět, že tato problematika je velmi obsáhlá a celkem i ošemetná. Ono nařídit odtah a následně zjistit, že byl neoprávněný, to si jen málokdo „na své triko“ dovolí. Pomohlo by více se orientovat v detailech, jenže to je už v gesci každého strážníka. Ten má svých pracovních povinností více než dost a je zatížen velkým množstvím informací a znalostí různých předpisů, že leckdy už není volná kapacita. A volání po centrální evidenci je zatím jen utopie.

 

foto: Petr Polášek, DS MP Praha

Zobrazení: 627