Zastavme se, než se znovu nadechneme

Rubrika: Zdraví Zveřejněno: pátek 1. květen 2020 Autor Michaela Peterková

Zůstat alespoň jeden den doma, nemuset do práce. Nedělat nic, co musím. Udělat to, co odkládám už dlouho. Ve všední den dělat nevšední věci, bez časového limitu, bez výčitek, že někde chybím, něco zanedbávám. Chvíli být sám pro sebe, sám se sebou. Tohle bývávalo do února tichým a tajným přáním  většiny lidí nejen naší země. Alespoň na kratičký čas se vymanit z koloběhu každodennosti a nic nemuset. Překvapivě nám toto neposkytne ani dovolená. I ta nás totiž limituje. Limituje předsudky o volném čase, který bychom měli využít hlavně k rekreaci nebo v praktickém krátkém úseku k zařízení potřebných a nutných věcí. Od dětí až po dospělé, vyjma snad workoholiků, se kde kdo už hodněkrát zasnil, kdyby nemusel zhola nic a mohl tak dělat cokoli, na co nemá v běžném životě čas.

Číst dál: Zastavme se, než se znovu nadechneme

Úctyhodná tradice trvá u MP Praha již 22 let

Rubrika: Zdraví Zveřejněno: středa 1. leden 2020 Autor Redakce

Dnů dobrovolného dárcovství krve se zaměstnanci MP Praha účastní dvakrát ročně už 22 let. Mnozí mají na svém kontě stovky odběrů krve, destiček nebo plazmy. Další hromadná akce se koná 21. ledna 2020.

Číst dál: Úctyhodná tradice trvá u MP Praha již 22 let

Když dorazí chlad

Rubrika: Zdraví Zveřejněno: pátek 1. únor 2019 Autor Vojtěch Gabriel

  Celou cestu nahoru jsme měli krásný počasí, slunce svítilo a ani vítr nebyl tak moc nepříjemný. Lezli jsme jako jedno lanové družstvo a postupovali vpřed. Nechtěli jsme dělat starý expediční styl, tak jsme zvolili lehčí variantu alpského provedení a rychlost si zvolili za nejdůležitější veličinu. Bylo kolem poledne, když jsme v dálce uviděli vrcholový hřeben, který protínal severozápadní směr do Pákistánu. Fixní lana jsme už dávno nedávali a spoléhali sami na sebe. Občas náš průvodce dal fixní ledovcovou skobu v exponovaném úseku, občas nám pomohl. Okolo půl páté jsme dorazili na vrchol. Necelých sedm tisíc metrů nad mořem a úplně úžasný výhled. Všichni jsme ale věděli, že máme velké zpoždění. V této nadmořské výšce se čas ztrácí do propadliště, ani nevíte jak. Museli jsme bivakovat – bohužel jsme s tím nepočítali. Měli jsme jen jeden stan a jeden vařič na pět lidí. Noc byla strašná, dorazila únava, počasí se zhoršilo. Vítr začal s našim stanem tak lomcovat, že to vydávalo zvuk jak projíždějící rychlík. Do toho se přidalo první monzunové sněžení a bylo vystaráno. Vrchol sice máme, ale jsme jen na začátku sestupu – do toho laviny a strašná zima. Sedím v rohu stanu, na sobě mám úplně všechno, co jsem našel v batohu. Nehýbeme se a došel vařič, takže ani nepijeme. Snažím se alespoň trochu hýbat ze strany na stranu, ale nejde to…

Číst dál: Když dorazí chlad