Správná poloha zachraňuje, nesprávná ubližuje

Rubrika: Zdraví Zveřejněno: pondělí 1. březen 2021 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Správná poloha může pomoci život postiženého zachránit a naopak – uvedení do nesprávné polohy může vést při některých náhlých onemocněních k přímému ohrožení života. Správnou polohou můžeme předejít komplikacím a částečně postiženého zbavit bolesti. Základní pravidlo zní: Pokud nemáme nějaký jasný důvod, proč polohu měnit, ponecháme postiženého v poloze, v jaké se nachází nebo jakou aktivně zaujímá. Důvod změny může ovšem být nejen léčebný, ale i preventivní – např. vynesení postiženého z místa, kde je dále ohrožen.

 Speciální polohy

Zotavovací (stabilizovaná) poloha = poloha na boku s hlavou otočenou k podložce. Je vhodná zejména u pacientů s poruchou vědomí a rizikem zvracení (typicky intoxikace alkoholem nebo léky), kteří spolehlivě a s jistotou dýchají. Je naopak zcela nevhodná u pacientů po náhlém kolapsu – hrozí nebezpečí nerozpoznané zástavy oběhu!

Poloha vsedě, polosedě (ortopnoická) je vhodná u pacientů při vědomí s namáhavým dýcháním – dušností.

Poloha s podloženýma nohama (protikolapsová, protišoková) je vhodná u pacientů po kolapsu bez úrazové příčíny (kolaps, přehřátí, alergie apod.). Přes svůj tradiční název paradoxně není vhodná pro pacienty po úrazech nebo pro pacienty, u kterých se šok rozvíjí na základě selhání srdce.Je život přímo ohrožující u pacientů se ztíženým dýcháním (astmatici, pacienti s chronickým zánětem plic) a u obézních.

Resuscitační poloha = poloha na zádech s mírně zakloněnou hlavou. Tato poloha je vhodná u pacientů s náhle a nečekaně vzniklým bezvědomím, bez ohledu na stav dýchání. Umožňuje nejlepší sledování dýchání a včasné zahájení neodkladné resuscitace, pokud by došlo k poruše nebo zástavě dechu.

Kritické stavy

První pomoc má význam vždy, ať už pomáhá bezprostředně zachránit život, zmírnit následky, ulevit od bolesti, nebo „jen“ psychicky podporuje postiženého do doby příjezdu záchranné služby. Logicky největší význam má ale její poskytnutí v kritických stavech, kdy se skutečně „hraje“ o život a zdraví. Je velmi důležité aktivně a rozhodně jednat zejména tehdy, pokus jste svědky těchto stituací:

  • náhlý a nečekaný kolaps postiženého (přestane komunikovat, otočí oči v sloup, sesune se na podlahu, mohou být křeče celého těla);
  • náhlá porucha dýchání – pocit „krátkého“ dechu nebo dušení (postižený není schopen vyslovit na jeden nádech celou větu);
  • náhle vzniklý tlak na prsou (v zádech nebo nad pupkem), často ve spojení s opocením, pocitem bušení srdce, horšího dechu;
  • náhlé ochrnutí části těla, ztráta schopnosti srozumitelně mluvit, pokleslý koutek úst, omezené zorné pole;
  • úraz s působením velké síly, s průnikem cizího tělesa do tělesné dutiny, významným krvácením (krev vystřikuje nebo intenzivně vytéká); výbuch, popálení/opaření.

Pokud jsme se dostali do situace, kdy je potřeba poskytnout první pomoc, je důležité zachovat klid, zhodnotit a eliminovat rizika postiženého i zachránců a rozmyslet si další postup, případně zorganizovat tým (rozdat úkoly). Nemělo by vám to trvat déle než 20 vteřín, pak je čas na přivolání pomoci (záchranka, sousedy, kolegy, kohokoliv) a ověření základních životních funkcí postiženého, to znamená provést prvotní vyšetření.

 Prvotní vyšetření

  • Krev vystřikuje nebo silně vytéká? Zastavte krvácení jakýmkoliv způsobem (tlakem na ránu, event. použitím škrtidla).
  • Má pacient volné dýchací cesty? Pokud ne, vyčistěte a uvolněte je záklonem hlavy a předsunutím čelisti.
  • Jaký je stav dýchání? Pokud pacient dýchá těžce, ale pravidelně, zvažte vhodnou polohu pro ulehčení dýchání (polosed, bok). Pokud nedýchá nebo jen lape po dechu jako kapr, zahajte reuscitaci.
  • Jsou známky funkčního oběhu? Postižený reaguje nebo alespoň jasně a pravidelně dýchá? Pokud ne, zahajte resuscitaci.

Druhotné vyšetření

Pokud není postižený bezprostředně ohrožen na životě, zaměříme se na další podrobnější vyšetření, s cílem  zjistit příznaky, které by bez odhalení mohly způsobit komplikace. Když postižený reaguje, představíme se a nabídneme pomoc. Zeptáme se na jeho pocity (zda ho něco bolí, jak se mu dýchá, co ho nejvíce obtěžuje), a také na to, kdy potíže nastaly, zda se s něčím neléčí. Pokud není možný rozhovor (např.při bezvědomí), pokusíme se získat informace od svědků události.Postiženého prohlédneme „od hlavy k patě“. Na co se soustředit:

  • Hlava (včetně očí) – jaká je barva v obličeji? Mrká, sleduje očima? Není obličej nápadně nesymetrický? Nemá kolem úst zvratky nebo jiné nepatřičné věci? Nekrvácí z povrchu hlavy, z úst, z uší, z nosu? Nejsou slyšet v dechu nepatřičné zvuky – sípání, bublání, chrčení, nápadně rychlý nebo naopak pomalý dech, nepravidelný? Nápadně úzké, široké nebo asymetrické zornice?
  • Hrudník – zvedá se při dýchání pravidelně a symetricky? Nevidíme známky poranění, cizí těleso?
  • Břicho – nejsou nápadné známky úrazu, rány, krvácení, bolestivost, deformace, vzedmutí?
  • Končetiny – nejsou patrné deformity, rány, krvácení? Porovnáme pohyblivost levé a pravé, vyzveme, aby zahýbal prsty vlevo a vpravo.
  • Teplota postiženého – není postižený přehřátý nebo prochladlý?
  • Informace o postiženém – náramek, přívěšek, identifikační karta upozorňující na onemocnění nositele.

Pokud není postižený bezprostředně ohrožen na životě, zaměříme se na další podrobnější vyšetření, s cílem zjistit příznaky, které by bez odhalení mohly způsobit komplikace...

Zvláštní pozornost je potřeba věnovat malým dětem a seniorům. Obě tyto skupiny často nedokáží přesně popsat, co se děje. Proto je u nich vhodné zajistit odborné vyšetření vždy, když jde o nezvyklé příznaky jakékoliv intenzity.

Zdroj: O. FRANĚK, První pomoc nejsou žádné čáry, ale dokáže zázraky. Praha 2021. ISBN 978-80-905651-8-0. 

Zobrazení: 297