O Biohackingu nejen pro strážníky

Rubrika: Zdraví Zveřejněno: čtvrtek 1. duben 2021 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Crrr, crrr, crrr.  Vymáčknout jeden budík, za deset minut druhý, pak ještě třetí. V koupelně si únavou ani nevšimnu, že si čistím zuby gelem na vlasy a v tramvaji, že jsem přejel stanici u práce. Začínám fungovat až po své tradiční kávě zalité energeťákem. Bolest hlavy přebijou prášky a jde se do akce. Po obědě se sice vyčerpání vrátí, ale to už si do kafe švihnu nakopávač pro sportovce a bude zase dobře. Když pak večer padnu do postele, nemůžu usnout, budím se a ráno vstávám ještě unavenější než večer. Nic mě nebaví, hlavou se mi honí jen starosti a nedokážu se soustředit. Mrknu se na netu po nějakých prášcích na spaní. Poznáváte se? Jste často unavení, podráždění, mozek ani tělo nepracují, jak jste byli dříve zvyklí? Nedaří se vám odhodit stres, nebo se ponořit do hlubokého spánku? Možná právě vaše tělo potřebuje hacknout. A i když si pod tím pojmem možná představíte vyvoleného Nea, jak se připojuje do Matrixu, tak složité to není. V první fázi se začnete zajímat o svůj dech, otužovat končetiny a než se nadějete, zdoláváte zasněženou horu pouze v kraťáskách. No, raději to vezmeme popořádku. 

Je to zhruba půl roku, co na mě skrz Facebook poprvé vyskočila fotografie kamaráda plavajícího v liduprázdné pískovně. Není divu, sychravé počasí a říjnové datum úplně nevybízely k vodním radovánkám. Asi nějaká sázka. Dávám like a jedu dál. Jak se však postupem času  dostávají teploty stále níže, podobných příspěvků začíná přibývat a to úplně všude. Rozkliknu Instagram a už na mě středoškolský spolužák kouká z vysekané díry v ledu. Na Facebooku mi chodí pozvánky k hromadnému silvestrovskému ponoru do místní řeky a každý druhý deník má v rubrice zdraví alespoň zmínku o otužování. Co se to děje? Chci vědět víc, a tak zasedám k internetu. Zadám otužování a hned jako druhý odkaz pod Wikipedií  „svítí“ nadpis Code of Life. Je to organizace, která šíří povědomí o zodpovědném přístupu k vlastnímu zdraví – psychickému a fyzickému. Pořádají workshopy a vícedenní kempy, webináře a také online kurzy a firemní školení. Proč ne. Letmý pohyb ukazováčku a už se mi otvírají jejich na první pohled moc pěkně zpracované stránky. Jako první mě zaujme nápis Biohacking. Jedná se o nový směr, který sjednocuje zavedené pojmy jako fitness, wellness a happiness. Poskytuje ucelený a na jednotlivce zaměřený systém, jak se starat o svoje zdraví i výkon pomocí vědecky ověřených a zároveň tradičních metod, jako otužování, dechová cvičení, fyzický trénink, a také pomocí objektivního měření.

O jeho zařazení do našeho slovníku, vedle právě slov jako fitness, se v České republice zasazuje také právě projekt Code of Life.

Dalších několik dní a týdnů hltám jejich stránky, videa na Youtube kanále a vlastně už ani nevím, kdy mě napadlo, že by bylo fajn zařadit článek o jejich projektu do našeho časopisu. To však není důležité. Odesílám maily, zprávy na IG a čekám.



Reakce byla poměrně rychlá, na článku jsme domluveni a mě čeká příprava. Musím si pořádně nastudovat, s kým že to budu vlastně mluvit a stolknout jejich sociální sítě. V první fázi se dozvídám, že paní Allister vystudovala behaviorální a experimentální ekonomii ve Skotsku. Díky tomuto oboru se dostala k neuroekonomii a ke zkoumání toho, jak náš mozek a tělo funguje v určitém prostředí. Fascinuje ji člověk, věda, technologie a moudrost starodávných kultur. V rámci biohackingu se primárně specializuje na technologie a na biohacking specificky pro ženy. Libor Mattuš je pak certifikovaný neuro-jazykový kouč, tlumočník čínského jazyka, instruktor a milovník bojových systémů, se kterými má 18leté zkušenosti. V rámci biohackingu se věnuje dechu a chladové terapii. Zastřešuje také první univerzitní katedru biohackingu v ČR a vede za Code of Life také firemní akce a teambuidingy pro STRV,  Rad Hat nebo VÚB. Za mě velmi zajímaví lidé, na které se začínám těšit. Nadšení mi však dlouho nevydrží. Každým dalším kliknutím na mě vybíhají videa těchto dvou lidí odpovídajících na otázky v pořadu DVTV, v podcastu u Petra Máry a jiných vlivných influencerů se stotisícovým publikem. Nadšení vystřídala nervozita, která byla, jak se později ukázalo, naprosto neopodstatněná. Hosté mého prvního online interwiev byli milí a já jsem rád, že vám mohu přinést jejich zajímavé odpovědi.

Jako člověk bez předchozích zkušeností se najednou rozhodnu, že chci něco dělat. Že už nechci být pořád unavený, chci se nabít energií, chci se otužovat. Jak byste doporučili začít?

Veronika Allister: V biohackingu je důležitý jakýsi systematický přístup. Není to vlastně jenom zdravý životní styl, kdy mícháme jedno přes druhé, jako pejsek a kočička. Vidíme nějaký trend a ten zkoušíme. Ale je to vlastně o tom, že my přesně identifikujeme ten stav, kde jsme teď, to znamená nějaký bod, od kterého se můžeme odpíchnout. Takže třeba, jak jste popisoval, lépe pracovat se stresem, mít lepší spánek, být méně unavený, mít více energie. My si vlastně popíšeme, jak se cítíme. Že se třeba cítíme unaveni a chceme mít více energie. Takže je to nějaký výchozí bod, od kterého se můžeme odpíchnout. Na základě toho se postaví protokol, já tomu někdy říkám i experiment, který je buď třeba třítýdenní nebo měsíční. A pak za tuhle dobu, tuhle periodu, vyhodnotím data a to, jak se cítím. Buď se měřím nebo vyhodnocuji pouze subjektivně. Dám příklad. Když bych teď chtěla začít mít více energie, tak bych si řekla, co můžu udělat já sama proto, abych si zvýšila více energie. A právě mě třeba napadne to otužování. Teď je otužování velkým trendem. Takže si zjistím, jak se správně otužovat a už tohle je nějaká jedna technika, kterou můžu do sebe dát. Za nás. My se o tom s Liborem velmi často bavíme. Chlad je vlastně jedna z nejefektivnějších metod, která vůbec existuje, jak si optimalizovat svojí biologii a zvýšit si tak energii, protože je to něco, co cítíte. My doporučujeme si třeba tuhle techniku vybrat a dát jí na 3 týdny šanci. Když člověk zkusí něco na dva dny, tak to nemá výsledek ani nějaká objektivní data. No a pak k tomu přidávat další techniky, dech, meditace, udělat si krevní testy. Zjistit, že mám třeba nedostatek vitamínu D, tak suplementuji vitamín D. Jak se vlastně suplementuje takový vitamín D, že to není jen tak, že se musí brát například s tukem, jinak vám projde tělem a je to jenom taková drahá moč, takže tohle všechno potom následuje. A tady bych mohla pokračovat další 4 hodiny.

Libor Mattuš: U chladové terapie konkrétně, tak tam je hodně klíčový ten pozvolný postup. Takže pro začátečníky, kteří jsou například zimomřiví, určitě není vhodné jít rovnou skočit do ledového jezera, nebo pokud půjdu, tak to bude dost na krev. Ta metodika, se kterou pracujeme, je velmi pozvolná. Začínáme například s kyblíkem s ledem. Naše tradiční metoda. Velmi jednoduché udělat si doma, prostě v mrazáku led, rozbít ho paličkou na kousky, hodíme ho do kyblíku a tam si můžeme dát ruce a nohy. Něco málo na zápěstí, nebo do půlky předloktí, nebo celé předloktí a to je vlastně velmi dobrý trénink. Stejně tak se dá postupovat u nohou. Je to velmi dobrý trénink, aby si končetiny a celý organismus na tu zimu postupně zvyknul. Od toho se pak dál odrážíme. Na našem webu Code of Life je na to obsáhlý článek, kde je popsaný postupný přístup k ledové sprše, protože lidé si myslí, že musí přijít do té sprchy a osprchovat se celý studenou sprchou. Pak tam stojí napnutí, drtí to a za 30 sekund vyběhnou z té sprchy a jsou rádi, že to přežili. To je přesně opak, co by měli dělat. Tohle je nezdravé a nesplňuje to parametry, které chceme. My se chceme do toho uvolnit a jedinou možnost, jak se uvolnit, je mít přiměřenou dávku. Je to jako se vším. Nemůžu nováčka první den při hasičském výcviku hodit do hořícího auta, a teď vytahuj lidi.

❞ Pak tam stojí napnutí, drtí to a za 30 sekund vyběhnou z té sprchy a jsou rádi, že to přežili. To je přesně opak, co by měli dělat...

Říkáte přiměřenou dávku. Jak moc těžko se hledá? Každý je jiný.

Libor Mattuš: Jako u sportovního tréninku je to věčné téma. Kdy ten dotyčný má tréninku moc, nebo málo. Kdy jsme v tom středu. Každý trenér tohle se svým svěřencem řeší neustále a vlastně pro nás je to také věčná otázka, proto doporučujeme ten velmi postupný přístup. Když se chce například někdo učit chodit venku s menší mírou oblečení, má takovou metu. Říkám si třeba, že půlhodina by byla dobrá. Kdybych si vzal jenom kraťasy, tak v mínusové teplotě vyrazím na tu půlhodinu. Jenže ze začátku vyrazím třeba jen na 3 minutky. Vrátím se, zjistím, že to bylo snadné a tak si zase trochu přidám. A tím si osaháváme, jak se cítíme. Protože já se můžu z té vycházky vrátit úplně v pohodě, ale druhý den zjistit, že se cítím unavenější.  Takže my potřebujeme zachytit to, jak se organismus cítí spíš v tom 48hodinovém cyklu po tréninku a podle toho si to upravovat. Je to běh na dlouhou trať, proto nemá cenu začít na 14 dní rovnou zostra, ale jak mi říkáme: „Pojďte se otužovat na celý život.“

Proč je podle Vás v poslední době takový boom chladových terapií?

Veronika Allister: Ono těch pohledů na tuhle otázku je samozřejmě víc. Když se na to podíváme čistě z marketingového hlediska, tak vlastně Wim Hof přišel ve správný čas. Ukázal lidem něco, co je sexy. Co vypadá sexy na fotkách. Čím se člověk může chlubit a co má okamžitě neskutečnej výsledek.  Když člověk medituje, tak to prostě moc hezky na fotkách nevypadá, jako když se člověk ponoří do ledového jezera. Druhá věc je, že když člověk medituje, tak to cítí až za nějakou dobu. Zato když se jdete otužit, tak to cítíte sakra hned. Druhý  důvod je, že Wim Hof udělal, co udělal. Vytvořil rekordy, měl svoje děti, celý tým lidí a další instruktory, kteří začali šířit to, co dnes vidíte. Ale pozor. Wim Hofova metoda nerovná se otužování. Wim Hofova metoda je specifická dýchací technika a spousta lidí to dnes zaměňuje.

Libor Mattuš: Když se podíváme na ty fáze, tak jednak u nás začala být populární Wim Hof metoda od nějakého roku 2018. Verča psala o Wim Hof metodě právě v  knize, která má název Hoř pomalu a kde  se čtenáři poprvé setkávali s chladem. Do té doby nikde nic kloudného nebylo. A Verča to tam popisovala moc pěkně. Druhou fázi vidíme poslední dva roky, kdy se najednou ještě víc začalo o tom otužování mluvit a vše podtrhla pandemie Covid, kdy aktivní lidé byli odkázáni na trénink venku.

Strážníci mají pracovní režim dvě denní, dvě noční a čtyři dny volno. Kdybyste byli strážníci, jak byste si nastavili režim? Jaké metody a kdy byste je používali?

Veronika Allister: Když člověk pracuje na směny, tak to je největší zlo pro lidský organismus, protože se tam mění ten sakrální rytmus, hormony a je to strašně náročné. Člověk, když dělá na směny, tak je o to více důležité si optimalizovat svoje zdraví, protože dlouhodobě nemá takovou výhodu, jako člověk, který chodí pravidelně spát ve stejnou dobu. Takže už jen toto je důležité si uvědomit a zrovna tady konkrétně bych doporučila ráno a večer zařadit dýchací techniky, meditace a chlad. To jsou tři věci, které člověk může dělat a existuje spousta dýchacích technik, které vám ráno zaberou třeba jen deset minut a večer třeba dvacet minut, ale maximálně to uvolní Vaše svaly. Vyčistíte si hlavu a máte mnohem lepší spánek. A celkově dokážete se stresem v těle pracovat lépe.  Také si lépe optimalizujete hormony. Do toho bych se určitě zajímala o suplementaci. Na základě nějakých konkrétních testů zjistit, co mi chybí a doplnit vitamíny, minerály. Tohle nepodceňovat. Díky Covidu jsme teď na podobná témata vydali mnoho článků, i například online kurz Optimalizace dne, z kterého by vaše komunita strážníků mohla hodně benefitovat, protože tam si může člověk opravdu vybrat, co bude dělat ráno, večer a namíchat si to podle sebe. Je to hodně přehledné, krok za krokem a daleko lepší, než si to ladit z článků. 



Představte si, že jste ředitel městské policie. Máte moc rozhodovat. Co byste nařídili nebo zavedli v rámci organizace?

Libor Mattuš: Možnost mít chladovou terapii a to, co doporučujeme i do kanceláří, tak je ten ledový kyblík, do kterého si můžete namočit ruce a nohy. Je to skvělé osvěžení hlavně u lidí, kteří potřebují být soustředění. To dokáže na té biochemické úrovni opravdu hodně.  Dále jsou tu aktivační dechová cvičení, která vyžadují takové to velké dýchání, tak pokud by vedení investovalo do kurzů, aby se to strážníci naučili, bylo by to zajímavé. V praxi jde o to, že dýcháním můžeme nervy a hormony posílit tak, aby měl dotyčný tu nejlepší startovací pozici. Takže rozumně prováděná chladová terapie, kurzy dechových technik, zaměřených na posilování nervové soustavy.

❞ V praxi jde o to, že dýcháním můžeme nervy a hormony posílit tak, aby měl dotyčný tu nejlepší startovací pozici...

Veronika Allister: To, co říkal Libor, je pro mě naprosto zásadní a je tady důležitá ta dlouhodobost. To znamená, že ve vašem oboru je to pro mě něco, co by tam určitě mělo být. A to je právě pracovat s tím, co už je tady a teď, a to je ten dech. Chlad je taky super a člověk to dokáže i bez instruktora, ale co se týče dechových technik, tak je důležité naučit se pracovat s dechem v různých situacích, které nás uklidní nebo které nás naopak zaktivují a to může trvat třeba i měsíce, ale investovat vlastní čas do vzdělávání toho jak správně dýchat, je zásadní. Lidé naprosto neví, jak tenhle nástroj, který je přirozený a intuitivní, využívat pro svůj maximální potenciál. Fakt nemáme ani tušení. My se tomu s Liborem věnujeme hodně dlouhou dobu, a pořád zjišťujeme,  co všechno se s dechem dá dělat.  Já být ředitel, tak všem napálím školení jak správně dýchat a rovnou mrazáky, protože kyblík je sice fajn, ale pokud mám čas, tak bych se naložila do toho mrazáku. Dneska už se dají izolovat. Dají se vytunit takové ty velké mrazáky na maso. My už jsme to doporučovali do různých firem. Stojí to třeba sedm tisíc, ale ve finále vám to dá mnohem více než kávovar, který stojí podobné peníze a tohle lidi mnohem více nabudí. Takže já bych to alespoň na některá místa dala, ale chápu, že by tam muselo být více příznivců, kteří by to využívali.

Na závěr vás poprosím o zamyšlení. Kam myslíte, že se váš obor posune do budoucna?

Veronika Allister: Tohle je hodně moje téma, protože mě baví právě futurologie, budoucnost medicíny a celkově kam jako lidstvo spějeme. Na poli medicíny už není otázka, zda se začneme dožívat 180 let, ale kdy. Za sebe říkám, že my jsme generace, kterou když nepřejede auto a budeme se o sebe starat, tak potenciál tady je. Co se týče biohackingu jako takového, tak celosvětově jsou ty trendy neuvěřitelné. I díky covidu se zvedla poptávka po porozumění zdraví a dlouhověkosti. Trh ohledně suplementů se ztrojnásobil a zájem o terapie zdvojnásobil. Je čím dál tím více příležitostí na trhu, což znamená, že je tam více hráčů a investorů, kteří do toho půjdou. To jde ruku v ruce s tím, že to začíná zajímat i vládní instituce. Dále vidíme velký potenciál a smysl v tom, že se bude Biohacking vyučovat na školách. My už máme díky Liborovi vyjednané něco s dvěma univerzitami, takže by to měl být i obor, který prostě bude samostatný a budou se ho na školách lidi a děti učit, ideálně už v mladším věku. Je hezké, že se učí vypočítat algebru, ale možná by bylo mnohem lepší porozumět tomu, jak funguje naše tělo a co s ním můžeme dělat.

Libor Mattuš: Já bych rád doplnil konkrétně, o které univerzity se jedná. První je soukromá podnikatelská škola Essentials college, která je v Brně. Má americké akreditace, takže je tam větší otevřenost názorů. Tam bude přímo katedra biohackingu. Druhá věc je přímo kurz chladové terapie, který plánujeme ve spolupráci s Masarykovou univerzitou. A ještě teď chystáme společně s Masarykovou univerzitou a lékařským ústředím IFMSA, kurz webinářů přímo o chladu a chladové terapii. Cíl je ukázat lidem, jak to dělat rozumě a efektivně.

Co říci na závěr jednoho z nejzajímavějších témat, které jsem kdy zpracovával? Možná jen, že jsem viděl a četl dost, abych mohl prohlásit: Je čas se trochu hacknout!!!


foto: archiv Code of Life

Zobrazení: 770