Ferda, Miko i Pravomil

Rubrika: Kultura Zveřejněno: sobota 1. duben 2023 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Omlouvám se vám, tentokrát jsem nevěděla co vybrat, na co upozornit a tak vám výjimečně nabízím tři možnosti a nebojím se přiznat, že si myslím, že si všechny zaslouží vaši pozornost.

Ondřej Sekora známý i neznámý je výstava skutečně pro celou rodinu. Můžete na ni zajít až do půlky května do Villy Pellé v Bubenči. Už z názvu je jasné, že nepůjde jen o Ferdu Mravence, který v lednu oslavil devadesátiny (1933 začaly v Lidových novinách vycházet Příhody Ferdy Mravence) a další známé postavičky – vychloubačného Brouka Pytlíka a nafrněnou Berušku. K vidění jsou i další Sekorovy ilustrace, novinové kresby, karikatury, loutky, vytvořené podle jeho návrhů, komiksy, ukázky scénografických projektů a soukromá malířská tvorba. Zejména ta je nám známá jen minimálně, stejně jako Sekorova inspirace dílem Henriho Rousseaua.

Sekora se narodil v Brně v roce 1899. V devatenácti letech byl odveden jako dobrovolník do armády. Po válce studoval práva, ale nedostudoval. Začal pracovat v Lidových novinách a otiskovat své první kresby. Zajímal se také o sport. Jako první v Čechách přeložil pravidla ragby a trénoval současně dva týmy. Kdyby totiž ragby uměl jen jeden, neměl by s kým hrát. Za války musel svou práci opustit, jelikož jeho žena byla Židovka. Po válce byl redaktorem časopisů Dikobraz, Mateřídouška, Ohníček i Pionýr, psal pro Práci a Lidové noviny. Zemřel v roce 1967.

Vzhledem k tomu, že se poslední dobou hodně hovoří o příslušnosti k pohlaví, můžeme se zamyslet nad tím, že Aninka byla TEN čmelák a Ferda byl pravděpodobně mravenčí dělnice, tedy TA Ferda. Také je prý otázkou, zda byl/a Ferda komunista, stejně jako autor. Přestože byl Sekora amatérský entomolog, pletl si prý kobylku a saranče. Na jeho obrázcích to ale naštěstí nic nezmění.  Knihy o Ferdovi byly přeloženy do více než 20 jazyků a, ruku na srdce, kdo z nás na nich nevyrostl? Či na jiných knihách se Sekorovými ilustracemi? Víte, jak pokračuje: „Polámal se mraveneček, ví to celá obora…“? Tuhle básničku od Josefa Kožíška nezapomenu i díky Sekorovým obrázkům.

❞ Přestože byl Sekora amatérský entomolog, pletl si prý kobylku a saranče. Na jeho obrázcích to ale naštěstí nic nezmění...

Součástí výstavy je hrací koutek pro děti, kde si naši nejmenší mohou vyzkoušet Ferdův či Pytlíkův kostým, podívat se na filmy s Ferdou a podobně. V několika termínech lze navštívit komentovanou prohlídku s kurátorem výstavy Tomášem Prokůpkem (srdečně doporučuji) či tvůrčí dílny, které jsou určeny zejména dětem ve věku 6 – 10 let. Veškeré informace o výstavě současné i o těch, které zde připravují, včetně ceny vstupenek a otvírací doby najdete na www.villapelle.cz

Pokud jste čekali tip na divadelní představení, je tu. Pořád je na co chodit a teď je tu další skvělý kus, na který vás zvu do Divadla v Dlouhé. V režii Tomáše Dianišky, jenž je členem Divadla pod Palmovkou, ale spolupracuje s celou řadou dalších českých divadel, se zrodil Pravomil. Jedná se o adaptaci románu nositele ceny Magnesia Litera Petra Stančíka inspirovaného skutečným osudem válečného hrdiny Pravomila Raichla. Ten ovlivnil události a životy celých generací. Dianiška se v Dlouhé představuje poprvé. Můžete znát jeho inscenace, které získaly několik ocenění, a to Transky, body, vteřiny nebo Špinarka. Je také spoluautorem Bezrukého Frantíka (add. článek o Jedličkově ústavu v tomto čísle). Ve zkratce o Raichlovi: na začátku 2. svět. války se dostal do Gulagu, pak jako čs. voják bojoval a došel z Buzuluku až do Československa. Ve válce byl několikrát raněn a vyznamenán třemi Československými válečnými kříži a medailí Za chrabrost. Na základě provokační akce komunistické STB byl odsouzený k smrti (později zmírněno na doživotí). Z vězení v Leopoldově se mu v roce 1952 podařilo utéci. Emigroval do USA a po revoluci se do Čech vrátil. Nedokázal se smířit s tím, že zločiny komunismu nebyly potrestány, a rozhodl se zabít bývalého prokurátora Karla Vaše. Jeho vlastní smrt ale přišla dříve, než mohl atentát uskutečnit. Raichlův životní příběh byl inspirací k natočení filmu Staříci (2019). Roli hlavního hrdiny ztvárnil Pavel Neškudla, prokurátora Vaše hraje s plným nasazením, které je mu vlastní, Jan Sklenář a je krásně nechutný. Kapela na jevišti není v Dlouhé nic nového. Její přítomnost má smysl a opět to skvěle funguje. O přestávce se zamyslíte na tím, zda Dianiška dokáže v druhé půli do představení zakomponovat všechno, co ještě z Raichlova života zbývá a ono se to skutečně podaří. Neskutečné. Víc nepovím, jděte se podívat.

Do třetice bych ráda upozornila na dokument More Miko, který byl poprvé uveden již v říjnu loňského roku na Mezinárodním festivale dokumentárních filmů v Jihlavě, ale oficiální premiéru měl začátkem března v kině Lucerna. Hned poté byl uveden v hlavním programu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Thessaloniki. Já vím, že na dokumenty se moc do kina nechodí, ale řada z nich si naši pozornost vážně zaslouží. Tenhle je jeden z nich. Režisér Robin Kvapil natočil časosběr o kamioňáku Jaroslavu Mikovi, zakladateli organizace Češi pomáhají, polovičním Romovi, chlapovi s velkým srdcem, o jeho snaze přijmout u nás padesát syrských sirotků, kteří přežívali v řeckých utečeneckých táborech. Je také o tom, jak narazil při jednání s politiky, o tom, jak jemu i jeho rodině bylo vyhrožováno i o tom, že se nezalekl a pomáhá dál. Film se natáčel čtyři roky a filmový štáb najezdil s Mikem více než 20.000 kilometrů. Točilo se v českém a evropském Parlamentu, ve východoslovenských romských osadách, v uprchlických táborech v Řecku i na slovensko-ukrajinské hranici. Po premiéře se objevila spousta vzkazů a recenzí, které ve zkratce takto vystihl režisér Tomáš Mašín: „Skvělý film se silným lidským nábojem. Jarda Miko je neskutečnej borec.“ A proč MORE Miko? Jednak proto, že romsky more znamená „chlape“ ve smyslu oslovení, ale také jej lze přeložit z angličtiny jako VÍCE. Více takových pánů Miků. Film můžete vidět ve vybraných kinech nebo si jej přehrát na platformě DAFilms. Hej, more, ať se daří!

Zobrazení: 343