Když se z dravců stává kuře
Desátého března proběhla televizí premiéra velmi známého dokumentu režiséra Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti. Tento dokument není žhavou novinkou, neboť před televizní premiérou na ČT byl hojně propagován v kinech i na samotném webu. Možná jste patřili mezi ty, kteří měli „odvahu“ jít na tento film do kina, možná patříte mezi výraznější skupinu lidí, kteří v kině raději relaxují u popcornu a sledují nejnovější české či hollywoodské trháky. Přestože se jedná o dokument, tak na české poměry dosáhl nebývalé návštěvnosti a téma, kterým se zabývá, začalo více rezonovat v našem veřejném prostoru.
Jan Mydlář – kat českých rebelů
Toho dne při východu slunce se nad Prahou objevil zvláštní úkaz. Ačkoliv několik dní nepršelo a poté rovněž ne, nad městem se klenula duha a nebe zářilo. Před zdí Staroměstské radnice zahalené černým suknem již stála tribuna pro členy mimořádného soudu, císařské hejtmany, rychtáře a delegace královských měst a nedaleko tribuny bylo připraveno mohutné popravčí lešení. Zločin urážky královského majestátu, kterého se dopustili čeští páni, rytíři a měšťané při „ohavné rebélii“ neboli stavovském povstání, měl být krvavě potrestán.
Noblesní klasika zločinu
Kriminální seriály patří pro českého televizního diváka mezi ty nejoblíbenější. Asi těmi nejznámějšími jsou Hříšní lidé města pražského, Panoptikum města pražského či v poslední době excelentní seriál odpovídající skutečné realitě Případy 1. oddělení.
Seriál Hříšní lidé města pražského byl natočen již v roce 1968 Jiřím Sequensem a naprosto v něm dominovalo hned několik postav kriminalistů v čele s Jaroslavem Marvanem, co by policejním radou KarlemVacátkem. Dále pak Josef Vinklář, Josef Bláha a v nezapomenutelné roli penzionovaného detektiva František Filipovský. Vzhledem k obrovskému úspěchu tohoto seriálu pak na něj navazují již celovečerní filmy – Partie krásného dragouna či Vražda v hotelu Excelsior mající seriálové obsazení v hlavních rolích.
Divadla na jaře?
Když jsem začala připravovat tento článek jako pozvánku do divadel pro všechny, kterým se, stejně jako mně, už velmi stýská po kontaktu s živými herci, doufala jsem, že hned počátkem nového roku do divadla zajdu. Bohužel, hned zkraje prosince se objevila zpráva Hany Třeštíkové (zastupitelka hlavního města Prahy za Prahu Sobě): „Nepíše se mi to snadno, ale dnes jsme se domluvili s ředitelkami a řediteli divadel zřizovaných hlavním městem Praha, že zůstanou zavřena minimálně do konce února 2021 nehledě na aktuální stav systému PES.“
O symbolu Vánoc z Poniklé
Stalo se již takovým příjemným zvykem, že prosincová rubrika Kultura je vánočně laděna a výjimkou nebude ani tento rok. Téma je velmi prosté – tradice zdobení vánočních stromků. Totiž ačkoliv se většina z nás účastní zdobení stromků již od svých dětských let, mnozí z nás toho vlastně o této tradici příliš nevědí. Dokážete například s jistotou odpovědět například na otázky: kdy a odkud se tato tradice vzala, kdy a kde byl ozdoben první český stromek, proč se katolická církev stavěla ke zdobení stromků velmi dlouho odmítavě a nakonec – proč je obec Poniklá světovou raritou? Že si také nejste odpověďmi příliš jisti? Tak čtěte prosím dál…
Hej, Ogare! Muzeum Moto & Velo v Prerově nad Labem
Současná doba sice výletům za kulturou příliš nepřeje, to však nebrání tomu, abychom vás nemohli pozvat do míst, která můžete navštívit do budoucna. Dnešní typ zcela jistě potěší milovníky historických bicyklů a motocyklů, protože pozvání směřuje do Muzea Moto & Velo v Přerově nad Labem, kde je umístěna stálá soukromá expozice historických bicyklů a motocyklů z let 1885 – 1965.
Číst dál: Hej, Ogare! Muzeum Moto & Velo v Prerově nad Labem
MP může být zkratkou pro městskou policii, ale i pro létající cirkus
Smích – posiluje imunitu, srdce a plíce, okysličuje krev, snižuje stres a má spoustu dalších pozitivních „vedlejších“ účinků. V roce 1999 byl vyhlášen Světový den úsměvu a je jím 5. říjen.
Právě 5. října 1969 – pravda o 30 let dříve, ale co na tom? – byl na stanici BBC uveden první díl televizního seriálu „Monty Pythonův létající cirkus“. Seriál, který ke smíchu statisíců diváků přispěl vrchovatou měrou.
Čtyři řady o celkem 45 dílech skečů britské parodistické a satirické skupiny Monty Python bavily diváky do roku 1974, ale jejich humor má dopad hned na několik generací. V době uvedení však vzbudil kromě nadšení i velké rozpaky, ba až pobouření. Seriál se sice stal fenoménem, kultem, ale určitě není pro každého. Dalo by se tvrdit, že v něm najdeme podobný styl humoru, jaký měl náš národní hrdina Jára Cimrman.
Číst dál: MP může být zkratkou pro městskou policii, ale i pro létající cirkus
S holkama jako s buchtama, ber dokud jsou čerstvý...
Současný člověk má velmi pohodlný život. Jedním otočením knoflíku si zapne teplo v domě, otočením kohoutku si natočí pitnou vodu, potraviny si kdykoliv nakoupí v obchodě, pračka vypere prádlo, myčka umyje nádobí a robotický vysavač vyčistí podlahy. Naši předkové měli ovšem život o poznání těžší. Co si vlastníma rukama nevypěstovali, nebo neudělali, tak zkrátka neměli. Není proto od věci si tuto ne příliš vzdálenou dobu připomenout, třeba prostřednictvím návštěvy skanzenu v Přerově nad Labem, který je vhodným typem na výlet pro celou rodinu.
Číst dál: S holkama jako s buchtama, ber dokud jsou čerstvý...
Nepomíjející svět iluzí
Illusion Art Museum Prague má jednu velkou výsadu. Sídlí totiž v Domě U Červené lišky, který se nachází přesně naproti Staroměstskému orloji. Dlouhá léta zde měla pobočku Komerční banka, takže byl dům veřejnosti uzavřen. To však již naštěstí neplatí. Tato kulturní památka České republiky s dochovanými gotickými sklepy je veřejnosti opět přístupná díky muzeu, které nabízí jedinečnou expozici založenou na iluzivním výtvarném umění.
Slavně neslavná bitva na Bílé hoře neboli Neříkej hop, dokud nepřeskočíš
Když roztrpčený císař Rudolf II. na sklonku svého života seslal Boží pomstu na Prahu i celou českou zemi, jistě netušil, jak brzy a jak moc se tato jeho kletba naplní. Již v roce 1618, tedy šest let po jeho smrti, došlo ke slavné pražské defenestraci, při které vyletěli pánové Jaroslav Bořita z Martinic, Vilém Slavata a písař Fabricius z oken dvorské kanceláře na Pražském hradě. Svrženým pánům se oproti původním předpokladům mnoho nestalo, protože prý spadli do hnoje či vrstvy odpadků a papíru pod okny, ale tento akt byl onou pomyslnou rozbuškou, která dovedla o dva roky později vojska českých stavů na nevysoký, avšak strmý kopec zvaný Bílá hora. Od této události uplyne letošního 8. listopadu 400 let, a tak si tuto bitvu, která na dalších 300 let změnila osud našich předků, pojďme s mírným předstihem připomenout.
Číst dál: Slavně neslavná bitva na Bílé hoře neboli Neříkej hop, dokud nepřeskočíš
Krása a utrpení poustevníků
Možná každý z nás si jednou jistě představoval, jak by to asi vypadalo, kdyby opustil současné společenské stereotypy a zaběhnuté koleje civilizace. Prostě by odešel do divočiny a zavřel za sebou pomyslné dveře. Jistě, v dnešní době odejít do naprosté izolace a do přírody, kde nikoho nepotkáte týdny a týdny je téměř nemožné. Možná by se dala taková místa na Zemi najít, ale pokud se budeme držet naší vlasti, tak asi velmi obtížně. Přesto mezi námi žije řada lidí, kteří se do podobné situace dostali, ať již dobrovolně, či za okolností, které prostě nemohli ovlivnit. Těm, kteří si takovou cestu vybrali, zcela svévolně, by někdo řekl blázni, podivíni, zoufalci, možná beatnici či hipíci. Ovšem daleko lepší pojmenování onoho stavu, kdy žijete např. v maringotce daleko od lidí, je slovo poustevník. Novodobý poustevník, ne ten, který žije z milodarů ostatních a káže o víře. Poznat takového poustevníka může být i poměrně složité a ještě složitější je dostat se k němu tak blízko, aby vám začal sám od sebe vyprávět svůj příběh, který jej na cestu dobrovolné „samoty“ přivedl. Spisovatel Aleš Palán se tak blízko dostal a přinesl nám svědectví o lidech, jejichž životní příběh nepostrádá napětí, úspěch, lásku, propad i zoufalé šílenství. Dovolte, abych vám představil knihu, která sice vyšla již v roce 2018 v nakladatelství Prostor, ale která bude mít co říct za další a další desetiletí – knihu Raději zešílet v divočině.
Od hradiště po barokní pevnost
Starodávný, mýtický, velkolepý… Synonyma pro symbol, bez kterého by Praha nemohla být Prahou. Na vyšehradské skále od pradávna stráží město, jenž po dlouhá staletí chránil svými hradbami. Svou majestátností by mohl lehce konkurovat Pražskému hradu, ale role sídla pro panovníky se ve své historii ujal na krátkou dobu jen jednou. V současné době je Vyšehrad a jeho přilehlé okolí, kromě vyhledávané světoznámé památky, oblíben také jako místo pro relaxaci a kulturní akce. Ostatně není tolik míst, kde byste se cítili být skutečně v Praze, jako na hradbách Vyšehradu opředených magickými příběhy, a kde máte celé město na dlani se vším všudy.
Místo policejní historii zaslíbené
Někdy se my, muži, ocitneme v situaci, kdy partnerka nebo manželka odjede na víkend a nechá nám potomky na starost. A my stojíme před úkolem vymyslet program, který je zaujme a u kterého se nebudou nudit. Myslím, že návštěva Muzea policie, na kterou vás chci pozvat, by mohla být trefou do černého. Ale přece jen je třeba přiznat, že tenhle program zaujme spíše pány kluky než dívky.
Technika v diktaturách – hlavní letošní výstava Národního technického muzea
Původní nepoužitá bomba Jana Kubiše z atentátu na Reinharda Heydricha, „Goebelsova tlama“, vysílačky paravýsadku Silver A, speciální dětský kočárek používaný komunistickou Státní bezpečností (StB) a mnoho dalších zajímavých artefaktů z období 1939 – 1989 můžete vidět na výstavě Technika v diktaturách v Národním technickém muzeu na Letné. Výstava vznikla ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem, Muzeem Policie ČR a Ústavem pro studium totalitních režimů jako expozice k 30. výročí sametové revoluce a potrvá do 28. června 2020. Ačkoli je instalovaná v jediné místnosti, nabízí 140 exponátů často spojených se silným lidským příběhem.
Číst dál: Technika v diktaturách – hlavní letošní výstava Národního technického muzea
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka