Od hradiště po barokní pevnost

Rubrika: Kultura Zveřejněno: středa 1. duben 2020 Autor Eva Koutníková Vytisknout E-mail

Starodávný, mýtický, velkolepý… Synonyma pro symbol, bez kterého by Praha nemohla být Prahou. Na vyšehradské skále od pradávna stráží město, jenž po dlouhá staletí chránil svými hradbami. Svou majestátností by mohl lehce konkurovat Pražskému hradu, ale role sídla pro panovníky se ve své historii ujal na krátkou dobu jen jednou. V současné době je Vyšehrad a jeho přilehlé okolí, kromě vyhledávané světoznámé památky, oblíben také jako místo pro relaxaci a kulturní akce. Ostatně není tolik míst, kde byste se cítili být skutečně v Praze, jako na hradbách Vyšehradu opředených magickými příběhy, a kde máte celé město na dlani se vším všudy.

Území Vyšehradu bylo podle archeologických nálezů osídleno už v pravěku s datací zhruba 3 tisíce let př. n. l. Další existence Vyšehradu je doložená z historických pramenů až ze středověku a to z 10. století. Mezi touto dobou faktické důkazy neexistují. Existují ale krásné a nesmrtelné pověsti, podle kterých na Vyšehradě vládl Přemysl Oráč, jenž měl, podle kronikářů Kosmase a Václava Hájka z Libočan, žít kolem roku 450. Na hrad, který vystavěl kníže Krok, si ho nechala přivést jeho dcera, kněžna Libuše. Svým poslům zadala úkol, aby jí vybrali manžela, který bude místo ní vládnout lidu. A tak poslové přivedli přímo z pole muže jménem Přemysl později zvaný Oráč.



Vyšehrad si za své panovnické sídlo zvolil v roce 1070 kníže Vratislav II, který zde založil samostatnou kapitulu. A tak se začala psát významná kapitola v dějinách hradu na skále nad pravým břehem Vltavy. Vratislav se později stal českým králem a Vyšehrad se tak poprvé a naposledy stal královským sídlem. Toto období bylo zásadní i po stránce stavební. V románském slohu byla postavena kapitulní bazilika sv. Petra a Pavla. Ta během dalších let byla přestavována. Gotickou podobu zažila v době vlády Karla IV., barokní háv oblékla začátkem 18. století a na přelomu 19. a 20. století získala finální novogotické vzezření. Svou původní podobu si zachovala rotunda sv. Martina, která vyrostla společně s bazilikou. Pyšní se tak českým prvenstvím: nejstarší románská rotunda. Postaveny byly i kamenné hradby a byl vymezen královský okrsek s palácem. Jenže v roce 1140 se sídlo panovníků přeneslo zpátky na Pražský hrad a tím se na Vyšehradě na dvě století zastavil čas.



Nový život území vdechl Karel IV, pro kterého mělo místo význam jako symbol českých dějin a přemyslovské historie. Vyšehrad v roce 1348 připojil k hradbám Nového Města a jeho opevnění nechal rozšířit a zpevnit. Slibný rozvoj nekompromisně zastavili v roce 1420 husité, kteří strhli hradby a vše vyplenili. Další stránka „kroniky“ vyšehradského území se začala psát v roce 1450. Po zpustošení husity začali chudí řemeslníci osidlovat plochy na hradě i v podhradí. Na konci 15. století na místě osady vzniká Město hory Vyšehradu. Vystavěly se domy, školy, tržiště, svahy se osázely zahradami a vinicemi. Jakmile skončila třicetiletá válka, čekala Vyšehrad přestavba a přeměna na pevnost. Vznikla nová opevnění s bastiony, Táborská a Leopoldova brána, spletitý systém podzemních chodeb pro rychlý přesun vojska nazývající se kasematy. Přes všechny stavební úpravy se pro potřeby pevnosti Vyšehrad nikdy vojensky neuplatnil a tak se od druhé poloviny 19. století začal vyzdvihovat vlastenecký význam a Vyšehrad se stal symbolem nejstarších dějin českého národa. Přestavěla se bazilika sv. Jiřího a Pavla a z farního hřbitova se stalo národní pohřebiště, kde byla vystavena hrobka Slavín.

K vyšehradskému symbolu českého národa neodmyslitelně patří i s ním spjaté pověsti o Bivojovi, Šemíkovi s Horymírem a Dívčí válce. Málokdo však ví, že ve vyšehradské skále žije starý lev s dvanácti lvíčaty. Ta hlídají poklad a stráží český národ. Až bude Čechům hrozit nebezpečí, vyšehradská skála se lvím řevem rozlomí a všechny nepřátele rozsápou lvíčata, která se promění v mocné lvy.

Zobrazení: 888