Noblesní klasika zločinu

Rubrika: Kultura Zveřejněno: pondělí 1. únor 2021 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Kriminální seriály patří pro českého televizního diváka mezi ty nejoblíbenější. Asi těmi nejznámějšími jsou Hříšní lidé města pražského, Panoptikum města pražského či v poslední době excelentní seriál odpovídající skutečné realitě Případy 1. oddělení.

Seriál Hříšní lidé města pražského byl natočen již v roce 1968 Jiřím Sequensem a naprosto v něm dominovalo hned několik postav kriminalistů v čele s Jaroslavem Marvanem, co by policejním radou KarlemVacátkem. Dále pak Josef Vinklář, Josef Bláha a v nezapomenutelné roli penzionovaného detektiva František Filipovský. Vzhledem k obrovskému úspěchu tohoto seriálu pak na něj navazují již celovečerní filmy – Partie krásného dragouna či Vražda v hotelu Excelsior mající seriálové obsazení v hlavních rolích.

V roce 1986 vzniká volné pokračovaní v režii Antonína Moskalyka – Panoptikum města pražského. Zde již zesnulého Jaroslava Marvana nahradil Jiří Adamíra v roli policejního rady Korejse (ostatně s tímto jménem se setkáváme i o několik dekád později v rámci Případů 1. oddělení). Co spojovalo oba seriály, byla určitá zkreslená představa prostředí první republiky, ale zároveň velká noblesa hlavních protagonistů. Dokázali s naprostou grácií oslovit dámu, zloděje i prostitutku a vždy přitom vypadali elegantně. V mnoha případech hraje podstatnou roli pražská galérka a hospoda nejnižší cenové kategorie Jedová chýše na Karlově. V obou seriálech je vidět výrazný respekt „zločinců“ před policií a jistá úcta, kterou k ní v té době měli (kdeže ty loňské sněhy jsou).

Do třetice jsem v samotném úvodu jmenoval Případy 1. oddělení. 14 dílů pražské „Mordparty“ bylo napsáno Janem Malindou (redaktorem MF Dnes) a hlavně Josefem Marešem (v té době vedoucím oddělení vražd pražského policejního ředitelství). Díly odpovídaly skutečným událostem a případům a také jejich řešení ukazovalo vynikající policejní práci. Tím se tento seriál liší od mnoha dalších, které vznikly buď ve stejné  době nebo později, jak v koprodukci jiných soukromých televizí, tak i v koprodukci ČT. Mně osobně nejvíce utkvěl v paměti Bolek Polívka, co by major Václav Plíšek a neuvěřitelně protivný a podrazácký Miroslav Hanuš v roli vedoucího Josefa Korejse. Dokonce sám spoluautor scénáře Josef Mareš jednou uvedl, že tato postava tak „strašně“ napsaná nebyla, ale Miroslav Hanuš ji dokázal dovést téměř k „dokonalosti“.

Velká Praha a její zločiny

A nyní se potkáváme s dalším kriminalistickým seriálem z dílny České televize – Zločiny Velké Prahy. Zatímco první dva seriály z období první republiky probíhaly především v centru, tak tématem tohoto seriálu je tzv.  Velká Praha. Jen malý náhled do historie – Velká Praha vznikla na začátku roku 1922 přičleněním například Dejvic, Karlína či Břevnova k samotnému centru. A abych si ulehčil práci, ocituji samotného Karla Čapka, jehož část fejetonu jsem našel přímo na stránkách seriálu:

„Staré, hodné, maloměstské Praze narostla periférie, cosi jako džungle dosud neprozkoumaná, teprve z úředního seznamu nových čtvrtí se dovídáme o lokalitách, jež pouhým jménem mohou nahánět domostrojnému a svéstojnému Staropražanu husí kůži… Jistě něco strašného lpí na Strašnicích a něco zlého slibuje svým názvem pokojný jinak Zlíchov… v době drahoty neblaze zní jméno Dejvice a ne zrovna hostinné jméno Podbaba. Libá, radostná jména jako Veleslavín, Libeň, Liboc a Smíchov jsou v mizivé menšině… příšerná Hnusle, válečnický Prosek a Bráník, vrahounské Hrdlořezy a kanibalská Hostivař… Hrdelní nebezpečí tkví i na jméně Krč a Motol neznamená jistě nic lepšího než motolici, kterou nám působí obrovské novorozené velkoměsto.“

Nic moc přívětivého. Ostatně ani hlavní hrdina, inspektor Hynek Budík (Jaroslav Plesl), nebyl zrovna nadšený, když byl povýšen, ale zároveň mu byla dána na starost právě nově vzniklá Velká Praha.Dostáváme se tedy k hlavním postavám: na prvním místě a tahounem všech příběhů je již jednou zmiňovaný inspektor Hynek Budík, kterého ztvárnil vynikající český herec Jaroslav Plesl – ostatně je to právě Plesl, který dává seriálu úroveň, a zároveň tak trochu tajemnou atmosféru vyplývající z charakteru postavy. Dalším velmi dobrým výkonem obohacuje dílo Jiří Langmajer (inspektor Havlík) – drsnější povaha znající místní „podsvětí“ a doplňující zamyšleného Budíka. Třetím, nechci zcela říci do počtu, je Denis Šafařík v roli agenta Nováčka (tohoto herce si můžete pamatovat například z titulní role pohádky Kouzelník Žito, od které se může, dle mého názoru, jen posunout výše).

Jaroslav Plesl o postavě inspektora Hynka Budíka (z rozhovoru pro Českou televizi): „Inspektor Budík přichází do Prahy z Vídně. Je tedy elegantním, městským člověkem s nejlepším vychováním. Švihácký, charakterní a kultivovaný policista, s lehkou obsesí na kvalitní oblečení a čisté boty. Loajální k nové republice, ale občas vzpomínající na „staré dobré časy“. Musím se teď trochu usmívat, ale když jsem se na roli připravoval, přehrával jsem si v hlavě všechny možné detektivky té doby, nebo spíš o té době, abych se aspoň trochu přiblížil espritu těch elegantních vrchních inspektorů a detektivů, které známe z českých, ale třeba i britských detektivních filmů a seriálů.“

K samotnému seriálu a jeho tvorbě si však neodpustím kriticky jednu poznámku, a to přímo ke kameře. Nadšený jsem rozhodně nebyl. Navíc moc nechápu, proč se klasické vodorovné záběry střídají občas s diagonálou. Je to dosti násilné. Zajímavé záběry například z dronu jsem nezaznamenal a vrchol kreativy byl v podobě záběru od země. Zde bych seriál hodnotil spíše průměrně až podprůměrně, pokud jej můžeme srovnat se současnou tvorbou a možnostmi, které kamera dnes má.

Ovšem český televizní fanda, jak již bylo jednou napsáno, kriminální seriály jednoduše miluje. Proto si první díl série pustilo více než 2 miliony diváků a stal se tak nejsledovanější premiérou za posledních 15 let. Dílo respektuje historii a má některé zajímavé postavy. Musím napsat, že úrovně například Případů 1. oddělení nedosahuje a v porovnání s Vacátkem padá tak trochu na nos. Ovšem pokud budeme porovnávat například s dalším dílem ČT – Hlava Medúzy v režii Filipa Renče, tak se dostaneme do superlativů. Hlavu Medúzy považuji tak trochu za úlet, za který může přímo či nepřímo hlavní protagonistka Jitka Čvančarová a ani ostřílený Jiří Dvořák celou situaci nezachraňuje.

Zločiny Velké Prahy mohu všem milovníkům dobrých seriálů jen doporučit. Samozřejmě každý může mít na toto dílo svůj vlastní názor. Někdo, kdo hledá akci, záběry z vrtulníku či pod vodou, si na své rozhodně nepřijde. Na druhou stranu, ten, kdo má rád klasická vyšetřování ve stylu britských detektivů je zde rozhodně na správné adrese. Tedy smekám svou imaginární buřinku a o nedělní klidný večer je dočasně postaráno.

Tento seriál můžete vidět každý týden v neděli po dvacáté hodině na ČT1, nebo na webu ČT, kde je kompletní archiv již odvysílaných dílů a mnoho dalších zajímavých informací o natáčení a historii.

Foto + info: Česká televize, autor: viz text u jednotlivých snímků

Zobrazení: 820