It's just a theatre but I love it
Od září budou strážníci opět ochraňovat naši drobotinu na přechodech, školáci a studenti se definitivně rozloučí s prázdninami a vrátí se do lavic, hercům a příznivcům prken, která znamenají svět, začne nová divadelní sezóna. Vloni jsem vás seznamovala s tím, co připravila Městská divadla pražská. Letos si dovolím nabídnout vám pár titulů jiných pražských městských scén, ačkoliv jsem ještě neměla šanci je vidět, ale domnívám se, že budou stát za to. Veřejné generálky bývají těsně před premiérou, takže „střílím od boku“ a doufám, že z velké většiny neminu cíl.
Nejen ve Varech chodí se do kina
Sotva skončil karlovarský festival, mohly jsme některé zde uvedené filmy vidět v Praze v kinech Aero, Světozor a Přítomnost (samozřejmě i v kině v Brně) v rámci přehlídky Šary Vary. Některé z nich vypustily do kin distribuční společnosti a tak třeba „hitovku“ Hodně štěstí, pane Veliký můžeme navštěvovat už od 14/7 ve všech velkých či menších sálech.
Ráda bych se zaměřila na filmy české, které budou chtít získat vaši pozornost mezi těmi Mavericky, Elvisy, Thory či dinosaury a mimoni.
GASK
Do královského města Kutná Hora jsme vás lákali v rámci letního čísla již v roce 2016. Nebudu tedy opakovat, co vše zde stojí za to vidět a které památky byste rozhodně měli navštívit, až sem zavítáte. V rámci kulturní rubriky si dovolím upozornit na instituci, kde je stále spoustu zajímavostí na programu a dojet sem zabere přibližně stejně dlouhou dobu, jako přesunout se z jednoho konce Prahy na druhý.
HEROIN CRYSTAL
Devadesátá léta v současné době, jak se říká, „táhnou“. Po divácky úspěšné a kritiky velmi dobře přijaté televizní minisérii „Devadesátky“, je tu další připomínka období vínových obleků, svetrů s prapodivnými vzory, účesů „na Jágra“, řečených mullet, prvních mobilních telefonů velikosti cihly, seriálů jako Beverly Hills 90210 či Pobřežní hlídka. Devadesátky jsou i první „Mekáč“, první výlet do „kapitalistické“ ciziny, kde jsme si konečně mohli koupit walkmana i originál kazetu populárního boybandu (třeba Backstreet Boys), první „mrkváče“ a zmrzky, které pravidelně vozilo žluté auto Family Frost, doba specifického tónu při vytáčení pro velmi pomalé internetové připojení, ano, i založení Městské policie hl. m. Prahy spadá do tohoto období. Kdo jsme tuto dobu zažili, najdete si určitě tu svou vzpomínku.
Třikrát a dost?
Je těžké psát s předstihem o něčem pěkném, zábavném a povznášejícím, když je možné, že až článek vyjde, bude v našem okolí více bolesti a utrpení. Nicméně já budu doufat, že se to nestane. Ne, nechci se pouštět do hodnocení současné situace a politického dění. Naopak. Chci vás inspirovat. Dovolím si pozvat vás na tři výstavy, které zaujmou velké i malé, ještě nějakou dobu potrvají a tak si třeba najdete čas a navštívíte je.
Dospělá vize
Je mnoho lidí, kteří se zapojují do veřejného života, a mnoho z nich promlouvá ke společenským tématům. Ovšem ne každý má opravdu co říci. Problematika životního prostředí a změny klimatu je na stole již desítky let a máme řadu odborníků, kteří se jí věnují a kteří mají nám, laické veřejnosti, opravdu co nabídnout. Na druhé straně však máme samozvané proroky, především populisty, kteří se rádi ke klimatu vyjadřují a pro mnohé působí jejich názory více než fundovaně. Já osobně zastávám názor, že nejvíce duní prázdné sudy a pokud se vede debata, pak věřte, že nejvíce vám většinou řekne ten, kdo mlčí.
Devadesátky bez růžové
Devadesátá léta, začátek demokracie u nás, období plné očekávání, zvratů, příležitostí a nadějí. Ovšem na druhou stranu období, kdy policie byla významně oslabena svou předrevoluční historií a mnoho lidí mělo pocit, že mohou chytit svou šanci za pačesy jakýmkoliv způsobem. Období, kdy se kradlo ve velkém a vražda byla ve slovníku tehdejších mafiánských bossů stejně častým slovem, jako úplatek či vydírání.
Ocelové hrany
Pokud vás zaujala myšlenka a osoba Jana Palacha, tak nemusíte navštívit jen Václavské náměstí a položit květinu u kříže u Národního muzea či u památníku pod sochou sv. Václava, nebo zajít na Olšanské hřbitovy. Můžete se vydat do míst, kde Jan žil, kde žila jeho rodina a kde trávil mnoho svých životních okamžiků. Můžete se vydat do středočeských Všetat, kde před pár lety vznikl zcela nový památník z původního vesnického domku.
Radek Pilař ve Vile Pellé
Není možné, aby jeho tvorbu někdo neznal. Dal světu znělku Večerníčka, zhmotnil pro nás Rumcajse i s Mankou a Cipískem či vodníka Česílka. Řeč není o nikom jiném než o Radku Pilařovi. Retrospektivní výstava v Galerii Pellé je věnována jeho nedožitým devadesátinám.
Klapka, Bambitka podruhé!
Když se řeknou Vánoce, vybaví se asi každému z nás stromeček, štědrovečerní večeře, ryba, kapr, vepřový kapr, hovězí kapr, kuřecí kapr, dárky, překvapení, dobrá nálada, pohoda, návštěva kostela a rodiny či přátel, klid, mír, rozjímání, cukroví, teplý grog, svařené víno, svíčky, led svíčky, led svítící pásky a v neposlední řadě i pohádky. Dříve čtené a ústně vyprávěné a dnes převážně ty televizní a filmové. Dá se napsat, že jsme národ milující pohádky a pohádkové příběhy. Není to náhoda, že první oblast, kterou začali naši předci literárně sbírat a shromažďovat, byly právě ony.
Rozbité tělo v Modrém domě
Mnozí z nás ji do roku 2002 neznali. Tehdy se v kinech objevil film o životě jedné z nejslavnějších malířek minulého století a výjimečné ženy Fridy Kahlo, za který si Salma Hayek vysloužila hned několik ocenění. Její osud inspiroval mnohé, dal vzniknout i dvěma operám, baletu a několika divadelním hrám.
MDP - tři písmena, tři scény (ABCKOMEDIEROKOKO)
V půlce října 2020 se uzavřely pro veřejnost vchody do všech divadel a nastaly zlé časy pro ty, kteří do nich byli zvyklí chodit jako diváci, ale i jako účinkující. Každý soubor přemýšlel, co dělat, jak nepřijít o své publikum a mnozí začali zkoušet „do kapsy“. Nikdo nevěděl, kdy bude moci svá představení předvést světu, ale bylo důležité to nevzdat. Ukázkovým příkladem jsou Městská divadla pražská, která vstoupila už do 72. sezony. Poslední srpnový den představila plán premiér do konce roku na všech svých třech scénách a jasné je, že zde udělali obrovský kus práce a že se my, diváci, máme skutečně na co těšit. Tak alespoň stručně.
Ohlédnutí za kulturním létem
V půli května došlo konečně k rozvolnění, a tak jsme mohli zase začít trochu normálně žít. Nemohla jsem se dočkat, až navštívím nějaké divadelní představení nebo koncert. Na prvním představení jsem od 10. 10. 2020 byla 25. května, a od té doby jsem se téměř nezastavila. Všichni pořadatelé se snažili využít letních měsíců a dobrého počasí k tomu, aby se umělci mohli opět potkat se svým publikem a naopak, aby publikum už konečně mohlo naživo sledovat své oblíbené umělce. V lockdownu sice mnozí streamovali a vysílali online, ale dívat se na skutečné lidi a cítit tu energii mezi nimi, je prostě něco úplně jiného.
Výtvarného umění se nemusíme bát
Ráda bych vás pozvala na dvě pražské výstavy, které v průběhu prázdninových měsíců můžete navštívit, u kterých se nebudete nudit, a nikdo vás nebude soudit, když řeknete: “Tomu nerozumím, ale líbí se mi to.“
Okolo Hradce
v malé zahrádce, rostou tam tři růže…
Za růžemi bych asi do Hradce nevyrazila, ale jinak mám tohle město moc ráda a umím si představit v něm žít. Nevím proč, snad proto, že je všude plno mladých lidí, mi přijde takové „hipsterské“ a, i přes spoustu historických památek, moderní. Inu, je to město univerzitní. Něco málo z webu města: Hradec Králové leží na soutoku Labe s Orlicí. Býval věnným městem českých královen. Žije zde téměř 100 tisíc obyvatel. Často se o něm mluví jako o „salónu republiky“ a říká se, že by mohlo být učebnicí vývoje architektury. Specifickou tvář městu vtiskli architekti Jan Kotěra a jeho žák Josef Gočár.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka