Chlast – slast
Za všechno může Finn, i když je to Nor. Konkrétně norský psychiatr, psychoterapeut, spisovatel a profesor jménem FinnSkårderud a jeho výrok: „Člověk se rodí s deficitem půl promile alkoholu v krvi.“ Jak sám tvrdí, jde ale o špatnou interpretaci jeho předmluvy ke knize O psychologických účincích vína. „Ano, na první stránce jsem napsal, že po jedné nebo dvou skleničkách je život celkem dobrý a myslíme si, že se rodíme s deficitem 0,5 ‰… Ale už v následujícím odstavci tuto teorii zcela odmítám.“ Jenže, co když si ten následující odstavec nepřečteme?
Jedna zastávka na Královské stezce
Stalo se to na apríla, ale žert to rozhodně nebyl. Společnost Prague City Tourism ve spolupráci s Národní knihovnou ČR otevřela prvního dubna unikátní trasu v objektu pražského Klementina včetně prostor Barokní knihovny a Astronomické věže. Nejedná se sice o něco zcela nového, neboť prohlídky se pouze po určité pauze vracejí do nabídky, nové je právě spojení obou subjektů. Klementinum, které je ve správě právě Národní knihovny ČR, se díky ní zařadí k dalším osmi provozům, které už má městská společnost na starosti. Patří mezi ně Petřínská rozhledna i Zrcadlové bludiště, Staroměstská mostecká věž, Prašná brána, věž radnice na Staroměstském náměstí, obě věže Karlova mostu, Svatomikulášská městská zvonice a Novomlýnská vodárenská věž. Přestože se rozsáhlý areál Klementina nachází na trase Královské stezky, která prochází Karlovou ulicí, nepřichází sem tolik návštěvníků, kolik by si toto místo zasloužilo. Lidé okolo procházejí cestou ze Staroměstského náměstí přes Karlův most na Pražský hrad, ale nenapadne je vstoupit. Netuší, co všechno se uvnitř skrývá. Na pozemku o velikosti dvou hektarů, kde bývalo původně 32 domů, 3 kostely, 2 zahrady a jedno spáleniště, je celkem 5 nádvoří, kolej, 3 kostely, menší kaple, knihovny, přednáškové sály, tiskárna, divadlo a hvězdárna s věžemi. Společnost Prague City Tourism (v roce 2020 nahradila Pražskou informační službu), jako oficiální organizace hlavního města Prahy, má za cíl zvýšit zájem turistů o návštěvu Prahy, nejlépe pak opakovaně, a upozornit i na méně navštěvované objekty. Právě to se nyní očekává i v Klementinu. V plánu je představit objekt nejen jako historickou památku, ale také jako stále živý komplex užívaný vědci i studenty.
Ferda, Miko i Pravomil
Omlouvám se vám, tentokrát jsem nevěděla co vybrat, na co upozornit a tak vám výjimečně nabízím tři možnosti a nebojím se přiznat, že si myslím, že si všechny zaslouží vaši pozornost.
Energetická krize v praxi aneb Svíčková a palačinky
Nejprve bych se měl asi představit. Ona totiž role vypravěče je nesmírně důležitá a mnoho autorů jí nevěnuje přílišnou pozornost. Nerad bych udělal stejnou chybu a bylo by to také velmi neslušné. Už od mala mi kladli na srdce, abych měl dobré vychování, abych nikde nedělal ostudu a ke všem se choval zdvořile. Víte, on takový přístup otevře nespočet dveří a odstraní nespočet překážek a bariér.
Číst dál: Energetická krize v praxi aneb Svíčková a palačinky
280 kusů od afišistů
Uměleckoprůmyslové museum se pro své návštěvníky znovu otevřelo po tříleté rekonstrukci 15. listopadu 2017. Aktuálně zde můžeme navštívit několik výstav. Některé jsou stálé, některé časově omezené. Například do května jsou k vidění velkoformátové obrazy digitálních vizualizací „Casa Immaginaria: Living in a Dream“, do září pak „Sběratel. Lannova sbírka skla.“ Mne zaujala Řeč plakátu 1890 – 1938. Vystaveno je 280 plakátů v tematických blocích Umění, Reklama, Ideologie. Vybírat exponáty muselo být vskutku nesnadné, neboť sbírka UPM obsahuje na tři tisíce kusů plakátů. Vždyť také patří mezi nejstarší a nejvýznamnější v Evropě. Věděli jste, že tvůrcům plakátů se říká afišisté?
Hora světla
Národní technické muzeum najdeme na Letné, ideální spojení sem je tramvají na Letenské náměstí. Aktuálně, do konce března, tady probíhá výstava „Hardtmuth: od uhlu k tužkařskému impériu“. Asi sami už tušíte, že nám má přiblížit architekta, vynálezce a podnikatele Josepha Hardtmutha a jeho úspěšnou firmu Koh-i-noor Hardtmuth, založenou ve Vídni roku 1790, a to včetně její historie a výrobků.
Fejk, Petr Fejk ví, jak se dělá zoo
Co je to fejk? V tomto případě není otázka správně položená. Měla by znít: Kdo je to Fejk, Petr Fejk? Pokud by se měl sám představit, řekne: „Je mi 58 let. Největší část svého kariérního života jsem strávil v pražské zoo. V letech 1997–2009 jsem s ní zažil povodeň i přerod v jednu z nejlepších zoo světa. Žiji trvale na Praze 2.“
100 let kolonie Domov
Znáte žižkovské ulice Na Hlídce, Strážní, Na Vlastním, V Domově nebo V Bezpečí? Bydlet tam, to se člověk musí zcela v bezpečí i cítit, ne? Navíc, když nedaleko je i hospůdka „Za větrem“. O čem je řeč? O kolonii Domov.
„Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Domov státních i jiných veřejných zaměstnanců pro domky rodinné v Žižkově“ bylo založeno v říjnu 1919. V té době to nebylo nic neobvyklého, neboť vznikala řada organizací zaměřených na výstavbu bytových jednotek pro státní a veřejné zaměstnance. A o to přesně šlo. Zajistit slušné bydlení státním úředníkům. Projektu věnoval přízeň sám T. G. Masaryk, který tak chtěl podpořit ozbrojené složky nově vzniklého státu.
Džungle, která nespí
V džungli je vlhkost až 95%, člověk se tady hodně potí, a protože i ze stromů kape voda, je stále mokrý, což nedělá dobře pokožce, špatně se mu dýchá, útočí na něho hmyz, každou chvíli se můžete škrábnout o nějaký keř. Brrr. Je ale možnost zajít do džungle, aniž byste byli vystaveni všem těmto útrapám a nemusíte mít ani extra pevné boty, ani klobouk ala Indiana Jones na hlavě (aby vám voda netekla za krk), ani nepromokavý oděv. Kde? Třeba ve skleníku Fata Morgana v pražské Botanické zahradě v Troji.
Winternitzova vila Na Cihlářce
Architekta Adolfa Loose asi není třeba představovat, některá jeho díla ale možná ještě neznáte. A třeba je to právě tato vila na Malvazinkách. Pražský právník JUDr. Josef Winternitz ji nechal postavit u Adolfa Loose a Karla Lhoty (ten je autorem všech prvků v interiéru) v roce 1931 pro svou rodinu; manželku Jenny, dceru Suzanu a syna Petra. Je to poslední Loosova realizovaná budova a v mnohém je shodná s, o něco známější, vilou Müllerovou. Díky pozvání na promítání filmu Naděje až do konce jsem se zde ocitla i já, a vila mi jednoduše učarovala.
It's just a theatre but I love it
Od září budou strážníci opět ochraňovat naši drobotinu na přechodech, školáci a studenti se definitivně rozloučí s prázdninami a vrátí se do lavic, hercům a příznivcům prken, která znamenají svět, začne nová divadelní sezóna. Vloni jsem vás seznamovala s tím, co připravila Městská divadla pražská. Letos si dovolím nabídnout vám pár titulů jiných pražských městských scén, ačkoliv jsem ještě neměla šanci je vidět, ale domnívám se, že budou stát za to. Veřejné generálky bývají těsně před premiérou, takže „střílím od boku“ a doufám, že z velké většiny neminu cíl.
Nejen ve Varech chodí se do kina
Sotva skončil karlovarský festival, mohly jsme některé zde uvedené filmy vidět v Praze v kinech Aero, Světozor a Přítomnost (samozřejmě i v kině v Brně) v rámci přehlídky Šary Vary. Některé z nich vypustily do kin distribuční společnosti a tak třeba „hitovku“ Hodně štěstí, pane Veliký můžeme navštěvovat už od 14/7 ve všech velkých či menších sálech.
Ráda bych se zaměřila na filmy české, které budou chtít získat vaši pozornost mezi těmi Mavericky, Elvisy, Thory či dinosaury a mimoni.
GASK
Do královského města Kutná Hora jsme vás lákali v rámci letního čísla již v roce 2016. Nebudu tedy opakovat, co vše zde stojí za to vidět a které památky byste rozhodně měli navštívit, až sem zavítáte. V rámci kulturní rubriky si dovolím upozornit na instituci, kde je stále spoustu zajímavostí na programu a dojet sem zabere přibližně stejně dlouhou dobu, jako přesunout se z jednoho konce Prahy na druhý.
HEROIN CRYSTAL
Devadesátá léta v současné době, jak se říká, „táhnou“. Po divácky úspěšné a kritiky velmi dobře přijaté televizní minisérii „Devadesátky“, je tu další připomínka období vínových obleků, svetrů s prapodivnými vzory, účesů „na Jágra“, řečených mullet, prvních mobilních telefonů velikosti cihly, seriálů jako Beverly Hills 90210 či Pobřežní hlídka. Devadesátky jsou i první „Mekáč“, první výlet do „kapitalistické“ ciziny, kde jsme si konečně mohli koupit walkmana i originál kazetu populárního boybandu (třeba Backstreet Boys), první „mrkváče“ a zmrzky, které pravidelně vozilo žluté auto Family Frost, doba specifického tónu při vytáčení pro velmi pomalé internetové připojení, ano, i založení Městské policie hl. m. Prahy spadá do tohoto období. Kdo jsme tuto dobu zažili, najdete si určitě tu svou vzpomínku.
Třikrát a dost?
Je těžké psát s předstihem o něčem pěkném, zábavném a povznášejícím, když je možné, že až článek vyjde, bude v našem okolí více bolesti a utrpení. Nicméně já budu doufat, že se to nestane. Ne, nechci se pouštět do hodnocení současné situace a politického dění. Naopak. Chci vás inspirovat. Dovolím si pozvat vás na tři výstavy, které zaujmou velké i malé, ještě nějakou dobu potrvají a tak si třeba najdete čas a navštívíte je.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka