Racek není na ocet

Rubrika: Kultura Zveřejněno: úterý 2. duben 2024 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Poctivě jsem navštěvovala různá divadla, abych měla přehled o premiérovaných inscenacích. Nedá se ale zvládnout všechno.

Z toho, co jsem vidět stačila, mě nejvíce zaujal Racek (premiéra 20. března) v Divadle Na zábradlí. Přilétl sem opět po třiceti letech. V roce 1994 jej tady režíroval Petr Lébl a excelovali v něm Radek Holub a Bára Hrzánová. Jiří Havelka pojal vše po svém, hodně škrtal, a tak vznikl stominutový zábavný kus. Ano, zábavný. Sám Čechov hru označil jako komedii, ačkoliv zde najdeme motiv neopětované lásky, osamělosti, stárnutí, čekání na štěstí, které nepřichází. Je o světě, kde nikdo nikomu nenaslouchá, každý touží po tom, co nemá. Medvěděnko miluje Mášu, Máša Trepleva, Treplev Ninu a Nina Trigorina… Sedm postav v malém pokojíku, který je na šikmé ploše a s každým jednáním se ještě více naklání. Přestože inscenace nemá žádnou výraznou dějovou linii, je považována za přelomovou hru v dějinách evropského moderního dramatu a je často na divadelních scénách uváděna. Aktuálně ji má v repertoáru Dejvické divadlo, a to již úctyhodných jedenáct let. Nic jsem nepochopila, ale bavilo mě se dívat. Možná je to tak správně. Účinkuje Jana Plodková, Vojtěch Vondráček, Johana Matoušková, Jiří Vyorálek, Jakub Žáček, Kateřina Císařová, Jiří Černý a na kontrabas Tomáš Pospíšil – uhodnete, z kterého filmu jej „vystřihli“?

Racka uvádělo do roku 2020 i Divadlo v Dlouhé, kam jsem se vypravila na Cestu dlouhým dnem do noci (premiéra 23. března). Musím se přiznat, že jsem se bála, protože jsem věděla, že představení trvá 3 hodiny a také proto, že jsem si pár dní před generálkou pustila film z roku 1962 s Katharine Hepburn v hlavní roli. Hru napsal čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny za literaturu Eugene O'Neill, který bývá označován za otce amerického moderního dramatu. Patří mezi nejuváděnější dramatiky všech dob. Autobiografická hra nesměla spatřit světlo světa za autorova života. Ten si dokonce přál, aby byla publikována až čtvrt století po jeho smrti. Prvního uvedení se ale dočkala už v roce 1956 ve Stockholmu (O'Neill zemřel roku 1953) a následně na Broadwayi.

Jeden den na letním sídle na první pohled normální rodiny dá člověku pěkně zabrat. Matka je závislá na morfinu, otec je zahořklý lakomec, který se rád napije, stejně jako starší syn Jamie – Matyáš Řezníček, nepříliš úspěšný herec. Mladší syn Edmund – Samuel Toman pokašlává, ale pravděpodobně se nebude jednat pouze o nevinné nachlazení… Všichni čtyři se snaží o vzájemné pochopení v domě, který není domovem a vlastně se jen utápí v dávných křivdách, výčitkách a hádkách. V roli matky vystupuje hostující Barbara Lukešová, otce ztvárnil Jan Vondráček. Součástí představení je inscenovaná rodinná terapie vycházející z terapeutických setkání, kterých se během zkoušení herci zúčastnili jako zástupci svých postav. Vede ji Daniel Wagner, zakladatel Terapeutického přístavu z. ú. Režie se ujal Ivan Buraj, který bude od sezony 2025/26 uměleckým šéfem divadla.

Pokud se chcete zasmát, potom doporučuji představení Na ocet (premiéra 16. 3.) v divadle Metro. On je asi čtyřicetiletý rozvedený obchodní cestující (prodává hrnce) a má syna, kterému platí vysoké školné. Ona je třiatřicetiletá svobodná matka, která si vyrazila večer mezi lidi a ráno se probouzí v cizím bytě, kam ji v noci přivedl Ted. Do bytu se nečekaně vrací on, Tedův spolubydlící. A tak se seznámí dva smolaři, kteří si tak nějak zbyli. Věřím, že představení autora Donalda Churchilla bude úspěšné, a to také díky obsazení. Hrají v něm dlouholetí partneři, od roku 2020 vlastně už manželé, Lenka Vlasáková a Jan Dolanský. Poprvé jsem je spolu viděla v inscenaci Na dotek, asi v roce 2013. Chemie mezi nimi na jevišti výborně funguje. Komedie má skvělé tempo a vtipné dialogy. Rozhodně neuděláte chybu, když se na ni vypravíte. Pro pořádek ještě informace, že režii měl Pavel Šimák.

Tahle, dalo by se říct kultovní komedie z roku 1973, se v sedmdesátých letech stala nejúspěšnější francouzskou divadelní komedií. V roce 1978 byla poprvé zfilmována.

Švandovo divadlo premiérovalo na konci února Klec bláznů. Tahle, dalo by se říct kultovní komedie z roku 1973, se v sedmdesátých letech stala nejúspěšnější francouzskou divadelní komedií. V roce 1978 byla poprvé zfilmována. V hlavních rolích tehdy exceloval Michel Serrault a Ugo Tognazzi. Pod názvem Ptačí klec ji natočil roku 1996 režisér Mike Nichols. Hlavní role tentokrát ztvárnili Robin Williams a Nathan Lane. Úspěšný byl také broadwayský muzikál Klec bláznů, zpracovaný podle hry a filmu. Muzikál byl v roce 1998 uveden i u nás, v Hudebním divadle Karlín s Ladislavem Županičem a Pavlem Soukupem v hlavních rolích. Ladislav Županič získal za svou roli Albína/Zazy Cenu Thálie 1998. Roku 2000 byl muzikál uveden i v nastudování brněnského Národního divadla. Jedenáct let byla hra na repertoáru Divadla Radka Brzobohatého. V roce 2016 uvedl divadelní spolek Kašpar představení Klec, která byla touto slavnou hrou inspirovaná. Ve „Švanďáku“ exceluje hostující Filip Rajmont. Role Albína je vděčná a nejdůležitější na ní je nesklouznout do trapnosti, což se Filipovi daří. Režíroval ředitel divadla Daniel Hrbek. Představení má vysoké hodnocení jak od kritiků, tak od diváků, což nebývá moc obvyklé. I já, stejně jako oni, musím vyzdvihnout čtyři drag queen, bez kterých by to nebylo ono. Za mě je rozhodně nejvíc sexy Jakub Tvrdík, i když někteří tvrdí, že Jan Masfeld. Tohle těžké rozhodování nechám na vás. Vzhledem k tomu, že je vyprodáno až do konce května a na červnový termín zbývá pár posledních míst, doporučuji dát si upozornění na zahájení předprodeje nové divadelní sezóny.

A protože opakování je prý matkou moudrosti, připomínám, že když vyrazíme do divadla, je dobré mít nějaké drobné na šatnu, před představením ztlumíme mobil, do řady vcházíme vždy čelem k sedadlům, resp. sedícím divákům, při představení nešustíme papírky od bonbónů, nepokřikujeme na herce a nebavíme se nahlas s jinými diváky.

Co pěkného jste viděli vy?

 foto: Martin Špelda/KIVA/Richard Moučka/

Zobrazení: 205