Bohém Brandl

Rubrika: Kultura Zveřejněno: středa 1. listopad 2023 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Věřte mi, že to není nějak plánované, ale opět začnu v Kutné Hoře. Chodila jsem zde na základní školu, která byla v těsné blízkosti kostela Matky Boží Na Náměti. (Dovolím si ještě malou vsuvku – v minulém čísle jsem psala o nových pobočkách Městské knihovny v Praze a zmínila jsem knihovnu kutnohorskou. Ta nyní sídlí právě v budově „mojí“ ZŠ Na Náměti. Knihovna v Kutné Hoře získala 12. října první místo v kategorii Městská knihovna roku 2023.)

S kostelem je spojeno například jméno Matyáše Rejska, nebo věhlasného Benedikta Rieda. Jedno jméno má ale pro kostel ještě větší význam – Petr Jan Brandl. Jeden z našich nejvýznamnějších barokních malířů byl právě zde, v roce 1735, pohřben. Pravdou je, že při výměně dlažby v šedesátých letech minulého století měl být hrob nově označen pískovcovou čtvercovou dlaždicí s iniciály P. B., ale krátce poté bylo přesné umístění hrobu zpochybněno a označeno za mylné. Proto se považuje toto vyznačení místa pouze za symbolické. Nicméně mistr zde skutečně odpočívá.

Kdy přesně se Brandl narodil, není známo. První dochovaná zmínka je až o jeho křtu, který se uskutečnil na konci října roku 1668, tedy před tři sta padesáti pěti lety, v kostele sv. Václava na Malé Straně v Praze.  Studoval na malostranském jezuitském gymnáziu u sv. Mikuláše. V 15 letech vstoupil do učení k dvornímu malíři a správci hradní císařské obrazárny Kristiánu Schröderovi. Díky němu získal i vstup do galerie, jinak nepřístupné, a mohl tak studovat obrazy starých mistrů – Tiziana, Tintoretta, Rubense a dalších. V učení tady byl v letech 1683 – 1687. (Druhým významným Schröderovým žákem byl Jan Blažej Santini-Aichel, jehož dílo nalezneme i v Sedlci u Kutné Hory.) Z našich umělců obdivoval například Karla Škrétu, který byl o generaci starší. Jeho velmi dobrým přítelem byl Matyáš Bernard Braun.



Brandlovi, který byl údajně velmi pohledný, společenský a výřečný, imponoval životní styl šlechty, zhlédl se v luxusu. Za svá díla byl sice dobře placen, ale peníze se u něj dlouho neohřály. Vše prohýřil v krčmách, s kumpány a různými poběhlicemi. Býval ozdobou společnosti, všichni ho měli rádi, byl za kmotra spoustě dětí. Dal by se považovat za celebritu své doby. Po celý život se potýkal s dluhy, které ho dvakrát dostaly do vězení. 1693 se oženil s dcerou staroměstského malíře J. B. Klosse, s níž měl tři děti. Syn Maxmilián (*1694), který se částečně věnoval malířství, pravděpodobně pracoval s otcem v Kuksu. Po rozpadu manželství se Brandl o rodinu nestaral a ženě neplatil výživné. Helena s ním proto vedla soudní spory. Problémy měl Brandl také s objednavateli děl, mezi nimiž má výsostné místo František Josef Černín, neboť často nedodržoval smluvní podmínky. Počátkem roku 1728 dostal Brandl velkou zakázku pro cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory (jeho přestavba je dílem Jana Blažeje Santiniho), což ještě zvýšilo zájem věřitelů domáhajících se svých peněz. Nakonec se před svými věřiteli schovával v Kutné Hoře a v září 1735 zde, všemi opuštěn a v naprosté chudobě, zemřel. Povídá se, že mu kutnohorští vystrojili na vlastní náklady velkolepý pohřeb s pravou barokní obřadností. V pohřebním průvodu údajně kráčeli zástupci města, horní a mincovní úředníci, nejváženější obyvatelé Kutné Hory, jezuité, cisterciáci a tři sta horníků s rozsvícenými kahanci. Neexistují o tom však žádné písemné záznamy třeba v městské kronice. Popis pohřbu pochází až z pozdějších zdrojů.

„Není malíře od Rýna na východ slavnějšího nežli já. V střídmosti ať žijí ti, kterým Bůh nedal schopnost se radovat.“

Brandl inspirující

O malířově životě napsal v roce 1938 román například Jaroslav Humberger (narozen v Nových Dvorech u Kutné Hory roku 1902). Československá televize natočila v roce 1986 inscenaci „Život a smrt malíře Petra Jana B.“, v níž malíře ztvárnil geniální Boris Rösner. Patnáct let po smrti prof. Jaromíra Neumanna, historika umění, který se specializoval na českou barokní malbu, vyšla jeho obsáhlá monografie o Brandlově životě a díle.  Autor se tvorbou a osudem Petra Brandla zabýval celý svůj profesní život – na této monografii začal pracovat již v 50. letech 20. století. Malířův nevázaný život inspiroval i Vratislava Levínského z Olešnice k napsání rozverné hry „Tři ženy a zamilovaný lovec“. Popisuje bouřlivý život a talent slavného malíře.  Vznikla u příležitosti 350. výročí jeho narození a spolupracovala na ní Národní galerie. Představení v podání Geisslers Hofcomoedianten lze zhlédnout ve Vile Štvanice.

Kurátorkou výstavy je PhDr. Andrea Steckerová, Ph.D. Specializuje se na české a nizozemské malířství 17⁠–⁠18. století a dlouhodobě se zabývá tvorbou právě malíře Petra Brandla. „V Brandlově tvorbě obecněji hrají stařecké busty a hlavy vzhledem k jejich frekventovanému výskytu podstatnou úlohu – malíř byl evidentně již od počátku své kariéry fascinován stařeckým věkem, zcela shodně s o generaci starším Rembrandtem van Rijn.“



Exponáty jsou seřazeny chronologicky, mnoho jich bylo pro účel výstavy zrestaurováno. Některé nebyly ještě nikdy vystaveny, např. Křest Kristův z farního kostela v Manětíně, Vize sv. Anny z Vlastivědného muzea v Olomouci, Vlastní podobizna zvaná Vídeňská, zapůjčena ze soukromé sbírky. Výstava Petr Brandl: Příběh bohéma potrvá ve Valdštejnské jízdárně do 11. února 2024 a sem, do prostor barokní jízdárny, pasuje jako „prdel na hrnec“. Národní galerie připravila i tematicky zaměřené komentované prohlídky a konferenci. Ta bude probíhat ve dnech 5. a 6. února 2024 v auditoriu Veletržního paláce. Je vůbec první vědeckou konferencí věnovanou této stěžejní osobnosti barokního umění.

Do jízdárny je nejjednodušší přijet metrem, stanice Malostranská. Otevřeno je od úterý do neděle od 10 do 18 hodin, každou první středu v měsíci dokonce do 20 hodin. Vstupné je 270 Kč.


Pamětní deska Petra Brandla v kostele Panny Marie Na Náměti. Kutná Hora, foto: Juandev

Zobrazení: 262