HEROIN CRYSTAL

Rubrika: Kultura Zveřejněno: neděle 1. květen 2022 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Devadesátá léta v současné době, jak se říká, „táhnou“. Po divácky úspěšné a kritiky velmi dobře přijaté televizní minisérii „Devadesátky“, je tu další připomínka období vínových obleků, svetrů s prapodivnými vzory, účesů „na Jágra“, řečených mullet, prvních mobilních telefonů velikosti cihly, seriálů jako Beverly Hills 90210 či Pobřežní hlídka. Devadesátky jsou i první „Mekáč“, první výlet do „kapitalistické“ ciziny, kde jsme si konečně mohli koupit walkmana i originál kazetu populárního boybandu (třeba Backstreet Boys), první „mrkváče“ a zmrzky, které pravidelně vozilo žluté auto Family Frost, doba specifického tónu při vytáčení pro velmi pomalé internetové připojení, ano, i založení Městské policie  hl. m. Prahy spadá do tohoto období. Kdo jsme tuto dobu zažili, najdete si určitě tu svou vzpomínku.

Po sametové revoluci se nám svět zase začal otvírat a my to s radostí přivítali. Svoboda a tolik netušených možností!

Právě v té době začala vyrůstat generace nových mladých umělců, nezatížených komunistickým režimem a cenzurou, kteří tvořili velmi odvážná a neotřelá díla. Zcela určitě i díky možnosti bezproblémového cestování do zahraničí měli možnost inspirovat se i jinde a následně se zapojit do dění na mezinárodní scéně. Tito umělci opouštěli tradiční výrazové prostředky a zaměřovali se na práci s objekty, instalacemi, fotografiemi i videem.

I tentokrát jsem vyrazila se synem, který je narozen již na konci devadesátek, ale ještě je stihl. Ráda porovnávám jeho a své reakce a jsem moc ráda, když se co nejvíce shodneme. Potom si řeknu, že daná výstava je pro všechny a není zaměřená jen na specifickou skupinu návštěvníků.

Výstava Heroin Crystal se nesnaží zhodnotit 90. léta ani postihnout celé tehdejší dění, ale snaží se zmapovat aktivity Galerie hlavního města Prahy spjaté s umělci této generace v období let 1994–2002. Odvolává se na první ročník Bienále mladého umění Zvon ’94, které na tomto místě proběhlo a kterému je věnována ve smyčce běžící dobová reportáž. Připomíná díla 15 umělců, která tehdy galerie vystavila nebo později zakoupila. Prezentují se zde také dobové pozvánky, katalogy, fotografie z vernisáží i reakce v médiích.

Název výstavy Heroin Crystal inspirovala stejnojmenná instalace a fotografie Jiřího Černického z roku 1999, kterou zde samozřejmě uvidíte. Pochází z poloviny 90. let a zobrazuje soupravu pro přípravu drogy vyrobenou z broušeného skla a tedy velmi luxusní. „Je to zátiší, které mělo být původně pouze funkční, laboratorní, takové, které používá narkoman, aby si šlehnul," řekl autor a dodal: „ Postupně se z něj ale stalo zátiší na jednu stranu dekorativní, každý má doma takové z českého křišťálu, ale zároveň je tam situace, kdy narkoman si šlehne a to první, na co se podívá, když se mu změní vědomí, je taková rozpadlá záře, lom, který si dokážeme těžko představit."

Výstava připomíná témata, která před třiceti lety umělce zajímala nejvíce. Například autostylizace a performance (K. Kintera, M. Pěchouček, Kamera Skura), identita a ženská problematika (M. Dopitová), ekologické a sociální aspekty (J. Černický), reflexe mediální reality (Š. Šimlová, K. Vincourová), fenomén lidského těla (V. Bromová, P. Humhal, M. Othová, M. Thelenová), sci-fi (F. Díaz, P. Svárovský) a akcentace přírody, městské krajiny (L. Jasanský – M. Polák) i arteficiálního prostoru (J. Příhoda). A teď už víte, kteří umělci jsou zde svými díly zastoupeni.

Právě Kinterovi „Mluviči“ určitě zaujmou každého. Patří mezi jedny z jeho nejznámějších prací. Za zmínku určitě stojí i to, že jeden jeho „Mluvič“ byl v roce 2019 vydražen za 1.512.500 Kč. Je nejprodávanějším mladším umělcem na českých aukcích za posledních deset let (na druhém místě je další z vystavovaných autorů – Federico Díaz). Kromě těchto mluvících soch o výšce 90 cm, vyrobených z polyuretanu a kovu, poháněných elektromotorem, díky kterému se pohybují a když u nich stojíte a ony vyprávějí, máte pocit, že jde o nějaké přechytralé děcko, na mne asi nejvíce zapůsobila instalace Mileny Dopitové, fotografie Veroniky Bromové a díla Kateřiny Vincourové. Netvrdím ovšem, že ostatní nestojí za vidění.

❞ Tato výstava je o hledání naší historie. O tom, co GHMP znamenala v 90. letech pro českou uměleckou scénu...

V rámci doprovodného programu se můžete zúčastnit také interaktivních či komentovaných prohlídek (třeba 22. 6. přímo s kurátorkou výstavy Olgou Malou), zajít na debatu s investigativním novinářem Jaroslavem Spurným (jeden ze zakladatelů týdeníku Respekt, 1. 6.), navštívit sobotní výtvarný workshop nebo fotografický interaktivní ateliér.

„Tato výstava je o hledání naší historie. O tom, co GHMP znamenala v 90. letech pro českou uměleckou scénu,“ říká náměstkyně GHMP pro odbornou činnost Helena Musilová. „Řada vystavených děl, která dnes považujeme za ikonická, vznikala v součinnosti s Galerií hl. m. Prahy.“

Výstava v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí potrvá do 29. 8. 2022. Otevřeno je od úterý do neděle, vždy 10 – 20 hodin. A když se po její návštěvě ještě půjdete projít, můžete obdivovat krásy Prahy, na které v běžných dnech ani nemyslíte.

www.ghmp.cz/budovy/dum-u-kameneho-zvonu/

P. S. Neodpustím si jednu poznámku. Zvu vás sice na výstavu, ale to neznamená, že máte přestat chodit do divadel. Aktuálně je toho v Praze tolik ke zhlédnutí, že se to pomalu nedá stihnout. A připravují se letní scény, takže mapujte programy, objednávejte vstupenky. Divadla naši podporu potřebují.

FOTO:

01 Jiří Černický, Heroin Crystal, 1995, objekt, kombinovaná technika

02 Veronika Bromová, z cyklu Pohledy, 1996, fotografie

03 Milena Dopitová, Sixtysomething, 2003, fotografie

08 Kateřina Vincourová, Call, 1999, kombinovaná technika

09 Štěpánka Šimlová, Kino, 1995, fotografie

Zobrazení: 554