Winternitzova vila Na Cihlářce

Rubrika: Kultura Zveřejněno: sobota 1. říjen 2022 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Architekta Adolfa Loose asi není třeba představovat, některá jeho díla ale možná ještě neznáte.  A třeba je to právě tato vila na Malvazinkách. Pražský právník JUDr. Josef Winternitz ji nechal postavit u Adolfa Loose a Karla Lhoty (ten je autorem všech prvků v interiéru) v roce 1931 pro svou rodinu; manželku Jenny, dceru Suzanu a syna Petra. Je to poslední Loosova realizovaná budova a v mnohém je shodná s, o něco známější, vilou Müllerovou. Díky pozvání na promítání filmu Naděje až do konce jsem se zde ocitla i já, a vila mi jednoduše učarovala.

„Můj nejkrásnější dům! Pro mého nejinteligentnějšího stavebníka. To je celé tajemství architekta,“ napsal Loos do knihy hostů dr. Müllera ve vile, kterou pro něj postavil v roce 1929 v Praze-Střešovicích.

Pro Loose byl obecně charakteristický způsob členění prostoru, tzv. raumplan. Aniž byste toto věděli, hned po vstupu do první velké místnosti vás trkne, že tohle je skutečně něco jiného, specifického, neokoukaného. Hlavní místnosti můžeme říkat třeba velký obývací pokoj, nebo obytná hala, je to srdce domu, prostor pro mnoho různých aktivit – pro posezení, povídání, popíjení, četbu, hru v šachy, ale i koncerty či taneční večírky. Díky několika výškovým úrovním a členitosti prostoru tady může probíhat i několik aktivit současně. Důmyslně navazující prostory podtrhují funkčnost a smysl každého detailu. A tak je to s celým domem. Nač dělat široké a honosné schodiště, když na něm strávíte jen dobu nezbytnou k přesunu mezi patry? Proč by v domě měla být velká ložnice, když sem chodíme jen spát? Přece chceme, aby rodina trávila co nejvíce času společně, ne? Proč dělat ornamenty na fasádě, když je majitel domu uvidí jednou, dvakrát za den? Toho přece hlavně zajímá, jak pohodlný a funkční je dům uvnitř.



Loos směřoval pozornost obyvatel dovnitř prostoru. Říkával, že gentleman se z okna nedívá. Dokonce otáčel pohovky tak, aby lidé seděli zády k oknu.

Stavba vily trvala jen jeden rok, přesto si ji rodina dlouho neužila. V roce 1941 museli všichni čtyři, vzhledem k židovskému původu, dům opustit. Dva roky nato byli transportováni do Terezína a poté do Osvětimi. Ani otec, ani syn se už do Prahy nevrátili. Jenny s dcerkou se po válce snažila získat dům zpět, ale to se nepodařilo. Nakonec pod nátlakem souhlasila s jeho převedením na město. Po určitý čas tady sídlil sochař Wilhelm Srb-Schlossbauer, následně zde byla zřízena mateřská škola, která prostory vily užívala do roku 1995. Vnitřní zařízení se bohužel nedochovalo, ale naštěstí nedošlo k přestavbám objektu. Vnoučata JUDr. Josefa Winternitze požádala o navrácení majetku až roku 1991, o šest let později k tomu skutečně došlo. Po ukončení rekonstrukce, o níž se zasadil Ing. Stanislav Cysař, se budova otevřela veřejnosti. To bylo v roce 2017.  Nyní vilu spravuje jeho syn, pravnuk původních majitelů, David Cysař se svojí ženou Kristinou.

Zvenku nemá dům nic prozrazovat, uvnitř však nechť vyjeví celé své bohatství. (A. Loos)

Nemohu psát o všem, co je tady k vidění, to byste se neměli na co těšit. A rozhodně je na co. Každou sobotu a neděli zde probíhají komentované prohlídky, které poskytnou všem dostatek oficiálních i soukromých informací přímo z rodiny původních majitelů. Můžete si vybrat i večerní prohlídku se sklenkou prosseca. Pokud vás nebude tlačit čas či otvírací doba, můžete si posedět v dobovém křesílku, kochat se interiérem, z teras se dívat na historické centrum města při západu sluce či zhlédnout aktuální výstavu. Konají se zde koncerty a speciální divadelní představení – jedno z nich vypráví příběh původních majitelů vily (inscenace Míru zdar divadelního spolku JEDL) a také kurzy umění, které vedou Mgr. Maria Černá Pivovarová, Ph.D (vloni jsem psala o jejím otci Viktoru Pivovarovi), PhDr. Eliška Zlatohlávková, Ph.D a Mgr. Kristýna Jirátová, Ph.D.

14. listopadu bude mít vernisáž výstava Vzpomínka na londýnský byt Deyana Sudjice podle návrhu architekta Jana Kaplického. Bude jedinečná.  Byt ředitele Design muzea v Londýně D. Sudjice, který Kaplický, jeden z nejvýznamnějších architektů uplynulých let, navrhl, již neexistuje. Na přípravě výstavy se podílí Kaplicky centre.

Je libo jedinečný zážitek?

Vilu je možné si pronajmout na různé akce, pokud se jejich cíl a styl bude do vily hodit. Běžně se tu pořádají svatby nebo větší oslavy, tiskové konference či podnikové večírky. Ovšem pokud chcete zažít noc v místě s neopakovatelnou atmosférou, pak se sem jako obyčejný smrtelník můžete nastěhovat. K dispozici vám bude celý dům i 1 700 m2 velká zahrada. Přestože je zde plně funkční a zcela vybavená kuchyně, můžete zdejší pobyt vyšperkovat tím, že si objednáte večeři i s číšníkem. Bude vám servírována přímo v historické hale, na terase či na zahradě a umocní váš zážitek z celého večera.



Na ráno bude přichystána snídaně – jogurty, šunka, sýr, zelenina, vejce, džus, mléko, sladké a slané pečivo, ovoce, müsli, marmeláda, prostě kompletní nabídka jako v luxusním hotelu. Jelikož se majitelé starají o celý prostor s láskou a úctou k architektuře, rodině a historii tohoto domu, je pobyt tady velikým zážitkem.

Vila je veřejnosti otevřena od neděle do středy vždy od 12:00 do 18:00 hodin. Veškeré informace o programu, ceny vstupného a odpovědi na své zvídavé dotazy najdete na webových stránkách www.loosovavila.cz


Adolf Loos (1870 Brno – 1933 Kalksburg u Vídně) byl významným architektem, který ovlivnil evropskou architekturu. Přílišnou ornamentálnost označoval za zbytečnou a nahrazoval ji účelností. Byl jedním z vrcholných průkopníků funkcionalismu. V Čechách patří k jeho nejznámějším dílům bytové interiéry v Plzni, obě zmíněné pražské vily, další vily v Brně a Liberci či dělnická kolonie v Náchodě. 


foto: David Cysař / Výstava Deyan Sudjic /  Zuzana Lazarová 

Zobrazení: 423