Román lepší než učebnice

Rubrika: Kultura Zveřejněno: středa 1. leden 2025 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

V říjnu 2024 uděloval pan prezident Pavel státní vyznamenání. Jedno z nich, Medaili za zásluhy o stát v oblasti kultury, konkrétně za zásluhy I. stupně, obdržela za svou tvorbu paní Karin Lednická. Paní Karin je autorkou trilogie Šikmý kostel, která má podtitul románová kronika ztraceného města. V Karviné se narodila, vyrostla v Havířově a nyní žije v Ostravě. V podstatě tedy celý život strávila v regionu, o jehož historii píše a kterou zpracovává ve svých románech.

Jak dlouho trvá válka potom, co skončí?

První kniha (nakladatelství Bílá vrána v Ostravě, 2020) z trilogie o časech minulých začíná obrovským důlním neštěstím v Karviné roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Sleduje nejprve osudy Barbory a Julky, následně Ludwika, Barky a dalších členů jejich rodin. Karwiná, ležící v půli cesty mezi Těšínem a Ostravou, byla tehdy malou vsí. Barbora Matuszková, jejímž příběhem kniha začíná, je jednou z havířských manželek, jejichž muži znali po celé roky jenom dřinu v dole. Tyto ženy žily v neustálých obavách o své muže a následně i o své děti, žily v krutých podmínkách, ze kterých se snažily vyčarovat něco pěkného. Kniha vypráví o drobných radostech a strastech ostatních obyvatel Karwiné. První díl končí rokem 1921. Druhý (vyšel v lednu 2021) pak pokračuje vyprávěním až do roku 1945 a třetí (vyšel v dubnu loňského roku) zachycuje události let 1945 – 1961. Poslední díl končí v roce 1961, krátce před tragédií na dole Dukla. V této knize je i šedesát stran příloh s názvem Lidé a Město. Najdeme zde stručné životopisy a fotografie jedenácti skutečných osobností, které autorka zakomponovala do děje. Příloha Město je obrazovým dokumentem zkázy staré Karviné.

Paní Lednická se pustila do detailního bádání po minulosti dnes již ztraceného města Karviná. Příběhy postav skládala z historie místních obyvatel, které nalezla v dostupných publikacích, ale také z rozhovorů s pamětníky, kteří mají pohnutý osud oblasti stále v paměti. Na první knize pracovala čtyři roky. Aby to mohla udělat, rozhodla se prodat své nakladatelství Domino. První kniha byla původně plánována jen jako povídka. Jsem velice ráda, že tomu nakonec tak nebylo..

„Napsat třetí díl bylo nejtěžší. Uplynulý rok jsem strávila v padesátých letech: psací stůl jsem měla obložený historickými dokumenty z let 1945 až 1961, na liště v počítači dobový tisk, v notesech vzpomínky pamětníků... a občas z toho na mě padala taková tíseň, že jsem načas musela přestat psát (i proto to tak dlouho trvalo).“

Nepamatuji se, kdy mě nějaká kniha (resp. tři), notabene čítající 400, 600 a třetí téměř 700 stran, tak oslovila. Ani nevím, kolikrát jsem to už celé přečetla. Vracím se k tomu zas a znovu, opakovaně prožívám všechny lásky, zklamání, křivdy i úspěchy, životní příběhy všech hrdinů jako poprvé. Dá se říct, že čtení bolí, ale nelze se odtrhnout. Říkám si, jak je nefér, že autorka věnovala tolik let přípravám, a já to potom přelousknu za pár dní a chci nášup. Některé z postav umírají, další se rodí. Sledujeme politické převraty, války, národnostní sváry. Když to vypadá, že se vše v lepší obrací, přijde zase další rána a stejně je nutné jít a žít dál. Autorka píše úžasným jazykem, používá nářečí, „karwinský“ dialekt, polštinu i němčinu, a díky tomu se můžeme do příběhu ještě více ponořit.

A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město? 

Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie (2022)  – to je další titul paní Lednické. Už v druhém díle Šikmého kostela tuto událost zmínila, a poté se k ní vrátila v samostatné knize. V Životicích v hostinci zastřelili partyzáni v noci ze 4. na 5. srpna 1944 tři příslušníky gestapa. Následující ráno zavraždilo gestapo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Odvetné akce pokračovaly až do února 1945, další lidé zemřeli a desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Přesto tato tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická tento příběh oživila.

Šikmému kostelu se dostalo spousty cen. Jednička se pyšní například oceněním Český bestseller za rok 2020, je také absolutním vítězem čtenářské ankety Kniha roku, kterou pořádá Nadační fond Čtení tě mění. Uspěl navíc i v kategorii Společenský román. Soutěž Kniha roku 2024 českého Deníku N měla ve čtenářském hlasování jasného vítěze, poslední díl trilogie, který uspěl i v hlasování odborné veřejnosti a získal místo druhé. Těsně před uzávěrkou přišla informace, že s přehledem vyhrála Cenu čtenářů Lidových novin.

Kniha se dočkala i divadelního zpracování. Uvádělo ji Divadlo Petra Bezruče a následně i polská scéna Těšínského divadla. Do Karviné začali jezdit lidé z celé republiky, aby se na šikmý kostel, tedy kostel sv. Petra z Alkantary, podívali. Je to tuzemská rarita, takzvaná „česká Pisa“, o které vlastně věděli jen místní. Až popularita knih přilákala pozornost širší veřejnosti. Karin Lednická se dostala i do střetu s primátorem Karviné kvůli chystané stavbě velké průmyslové zóny právě nedaleko Šikmého kostela. Rozhodně nesouhlasí s výstavbou obřích hal.

S čistým svědomím srdečně doporučuji přečíst si všechny tři díly. Věřím, že nebude trvat dlouho a začnete si malovat rodokmeny postav, stejně, jako jsem to dělala já. Ačkoliv používám čtečku knih, tyhle tři mám ve své knihovně na čestném místě v tištěné podobě. Půjčím je jen v případě, že je budete střežit jako oko v hlavě. Hezké čtení.

 Neoznačené foto archiv K. Lednické

Zobrazení: 77