Tahle kniha není pro BLBCE

Krize, slovo, které může být synonymem pro strach, obavy, paniku či úzkost. Pro někoho. Pro druhého toto slovo může znamenat výzvu, dobrodružství, kýženou změnu, která nastartuje dějiny jiným, možná lepším směrem. Krize má své pro i proti. Může být jen drobná, lokální, malého charakteru, regionální, celonárodní, společenská či globální. Krizí si procházíme skoro pořád. Krize vztahů, krize zdraví, krize v práci či krize osobnosti. Asi se však shodneme všichni na jednom, na krizi je dobré být alespoň trochu připraven.

„Je pět hodin ráno… všude je absolutní tma, absolutní ticho. Na konci ulice se něco drobného mihne a hned zmizí do neznáma. Možná kočka, možná krysa, která opustila kanály a začala hledat potravu na povrchu. Není se co divit, v kanálech toho moc nebude a hlad je tíživý. Je to již několikátý týden, kdy došlo ke kompletnímu výpadku proudu v důsledku přehřívání reaktorů a v důsledku nadměrného svitu pak zcela zkolabovala přenosová soustava. Za posledních dvacet let se vůbec nepřemýšlelo nad tím, kolik solárních panelů se má instalovat a kolik jich vlastně vůbec využijeme. Bylo jich tolik, že všechny začaly posílat tisíce megawattů do soustavy, a ta to jednoduše nevydržela. Nepomohlo ani soustavné odpojování… trafostanice začaly doutnat, a nakonec lehly popelem. Teď je tady všude jen černočerná tma. Nic nefunguje… opravdu nic. Po několika dnech začal kolabovat celý systém. Složky, jako policie, hasiči a další se zprvu snažily, ale nakonec jim došly síly. Začalo vládnout právo silnějšího, a to byl ten, kdo měl v ruce zbraň a neměl soucit.

Zprvu šla chvíli i pitná voda, běžely v nemocnicích generátory, ale i to nakonec skončilo. Nastala tma, chaos a vláda silnějšího. Takže naše civilizovaná společnost se vrátila do doby kamenné a začal boj o přežití. Nejprve chtělo mnoho lidí utéct z velkých měst, dát se do pohybu a opustit tuto líheň tmy. Nakonec však dopravní nehody zcela zablokovaly výjezdy z města, elektrifikované vlaky dojely a pěšky jít někteří prostě nemohli či nechtěli. Ti co měli štěstí, stihli město opustit, ti co měli smůlu, zůstali stát mezi dveřmi a čekali na svůj osud…“ 

• Category Title

©2024 OrdaSoft.com All rights reserved.

Tak by mohla velmi pesimisticky vypadat situace po zcela reálném blackoutu například i v Praze. A protože platí to, co jsem napsal hned v prvním odstavci, je dobré vědět, jak takovou krizi zvládnout. Zdrojů je jistě mnoho, ale já bych rád upozornil na zcela novou knihu Nové ostrovy, kterou vydalo před několika málo týdny nakladatelství Dokořán a která je společným dílem Václava Cílka, Amara Ibrahima a širokého kolektivu dalších. Kniha je zajímavá tím, že řeší krizi v samotném městě. „Tato kniha, která navazuje na bestseller Ruka noci podaná (2018, rozšířené vydání 2023), proto pojednává o tom, jak se připravit na krizi ve městě, pokud utéct nechceme nebo nemůžeme. Sleduje, jakým způsobem je možné v každodenním životě pracovat na budování odolnějšího a bezpečnějšího okolí, ať už na úrovni rodiny, místní komunity nebo celého státu. Cílem totiž není přežít, ale položit solidní základy nového světa. Jediný zodpovědný postoj je přitom optimismus. Ten v tomto případě znamená odvážné, a tedy nadějné překonávání jinak pesimistické situace.“ Takto zní anotace knihy od samotného nakladatelství.

Václava Cílka zná jistě mnoho našich čtenářů. Cílek je geologem, klimatologem, spisovatelem a popularizátorem vědy. Přestože se ve své práci zabývá především změnami klimatu a prostředí, vývojem české krajiny a interakcemi mezi přírodou a civilizací, najdeme v jeho knihách přesahy směrem k literatuře, religionistice, filozofii, teologii, výtvarnému umění nebo hudbě… Velmi blízko má ze své podstaty k tzv. prepperství (preppeři se aktivně a systematicky připravují na stav nouze či mimořádné události, pozn. redakce). Sám hlavní autor o knize píše následující: „Tato kniha vznikala spontánně. Sešli jsme se, popovídali jsme si a začali se ptát. Odezva byla skoro neuvěřitelná. Hlásili se nám další a další lidé se svými historkami, dovednostmi a podivnými výrobky lidové krizové tvořivosti. Samotný autorský kolektiv vznikl samoorganizujícím se, ale přesto neočekávaným způsobem. Nejmladšího a nejstaršího přispěvatele od sebe dělí 60 let a kmenoví autoři této knihy pochází z tak různých oblastí, jako je misionářská stanice v Amazonii, školní pozemek na Vysočině, cizinecká legie v Mali či generální štáb nejmenované malé země. Tito lidé prošli jezuitskými exerciciemi, permakulturní zahradou, boji v Bachmutu i školením CIA. Myslím, že podobná situace se již v rámci mého života opakovat nebude.“

Kniha má mnoho kapitol pojednávajících o řadě věcí s krizí souvisejících a na krizi nás připravujících. Mne osobně zaujala hned první část knihy nesoucí název Roky prozření a zkušenosti krví vykoupené. Tu napsal právě Václav Cílek a hned první myšlenka zní – Cílem je odolná společnost… Nebudu zde vypisovat obsah knihy a odkrývat jeho tajemství. To bych opravdu nerad. Budu však knihu chválit a doporučovat. Myslím, že je velmi povedená a vzhledem k současnému datu může být ideálním vánočním dárkem.

Klíčem k preperství je pravděpodobně schopnost si něco odpustit a běžně doporučovaným tréninkem je už několik staletí každý den udělat něco, do čeho se člověku nechce.

Na závěr malá ochutnávka: Snad každý zná uvedený pokus, ale potřebuji jej zde opakovat. Při psychologickém experimentu děti dostaly na výběr, zda sní bonbon hned, anebo až za chvíli. Ty, které byly schopné si spotřebu odložit, se za dvacet let nato staly úspěšnější skupinou než lidé typu „z ruky do úst“. Platí to zřejmě i pro státy a civilizace. Lidé s tzv. zdravým životním stylem se stávají lepšími prepery už jenom proto, že si navykli nepodřizovat se běžným každodenním rozmarům. Klíčem k preperství je pravděpodobně schopnost si něco odpustit a běžně doporučovaným tréninkem je už několik staletí každý den udělat něco, do čeho se člověku nechce. Skauti by navíc měli každý den udělat něco hezkého, i to je dobrý trénink, který svého nositele a s ním kousek společnosti ozdravuje.

Příjemné čtení!

• Předchozí
• Následující