DinoLive

Rubrika: Cestování Zveřejněno: neděle 30. červen 2024 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Výlety s ratolestmi jsou nejen radost, ale také forma boje o holé přežití. Nikdo nechce riskovat duševní zdraví s nevyřáděnými dětmi. Postupem času však nových míst k navštívení ubývá a vy najednou zjišťujete, že ve chvíli, kdy nechcete jít po desáté do pražskézoo, nemáte zrovna na výběr. Heren a hřišť je sice poměrně hodně, ale jsou dost na jedno brdo a další marnou snahu o edukaci v některém z muzeí už jednoduše nedáte. Tak co teď? Než děti vyložíte u babičky, zazvoníte a utečete,máme pro vás dobrou zprávu. Do stojatých vod dětského zábavního průmyslupřilétl meteorit až z dalekých druhohor. Jmenuje se Dinolive, je letos zbrusu nový, sídlí nedaleko Divoké Šárky a slibuje zábavu pro celou rodinu za dohledu sedmi desítek pohyblivých dinosaurů. Proto neváháme, balíme a razíme.

Kdyby Petr, Jirka, Toník a Jenda zažili na začátku výpravy provoz jako my, tak by pan režisér Zeman točil jen prázdnou řeku. Nenecháme se však odradit a po několika objížďkách parkujeme před vstupní bránou. Za nás dospělé platíme 350 korun, děti od tří do patnácti let to mají za 250 korun a nejmenší vstupují zdarma. Ihned za bránou na nás čeká slavný Tyranosaurus Rex a neméně děsivý Spinosaurus. Byl to ostrý start, u kterého syn trochu znejistěl, ale naštěstí sebral odvahu a my se mohli vydat dál.Byla by obrovská škoda přijít o dalších 34 stanovišť, kde na nás čekají modely dosahující velikosti až 18 metrů. 

Cesta do hlubin pravěku a jedné dětské duše

Jak jsem již zmínil, na téměř kilometr dlouhé trase naleznete 36 stanovišť zobrazujících dinosaury v různých životních situacích. Na každém stanovišti pak nesmí chybět dvojjazyčná cedule se spoustou zajímavých informací. Hned první Triceratops nám díky ní prozradil, čím se živí, svoje rozměry, znaky svého specifického chování nebo že dokáže běžet podobně rychle jako průměrný člověk. Informace jsou to zajímavé, ale s dětmi si toho asi moc nepočtete. V návalu nadšení běží dál a dál, ale to vůbec nevadí.Kromě samotných pradávných ještěrůvás dostatečně zaměstnají zvídavé otázky obnažující dětské chápání celé atrakce. Ve chvíli, kdy si před vámi bude chtít Cryolophosaurus společně s Dipholosaurusem pochutnat na mrtvém soudruhovi,je na vás, jak odpovíte na otázku, zda je ten maličký jenom moc unavený. Nebo co vypotíte u souboje Pachycephalosaurusů?O co se perou? O lentilky? To přece není pěkné. Proč se nerozdělí? A tak bych mohl pokračovat. Jedna procházka a hned nakouknutí do dvou světů. Jeden starý miliony let, druhý jen několik roků. Zhruba v polovině cesty nám, symbolicky kostrou T-Rexe, dávají ještěří přátelé sbohem a my se vydáváme na místní naučnou stezku, zaměřenou na ekologii a recyklaci. V této oblasti není osvěty nikdy dost, i když malého spíš zajímají fotopointy v podobě dinosauřích lebek. V každé ho musíme vyfotit. Ještě skupinka pravěkých lidí a konec prohlídky. Ne však návštěvy samotného parku. Jak předznamenala točící se voňavá pečeně nad ohněm zmíněných Flinstounů, čeká nás ještě ochutnávka místní kuchyně a hřiště pro děti.



To nejlepší na závěr

Ve chvíli, kdy na konci prohlídkové trasy sestoupíte po krátkém schodišti,rozprostře se před vámi louka plná zábavy. Než se stačíme zorientovat, na které hřiště se vydáme nebo jestli si nedojdeme koupit něco dobrého, mlaďas už letí do skákacího nafukovacího centra. V tu chvíli pro nás návštěva dostala úplně jiný rozměr. Ladně jsme se posadili do připravených lehátek, nasadili sluneční brýle a jen na půl oka kontrolovali, jestli po sobě děti nejdou jako smečka Velociraptorů. Po necelé hodině jsme zcela uřícené dítě ulovili, aby vydechlo a doplnilo párkem v rohlíku palivo, než se vydá opět do víru boje. My jsme ochutnali bramboráčky, halušky a čepovanou kofolu. Sekce Dino food tímto od nás dostává jedničku. Jídlo nebylo na některých dřívějších výletech na valné úrovni, tady však hlásíme, že vše v pořádku. Skákací hrad na děti působil jako magnet, který opustily, jen když se na nás přišel podívat jeden ze zdejších maskotů. Pro nás jedině dobře, lehátka se nám opouštět nechtělo a mnozí rodiče kolem to měli podobně. Park zřejmě projektoval někdo, kdo má děti. Palec hore.

Že se budeme vDinoLive Praha dobře bavit jsem předpokládal, ale že na závěr i pěkně pochillujeme, byla nadstavba, díky které park dostává místo v naší výletní síni slávy. Vřele doporučujeme.

Zobrazení: 112