ICONIC HOUSE z Čelákovic

Rubrika: Cestování Zveřejněno: neděle 30. červen 2024 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

„Umělecké dílo je ovšem v každé době odrazem faktů, které jsou determinovány sociálními vztahy a výrobními poměry.“ „Umělecká díla nejsou mrtvé nerosty; jsou to zrna, která se proměňují vlivem půdy, v níž mají vzklíčit.“ „Život je trpký a ženy drahé.“ Možná vám přijde poněkud zvláštní začínat pozvánku do ojedinělé funkcionalistické vily postavené významným továrníkem slovy Karla Teigeho. Teoretika a organizátora meziválečné avantgardy, výtvarného a literárního kritika, publicisty, propagátora proletářského umění. Nemusí se na první pohled zdát, ale on má k této vile mnohem blíže, než by člověka napadlo. Byli to totiž jeho žáci a následovníci, architekti Karel Janů a Jiří Štursa, kdo tento objekt na kraji středočeského města Čelákovice navrhli a realizovali. Díky spletité cestě, která má dodnes několik variant výkladu, jak se tak mohlo stát, nakonec významný továrník Josef Volman svěřil tak mimořádnou práci začínajícím architektům, a to ještě z tak odlišného prostředí. Výsledek je však ohromující.

Když se řekne, vysloví nebo napíše slovo funkcionalistická vila, tak asi každého hned napadne Vila TugendhatvBrně. Ta je bezesporu ojedinělým projevem funkcionalistického génia německého architekta Ludwiga Miesevan der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh stavby na zakázku manželů Grety a Fritze Tugendhatových, ale rozhodně není jediným příkladem tohoto uměleckého stylu u nás. Ano, do povědomí se tento objekt dostal i díky historické roli při rozdělování našeho Československého státu a rovněž zapsáním na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO již v roce 2001. Ovšem jsou i jiné památky, vily, které si zaslouží pozornost přinejmenším takovou, jakým je brněnský zápis světového kulturního dědictví. A jedním z nich je i Volmanova vila, chcete-li Vila Volman. Vítejte ve středočeských Čelákovicích.

Na začátek by se jistě slušelo napsat pár řádků o samotném majiteli, jehož jméno objekt nese. Byl to ostatně on, kdo přišel s nápadem postavit takovou vilu, byl to on, kdo svou neúnavnou pracovitostí, pílí, obchodním talentem vybudoval velkou továrnu (továrnu obráběcích strojů), jež měla ve své největší slávě zastoupení ve více než třiceti zemích světa a na všech kontinentech. S čistým svědomím můžeme napsat, že byl v menším měřítku srovnatelný s Tomášem Baťou. Nebyl jen významným podnikatelem, ale také mecenášem společenského a kulturního života. Stejně tak se snažil řešit a zlepšovat postavení a sociální status svých zaměstnanců například tím, že vybudoval kolonii činžovních domů v blízkosti své továrny. Osud nadělil Josefu Volmanovi dar podnikání, dar sociálního cítění, dar preciznosti, ale bohužel ne dar dlouhověkosti. Umírá předčasně v roce 1943. V té době je již vdovcem, a tak vedení závodu přebírá jeho dcera Ludmila s manželem. Možná, že byl nakonec osud k panu továrníkovi shovívavý. Následné události po konci druhé světové války nebyly zrovna takovéjakébychom si mohli, jako národ, dát za rámeček.

Znalce architektury při prvním pohledu na samotný objekt jistě hned napadne jméno LeCorbusierŠvýcarský architekt, urbanista, teoretik a malíř, který svým radikálním dílem i výtvarným citem výrazně ovlivnil vývoj moderní architektury. Byl to on, kdo publikoval známých Pět bodů moderní architektury (funkcionalismu). Těchto pět tezí prakticky shrnovalo hlavní vymoženosti tehdejší techniky a právě ty najdeme i u Vily Volman – sloupy, střešní zahrady, volný půdorys, pásová okna a volná průčelí. 

Volmanova vila představuje vyústění myšlenek moderní architektury a je o to cennější, že v ní nacházíme syntézu různých proudů evropské moderny. Ukazuje, jak její tvůrci velmi dobře znali aktuální evropské trendy a dokázali je zpracovat do výjimečné stavby. Unikátním výtvarným pojetím a použitím výrazné barevnosti řadíme vilu do proudu pocitového funkcionalismu.

Velkorysá stavba může připomínat zámořský parník monumentálně zakotvený na horizontu svahu nad labskou nivou.

Velkorysá stavba může připomínat zámořský parník monumentálně zakotvený na horizontu svahu nad labskou nivou. Ostré linie střídají zakřivené stěny a organické detaily. Elegantní, hladké povrchy kontrastují s tradičním kamenným zdivem a travertinovým obkladem. Interiér je tvořen bohatou mozaikou luxusních materiálů, ve vile najdeme více druhů mramoru, chromové detaily i exotická dřeva. Předsunuté terasy evokují kapitánské můstky a v různých úrovních funkčně i esteticky propojují dům s okolním parkem. (www.vilavolman.cz/o-vile)

Osobně funkcionalismus obdivuji a bylo a je mým snem v takové vile jednou bydlet. Sice snem zřejmě nereálným, ale krásným. Vila Volman má svou zajímavou historii a bylo by velmi neprofesionální ji alespoň ve zkratce nezmínit. Ostatně kdo se rozhodne pro návštěvu s komentovanou prohlídkou, tak se jej historie dotkne na každém kroku toho místa.

Samotná stavba probíhala v letech 19381939, kdy se do vily nastěhoval Josef Volman se svou dcerou. Ano, jen dva lidé. Manželka pana továrníka již nežila, a tak velkorysé prostory obývali jen sami dva. Ovšem nenechte se plést. Vila nebyla koncipována jen jako rodinné sídlo. Naopak. Volman byl praktik, a tak spodní patro sloužilo pro účely jeho práce a podnikání. Vilu si však moc dlouho neužil. Pouhé čtyři roky.

Nemusím připomínat, jaké nastalo po válce období dovršené vítězným únorem roku 1948. Tento rok znamená vynucený odchod rodiny a přechod celého objektu pod národní podnik TOS Čelákovice. Zprvu soudruzi moc netuší, co si mají s takovou stavbou počít. Pár let funguje jako politické školicí centrum. Ovšem radikální změna účelu užívání na sebe nenechá dlouho čekat. V rostoucím a průmyslovém městě chybí prostory pro malé děti, a tak se objekt využije pro potřeby mateřské školy. Paradoxně to vile pomůže přečkat ta nejhorší období našeho společenského i politického života. Je používána, pravidelně udržována (v mezích socialistického cítění) a vytápěna. To je nesmírně důležité pro její zachování a následnou renovaci.



V roce 1979 dochází k zápisu objektu do Ústředního seznamu kulturních památek a také je zahájena generální oprava. Ta se ukázala spíše jako negativní než pozitivní počin, ale historii nezměníme. Člověk by čekal, že sametová revoluce přinese kýženou změnu a návrat do rukou právoplatných majitelů, ale realita byla zcela jiná. Restituce se začala neúměrně prodlužovat a objekt podléhá vandalům a zlodějům. Dokonce hrozí částečné zbourání. V klenotu pocitového funkcionalismu hořely otevřené ohně a spali squatteři. Restituenti, kteří měli na vilu nárok, ji nakonec s těžkým srdcem nepřevzali. Nejen kvůli neúnosnému stavu a nadměrné finanční zátěži, ale rovněž kvůli špatným vzpomínkám na vyhnání a rok 1948.

Je zajímavé, že nakonec to, co Josef Volman vybudoval a co mu přineslo prostředky na samotnou vilu, ji ve své podstatě nakonec i zachránilo a uvedlo do současné podoby. Roku 1996 kupuje vilu skupina místních podnikatelů, kteří pokračují ve stopách továrníka a podnikají v oboru strojírenství. Kupují celý objekt i s rozsáhlým pozemkem a dávají nemalé finance na rozsáhlou rekonstrukci a obnovu památky. Práce to však nebyla vůbec jednoduchá. Mobiliář byl celý zničený či rozkradený, prostory poničené a přetvořené. Stálo nemalé úsilí jen dohledat dokumentaci a všechny podklady pro samotnou obnovu. Výsledek, dokončený až roku 2018, však stojí za to.

A abyste se o tom přesvědčili, musíte zajet do nedalekých Čelákovic a zamluvit si lístky na komentovanou prohlídku, která vás zavede do všech koutů objektu. A propos, prohlídkový okruh funguje teprve druhým rokem a je o něj mimořádný zájem. Vila se totiž připojila do prestižní světové organizace ICONIC HOUSES, a tak je na očích mnohem více, než by se mohlo zdát. 

Vše najdete na stránkách vilavolman.cz. Jen pro informaci – prohlídka stojí 320 Kč na osobu o pracovním týdnu / 350 Kč během víkendu a skupina je maximálně po dvaceti osobách. Na stránkách najdete i více informací o možnostech zakoupení a rezervaci vstupenek.A pokud chcete i nějaký suvenýr, tak doporučuji publikaci od Marka Tichého a kol.„Volmanova vila – klenot české meziválečné architektury“.Objekt však není díky spolku jen „muzeem“ úchvatného architektonického stylu, ale rovněž žije bohatým kulturním životem v podobě pravidelných koncertů.

Přeji příjemné chvíle ve skvostu pocitového funkcionalismu.

P.S. Vila stála na tehdejší poměry neuvěřitelný jeden milion korun. A protože byl továrník Volman puntičkář, chtěl, aby částka byla naplněna do poslední koruny. O tom, jak toho architekti nakonec docílili, se dozvíte přímo na místě.


Poděkování paní Zuzaně Kadlečkové, kurátorce a předsedkyni spolku Volmanova vila za poskytnuté fotografie a odbornou korekturu textu.

Zobrazení: 230