Josefovské louky - Velký zázrak na malém kousku země

Rubrika: Cestování Zveřejněno: neděle 30. červen 2024 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Ve vedlejším článku jsem vás pozval k návštěvě pevnosti Josefov a města Jaroměře. Až budete unavení z tvrdé městské dlažby, přesyceni prachem z asfaltových cest, budete mít dost všech těch informací a zatoužíte po kousku přírody, zajděte na lokalitu kolem Metuje.

Z centra Josefova je to líným krokem několik desítek minut příjemnou procházkou. Cestou se můžete zastavit i na Vyhlídce Boženy Němcové. Výhled do krajiny jako víno! Přijdete k Metuji a vydáte se proti jejímu toku. Za pár minut se napojíte na naučnou stezku. 

A přijdete do tzv. „Ptačího parku Josefovské louky.“ 

Cesta a stezka vás povede kolem zázraku, který započal zcela nenápadně v roce 2007. 

Tehdy si nadšenec a amatérský ornitolog Miloslav Hromádko uvědomil, že oblast mezi dodnes přirozeně meandrující starou Metují, novým korytem Metuje a Jasenským potokem představuje ideální oblast pro mnoho druhů ptáků. Pro ptáky, kteří z naší krajiny začali mizet setsakra viditelným tempem. Zmiňované vodní toky tvoří jakýsi ostrov, přirozené hranice území. Kolem těchto vodních toků jsou vzrostlé stromy a křovinné patro, uvnitř parku jen několik málo stromů a sem tam nějaké křoviny. Jinak široké, otevřené louky. Přístup sem jen přes dva nebo tři mostky.

A tak se zrodil zázrak – jeden člověk měl sen a vizi a šel si za tím.

A tak se zrodil zázrak – jeden člověk měl sen a vizi a šel si za tím. Bývalý bankovní úředník, tehdy čerstvý důchodce (a letos jednaosmdesátiletý) pan Hromádko tenkrát prohlásil: „Teď v důchodu konečně začnu dělat něco pořádného!“ Kéž by si něco podobného dokázal říci každý z nás... A také udělat, stejně jako pan Hromádko, který jak řekl, tak udělal. A začal pracovat na vzniku prvního soukromého ornitologického parku v České republice.

Zní to neuvěřitelně? Ano, úžasné, nevídané, obdivuhodné. V dnešní době si jeden milovník přírody pořídí  pozemky, aby je zasvětil výhradně fauně či floře.  A ještě tomu věnuje nemalé finanční prostředky z vlastní kapsy. 

Zní to jednoduše: koupit si pozemek a nepostavit na něm ani dům, ani dílnu, ani developerský projekt. Hospodařit a chovat se na něm zcela v zájmu přírody. Uchránit ho před všemožnými zájmovými tlaky moderní doby. 

Jenže i tohle soukromé území potřebuje nějakou společenskou ochranu. Třeba už jen ve změně územního plánu. Podařilo se, město Jaroměř celou lokalitu označilo v územním plánu jako území určené k ochraně přírody. A pozor, ochranu nad nějakým územím vyhlašuje jen a pouze stát.

Byrokratických překážek sice nebylo zrovna málo, ale teď je přeskočme. Prostě po pár letech je tady první soukromý podnik v Česku zvaný „Ornitologický park Josefovské louky.“ Vzniká pod hlavičkou České společnosti ornitologické.

Původní záměr? Umožnit návrat mokřadních ptáků na dříve zaplavované louky v nivě Metuje a současně zpřístupnit území lidem a umožnit jim obdivovat krásu přírody. Na několika desítkách hektarů zřídit místo, které umožní život desítkám druhů ohrožených a vzácných druhů ptáků. Zároveň místo, kde člověk nenarazí na ceduli „Vstupzakázán“. Sem můžou lidé zavítat kdykoliv. Tady nenajdete žádný plot, žádnou bránu, žádnou pokladnu. Hromádko vysvětluje: „Prostě jde o svobodný pohyb a svobodné poznávání. Záleží už na lidech, jak si něčeho takového budou vážit a ptáky budou v jejich prostředí respektovat. Pak můžou uvidět to, co nikdy v životě nespatřili.“

Má pravdu, nikdy v životě jsem ještě neviděl několikaminutový nádherný vzdušný souboj dvou žluv hajních se samicí krahujce. Dvě malé stíhačky s jednou větší stíhačkou. Ta větší prohrála, zahnána na útěk (nebo na úlet?), zážitek úžasný! Nebo žlunu šedou (nikoliv zelenou!). Nebo na pokosených loukách poletovat konipase lučního...

Miloslav Hromádko, který jako první v novodobé historii po roce 1945 vybudoval vlastní soukromou přírodní rezervaci... Klobouk dolů, děkujeme! Svůj nápad komentoval: „Jde mi o to, vrátit na tak výjimečné území zajímavý a pestrobarevný život. Vždyť tady může vedle sebe v klidu a vzájemné symbióze žít jak šetrně hospodařící člověk, tak příroda. Jen prostě chtít. A proč bych se zrovna o to nemohl pokusit já sám jako člověk, který se o přírodu celý život zajímám?“

Dnes je péče a management Josefovských luk plně v péči České společnosti ornitologické. 

Počet ptačích druhů na Josefovských loukách se neustále rozrůstá. Silně tomu pomáhá i řízené zaplavování luk vždy zjara. Vzniknou nové tůně, nové polní louže, louky se zalijí, podmočí se a najednou se tady objeví zase nové druhy. Před několika desetiletími jsme tyhle louky vysoušeli, meliorovali a pak se jen divili, že ptáků a jiných živočišných druhů vidíme čím dál tím méně.

Jen snad rok nebo dva po tomhle řízeném jarním zaplavování (2009) se tady objevilo už cca devadesát ptačích druhů. Nejen všeobecně známí moták pochop, čáp bílý, jeřáb popelavý... Ale hlavně různé druhy bahnáků, jako například chřástalové, koliha velká, břehouš černoocasý, bekasina otavní, vodouš rudonohý atd. 

Další biodiverzitě hodně napomáhají polodivocí exmoorští ponyové a zpětně vyšlechtění pratuři.



Dnešní ptačí park Josefovské louky zabírá cca 75 hektarů, tedy podle populárních měřítek a přepočtů cca 53 fotbalových hřišť, popřípadě 19 Václavských náměstí. Sem tam můžete využít pozorovatelnu, ale třeba u koní a praturů máte takřka stoprocentní jistotu, že je spatříte na několik desítek metrů. 

Předchůdcem Miloslava Hromádka byl už v roce 1908 významný labskoústecký německý podnikatel Heinrich Lumpe. Byl náruživým přítelem přírody a ptactva. Od obce Ústí nad Labem odkoupil na místě bývalé cihelny na svahu Mariánské skály pozemky, o kterých věděl, že jsou místem častého výskytu drobného ptactva a založil zde soukromou přírodní ptačí rezervaci známou pod názvem Lumpepark. Jeho záměrem bylo poskytnout ptactvu žijícímu na území města klid ke hnízdění a zabezpečení krmiva přes zimu, ostatnímu ptactvu nabídnout místo k odpočinku s dostatkem potravy při jarních a podzimních tazích. Inspirací k založení přírodního parku pro něj byla mimo jiné činnost amerického průmyslníka Henryho Forda z Detroitu, o kterém četl ve Vídeňských listech jako o nadšeném milovníku přírody.

Park se rozkládal na ploše 6 hektarů a dalo velikou práci, než byl dotvořen ve vyvážené přírodní a umělecké dílo. K výstavbě bylo použito velké množství kamenů, mnohdy 30 - 40 q těžkých, z Duryňska bylo dovezeno 20 vagónů travertinu, vápence se zbytky zkamenělin, kterým bylo vytvořeno mnoho stovek úkrytů pro ptačí hnízda i umělé prohlubně s vodou. Sloužil i při budování pohádkové jeskyně a trpasličího hrádku, který se jako jediný zachoval až do dnešní doby. Během dalších let pan Lumpe obohatil prostor své rezervace o desítky ptačích budek, o srnčí oboru, bylo vysázeno mnoho stovek kusů jehličnatých a listnatých stromů, také okrasných keřů a květin a mnoho vzácných a neobvyklých rostlin. Vybudoval celý systém kaskád a vodopádů, ve spodní části zdobilo malebné údolí jezírko s vodotryskem, přičemž využil vody tzv. Mariánského pramene. V roce 1914 se rozhodl otevřít park i pro veřejnost, neboť chtěl, aby sloužil všem příchozím, ale především mládeži, při výchově k lásce k přírodě.

Je neuvěřitelné, jak malý kousek území nakonec poskytne zázemí a obživu tolika druhům ptáků, savců, obojživelníků a hmyzu... Dnes je na Josefovských loukách standardně pozorováno více než dvě stě druhů ptáků. Nejen pozorováno na tahu, ale i při hnízdění. Vzácné druhy rybáků, bukač velký, kolpík, kolihy, různí jespáci nebo kulík písečný...

K tomu mnoho desítek obojživelníků, plazů atd. Manželka se dost lekla, když kousek před sebou uviděla metr dlouhou zmiji. Já jsem si při jejím výkřiku uvědomil, že jsem neuhradil poslední splátku její životní pojistky. No, ale kde naposled jste viděli takový kus zmije?

Mimochodem, až pojedete na Josefovské louky, nezapomeňte si vzít dalekohled. Občas v něm uvidíte safari! Vidět třeba špačky, kterak líným krokem překračují z jednoho koňského exmoorovského hřbetu na druhý... A koním je to jedno... Nebo lovící volavky bílé... Pasoucí se husy velké pod kopyty koní... O ostatních zajímavostech nemluvě.

Jsou některé názvy ptačích druhů pro vás neznámá? Nikdy jste je neslyšeli? 

A není to škoda?!? Atlas ptáků koupíte v každém knihkupectví! Otevře se vám nový svět.

Zobrazení: 189