Kde je smích, je i naděje
Na sklonku roku 2021 jsem ve svém článku psala, že smích je lék. Uvolňuje naše tělo, posiluje imunitní systém, uvolňuje endorfiny – hormony štěstí, chrání srdce a je i přirozeným antidepresivem. Smích je také nakažlivý. A právě toho využívají Zdravotní klauni.
Bříza 10 na příjmu...S autohlídkou na Praze 2
Snad nejmenší pražský obvod o rozloze pouhých pět kilometrů čtverečních... Obvod jako dlaň. Kdy jste byli naposledy třeba na náměstí Míru? Kdy jste byli naposledy na Karlově náměstí? Říká vám něco „nádraží Vyšehrad?“ V práci strážníka není žádný den stejný. Pořád se něco děje a vy nikdy nevíte, co vám ten den přinese. Autohlídka, která mě bude dnes vozit jako závaží na zadním sedadle, je Bříza 10. Za volantem sedí Jarda, na sedadle spolujezdce pak kolegyně Jana. J+J, nerozlučná dvojice prý už několik let.
STATEČNÉ PSÍ SRDCE nehasne
Do velké pátrací akce v okolí Podleského rybníka na Praze 15 po muži, který vyhrožoval sebevraždou, se na žádost policistů zapojili také strážníci psovodi se svými čtyřnohými pomocníky. Uniformované složky si pak rozdělily sektory a začaly oblast prohledávat. Lokalizovaný signál mobilního telefonu dovedl záchranné složky až na pozemek, kde se nacházely garáže. Jeden z policistů pak lokalizoval signál z mobilního telefonu právě na tomto pozemku. Služební pes Merlin pak štěkotem označil uzamčenou garáž, kde se měla osoba nacházet. Díky hasičům se do garáže, kterou museli násilně otevřít, dostali také zdravotníci, kteří si muže intoxikovaného neznámou látkou a uzavřeného v autě, převzali do své péče. Takto zněl zkráceně text, který jsme společně s dvojicí fotek zveřejnili koncem roku 2021 na našem Facebooku Městské policie Praha. Příspěvek posbíral hromadu „lajků“ a pochvalných komentářů. Aby také ne, jednalo se o velký úspěch a dobře odvedenou práci, kterou ocenila i vybraná nezávislá média. Po zhruba týdenním zájmu novinářů se situace uklidnila a příběh putoval do zlatého archivu, vyčkávat na svou další příležitost.
Díky rychlé pomoci se někdy podaří i zázrak
Koncem roku připomínáme na stránkách Pražského strážníka úctyhodné činy našich kolegů, které přispěly k záchraně lidských životů. Tady jsou příběhy dalších sedmnácti hrdinů, kteří převzali ocenění do uzávěrky prosincového čísla.
Globální hráč z Uherského Brodu
Česká zbrojovka Uherský Brod je ve světě zbraní pojem už několik desetiletí.
Některé její výrobky zná u nás téměř každý. Kdoví, kolik československých vojáků drželo v ruce nezničitelnou útočnou pušku Sa vz. 58 nebo slavný škorpion Sa vz. 61. Kdoví, kolik myslivců při lovu využívá nejrůznější typy brokovnic a kulovnic.
A do povědomí střelecké veřejnosti se dostaly a dostávají i další výrazy, reprezentující moderní současnost: P-01, P-07, P-09, P-10, Shadow 2, TS 2 Orange, Scorpion Evo 3, CZ BREN 2 a další.
Nikotinové sáčky
Sešit na dějepis mám. Svačinu mám. Pytle, abych se nabudil před tělákem a vypadal hustě před holkama, mám. Ještě před několika málo měsíci mohla takto vypadat příprava na další školní den třeba jedenáctiletého školáka. Také vám to hlava nebere? Jak to, že se něco takového mohlo/může vůbec dít, co se změnilo a jaká je situace nyní, jsme se vyrazili zeptat na náš Útvar vzdělávání, za preventisty i do samotných škol. Přejeme příjemné čtení.
Plat, gáže, příjem, renta, mzda, žold …
V druhém patře v Korunní jsou propojené kanceláře a v nich jsou děvčata, holky, ženy, účetní, kolegyně. Je jich o půlku méně, než bylo holek z naší školky, o čtyři více než těch statečných. Je jich přesně tolik, jako bratrů Klapzubů, a proto by si mohly notovat společně s Milanem Chladilem: „Je je je nás jedenáct…“ Zůstaneme-li chvilku ve sportovní terminologii, dá se o nich napsat, že nikdy nemůžou hrát přesilovku a vždycky musí hrát fér. Jejich faul by totiž každý z nás nesl s velkou nelibostí a odměnil by ho minimálně žlutou kartou. Mají zodpovědnost za správný výpočet mezd celkem pro dva tisíce a jedno sto jedenáct zaměstnanců (ano, i samy sobě). Všichni je potřebujeme. Jejich vedoucí, Ing. Stanislava Vlčková, která je u MP již šestnáct let, oddělení řídí již pár let rukou pevnou a spravedlivou. Jsem přesvědčena o tom, že si neumíme představit objem a rozsah jejich práce. Minimálně dvakrát v měsíci, pokaždé na jeho začátku a konci, na ně myslíme. Poprvé, když se vyplňují a odevzdávají pracovní výkazy a potom, když odpočítáváme první dny měsíce nového, než nám přistanou peníze na účtu a dobije se stravenková karta.
Projekt Homeless blues začal v Praze 9 před 10 lety. A byl to dobrý nápad
Bezdomovectví je celospolečenský, velice závažný sociální problém, způsobený především příjmovou chudobou, ale samo o sobě není protiprávní, a tím pádem ani trestné. Pouhá přítomnost těchto osob není protizákonná.
Číst dál: Projekt Homeless blues začal v Praze 9 před 10 lety. A byl to dobrý nápad
Dvě dekády na hladině i pod ní
Je brzy ráno, slunce před malou chvílí vyšlo a naše kroky směřují k naší největší řece. Ne nejsme u Vltavy v Praze, jak by se dalo zákonitě očekávat, ale stojíme ve městě, jehož jméno nese i název samotné řeky – Roudnice nad Labem. Cesta na místo byla celkem příjemná. Všechna auta směřovala opačným směrem než my. Praha je holt magnet pro Středočeský kraj. Soumrak vystřídaly ranní mlhy a z dálky nás vítal Říp i samotné místo soutoku Vltavy a Labe – Mělník. Stojíme u Špindlerova mostu a popíjíme ranní kávu z automatu. Ještě je zde úplný klid, jen z dálky se ozve racek či nějaký jiný opeřenec. Díváme se na zdymadla i malou vodní elektrárnu, ale nás zajímá něco úplně jiného – slalomový kanál. Ten je prozatím prázdný a přítomnost budoucích peřejí naznačuje jen malá louže na dně u jedné z překážek.
Letos je mu patnáct
Když 1. března 2008 nastoupil Taxi tým poprvé do akce, tvořilo ho 12 speciálně vyškolených strážníků, kteří měli jasný cíl – dohlížet na dodržování právních předpisů ze strany řidičů taxi na území metropole. V současné době je Taxi tým součástí Hlídkového útvaru a v nepřetržitém režimu v něm pracuje 22 strážníků v přímém výkonu služby. Úzce spolupracují s pracovníky magistrátu a v problematice taxislužby jezdí školit strážníky i do jiných měst.
#jsemvpohode
Slovo „pohoda“ vystihuje stav celkové spokojenosti. Proto, aby byli spokojeni i lidé s mentálním postižením a kombinovaným znevýhodněním (kombinace dvou a více různých postižení u jediného člověka), vznikla před 25 lety Pohoda, z.ú. Po celou dobu své existence se snaží nabízet svým klientům takové služby, které jim umožní žít doma a nemuset svůj život strávit v ústavním zařízení. (Zkratka „z.ú.“ znamená zapsaný ústav. Jeho účelem je ze zákona provozování veřejně nebo společensky prospěšné činnosti.)
Nezapomenout ani jedno jméno
Zadám-li si slovo „Stolpersteine“ do internetového překladače (raději jich vyzkouším víc), naskočí mi většinou výraz „kámen úrazu“. To ale rozhodně není správně, jak jsem si nechala potvrdit od své známé, která je překladatelkou z a do němčiny. Měli bychom jim říkat „kameny zmizelých“, nebo „kameny, o které je třeba klopýtnout.“ Ne ale tak, že bychom se ocitli na chodníku s podvrtnutým kotníkem. Klopýtnout nebo zavadit o něj bychom měli pohledem. Stolpersteine jsou dlažební kostky s mosazným povrchem velké 10×10 cm, vsazené do chodníku před domy obětí národního socialismu, které byly v letech 1933-1945 nacisty pronásledovány nebo zavražděny – Židů, Romů, Sintů, homosexuálů, politických vězňů, duševně nemocných, fyzicky hendikepovaných, svědků Jehovových, obětí eutanázie. Připomínají i osoby, které pod tíhou okolností spáchaly sebevraždu. Kameny lze položit i za ty, kterým se podařilo včas uprchnout, či pro přeživší koncentračních táborů. Nápis na kameni je drobný. Kdo jej chce přečíst, musí pokleknout nebo se ohnout, a tím se vlastně před zemřelým poklonit. Do desky na povrchu kamene je vyraženo jméno oběti s rokem narození, datem a místem deportace a jejím osudem. Kameny se pokládají před poslední známé dobrovolné bydliště. Nedoporučuje se položit více než tři Stolpersteiny vedle sebe.
Nejsi blázen, #nekaslinasebe a koukni se KPsychologovi
Rychlé životní tempo, tlak v zaměstnání, náhlé nepříznivé životní události, sociální sítě plné úžasných lidí nebo naopak média napěchovaná děsivými zprávami. To je jen zlomek útočníků pořádajících každý den nájezd na naše psychické zdraví. Někdo se ubrání celý život, stačí ale málo a váš štít se začne drolit nebo rovnou zkolabuje. Šeď vás začne obestupovat a bude trvat pravděpodobně velmi dlouho, než si přiznáte, že ta chapadla, co vás drží na posteli a berou sílu se zvednout, nejsou pouhá lenost. Že ten hlas, co vás neustále shazuje a vábí do temna, je potřeba umlčet. Že absence radosti, smíchu a dobré nálady neníproto, že svět kolem přestal být zábavný jako dřív. Důvod je takový, že máte psychické problémy a čím dříve si to uvědomíte, tím dříve můžete udělat první krok k jejich léčení v podobě návštěvy odborníka.
Číst dál: Nejsi blázen, #nekaslinasebe a koukni se KPsychologovi
Kousek za Prahou
Kdybyste se rozeběhli na Václavském náměstí s kamenem v ruce a podařilo by se vám ho hodit nějakých dvaadvacet kilometrů na východ směrem k Poděbradům a Nymburku, vytloukli byste okna někomu v Nehvizdech. A kdybyste se rozeběhli až na Černém Mostě, stačilo by vám kamenem dohodit jen nějakých dvanáct kilometrů. Zkrátka a dobře: Nehvizdy jsou téměř za humny.
Nehvizdy, obec v okrese Praha-východ. Kdo tudy projíždí, určitě si všimne nejen kostela svatého Václava ze 14. století, ale i rozsáhlých skladových areálů v okolí, nové výstavby v samotné obci a především nekonečné kolony vozidel na hlavní ulici.
Srdce útulku
„Láska ke zvířatům ze mne učinila lidskou bytost.“ — Albert Schweitzer
Když mně má dcera oznámila, že by se ráda stala veterinářkou, považoval jsem to za jeden z mnoha nápadů náctileté slečny. Když přišla s přáním, že by ráda měla psa a starala se o něj, tak mé myšlenky sklouzly do stejných vod. Ale když toto přání opakovala dva roky, tak jsem znejistěl a začal si pokládat otázku, zda už na tom něco nebude. A znáte to. Asi málokterý otec dokáže odolat trpělivě opakovanému přání své holčičky. Na druhou stranu nejsem blázen, abych hned po první žádosti šel a přinesl modré z nebe. Vím, že mít zvíře není legrace, a byl bych opravdu nerad, aby vrtochy mladé slečny vedly k tomu, že bude pes nešťastný a odložený.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka