Chráníme ty nejdůležitější
Čas od času narazíme jako strážníci na situaci, ve které hraje hlavní roli dítě.
Strážníci například v uplynulých zimních měsících, kdy noční teploty padaly pod nulu, našli spící děti pod stanem v lese. Nebo před restaurací našli krátce před půlnocí kočárek s plačícím miminkem, zatímco rodiče uvnitř následně nadýchali několik promile. Jindy strážníci zasáhli, když nezletilý chlapec za dohledu příbuzných prodával kolemjdoucím parfémy. A podobných případů bychom za posledních několik měsíců napočítali více. O podnapilých nezletilých ani nemluvě.
Naše úloha v takových případech končí často velmi brzy – zavoláme státní policii, někdy rodiče a případ předáme formou úředního záznamu k dalšímu řešení na orgán sociálně právní ochrany dětí. Jenže co dál? Jaké mají tyhle a podobné příběhy pokračování?
Pád na dno není konec, vždy je tu ještě NADĚJE
Na území hlavního města Prahy žije zhruba 5 000 lidí bez domova. Každý má svůj unikátní příběh, ale obecně platí, že pád na samé společenské dno bývá spíše pozvolný. Nefungující rodina, podlomené zdraví, vyhazov z práce a z bytu. Na ubytovně začnete pít, dostaví se psychické problémy, a už si vás ulice nekompromisně táhne do svojí ledové náruče. Je to pevné sevření a stejně jako cesta do něj, také cesta ven bývá trnitá a pozvolná. Prvním krůčkem zpět do společnosti může však být pouze jednoduché zapředení rozhovoru se sympatickou dvojicí, co vám občas přinese jídlo nebo teplé ponožky. Jedná se o terénní pracovníky pražské pobočky NADĚJE a rádi vám poradí kudy do nízkoprahového denního centra, kde se za asistence jejich kolegů můžete skrz vícestupňové sociální služby, vydat na opětovnou cestu vzhůru. Návrat nebude jednoduchý, ale vždy je tu naděje a NADĚJE.
Hledat pomoc je projevem síly oběti
Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít. (Dalajláma)
Dne 22. února 1990 byla ve Velké Británii podepsána Charta práv obětí. Den podpisu se pak stal Evropským dnem obětí zločinu. Tento den připomíná, kolik z nás se už stalo obětí trestného činu a zároveň se snaží zvýšit povědomí o možné pomoci a podpoře obětí a jejich blízkých, které taková situace také zasáhne, i když nepřímo.
C22H28N2O - Makové zrnko této látky a spíte na věky
USA bojují se záplavou syntetických opioidů… Narkomany přestává zajímat heroin, do Česka proniká silnější fentanyl… USA nezvládají boj s opioidy… Smutný dopad pandemie. Američané rekordně umírali na předávkování drogami… Toto je jen pár titulků z internetového portálu iDnes.cz, které mají jeden společný činitel a tím je látka nesoucí název fentanyl. Běžnému člověku tento název asi moc neřekne, a pokud použijeme jeho chemický vzorec C22H28N2O, pak už vůbec ne. Definice vytažená z encyklopedie Britannica pak osvětlí účinek těm, co nemají problém s biologií a chemií: Fentanyl, syntetické narkotické analgetikum je nejúčinnější narkotikum v klinickém použití (50 až 100krát účinnější než morfin). Fentanylcitrát se podává injekcí, buď intramuskulárně, nebo intravenózně, někdy v kombinaci se silným trankvilizérem (lék zmírňující pocit úzkosti a duševního napětí). Trvání jeho účinku tišícího bolest je krátké.
Číst dál: C22H28N2O - Makové zrnko této látky a spíte na věky
Kratom aneb Droga v šedé zóně?
Drogy provází člověka a lidskou společnost již mnoho tisíc let. Těžko říci, kdy první lidoop zjistil, že žvýkání určité rostliny přináší zvláštní pocity uspokojení, lepší fyzickou kondici a vyšší pozornost při výkonu. Staré kultury používaly drogy k nejrůznějším náboženským obřadům a rituálům. Často používala stimulanty i armády a vojáci, aby podávali lepší výkony v rámci boje a příprav na ně. Dnes drogy představují především riziko nadměrného užívání a v neposlední řadě obrovsky výnosný ilegální obchod. Ten patří, co do objemu získaných financí, na první místa v žebříčku a může mu konkurovat jen ilegální prodej zbraní či lidí. Nedávno jsem slyšel zajímavou rozhlasovou reportáž, podle které měli v jedné nejmenované asijské zemi na začátku listopadu již tolik zabavených drog, jako měli za celý předešlý rok a odhad současného zabaveného kontrabandu měl být téměř sto tun. Je to dokonce takové množství, že specializované spalovny nestíhají likvidovat a musí se vytvářet zvláštní prostory, kde tyto drogy provizorně skladovat. To však vyvolává obavy z možných útoků mafie a přepadení těchto skladů.
Linka 156 na OŘ Praha 5 a Darování krve s MP Praha
Krátká fotoreportáž ze výkonu na obvodní ředitelství Praha 5 a ze dne Darování krve s MP Praha na Transfuzní stanici Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
Číst dál: Linka 156 na OŘ Praha 5 a Darování krve s MP Praha
Dnes už nejde pouze o to, aby byl vězeň za katrem neb Vazební věznice Praha Ruzyně
Během přípravy na tento článek jsem si uvědomil, jak málo toho o vězeňském systému vlastně vím a že v této nevědomosti rozhodně nejsem sám. Prakticky nikdo z oslovených lidí v mém okolí nedokázal uceleněji popsat, co může obnášet každodenní chod některé z věznic. Ukázalo se, že všichni máme díky filmové tvorbě věznice za místa, kde musí trestanec pobodat člena jiného gangu vypilovaným kartáčkem na zuby, aby získal respekt a postavení. To je samozřejmě v naší zeměpisné šířce nesmysl. Ale jak to tedy je? Jedna z mála možností, jak získat věrohodné informace, je například majznout souseda po hlavě květináčem, ukrást mu auto a nechat se chytit. Druhá cesta vede přes smluvenou exkurzi v rámci článku do našeho časopisu. Volím možnost číslo 2. Jsem na to moc zvědavý, a jestli také Vás zajímá, kam se mohou dostat osoby, které předáváte státní policii pro podezření z trestného činu, pojďte se mnou.
Číst dál: Dnes už nejde pouze o to, aby byl vězeň za katrem neb Vazební věznice Praha Ruzyně
Střelby v novém
Střeleckého výcviku se účastní povinně strážníci v přímém výkonu služby dvakrát ročně. Účast na kontrolním cvičení ze střelecké přípravy podle čl. 9 odst. 2 písm. a) je pokládán za střelecký výcvik.
Strážníci v nepřímém výkonu služby se účastní střeleckého výcviku alespoň jedenkrát ročně.
Strážník mladší 21 let je povinen absolvovat individuální střelecký výcvik za účelem získání zbrojního průkazu skupiny „D“, v rozsahu stanoveném vedoucím Útvaru vzdělávání MP, minimálně 6 měsíců před dovršením věkové hranice 21 let. (Příkaz ředitele MP Praha č.12/2022, čl. 10, Střelecký výcvik)
Mít u sebe střelnou zbraň nese vždy určité riziko a velkou míru odpovědnosti. Strážníci v terénu ji mají u sebe neustále. Před každou směnou ji vyfasují a zkontrolují. Na konci každé směny ji musí opět zkontrolovat, řádně ji udržovat a předat odpovědné osobě, která ji umístí na určené místo. Ovšem každodenní zacházení se zbraní neznamená, že všichni budou ostrostřelci a jejich výkony budou připomínat Robina Hooda. Praxe dělá mistra, a zde to platí stonásobně.
Technika IZS v záři reflektorů
Kromě tvorby a spravování vlastního profilu se můžete na Instagramu stát fanouškem prakticky všeho, co Vás napadne. Jen v České republice existují téměř tři miliony účtů. Největší pozornosti se samozřejmě těší různé celebrity, sportovci nebo spoře oděné influencerky. Překvapivě velkou komunitu tvoří také vše, co se týká složek integrovaného záchranného systému. Osobní profily policistů, strážníků, hasičů či záchranářů, fanouškovské účty zaměřené na jednotlivá oddělení nebo techniku tvoří poměrně silný proud v Markově metarybníčku. A právě tři tvůrce, jejichž oko se skrz fotoaparát zaměřilo na vozy a techniku IZS jsme oslovili pro krátký článek. Jste-li followery jedné ze stránek jako jsou Emergency_vehicles_responder, fotopostrehy_izs, izs_czech_photografer nebo byste jen rádi nakoukli za profilovku a zjistili, kdože tak fandí strojům, které každý den používáte, tento článek je určen Vám.
Den hrdinů, přehlídka nejen složek IZS
Je krásné sobotní odpoledne a kroky mnoha lidí směřují na pražské Výstaviště v Holešovicích. Nekoná se zde žádná výstava sportovních vozidel či veteránu, ani žádné workshopy nabízející zábavu pro milovníky počítačových her. Koná se Den hrdinu. Přesněji přehlídka a aktivní ukázky složek integrovaného záchranného systému a dalších složek na něj napojených.
Frčka, stužka, hvězdička … a někdy odznak, medaile, hvězda
„Dovolte, vašnosti, neráčíte být pan Purkrábek, zástupce banky Slavia?”
Když holohlavý pán neodpovídal, řekl Švejk nadporučíkovi: „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem jednou četl v novinách, že normální člověk má mít na hlavě průměrně 60 až 70 tisíc vlasů a že černý vlasy bývají řidší, jak je vidět z mnohých případů.”
A pokračoval neúprosně dál: „Potom říkal jednou jeden medik v kavárně U Špírků, že padání vlasů zaviňuje duševní pohnutí v šestinedělí.”
Co poté následovalo, to už patří do klasiky českého humoru. Holohlavý pán samozřejmě nebyl panem Purkrábkem z banky Slavia, nýbrž generálmajorem von Schwarzburg. Ponechme hrdiny příběhu na další cestě ve vlaku do Budějic a povězme si, jak měl generálmajor von Schwarzburg cestovat: v uniformě a především s označením své hodnosti.
Číst dál: Frčka, stužka, hvězdička … a někdy odznak, medaile, hvězda
Šemberský downhill aneb cyklistický kemp v jurtách
Když se řekne konec října, tak si člověk povětšinou představí plískanice, déšť, bláto, teploty kolem deseti stupňů, časté inverze, ranní mlhy a občas i přízemní mrazíky. To se nám však tento rok hezky vyhnulo. Je 27. října a teploty nepřipomínají rozhodně číslo na kalendáři. Spíše bych řekl polovinu měsíce předcházejícího. A to je dobře. Nejen proto, že spotřeba plynu rapidně klesá a daří se plnit zásobníky, ale také proto, že na toto období vyšel cyklistický kemp, který vymyslelo a zrealizovalo Oddělení prevence MP Praha.
Číst dál: Šemberský downhill aneb cyklistický kemp v jurtách
Top ten mínus dva
Na přelomu roku se objevují nejrůznější ankety a soutěže. Chcete vyhrát luxusní automobil? Tak si zvolte nejlepšího zpěvného ptáka české popmusic. I když ti čeští povětšinou vypadají jako postřelený vrabec, nikoliv jako symbol libozvučnosti a krásných tónů. Příznivci sportu pak mohou obdivovat vyhodnocení nejlepšího fotbalisty či atleta, na kterém vás budou bavit estrádní herci a zpěváci známí z dob dávno minulých, protože ti mladí současní, co za něco stojí, ještě nemají patřičné kontakty u stárnoucích producentů. Když trochu počkáme, jistě se objeví na televizních obrazovkách a sociálních sítích tucet mladých dívek, které v rozhovorech budou tvrdit, jak chtějí zachránit vymírající populaci delfínů v Kaspickém moři. Poté zavlní boky, jako ono vysněné zvíře a zmizí. V lepším případě o ně divák zavadí pohledem, když budou předpovídat počasí na internetové televizi. To pak vlnící se okluzní fronta získá zcela jiný rozměr.
Blbý, kdo dává, blbější, kdo nebere?
Říká se to, ale ne vždy to platí. Vlastně něco dát a nic za to nechtít na oplátku, znamená hodně.
Ráda bych vám tentokrát představila Nadaci Via. Je to taková moje srdcovka. Pracovala jsem zde 4 roky, poznala tady skvělé lidi, díky ní jsem v sobě objevila „charitáře“, a kdybych na čas nezběhla k divadlu, asi bych tam pracovala doteď. No, možná. Člověk nikdy neví, jakou cestu mu život připraví, že? V každém případě, moje pouto s Nadací Via přerušeno nikdy nebylo. Sleduji, co dělá, jak se jí daří, jak roste do krásy a ráda zajdu na jakoukoliv její akci, na kterou mne pozve. Via vznikla z The Foundation for Civil Society, kterou založila Wendy Luers, manželka teď již bývalého amerického velvyslance v ČR. V září oslavila pětadvacáté narozeniny (Via, ne Wendy). Patří do první desítky nefiremních nadací a fondů v České republice. Má o šest let mladšího brášku, Nadační fond Via Clarita. V jeho správní radě teď působí i Jiří Bárta, který býval řadu let ve Via ředitelem. O něm bych mohla psát jen samé superlativy. Pomyslné žezlo předal roku 2019 panu Zdeňku Mihalco, který nadaci šéfuje dodnes. Via rozvíjí komunitní život a filantropii u nás, podporuje aktivní lidi, kteří pečují o své okolí, budují dobré sousedské vztahy, oživují česká města, obce i krajinu. Poskytuje nejen granty, ale i průběžnou pomoc v podobě vzdělávání. Od svého založení podpořila více než 8 000 projektů po celé republice.
Dnešek je můj nejoblíbenější den
Fakta mluví jasně a jsou nekompromisní. ALS neboli amyotrofická laterální skleróza je nervosvalové onemocnění, které postihuje motorické nervové buňky v mozku a míše. Pokud nefungují nebo odumřou, mozek nedokáže ovládat svaly, ty postupně slábnou a atrofují. Ruce, nohy, ústa, plíce, vše přestává pracovat. Nic si nepodáte, na nic nesáhnete, nic neudržíte v ruce, nezvednete se, nikam si nedojdete, o nic si neřeknete, nebudete moci dýchat… Nakonec zůstane jen pohyb očí a také plné vědomí nemocného, který může jen sledovat, co se děje s jeho tělem, ale ovlivnit nemůže nic.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka