Bonnie a Clyde v Malé Chuchli - Česká příroda na dosah
Gangsteři, bankovní lupiči a vrazi Bonnie a Clyde byli kdysi na druhé straně zeměkoule označovaní jako „veřejní nepřátelé č. 1“. Ale tady, v Malé Chuchli, můžete oba pozorovat při vzájemném pošťuchování, sledovat jejich hry a ručkování po stropě, jak si připravují potravu nebo si ji dokonce před samotnou konzumací umývají.
Jsou to totiž dva obyvatelé Lesního zookoutku, který zřídily Lesy hl. m. Prahy. Termín „zookoutek“ není zvolen možná právě nejlépe. Není to nějaký „koutek“, tady se jedná spíše o areál. Nečekejte dvě voliéry, tři klece a konec. Kdepak. Tady najdete výběhy nebo voliéry v délce snad dvou set, tří set metrů. A pořád je nač se dívat a co sledovat.
Číst dál: Bonnie a Clyde v Malé Chuchli - Česká příroda na dosah
Opilec na vozovce, ztracený pes, králík a zraněný rorýs – dvanáctka Aleše a Petra
O kolegovi Aleši Horákovi jste už mohli číst na stránkách tohoto měsíčníku dvakrát. V říjnu 2017 jsme si spolu povídali o jeho vášni k rybaření a akvaristice. V dubnu 2019 zajímavě vyprávěl o své lásce k českému filmu, komparzních a epizodních rolích a vzal nás do malešických ateliérů. Tentokrát se ke mně dostalo jeho vyprávění o jedné službě v Horních Počernicích, původně sepsané do regionálního tisku. Napadlo nás, proč ho nevyužít i do Strážníka, třeba jako první vlaštovku od našich kolegů sloužících v pražských ulicích …
Číst dál: Opilec na vozovce, ztracený pes, králík a zraněný rorýs – dvanáctka Aleše a Petra
Jasmín 30 na příjmu aneb Den s autohlídkou na Praze 10
Když se řekne „Praha 10,“ co vám vyskočí v hlavě jako první? Slavia a stadion Eden, Bohemians a stadion Ďolíček, místa častých tzv. „bezpečnostních opatření?“ Aréna Skalka a badminton, místo našich firemních turnajů?
Sportovní areál Gutovka, místo našich strážnických setkání při kulatých narozeninách pražské městské policie? Nebo snad vinohradská nemocnice a vinohradský hřbitov? Všechno občas souvisí a navazuje na sebe, aniž bychom chtěli…
A dovolím si osobní vzpomínku. Před drahnými lety jsem chodil na střední školu v Přípotoční ulici (ne, nestudoval, opravdu jen chodil), tak mi v hlavě naskočí i podniky U tří soudků, U Pepíčka a Waldeska. Kdeže to kapesné od rodičů je...?!? Praha 10, obvod na jihovýchodním okraji Prahy. Vršovice, Strašnice a Malešice. A také část Záběhlic, Michle nebo kus vilové čtvrti Vinohrady. Praha 10, sto deset tisíc obyvatel. Páté místo v žebříčku nejlidnatějších měst Česka.
Číst dál: Jasmín 30 na příjmu aneb Den s autohlídkou na Praze 10
„AUDENTES FORTUNA IUVAT” („odvážným štěstí přeje”)
Jedno všední, lehce mlžné ráno. Chodník u tiché, opuštěné školní budovy. Z dostupných informací se lze dozvědět, že tady dříve sídlila soukromá střední škola.
Na onom chodníku zatím postává několik strážníků a několik policistů. I když se navzájem pozdravíme, je znát, že se navzájem neznáme, neozývá se žádný bujarý smích, žádný hlasitý hovor, žádné historky ze služby. Debata zatím zůstává tlumená, poznávací a oťukávací. „Ty jsi odkud?“ „Máš tu parťáka, nebo jsi single?“
Situace se mění v půl deváté. Přijíždí dvě neoznačené dodávky, kdosi odemyká bránu školního dvora a během chvíle na něj začnou najíždět další auta, ať už v provedení policejním nebo našem. Z nedaleko zaparkovaných policejních aut vyskakují další policisté a přidávají se k nám.
O několik minut později oficiálně začíná společný výcvik Policie ČR a Městské policie Praha pod vedením instruktorů z Krajského ředitelství PČR hl. m. Prahy. Začíná výcvik zaměřený na řešení krizových situací v uzavřené budově.
Číst dál: „AUDENTES FORTUNA IUVAT” („odvážným štěstí přeje”)
Městská policie Mladá Boleslav, s okřídleným šípem nad hlavou
Tady má Škodovka vývojové středisko, tady kanceláře, támhleta velká budova je jejich ubytovna, tohle je jedna z deseti bran do výroby, tam vzadu vidíte jejich střední školu a ukážu vám i vysokou. Ve chvíli, kdy jsme si s boleslavskými kolegy domlouvali další reportáž do našeho Pražského strážníka, věděli jsme, že město bude s místní automobilkou hodně spjaté. Netušili jsme však do jaké míry. S nadsázkou se dá dokonce říci, že v Boleslavi už nerozlišují všední den a víkend. Novou měrnou jednotkou, která opanovala kolorit zdejšího města, je střídání směn v závodě. Strážníci pak přirozeně na zmíněný stav reagují, a tak je i pro ně automobilka velkým tématem. Ale nepředbíhejme. Posaďte se pohodlně, jako do zbrusu nové „Oktávky“ a přejeme příjemné čtení.
Číst dál: Městská policie Mladá Boleslav, s okřídleným šípem nad hlavou
Smrtí to (u nás) teprve začíná
Začátek listopadu je pro mnohé z nás spojen s „Dušičkami“, tedy Památkou zesnulých. Naši strážníci rok co rok dohlížejí na klidný průběh návštěv pozůstalých na pražských hřbitovech během dne, ale kontrolují tato místa i v nočních hodinách, aby zabránili okrádání návštěvníků o osobní věci, odcizování vzpomínkových předmětů jako jsou věnce, kytice, svíčky a podobně a v neposlední řadě zamezili vandalismu. Každý máme hřbitov spojený s jiným pocitem. Někdo sem nechodí rád, protože vzpomínky na blízké zemřelé jsou hodně bolestivé, jiní mají návštěvy hřbitova rádi a chodí sem poměrně často. Třeba maminky s kočárky se tady rády procházejí, protože jejich spící miminka zde nic neruší, uniknou před hlukem velkoměsta a mohou si i v klidu posedět na lavičce. Přiznám se, že patřím ke skupině „hřbitovy mám ráda“. V dětství jsem měla dušičkový víkend spojený s možností koupit si třeba pražené mandle v cukru, žužu nebo turecký med, protože před hřbitovní zdí kutnohorského hřbitova stál stánek s cukrovinkami. Když ale pochováte kromě prarodičů i svoje rodiče, mnohé se změní. Na sladkosti už druhého listopadu nemyslíte.
Rybářská stráž Praha – s úctou k přírodě
S porybnými jsem se setkal za dobu svého dětského zápalu pro rybolov pouze jednou. Zhruba v deseti letech jsme s bratranci sbalili pruty a vydali se chytat na blízký chovný rybník. Věděli jsme, že to asi není úplně v pořádku, ale moc jsme to neřešili. Ryby celkem braly, z pole za zády jsme ujídali kukuřici, no prostě idylka. Tedy až do chvíle, kdy se ze zmíněného pole vynořil muž v maskáčích. Zabavil nám pruty a my šli ubrečení, bouřkou, která se mezitím přihnala, domů. Když jsme zhruba o 25 let později dostali s kolegou šanci doprovodit rybářkou stráž na její cestě revíry, zjistil jsem, že kromě nánosem času zaneseného zážitku nevím o její práci vůbec nic. Budeme se v hejkalech (pro ty, co netuší, jde o maskovací oděv) plazit podél vody a přepadávat potencionální pytláky ze zálohy nebo se mám připravit na honičku motorových člunů? Prozradím, že realita je trochu jiná, více edukativní a hodně o lásce k přírodě. Ale nepředbíhejme.
Hlavně nepotkat dlouhý dřevo
Když se řekne Šumava, tak si mnozí z nás představí lesy, pláně, ledovcová jezera, klidná údolí, Teplou a Studenou Vltavu, řeku Křemelnou a Vydru, borůvkové knedlíky, houby… Někteří pamětníci si pak vzpomenou na takové pojmy jako je Král Šumavy, výroba skla, železná opona, pohraničí či nápisy Pozor státní hranice. Já osobně mám k tomuto koutu naší země velmi kladný vztah, neboť jsem v jeho podhůří prožil nemalou část svého života. Šumava pro turistu znamená především Kvildu, Modravu, Prášily, Srní, Antýgl, Horní Planou a Lipno. Já ovšem mám blízký vztah k té západnější straně pohoří, takže pro mne Šumava znamená především Hamry, Brunst, Železnou Rudu, Zadní Chalupy či Svatou Kateřinu. Z přírodních artefaktů pak jsou to především naše ledovcová jezera – tedy Černé a Čertovo, vrcholy Ostrý či Špičák a hřebenovka na Prenet. Ale dost bylo seznamu turistických lokalit a vrhněme se na to, proč o tom vlastně píšu. Pražské prostředí městské policie zná dobře asi každý náš čtenář, ale podívat se jinam, pod úplně jinou pokličku je věc dobrá a jistě poučná. Proto jsem se vydal v rámci našich reportáží o jiných městských policiích právě do Železné Rudy, hned na hranice s Německem, přesněji se spolkovou zemí Bavorsko.
Nová generace
Ideální stav je takový stav, který nikdy nenastane. A ideální zaměstnanec je ten, který nikdy nepřijde. Možná znáte někoho, kdo ideálním zaměstnancem a člověkem je. Já ne. Každý máme své chyby a každý nějakou občas, ať již z nedbalosti či schválně, uděláme. Najít zaměstnance ideálního je snem každého náborového pracovníka a každé personální agentury. Možná je to taková meta nejednoho personalisty, co svou práci bere opravdu vážně a má z ní dobrý pocit.
Neletální zbraně aneb Zbraně nesmrtící, část druhá
V dubnovém čísle našeho časopisu Pražský strážník jsme se věnovali tématu tzv. „neletálních“ zbraní. Pro osvěžení paměti: neletální zbraň by měla být zbraň nesmrtící, měla by pouze na určitou dobu vyřadit z činnosti buď jednotlivou osobu, popřípadě skupinu osob, aniž by kohokoliv ohrozila na životě.
Číst dál: Neletální zbraně aneb Zbraně nesmrtící, část druhá
Vlček, Rybka, Cibulka
V březnovém čísle jsem psala o inspirativní ženě Lee Surovcové, která aktuálně začala pracovat na dokumentu o dětské paliativní péči. V listopadu 2021 jsem psala o paliativní péči dospělých a o filmu Jednotka intenzivního života. Bohužel i dětští pacienti umírají, potřebují specifickou péči a jejich blízcí podporu i průvodce nelehkým obdobím.
Městská policie Třebíč – obklopeni historií, pečující o přítomnost
O Třebíči jsem doposud nevěděl prakticky nic. Také samotný nápad vyrazit do těchto historických míst vznikl vlastně náhodou, a to neplánovaným setkáním kolegy Davida s ředitelkou třebíčské městské policie v budově jihlavského rozhlasu. Slovo dalo slovo a cesta k dalšímu pokračování našeho seriálu o jiných městských policiích byla volná. Nejdříve však řádná informační příprava. Trocha Facebooku, trocha Instagramu, hodně Googlu a nestačím se divit. Kromě klasických informací o počtu obyvatel a historii se dozvídám, že vyrážíme do města plného unikátních památek zařazených na seznam UNESCO, do města s jednou z nejnižších kriminalit a do jedné z ekologicky nejčistějších oblastí v České republice. Skoro to vypadá, že jedeme do ráje, kde slunce nikdy nezapadá. Samozřejmě přeháním, každé město má svoje problémy, a na problémy pak většinou městskou policii. Proto jsem moc zvědav, jak nám Třebíč představí strážníci, kteří o ni každý den láskyplně pečují.
Číst dál: Městská policie Třebíč – obklopeni historií, pečující o přítomnost
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka