Nová generace

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: sobota 1. červen 2024 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Ideální stav je takový stav, který nikdy nenastane. A ideální zaměstnanec je ten, který nikdy nepřijde. Možná znáte někoho, kdo ideálním zaměstnancem a člověkem je. Já ne. Každý máme své chyby a každý nějakou občas, ať již z nedbalosti či schválně, uděláme. Najít zaměstnance ideálního je snem každého náborového pracovníka a každé personální agentury. Možná je to taková meta nejednoho personalisty, co svou práci bere opravdu vážně a má z ní dobrý pocit.

Najít ideálního adepta na pozici strážníka je jedno a to samé. Požadavků je na takového člověka celá řada. Rozhodně je zde nebudu vyjmenovávat, to by bylo úplně k ničemu. Asi každý uzná, že tuto pozici nemůže dělat kdokoliv, kdo si zrovna vzpomene. Ani dříve tomu tak nebylo, a ani později tomu tak nebude. V současné době, pokud vztáhneme vše do podmínek ČR a pražské metropole, tak nám přibude mnoho aspektů, kterézodpovědnému personalistovi hází klacky pod nohy. Proto klíčem k úspěchu kvalitního a systematického náboru je dobrá znalost důvodů, proč lidé nastupují k MP Praha a jaká jsou jejich očekávání. Na druhou stranu není možné brát nábor jako přizpůsobení se požadavkům uchazečů, ale právě naopak, přizpůsobení se uchazečů podmínkám MP Praha. Proto je klíčové nastavení vstupních parametrů pro přijímání nových strážníků a z těch nepolevovat. U některých profesí své nároky můžete snížit, ale u strážníků to nejde. Nemůžete si jednoduše říci, že přijmete někoho, kdo neuběhne ani jeden kilometr s tím, že on se to snad někdy naučí! Takového člověka asi těžko dáte do role okrskáře majícího nachodit deset a mnohdy daleko více kilometrů za jedinou směnu.

Dovolte mi, abych si pro tento článek vytvořil dva paralelní světy. To se bude asi líbit příznivcům komiksů a superhrdinů. Ostatně i titulní fotografie vytvořená z části umělou inteligencí a z části lidskou „inteligencí“ je taky trochu ze dvou paralelních světů. V jednom světě bude odpovídat fiktivní osoba, která představuje „ideálního“ uchazeče a pak vezmeme odpovědi těch, kdo jsou skutečně v tuto dobu v přípravných kurzech na našem Útvaru vzdělávání.  Neřeknu vám, kdo je kdo, ale myslím, že po pár větách jistě poznáte, o koho se jedná.

Dobrý den, vítejte u Městské policie hlavního města Prahy. Mohl byste nám prozradit, co vás motivovalo k tomu, abyste se stal strážníkem?

(Martin, 27 let) Vždycky jsem chtěl pracovat v bezpečnostních složkách a pomáhat lidem. Být strážníkem pro mě znamená možnost aktivně přispívat k bezpečnosti a pořádku ve městě, kde žiju. Chci být součástí týmu, který dohlíží na dodržování zákonů a chrání občany.

Jaká jsou vaše očekávání od této práce?

Očekávám, že budu mít možnost uplatnit své schopnosti a zkušenosti při řešení různorodých situací. Těším se na spolupráci s kolegy a na to, že se budu moci dále rozvíjet a zdokonalovat ve svých dovednostech. Samozřejmě počítám s tím, že to nebude vždy jednoduché, ale věřím, že s podporou zkušenějších kolegů zvládnu i náročnější výzvy.

Proč jste si konkrétně vybral práci u městské policie v Praze?

Praha je moje rodné město a velmi mi na něm záleží. Chci se podílet na tom, aby bylo bezpečným a příjemným místem pro život. Městská policie hraje důležitou roli v udržování veřejného pořádku a v prevenci kriminality. Navíc mě láká pestrost této práce – každý den přináší nové situace a výzvy. Věřím, že u městské policie najdu smysluplné uplatnění a budu moci pozitivně ovlivňovat dění ve svém okolí.

__________________

Proč jste si vybrala Městskou policii hl. m. Prahy?

(Barbora, 29 let) Mně se na prvním místě líbí stabilita práce. I kdyby se stala nějaká nestandardní situace, mimořádná situace, jako byl covid 19, tak tato práce je jistota, které si vážím. Také jsem se musela rozhodnout, co budu konečně dělat. Rovněž se mi líbí směnnost, dvě služby denní, dvě noční a potom více volna. 

Odkud jste k nám přišla?

Já jsem z Prahy. Přesněji z Prahy 9, kde mám také již domluveno, že na toto obvodní ředitelství půjdu. I tohle bylo mou motivací. Doufám, že budu moct rovnou nastoupit na linku 156 do hlídkového auta. 

Co bylo hlavní motivací k rozhodnutí pro práci strážníka?

Kromě té stability i finance. Hodně mých známých je u státní policie a městských policií, tak jsem měla přehled o tom, kde a za co jsou jaké peníze. 

Popravdě bych teď chtěla zůstat co nejdéle v přímém výkonu služby. Tedy co nejdéle na lince 156 a o nějakém dalším postupu jsem vůbec neuvažovala.

Máte představu o tom, jak byste chtěla pokračovat třeba po pěti letech na lince 156?

Popravdě bych teď chtěla zůstat co nejdéle v přímém výkonu služby. Tedy co nejdéle na lince 156 a o nějakém dalším postupu jsem vůbec neuvažovala.

_____________________

Vzít si reprezentativní vzorek tak, aby výsledky byly zcela nezkreslené, by představovalo běh na velmi dlouhou trať a stovky pohovorů a vyplněných dotazníků. Osobně si myslím, že by to byla ztráta času a nakonec bychom došli k závěru, ke kterému musíme zákonitě dojít i po pár rozhovorech. Jednoduše musíme zapomenout na ideální představu toho, že lidé k městské policii nastupují čistě z idealistických důvodů, jako jsou ryzí smysl pro spravedlnost a touha chránit druhé. Tím ovšem v žádném případě neříkám, že strážníci tyto vlastnosti nemají, torozhodně ne, ale primární důvody jsou více praktické a pragmatické. Jistě, najde se v kurzech řada mladých čekatelů, kteří toto uvedou jako jejich primární motivaci a je to jen dobře. Ovšem uvědomme si, že průměrný věk v řadách MP Praha je hodně nad čtyřicet let a takový člověk řeší na prvním místě přece jen jiné věci, než jsou ideály. Ty přenechejme mladým.

Ostatně má slova potvrzují rozhovory s čekateli v našich nejnovějších kurzech na Útvaru vzdělávání. To, že náborování nových uchazečů je složité a není úplně optimální, není už ani veřejným tajemstvím. S nedostatkem kvalitních, pracovitých a odpovědných lidí se potýkají téměř všechny městské a obecní policie, včetně policie státní či vojenské. Měl jsem tu možnost naše nové čekatele vyzpovídat a zjistit, co bylo důvodem nástupu k MP Praha právě v jejich případě. Nejmladší čekatelce bylo dvacet, tak ony výše zmíněné ideályzazněly jen jednou. Naopak, nejčastěji se opakovala slova jistota a stabilita, pak finanční ohodnocení a z řad pražských uchazečů i možnost výběru, na jakém obvodním ředitelství by rádi pracovali. 

Nejčastěji se opakovala slova jistota a stabilita, pak finanční ohodnocení...

Další mou otázkou byl dotaz na předcházejícího zaměstnavatele. Zde se již odpovědi začaly dosti rozcházet, ale přece jen trochu více převažovali ti, kteří k MP Praha přecházejí z řad jiných bezpečnostních složek. Nebudu uvádět, z kterých, je to ostatně jedno. Takoví budoucí zaměstnanci mají výhodu ve znalosti bezpečnostní problematiky, ale jak sami uvádějí, vždy z trochu jiného pohledu. Proto je pro ně částečně matoucí přejít především na přestupky a obecně problematiku řešenou městkou policií, neboť oni do této doby řešili povětšinou rozdílné paragrafy. Zde mi dovolte malou vsuvku – je zajímavé, že téměř všichni uváděli, že nástupní kurz si představovali lehčí a že jsou překvapeni jeho náročností. To berte, prosím, jako pochvalu našim lektorům, a zároveň jako malé zamyšlení nad tím, proč to tak vlastně je.

Na nové strážníky z řad jiných bezpečnostních sborů jsem se zeptal Zdeňka Matušíka z Útvaru vzdělávání, který má na starosti taktickou přípravu nových strážníků hned po splnění prvních prolongací.„Část z těch, kteří k nám přijdou, berou práci strážníka spíše jako procházku růžovým sadem, protože jejich předešlá práce byla zcela jiná. Jinak náročná, měli například daleko více papírování, byli kriminalisty, řešili závažné trestné činy a tady je to pro ně o kategorii jinde. Ale je to útvar od útvaru. Jinak to vidí kriminalista, jinak například bývalý policista z dopravní služby. Co tady ale všichni kvitují, je osobní a lidský přístup. Nejsou zde braní jako číslo, jako statistika v tabulkách svých nadřízených. Co se týká spektra práce, tak jim přijde mnohem klidnější než například u státní policie.“  

Od píky

První tři měsíce přípravného kurzu jsou pro čekatele dost nabité informacemi, směrnicemi, paragrafy, vyhláškami, novelami, zákony, přestupky atd. Dále si musí čekatel nebo čekatelka splnit povinnost zbrojního průkazu, bez kterého do výkonu lze přejít jen obtížně, v Praze vůbec. Zde představují výjimku ti, kteří ještě nedosáhli zákonných 21 let věku. Ti mohou díky přístupu MP Praha u nás nastoupit a pracovat, samozřejmě v omezeném režimu. Zbrojní průkaz si dělají společně sostatními, jen s tím rozdílem, že o jeho vydání požádají až po dovršení věkové hranice. Jak jsem se dověděl v praxi, tak zatím této výjimky využilyjednotky čekatelů.Přijít do tohoto stádia kurzu z pohledu nezávislého pozorovatele znamená, že uvidíte většinou skupinku lidí, kteří poslouchají výklad, zpracovávají otázky, testy, chodí pravidelně na fyzickou přípravu a do toho mají střelby a střeleckou přípravu k získání zbrojního průkazu. Takže moc akce vlastně neuvidíte. Klasická škola.

Po úspěšném získání zbrojního průkazu, absolvování přezkoušení z použití donucovacích prostředků a osvědčení odborné způsobilosti strážníka nastává taktická příprava, která čekatele připraví na praktickou práci strážníka. Takže ta skutečná strážnická práce. Jan Ámos Komenský by měl jistě radost – praktické získávání dovedností.Já jsem zavítal do kurzu, který byl na dnešní poměry dosti početný a bylo zde i velké zastoupení něžného pohlaví.Z mého pohledu je to jen dobře. Osobně zastávám názor, že hlavní zbraní strážníka je jeho schopnost jednat s lidmi, předcházet konfliktům a vytvořit takovou atmosféru, kdy použití jakýkoliv donucovacích prostředků je naprostá krajní záležitost,která vyprovokuje jen extrémní chování přestupce, pachatele, podezřelého… jak chcete. A právě ženy mají mnohdy více empatie a citu než muži. Tím se nechci nikoho dotknout, a pokud v tuto chvíli někdo začíná nadávat, tak by se měl nad sebou malou chvíli zamyslet. Možná to pořekadlo o potrefené huse skutečně platí. Vyletět hned jako čertík z krabičky není nejlepší vizitkou vyzrálé osoby. 

Někdo si je na modelových situacích jistý, jedná rázně, někdo spíše vyčkává, snaží se hledat nejschůdnější cestu, někdo dělá chyby a někdo ty chyby eliminuje.

V rámci taktické přípravy je vidět, jaký mají strážníci přístup a jakými jsou osobnostmi. Někdo si je na modelových situacích jistý, jedná rázně, někdo spíše vyčkává, snaží se hledat nejschůdnější cestu, někdo dělá chyby a někdo ty chyby eliminuje. Vzhledem ke skutečnosti, že k MP Praha nastupují i „hotoví“ strážníci z jiných městských policií, je zajímavé sledovat i je. Na tom malém vzorku, co jsem měl možnost vidět, byla patrná větší jistota, nadhled a zároveň i menší razance, tedy klid. Oproti tomu nováčci, především ti mladší, byli razantnější, více akční, ovšem s větším počtem chyb. Zkrátka mladé pušky.

Přicházím na polygon Útvaru vzdělávání. Zde jsou modelové prostory na výcvik taktické přípravy. Byty, vrak auta, staré stoly, figuríny, popelnice a do toho řada strážníků a jejich instruktorů. Každá modelová situace je jiná. Vytváří se tak, aby byly co nejpestřejší a aby simulovaly realitu ulice. Jednou jdou strážníci na podnapilou osobu rušící noční klid, jindy přijímají oznámení o hledané nebezpečné osobě prodávající drogy na hlavním nádraží. Na začátku začíná krátká relace vysílačkou, tedy oznámení a popis toho, co je čeká. A pak strážníku konej! Pod dohledem instruktorů se nechá proběhnout akce… ne vždy se zcela dokončí. Pokud nastane situace, kdy je třeba zasáhnout, upozornit na chybu, pak se vše zastaví a hodnotí. Vznikají taktické chyby, kdy strážníci vejdou do místnosti bez krytí, vznikají chyby v používání donucovacích prostředků, v metodě řešení přestupce… to všechno ale posunuje dál a z jednotlivých chyb se pak všichni učí. Nikdo učený z nebe nespadl a naši noví strážníci mají dostatek času na to, aby se z těchto chyb ponaučili. Jak se říká: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. A zde to platí dvojnásob.

Na polygonu nejsou jen instruktoři taktiky, ale také sebeobrany a střelecké přípravy. Ne proto, že by měli nedůvěru ve vedení taktického kurzu, ale proto, aby věděli, co novým strážníkům dělá problémy, a na ty se pak například při fyzické přípravě zaměřili. Pokud je problém s prohlídkou hledané osoby, zaměří se na ni. Pokud s použitím teleskopického obušku, pak i na něj. Vše jde ruku v ruce a navazuje na sebe. 

Podlomená fyzička

Než uchazeč o práci strážníka nastoupí do přípravných kurzů, musí projít psychologickými testy, zdravotní prohlídkou a také testy fyzické kondice. Tady nastává však další problém. Ten je celospolečenský a lze jej pojmenovat jako úbytek fyzických i motorických dovedností mladších generací a nastupujících ročníků. Možná se to nemusí zdát, ale jedná se o razantně nastupující trend plynoucí z využívání moderních technologií a sedavého způsobu života doplněného špatnou životosprávou. 

Po rozhovoru s instruktory fyzické přípravy jsem získal trochu skeptický pohled na věc. Lidí, kteří přicházejí na fyzické testy v rámci náboru, jsou důkazem poklesu fyzičky jako takové. Testy se konají každé pondělí a z přihlášených lidí nedorazí ani polovina. Zbytek pak jsou někdy takové případy, že si člověk pokládá otázku, zda se nejedná spíše o špatný úsudek uchazeče a naprostý omyl ve výběru povolání nebo o nesoudnost svých fyzických předpokladů. A to jsme ještě pominuli věk.

Zbytek pak jsou někdy takové případy, že si člověk pokládá otázku, zda se nejedná spíše o špatný úsudek uchazeče a naprostý omyl...

Je zajímavé, že lepší výkony mnohdy podávají padesátníci než o polovinu mladší uchazeči. Ovšem nesmíme jim to mít za zlé. Generace tzv. Husákových dětí, tedy silné ročníky počátku sedmdesátých let, měly oproti současné generaci velkou výhodu. Již od mala procházely branným cvičením, fyzickou přípravou, nejrůznějšími sportovními oddíly a ještě k tomu základní vojenskou přípravou. Proto není pro tuto generaci problém pracovat u bezpečnostních složek a nejen státní, ale i městské policie z těchto lidí v současné době čerpají a mají z nich svou důležitou základnu. Dnes mladí neprocházejí vůbec ničím. Sice existuje celá řada sportovních aktivit, sportovních oddílů, ale ty jsou jen pro některé. Dřívější představa o tom, že kluci a holky z vesnice jsou na tom fyzicky mnohem lépe než kluci a holky z města, vzala dávno za své. Naopak se ukazuje, že možnosti města dávají svým mladým obyvatelům lepší fyzickou přípravu, než tomu je na venkově.

A co s tím? Jak říká Zdeněk Matušík, musel by přijít další BOOM v podobě silných ročníků, které by stav zachránily. Ovšem to je situace, kterou nelze jednoduše ovlivnit, a i kdyby nastala okamžitě, tak bude trvat dalších dvacet let, než se promítne do personálního stavu naší městské policie. Tudy zjevně cesta nevede.

Statistika je neúprosná

Dovolte mi, abych zde uvedl trochu suchý statistický výčet, a to za poslední dva roky. Získáme tak alespoň malou představu o tom, s jakou situací se musí potýkat kompletní nábor u Městské policie hl. m. Prahy. Tím nemyslím jen náborové oddělení, ale také vedení, které se snaží nepříznivou situaci na trhu práce zvrátit ve svůj prospěch, a samozřejmě snažení Útvaru vzdělávání, který je tou první nárazníkovou zónou.

V roce 2022 kontaktovalo náborové pracoviště celkem 1161 zájemců o práci strážníka. Někteří nesplnili podmínky, někteří zrušili časem svůj zájem. Nakonec bylo do výběrového přijímacího řízení zařazeno 425 osob. Z toho výběru se přímo dostavilo 224 uchazečů. Z toho bylo 39 neúspěšných u fyzických zkoušek a dalších 118 neprošlo psychologickými testy. Pracovní poměr na pozici strážníka nakonec v roce 2022 uzavřelo 59 osob, a to včetně příchozích strážníků s platným osvědčením. Rok 2023 byl lepší. Zde se nakonec podařilo uzavřít pracovní smlouvu na pozici strážníka se 74 osobami.

Někdo by si řekl, že na tak velkou organizaci jsou to celkem malá čísla, ale věřte mi, nejsou. Za současného stavu, a ještě v hlavním městě, se jedná o dobrá čísla.

Někdo by si řekl, že na tak velkou organizaci jsou to celkem malá čísla, ale věřte mi, nejsou. Za současného stavu, a ještě v hlavním městě,se jedná o dobrá čísla.Zvlášť pokud si uvědomíme, že tato čísla dokáží dostatečně pokrýt odchody. Takže rok 2023 byl rokem vyrovnaným. Nejedná se vůbec o špatnou práci náborářů, ale už není tak velká masa lidí, ze které si mohou zaměstnavatelé, tedy MP Praha, vybírat.

Je vůbec co změnit k lepšímu?

Kdybych hned v samotném úvodu napsal, že ne, tak už text nikdo soudný číst nebude. Vždy je co zlepšit, vždy je něco, na čem se dá zapracovat a vždy se najde něco, co si zaslouží posunout. Jistě by si zasloužila větší pozornost současná mladá generace. Nejen pod vidinou toho, že bychom ji chtěli dostat v co největším počtu do svých řad, ale proto, že ji chceme říci o tom, co strážníci dělají. Jsme součástí společnosti a je důležité mluvit i jazykem, kterému mladí rozumí. Proto je dobré prezentovat kvalitní práci našich strážníků na sociálních sítích, oslovovat je tam, kam chodí a nastavit se na podobnou vlnu, na jaké jsou i oni.

Když bychom porovnali starší a mladou generaci, tak bychom rozdíly jistě našli. Ať již je to přístup k novým technologiím či na druhou stranu přístup k odpovědnosti. Mladým se líbí naše práce, líbí se jim ta akční stránka věci, rádi by se zapojili, ale trochu se obávají odpovědnosti, kterou jim uniforma ukládá. A to může značit jistou míru nezralosti, která se posouvá věkově výše, než byla u nás starších. To je ovšem názor autora, se kterým vůbec nemusíte souhlasit a neplatí jako pravidlo.

Pokud bychom si chtěli odpovědět na položenou otázku v nadpisu kapitoly, tak ano, je co zlepšit, ale na druhou stranu manévrovací prostor je již tak malý, že změny nemohou být radikální, ale spíše kosmetické. Změnou by musela projít celá společnost.

Zajímavé odpovědi

Jak jsem již zmínil, promluvil jsem si s řadou našich nových čekatelů a strážníků. Každý měl svůj příběh, každý svou motivaci a své důvody. Vybral jsem z mého pohledu ty zajímavé.

Anežka, 24 let.Já jsem studovala vysokou školu, Českou zemědělskou univerzitu, a po studiu jsem přemýšlela, kam bych šla pracovat. V mém oboru se jednalo o práci ryze kancelářskou, a ta mě po čase přestala bavit. Chtěla jsem zaměstnání více akční, více na čerstvém vzduchu a více s lidmi. Rozhodovala jsem se mezi městskou a státní policií, a nakonec jsem vzhledem k výcviku, platu a benefitům zvolila MP Praha. 

Peníze byly motivací, ale chtěla jsem dělat něco, co mi dává smysl a kde mohu pomáhat lidem.

Honza, 41 let. Patnáct let jsem pracoval na Letišti Václava Havla jako ostraha. Bohužel v rámci covidové krize došlo k razantnímu propouštění, tak jsem musel odejít. Pak jsem chvíli pracoval jako řidič MHD, ale to mě vůbec nenaplňovalo. Chtěl jsem zpět svou práci a nyní jsem zde. Do budoucna bych se moc rád vrátil zpět na letiště, ale tentokrát v uniformě městské policie. Abych řekl pravdu, tak na peníze jsem vůbec nekoukal a ani neznám přesnou výši náborového příspěvku. (úsměv)

Ilona, 49 let. Já jsem již domluvena na tom, že půjdu k Jízdní skupině. Protože celý život dělám koně, dlouhou dobu strážníka, tak jsem chtěla spojit svůj zájem s prací. A to se mi zde konečně povedlo.  

Pavel, 54 let. Já pracoval jako strážník v Rokycanech. Ovšem Praha bude z mého pohledu mnohem náročnější. To vidím ostatně i na tomto kurzu. Pro mě byla motivace určitě změna a samozřejmě peníze. Plat v metropoli je jinde než plat strážníka v Rokycanech.  

Tereza, 24 let. V Praze bydlím více než čtyři roky. Původně jsem bydlela a studovala v Českých Budějovicích. Praha ovšem nabízí daleko více příležitostí, je akčnější a zajímavější. Ráda nasbírám co nejvíce zkušeností, které se mi budou v kariéře hodit. K městské policii jsem šla i kvůli platu. Myslela jsem na státní policii, ale tam je strašně demotivující odvádět takovou práci, za takové peníze, které nabízejí. Mám tam mnoho přátel a kamarádů a ti mě od té práce spíše odrazovali.

Praha ovšem nabízí daleko více příležitostí, je akčnější a zajímavější. Ráda nasbírám co nejvíce zkušeností, které se mi budou v kariéře hodit.

Dalo by se pokračovat dále, ale na to není prostor. Pokud vezmeme za bernou minci fakt, který nám přináší i průměrný věk pražského strážníka, více než 47 let, tak musíme jednoznačně dojít k názoru, že je nutná generační obměna. Tu potřebujeme opravdu hodně. Osobně nejsem zastáncem názoru, že by měl být nábor na pozici strážníka v přímém výkonu limitován věkem. Tedy pevně stanovit hranici a tu nepřekročit. Možná by to bylo ideální, ale jak ukazuje praxe, tak bychom se mohli se stabilním počtem zaměstnanců rovnou rozloučit! Ano, budete argumentovat vyšší hranicí, řekněme například padesáti let. A já vám budu oponovat příchodem řady lidí majících své nesporné zkušenosti a dovednosti, které mohou ještě dalších patnáct let v klidu uplatnit na ulici. Ale každá mince má dvě strany!

Každý jsme individualita, každý máme své limity. Důvodem odchodu od MP Praha jsou nejčastěji zdravotní důvody, do kterých můžeme v klidu zařadit i některé odchody do důchodu. Zdravotní důvody mohou zcela jistě eliminovat v tak exponované práci, jakým strážník bezesporu je. Tady nastupuje další role zaměstnavatele v možnosti uplatnění těchto zaměstnanců, a to do pozic, které budou odpovídat jejich možnostem. Proto musí jít ruku v ruce s náborem a zájmem o nové lidi také zájem a starost o ty stávající, ale to je téma na další několika stránkový text.

Zaujmout a nadchnout     

Závěrem by se jistě slušelo napsat jisté resumé. To nebude jednoduché. Ostatně kdyby bylo, tak už má MP Praha mnoho zájemců a reklama a poutače na nábor by byly zcela jistě zbytečné. Cesta vede přes usilovnou a mravenčí práci v oslovení současné mladé generace. Ve vytváření pozitivního obrazu městské policie, používání všech dostupných informačních kanálů, přímém oslovení společnosti, potenciálních uchazečů a nových kolegů. 

Nemůžeme si myslet, že se vše zvládne během jednoho roku jen tím, že uděláme obří náborovou akci a zaplnímetabulky. Snížíme vstupní požadavky a máme hromadu nových strážníků. To je cesta do pekla. 

Kvalitních lidí je na pracovním trhu opravdu nedostatek a firmy se o ně perou. Stejně tak se MP Praha pere o své budoucí strážníky. A stejně tak je omyl filosofie peněz – tedy výše platu všechno spasí. Nespasí, nikdo už ze současné mladé generace nebude chtít zaměstnání, které nesnáší a chodí do něj s opovržením či strachem jen proto, aby jednou za měsíc měl velkou výplatu. Organizaci a její atmosféru tvoří především lidé. Je opravdu rozdíl přijít na čtyři směny s tím, že si s kolegou rozumím, mohu si s ním v klidu promluvit a vím, že mě podrží ve všech situacích, než jít na směnu s pocitem, že budu dvanáct hodin trávit s někým, s kým bych si nesedl ani do vlaku v kupé.

Organizaci a její atmosféru tvoří především lidé. Je opravdu rozdíl přijít na čtyři směny s tím, že si s kolegou rozumím, mohu si s ním v klidu promluvit a vím, že mě podrží, než...

A nakonec poslední věc – nejlepší reklamou a vizitkou je naše dobrá a kvalitní práce na ulici. Nemusí se jednat zrovna o záchranu lidského života. Stačí jen pomoc s nákupem, vlídný úsměv či klidné vyřešení přestupku.

„Tvrdá práce, která stojí za to, je tou nejlepší odměnou, jakou nám život nabízí.“ (Theodore Roosevelt)

Zobrazení: 883