Rybářská stráž Praha – s úctou k přírodě

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: úterý 1. říjen 2024 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

S porybnými jsem se setkal za dobu svého dětského zápalu pro rybolov pouze jednou. Zhruba v deseti letech jsme s bratranci sbalili pruty a vydali se chytat na blízký chovný rybník. Věděli jsme, že to asi není úplně v pořádku, ale moc jsme to neřešili. Ryby celkem braly, z pole za zády jsme ujídali kukuřici, no prostě idylka. Tedy až do chvíle, kdy se ze zmíněného pole vynořil muž v maskáčích. Zabavil nám pruty a my šli ubrečení, bouřkou, která se mezitím přihnala, domů. Když jsme zhruba o 25 let později dostali s kolegou šanci doprovodit rybářkou stráž na její cestě revíry, zjistil jsem, že kromě nánosem času zaneseného zážitku nevím o její práci vůbec nic. Budeme se v hejkalech (pro ty, co netuší, jde o maskovací oděv) plazit podél vody a přepadávat potencionální pytláky ze zálohy nebo se mám připravit na honičku motorových člunů? Prozradím, že realita je trochu jiná, více edukativní a hodně o lásce k přírodě. Ale nepředbíhejme.

S panem Šimíčkem a Dolejším, kteří nás dostali na starost, se setkáváme v jednom velkém radotínském obchodě s rybářským vybavením. Už tady je na první pohled vidět, kam se odvětví od konce mé rybářské kariéry posunulo. Žádná kolínka nebo těsto z chleba. Návnad všech chutí a barev je tu jako v rybí Karlíkově továrně na čokoládu, o dalším vybavení nemluvě.

Po úvodním představení a vyjasnění, co od sebe navzájem očekáváme, sedáme do našlápnutého offroadu a vyrážíme k Berounce. Na širokém plácku u vody nacházíme dva starší rybáře. Slušně pozdravíme a začne kontrola základních věcí jako zápis příchodu k vodě. Vedle jednoho z pánů se v trávě mrská menší ryba. Jde o okouna, který to měl, jak se říká zažrané a tak ho stráž upozorní, aby rybu pustil nebo humánním způsobem usmrtil.  

Další naší zastávkou je jesenický rybník Pančák. Je trochu zima, a to v kombinaci se všedním dnem znamená, že tu pro nás žádná práce není a ryby mohou vesele baštit bez obav z háčků.

Po delším přejezdu parkujeme u Hostivařské přehrady. Tady už je znatelně živěji. Při chůzi podél břehu potkáváme běžce, pejskaře a konečně také rybáře. Hned první, třesoucí se pán, který čekal, až mu zabere prášek na Alzheimera, připomněl panu Dolejšímu, jak kdysi zachránil život rybáři, který spadl pod tíhou zdravotních problémů do vody. Nebýt jeho náhodné cesty kolem v rámci kontroly, asi by už dotyčný nahazoval se svatým Petrem. Postupujeme podél břehu a kontrolujeme několik rybářů, kteří mají vše více méně v pořádku a všichni se shodují, že dnes to teda fakt nebere. Na závěr ještě upozorníme třídu středoškoláků, která u vody točí svůj maturitní spot, aby se chovali ohleduplně a balíme směr Kyjský rybník.

Revír 401 008 je číslo, pod kterým je Kyjský rybník zanesen v rybářských análech. Jedná se o vodní plochu nedaleko sídlišť, nadzemní stanice metra a vlakového nádraží. Je to pro mě takové zvláštní. Chytání ryb mám spojené s panenskou přírodou, momentálně si nedovedu představit, že sedím na rybách a koukám na „panelák“. Asi to bude o zvyku, možnostech a lásce ke sportu. Starší rybářští pardálové, které u Kyjského rybníka kontrolujeme, vypadají spokojeně. Vše mají v pořádku, jen jednoho upozorníme, že nedopalky od cigaret, které si trousí pod nohy, musí při odchodu sebrat. Dalšího rybáře pak vyzveme, aby vytáhl vlasec z vody. Na zdejším revíru je zakázáno lovit s krmítkem, a tak zkontrolujeme, jestli je pravidlo řádně ctěno. Po vytažení vidíme jen klasické olůvko a na háčku žížalu, která toho má už asi dost.

Během delších přejezdů mezi revíry a ještě delších procházek kolem vodních ploch nám oba naši průvodci vyprávějí o jejich práci, přírodě a pravidlech. Zodpovídají dotazy, připojují zajímavé historky a dávají tak nahlédnout pod pokličku jejich řemesla. Mě osobně téma velmi zaujalo, a tak nemůžu odejít, aniž bych neudělal krátký rozhovor, který i vám ještě více přiblíží jejich práci.

Představili byste se na začátek našim čtenářům?

Jmenuji se David Šimčík. Jako rybářská stráž působím dvanáct let, z toho jeden rok jako profesionální rybářská stráž. Jinak co se týče rybařiny, tak v téhle oblasti se pohybuji od svých 7 let. Tedy poměrně dlouho.

Já jsem Antonín Dolejší. Rybářská stráž od roku 2005. Posledních 10 let, možná už 11, dělám profi rybářskou stráž. Vlastně celý život jsem u vody a v lese, takže takové životní poslání.

Jaký je rozdíl mezi profesionální a neprofesionální rybářskou stráží?

Profi stráž je na rozdíl od dobrovolné placená. Profesionálové mají své revíry, které mají ve smlouvě a jsou je povinni navštívit. Jsou tam i vymezené nějaké noční hodiny, kdy musíme chodit. Ta dobrovolná, když nechce, tak nemusí.

Je o dobrovolnou službu zájem?

Poměrně ano, ale málokdo udělá zkoušky. Je neuvěřitelné, že se hlásí na porybného lidé, kteří mají problém rozeznat základní druhy ryb.

Co je vlastně náplní vaší práce?

Tak především kontrola revírů, ať už se jedná o zdraví osádky, jestli nejsou nějaké úhyny a v největší míře samozřejmě kontrola rybářů. Vybavení rybářů, dodržování rybářského řádu a předpisů, dodržování způsobu lovu, dodržování povolených nástrah. To asi kontrolujeme nejvíc.

Jaké jsou nejčastější prohřešky rybářů?

Nejvíc prohřešků, které máme, jsou takové drobné přestupky. Řešíme je zápisem do povolenky nebo domluvou. Jak říkal kolega, může to být nezapsání příchodu k vodě, neproškrtnutí předchozího řádku, neúplná výbava, nebo nezapsaná váha ryby. Pak samozřejmě dochází k přestupkům větším, a to řeším například odebráním povolenky. Takové případy postupujeme příkazci, který řeší případnou délku trestu. Do těchto případů spadá lov mimo povolenou denní dobu, lov na tři pruty, ponechání ryb bez dosažení minimální míry, nebo ponechání většího množství ryb než může být. To je asi nejčastější. Jinak my se samozřejmě snažíme působit hlavně preventivně. Rybáře se snažíme na případné problémy spíše upozornit. Odebrání povolenky je až poslední fáze, když už není jiná možnost.

Jak často revíry kontrolujete?

V sezóně jsme s kolegou v revírech prakticky každý den. Někdy na kratší návštěvu, ale zhruba 3x v týdnu jsem v těch revírech na celý den. To pak stihneme objet třeba 10 až 15 revírů. Buď ve spolupráci s policií, nebo jezdíme ve dvou. Ono je to lepší kvůli případným problémům. Děláme kontroly i rybochovných zařízení.

Když už narazíte na pytláka. Bývají konfliktní?

Těch konfliktů bývá poměrně málo. Konflikty bývají spíše tehdy, když jsou lidé posilněni alkoholem. Většinou, když už člověk narazí na pytláka, tak se to obejde v klidu a bez nějakých emocí. Tam pak dochází i k zadržení vybavení, se kterým byl přestupek spáchán. Ale většinou se to řeší v klidu. Troufnu si říct, že 99 procent kontrol je bezproblémových.

Neměli byste srovnání vaší práce teď a například před deseti lety? Jak se proměnila?

Ubylo pytláků. Takových těch klasických pytláků, co nemají povolenku ani vybavení. Takových těch cívkařů, co sedí někde ve křoví. Například tady v Praze na rybnících se to zase objevuje, ale co jezdím na revíry mimo Prahu, tak tam hodně ubyli.

Jak se vám mění práce v průběhu roku?

Mívali jsme rybník, kde byl lov na dírkách, ale poslední dobou tomu ty zimy nesvědčí.

Rybářská stráž nedělá jen kontroly, ale také spoustu práce okolo. Údržba revíru, sbírání odpadků, sbírání padlých ryb, nasazování, výlovy, sekání. Pořádáme besedy, zveme děti ze školek na nasazování ryb, aby viděly celou tu problematiku a spousta dalšího.

Jaké jsou největší mýty kolem chytání ryb, se kterými se setkáváte?

Asi počasí, tlak a podobně. Každý sleduje tlak. Jeden říká, že tlak jde nahoru, tak berou. Druhý, že tlak jde dolů, tak berou. Z vlastní zkušenosti vím, že to nemá žádný vliv.

Jaké máte největší výzvy do budoucna?

Udržet pořádek, který na našich revírech vcelku je, a aby se trochu upravily a zjednodušily zákony. To není na nás, ale hodně by nám pomohlo, kdyby některé zákony a postupy byly jednodušší. Dále větší sjednocení rybářského řádu. Když má člověk víc revírů, tak si na každém musí hlídat něco jiného.

Co byste na závěr vzkázali rybářům?

Ať se chovají k rybám s úctou.

Pánové, děkuji za váš čas a Petrův zdar!

Zobrazení: 186