Smrtí to (u nás) teprve začíná
Začátek listopadu je pro mnohé z nás spojen s „Dušičkami“, tedy Památkou zesnulých. Naši strážníci rok co rok dohlížejí na klidný průběh návštěv pozůstalých na pražských hřbitovech během dne, ale kontrolují tato místa i v nočních hodinách, aby zabránili okrádání návštěvníků o osobní věci, odcizování vzpomínkových předmětů jako jsou věnce, kytice, svíčky a podobně a v neposlední řadě zamezili vandalismu. Každý máme hřbitov spojený s jiným pocitem. Někdo sem nechodí rád, protože vzpomínky na blízké zemřelé jsou hodně bolestivé, jiní mají návštěvy hřbitova rádi a chodí sem poměrně často. Třeba maminky s kočárky se tady rády procházejí, protože jejich spící miminka zde nic neruší, uniknou před hlukem velkoměsta a mohou si i v klidu posedět na lavičce. Přiznám se, že patřím ke skupině „hřbitovy mám ráda“. V dětství jsem měla dušičkový víkend spojený s možností koupit si třeba pražené mandle v cukru, žužu nebo turecký med, protože před hřbitovní zdí kutnohorského hřbitova stál stánek s cukrovinkami. Když ale pochováte kromě prarodičů i svoje rodiče, mnohé se změní. Na sladkosti už druhého listopadu nemyslíte.
Ač se to mnohým v mém okolí moc nezdálo, s nadšením jsem uvítala Dny otevřených dveří hřbitovů a pohřební služby hlavního města Prahy o víkendu 18. – 10. října. Nabízela se příležitost poznat pražské městské pohřebnictví a celou organizaci trochu blíže a z jiné stránky, než bývá zvykem. Bylo to vůbec poprvé, kdy byla tato akce zorganizovaná a vzhledem k tomu, že na některé prohlídky nebo workshopy byly nutné rezervace, které byly během chviličky zaplněné, určitě ne poslední.
Nabízela se příležitost poznat pražské městské pohřebnictví a celou organizaci trochu blíže a z jiné stránky, než bývá zvykem.
Velkému zájmu se těšil hrobnický workshop i komentované prohlídky – ať už na Malvazinkách, na Malé Straně, v Ďáblicích i na Vinohradech a samozřejmě na Olšanech, a to včetně noční návštěvy. Nemohu opomenout prohlídku strašnického krematoria, kde byly dokonce přidané další časy prohlídek, protože poptávka překračovala nabídku. Tady musím jmenovitě poděkovat panu Dušanu Andělovi (nomen omen?), protože jeho přístup byl natolik citlivý, že ani v blízkosti vychládající pece jsem se necítila nekomfortně.
V Praze zemře ročně zhruba dvanáct tisíc osob a měsíčně se provede na sedm set kremací. K tomu se využívá kromě krematoria Motol právě krematorium ve Strašnicích, které je památkově chráněné a svou rozlohou největší v Evropě.. V Československu byl zákon o pohřbívání ohněm vydán už v roce 1919, ale jediné krematorium bylo tehdy v Liberci. V Praze byl první pohřeb žehem proveden 23. listopadu 1921 v provizorním krematoriu na Olšanech.
Hlavní město Praha spravuje třicet tři hřbitovů, ale v Praze jich je ještě více. Uvádí se, že funkčních hřbitovů je 67 až 71. Olšanské jsou jedny z nich a díky své rozloze více než 50 hektarů jsou největším českým pohřebištěm. Každý ze hřbitovů má jedinečnou historii, a když si o ni budete zjišťovat informace, máte o zábavu na čas postaráno. Zajímavostí je tu spousta. Mě třeba zaujalo, že jsou tady umístěné sochy Julia Fučíka a Jožky Jabůrkové, které byly odstraněny z veřejného prostranství – tedy z Košíř a Výstaviště. A předpokládá se, že přibydou další.
Po celý říjen jsme měli možnost prohlédnout si na Mariánském náměstí volně přístupnou výstavu nazvanou Proměny pražského pohřebnictví. Na některé panely, z celkových dvaceti, byly umístěny i velkoformátové fotografie tváří hrobníků, řidičů pohřební služby, hřbitovní zahradnice nebo topiče v krematoriu. Bylo možné seznámit se s Černou Máry, neboli pohřební tramvají, která v letech 1917 – 1919 vozila z pražských vojenských nemocnic zesnulé vojáky na Olšanské hřbitovy a na Vinohradský hřbitov. Návštěvníci si mohli přečíst zajímavosti z historie pohřbívání v Praze, prohlédnout si moderní kremační pece nebo se podívat, jak bude vypadat nový orientační systém pražských hřbitovů, představen byl i pohřební Ateliér.
Věděli jste, že i hrob je možné adoptovat? Je to zajímavý a smysluplný projekt...
Věděli jste, že i hrob je možné adoptovat? Je to zajímavý a smysluplný projekt, který nabízí možnost pečovat o historicky nebo kulturně významné hroby, které by jinak mohly být zanedbávány. Tento systém adopčního nájmu má za cíl zajistit rekonstrukci, opravy a údržbu těchto hrobů, což je pro města s bohatou historií, jako je Praha, nesmírně důležité. Hroby zařazené do tohoto projektu jsou zveřejněny na webových stránkách SPH. Na všechno ale městské peníze nestačí, a proto vznikla sbírka pro záchranu významných pražských hrobů na dobře známé platformě Darujme.cz (PS 12/2022). Výnosy z ní jsou určeny na restaurování a údržbu hrobů, které nejsou adoptovány. Skvělý způsob, jak zachovat dědictví a přispět k ochraně historických památek, které by jinak mohly být ztraceny.
Hřbitov není jen místo, kam ukládáme zemřelé k poslednímu odpočinku, ale jsou to i parky, kde můžeme příjemně relaxovat v zeleni, mezi stromy, kde na nás dýchne historie, a kde se můžeme i něco dovědět. Komentované prohlídky probíhají v průběhu celého roku. Pokud byste měli o nějakou zájem, určitě najdete informace na https://www.hrbitovy.cz/aktuality/hrbitovni-sluzby-aktuality/.
Zobrazení: 77