PŘEDSTAVUJEME: Útvar řešení přestupků
V našem časopise se snažíme informovat o práci strážníků z různých obvodů a útvarů v tzv. přímém výkonu. Možná je naší chybou, že jen málokdy se věnujeme těm oddělením a skupinám, které nejsou tolik na očích. Leckdy pak máme o práci spolupracovníků neúplné nebo zkreslené představy. Pojďme tento dluh vůči jejich práci alespoň částečně odčinit, protože i oni jsou pevnou součástí Městské policie Praha. Zatímco nedávno jsme si povídali s pracovníky Oddělení veřejných zakázek, tentokrát jsme zašli na návštěvu ke kolegyním a kolegům na Útvar řešení přestupků.
První pomoc aneb Opakování je matka moudrosti
Každá dovednost se po čase začne z naší mysli vytrácet a je nutné si ji zopakovat. Stejné je to se znalostmi a postupy v poskytování první pomoci. Navíc se časem některé trendy a doporučení mění a je důležité je znát. Znalost těch aktuálních a základních pravidel by měla být samozřejmostí pro každého z nás. Zajímavou pozvánku na toto téma jsem v lednu dostala od kolegy Honzy Bláhy.
Pražský strážník je tu už dvacet let
Když začínáte něco nového, nějaký projekt, zakládáte firmu nebo jen malou drobnou živnost, máte před sebou určité vize, představy, ale i obavy. Obavy o naplnění a dosažení cílů, úspěchu, o budoucnosti. Naprosto přirozené věci. Pokud se dílo podaří a rozjede se ve svých kolejích, které zatím nekončí, nestíháte ani počítat roky. Až když se jednou ohlédnete, kolik času za Vámi už zůstalo, pak až tehdy se tomu podivíte. To už je tak dlouho? Jestli teď právě čtete tyto řádky, tak držíte v ruce časopis Pražského strážníka, nebo listujete jeho elektronickou podobou. Toto periodikum je naprosto běžnou součástí pražské městské policie už úctyhodná dvě desetiletí. Celých dlouhých dvacet let, dvě stě čtyřicet měsíců, během kterých se vystřídaly dvacatery Vánoce, proběhly čtvery volby prezidenta České republiky, ve vedení pražské městské policie se vystřídali tři ředitelé a na světě stihla odrůst celá jedna generace lidstva.
Nová verze nás
Milovník historie bezpečnostních složek České republiky má dnes opravdu rozsáhlé možnosti, jak čerpat nové a nové informace. Stačí zasednout ke klávesnici a internet na Vás vychrlí tolik materiálu, že ho ani za celý život nejste schopni „prolistovat“. V televizi běží nepřeberné množství pořadů, tematických knih jsou plné regály a v neposlední řadě jsou tu muzea a výstavy, které uspokojí i toho největšího zvědavce. Každý si tak může udělat obrázek, co trápilo četníky před sto lety, co před padesáti a co se řešilo loni. Pár klinutí a historický průřez kvalitou služebního vybavení odhalí i nošené spodní prádlo. Ale co budoucnost? Nikdo zatím (díky bohu) stroj času nesestrojil a tak můžeme jen hádat na základě dostupných predikcí a trendů. A přesně o to jsme se v redakci pokusili.
Nejen sloni pláčou
„Velikost národa a jeho morální pokrok můžeme posuzovat podle způsobu jeho zacházení se zvířaty.“ (Mahátma Gándhí)
My lidé se k naší planetě chováme jaksi macešsky. Snažíme se ji využívat na sto a více procent, ale někdy si neuvědomujeme, že nejsme jediní, kteří zde žijí. Velmi často se chlubíme tím, že jsme páni tvorstva. To dozajisté jsme, neexistuje žádný jiný druh, který by dokázal Zemi takto přetvořit a ovládnout. Technologie nám dala do ruky obrovskou moc. Ovšem s mocí přichází i obrovská odpovědnost a starost, což si lidstvo často neuvědomuje.
Když nepálí slunce, ale mráz
Jak se tak pozvolna střídají roční období, nastavuje Praha nejen obyvatelům, ale i turistům hned několik tváří. Každý, kdo přijede v létě, nalezne pulzující město. Ulice jsou od rána do rána plné lidí ze všech koutů světa. Z plných zahrádek je slyšet cinkání půllitrů, prodejci chlazených dobrot nestačí prodávat a některá turisticky oblíbená místa připomínají mraveniště. O vlastním životem žijící náplavce se nemá ani cenu rozepisovat. Ta Vás prostě vtáhne a nepustí. Uplyne několik měsíců a Prahu sevře do své mrazivé náruče zima. Lidí je na ulici méně, také řidiči všelijakých vehiklů raději volí městskou hromadnou dopravu. Většina zahrádek bez ohřívačů vzduchu zeje prázdnotou a ledovou tříšť střídá trdelník. A přestože místa s vánoční tématikou jsou mnohdy plnější než v létě, s přibývajícími hodinami klesající teplota vyprázdní ulice s chirurgickou přesností. To, jak Praha mění kabáty, ovlivní prakticky každého. A co naše strážníky a jejich práci?
Malé povídání o velkých penězích aneb Nechcete nám prodat hobliny?
Výstroj jednoho strážníka v přímém výkonu stojí průměrně 44 tisíce korun. K tomu je nutné v některých případech připočítat ještě cenu za speciální výstroj pro členy cyklohlídek, autohlídek, motohlídek, výstroj pro strážníky u Jízdní skupiny nebo Poříčního útvaru. Průměrný strážník má tedy 37 výstrojních součástek. Takže není divu, že jen za výstroj utratí Městská policie Praha ročně kolem třiceti sedmi milionů korun.
Číst dál: Malé povídání o velkých penězích aneb Nechcete nám prodat hobliny?
Jen další den v práci aneb v areálu krčské nemocnice pobíhá slon
Každý má čas od času v práci tak zvaný den blbec. Někdy se nedaří něco vyřídit, jindy něco rozbijete, narazíte na, s odpuštěním, vola, nebo se dostanete do tak bizarní situace, že se jí zdráháte uvěřit. To je přirozený a neměnný stav věcí, stejně jako východ a západ slunce. Ono když prodáváte třeba zmrzlinu, tak to dvakrát nevadí. Prostě Vám občas upadne kornout na zem, zákazník si postěžuje, že je zmrzlina moc studená, nebo se zasekne stroj uprostřed fronty. Ale co, když jste strážník? Úřední osoba, která reprezentuje město, dostává se do nebezpečných situací a nikdy nesmí ztratit tvář?
Číst dál: Jen další den v práci aneb v areálu krčské nemocnice pobíhá slon
Kreslené vtipy Pavla Šišpery
Určitě jste si všimli, že každé prosincové číslo našeho časopisu je „trochu jiné.“ Je tomu tak i letos, kdy jsme pro vás sestavili jakousi sbírku všelijakých bizarních příspěvků a dotazů, které dorazily nebo se objevily na komunikačních kanálech naší městské policie.
Trojské Heleny
„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“ (Jan Werich)
Proč jsem si hned na samotný úvod vybral citát Jana Wericha? Asi proto, že jej mám rád jako herce, autora i člověka. A hlavně proto, že v samotném citátu zazní slovo žena. Ať chcete nebo ne, tak se v tomto článku bude vše točit kolem žen, dam, slečen a hlavně, moderním slovem, kolem miss. Pánové mi jistě dají za pravdu, když napíši, že bez něžného pohlaví by to prostě nešlo. Chyběl by nám náš smysl, inspirace, každodenní realita, závislost i nezávislost, důvod proč spěchat, čekat, přemýšlet, trápit se, nadávat, nepřestávat či neustále končit a neustále začínat…
Mám rád lidi se psem i v uniformách...
Ještě je tma, venku se postupně u obzoru objevuje malý světlý proužek a drobné mraky vypadají jako malí úhoři, kteří se prohánějí v potoce mezi kameny. Je klid, nikoho nevidíte, nikdo nikam nespěchá, nikoho ještě nenapadlo ukončit spokojený spánek a vstát. Budík ukazuje něco kolem půl páté. Pomalu se šine dál a já vím, že za chvíli přijde ten zvuk, který moc v lásce nemám. Ne, že bych jej nesnášel, nikdy mi vstávání nedělalo až tak moc velký problém. Ani když jsem vstával každý den ve stejnou dobu do školy, protože jsme bydleli dál od města a museli jsme s tátou stihnout přeplněný autobus dělníků směřující na ranní směnu. Pomalu vstávám, v klidu, nikam nespěchám. Toho malého otravu jsem vypnul ještě před oním okamžikem a teď pokukuji z okna na ranní Prahu...
Medaile Za záchranu života - za pomoc nejcennější
Připomenutí výjimečných činů našich kolegů, které končí zachráněným lidským životem, vám přinášíme pravidelně dvakrát do roka. Tady jsou další z nich.
Medaile Za záchranu života převzali z rukou ředitele Eduarda Šustera 24. července strážníci z Prahy 1 – David Hanc a Radek Maršál. Zatímco druhý jmenovaný obdržel medaili I. stupně, u Davida Hance se jedná již o druhý oceněný čin. Medaili I. stupně získal za záchranu ženy, která v prosinci 2017 zkolabovala v OC Quadrio.
Ve stínu falešných karet
Vynalézavost českého národa má leckdy meze až téměř neomezené. Ne nadarmo si před několika dlouhými lety vybral jeden zámořský stát naší malou českou kotlinu, aby v praxi vyzkoušel, zda lze pokořit jejich zabezpečenou loterii. Netrvalo dlouho a české hlavičky na fígl s výherními losy přišly. A tak se dlouho očekávaný projekt stáhl a zámořští obyvatelé se o něm ani nedozvěděli. Velkou vynalézavost a kreativitu naši spoluobčané uplatňují i v běžném životě. Dnes budeme konkrétně hovořit o parkování. V Praze, kde na velké části území jsou parkovací zóny, si různě lidé překrývají registrační značky. Chtějí tak znemožnit jejich načtení speciálním vozidlem Eltoda a vyhnout se tak kromě placení za parkovné i finančnímu postihu. Jsou i tací, kteří si číslice nebo písmena na značce pozměňují a například černou lepící páskou z čísla 3 rázem udělají číslo 8. S parkováním jsou problémy už roky a není divu. Postupně přibývá vozidel, ale pro zvyšování parkovacích míst jaksi už není prostor. A tak se parkuje, kde se dá. Výjimkou nejsou ani vyhražená místa pro tzv. „invalidy“. Není to však fenomén současné doby. Tento jev zde existuje už mnoho let. A aby se mnozí vyhnuli zákonnému trestu a za čelním sklem tak měli „propustku“ k parkování, využívají k tomu svou nápaditost. Od běžného zneužívání parkovacích karet „vypůjčených“ od kohosi z rodiny až po jejich kopírování a falšování.
Fotbal nás dost zaměstnává aneb Život na obvodě: Praha 10
Co vás napadne jako první, když se řekne „Praha 10“?
Praha 10, Praha 10...? Tápete, přemýšlíte, nic vás nenapadá? Ano, jako kdyby desítka neměla žádnou pořádnou a zapamatování hodnou dominantu... Člověk musí přece jen chvilku přemýšlet...
Vršovice? Fotbal? Slavia a stadion Eden? Bohemians, klokani a Ďolíček?
Co dál na Praze 10? Koh-i-noor a usměvavá dívčí tvář s patentkou, sevřenou v levém oku? Nebo si snad vzpomenete na dvě místní vily od geniálního architekta Jana Kotěry? Jednou z nich je Trmalova vila ve Strašnicích, druhou potom vila v ulici Hradešínská, kterou projektoval a nechal postavit přímo pro svou rodinu. Už tehdy platilo, že tohle je setsakra dobrá adresa: sousedem Kotěrových byl třeba jeden z nejvýznamnějších meziválečných průmyslníků Emil Kolben. No, neberte takového souseda...
Číst dál: Fotbal nás dost zaměstnává aneb Život na obvodě: Praha 10
Do hlubokých křivoklátských lesů aneb MP Rakovník
Pilotní díl z cyklu „Městské policie za hranicí naší metropole“ se nad míru povedl a tak jsme dostali zelenou k návštěvě dalšího města. Po vinařském Mělníku projevil zájem o spolupráci královský Rakovník. A kde se vlastně vzal název Rakovník? ptá se jeden z kolegů chvilku poté, co jsme nastoupili do auta. Než jsme se vymotali z Prahy, spatřilo světlo světa několik teorií. První pojednávala o velkém hladomoru, který město ustálo pouze díky konzumaci raků z místního toku...
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka