Poříční útvar v novém

  Shrneme-li fakta, poříční útvar v pražské metropoli působí 16 let. Prvních pět let sídlil na Císařské louce v budově u tamního kempu ve dvou místnostech a jedné garáži. To však tehdy v tomto útvaru sloužilo pouhých osm strážníků. S pomalu se rozrůstající flotilou a rozšiřující se zaměstnaneckou základnou bylo potřeba rozšířit a vylepšit zázemí. V roce 2008 se podařilo získat ponton, který před tím využívali hasiči jako plovoucí zařízení své základny. Ten byl vyrobený už v roce 1948, kdy sloužil jako plovárenská šatnová hala na Vyšehradských plovárnách. Co naplat, nic netrvá věčně. V roce 2016 bylo jasné, že tehdy osmašedesát let starému pontonu pomalu ale jistě zvoní hrana a nebude ho možné už dále udržet v odpovídajícím technickém stavu. Začalo se tak přemýšlet nad novým řešením a konečně 23. července 2019 byl Poříčnímu útvaru slavnostně předán zcela nový ponton se zcela novou detašovanou služebnou.

Číst dál: Poříční útvar v novém

Nejmenší obvod nemá nejmenší starosti aneb život na obvodě Praha 7

Co vás napadne jako první, když se řekne „Praha 7“?

Ještě před několika lety byla mezi Pražany populární Holešovická tržnice, kde jste sehnali všechno. Autor těchto řádků ji pamatuje v devadesátých letech, kdy se tady vedle sebe, takřka bez ladu a skladu, prodávala elektronika i ředkvičky, džíny z Bangladéše i brambory, RC modely i palivové dříví. Tady jste sehnali všechno. Jen jste se nemohli divit, když vám zakoupené zboží většinou nevydrželo ani dva týdny.

Praha 7, to jsou možnosti rozmanitých volnočasových aktivit: výstaviště, planetárium, akvárium Mořský svět, Národní technické muzeum, zoologická a botanická zahrada, trojské přírodní rezervace, Stromovka, Letenská pláň, cirkusy a fotbalový klub Sparta…

Číst dál: Nejmenší obvod nemá nejmenší starosti aneb život na obvodě Praha 7

Pohledem veterináře

  Během mé návštěvy v měcholupském útulku často od kolegů padaly zmínky o kontrolách ze strany veterinární správy. Aby článek o útulku nebyl v duchu známé věty, že každá liška chválí svůj ohon, chtěl jsem znát názory na chod měcholupského útulku i z druhé strany, tedy od odborníků z nejpovolanějších, pracovníků Městské veterinární správy v Praze.

  Ředitel této organizace MVDr. Antonín Kozák, Ph. D. mi na začátek rozhovoru s úsměvem říká: „Všichni se už několik dnů usilovně zabýváme polským hovězím masem a vy do toho přijdete s kočičkami. Příjemná změna, pojďte dál a vítejte.“

Číst dál: Pohledem veterináře

Sedm životů, aneb Na návštěvě v Měcholupech

„Haló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion.“

Každý si určitě vybaví půvabné vyprávění o Machovi, Šebestové a utrženém sluchátku. A co je na celém příběhu nejpodivuhodnější? Že se vážně odehrál! Věřte, nevěřte, v Česku je kolem milionu koček. Statisticky se tak o jednu kočku dělí čtyři domácnosti.

Postavení a role kočky v lidském světě se měnila s dobou i místem. Zatímco v Egyptě, kde pravděpodobně k její domestikaci došlo, byly uctívány, za evropského raného středověku byly často považovány za věrného služebníka samotného ďábla. Zato dnes jsou v Evropě po psech druhými nejrozšířenějšími domácími mazlíčky. 

Připomeňme, že kočičí reputaci začal před osmdesáti lety vylepšovat podnikavý a mazaný kocourek Mikeš z Hrusic, zatímco v jiných dětských pohádkách se bez černého kocoura na rameni neobešla žádná pořádná čarodějnice na úrovni. Přesně tak na většinu z nás působí kočky: někdo je bezmezně miluje, jiný je stejně tak nesnáší. Jen málokomu jsou lhostejné.

Číst dál: Sedm životů, aneb Na návštěvě v Měcholupech

Důchod není hranice

  Představa blížícího se důchodu na každého působí zcela odlišně. V určitých fázích života na tuto část životní etapy nahlížíme jinak. Jako dětem nám naše babičky a dědečkové připadali poklidní, vyrovnaní, bezstarostní a láskyplní lidé, kteří svým vnoučatům věnovali trpělivě svůj čas. V té době nám přišlo nemyslitelné, že jednou také budeme tuto roli plnit. Jako roztěkaní studenti s matnou vizí o budoucím pracovním životě, jsme na hlubokomyslné rozbory představ o důchodovém věku neměli ani pomyšlení.  Bylo to pro nás stále ještě tak daleké a nepředstavitelné, jako jsou úvahy nad nekonečností vesmíru. Ono ani v dospělosti, té rané i střední, to mnohým vůbec nedochází, jaká velká změna nás jednou zastihne a jakou velkou změnou si prochází lidé z našeho blízkého i vzdáleného okolí. Ono také proč se tím v danou chvíli zaobírat, když máme na „to“ ještě dost času. Člověk má v tu chvíli plno zájmů, plno plánů a představ, které by rád stihl realizovat, dokud ještě může. Snad jen čas od času nám do myšlenek vchází ona představa klidu. Nemuset. Nemuset například ráno vstávat do práce. Jedinou reálnou starostí o naši budoucnost v důchodu je založení si penzijního připojištění.

Číst dál: Důchod není hranice