Den ošetřovatele v útulku Dolní Měcholupy
Útulky městské policie Praha jsou místa v jedné věci srovnatelná s Tolkienovým Fangorským hvozdem nebo českým vrchem Blaník. Stejně jako ony jsou opředeny spoustou mýtů, bájí a legend. Jedna z nich vypráví o strašlivém temném místě na konečné zastávce autobusové linky 236. Místu, kde zvířata mučí, usmrcují, aby je zase v příšerné agónii mohli přivést zpět k životu. Budují tak armádu nekromantických stvoření pro den, kdy se na nebi zjeví znamení apokalypsy. Stejné a možná ještě větší zločiny proti přírodě se dějí v Měcholupech. Napomáhá tomu tvar jedné z budov v areálu. Šestiúhelníková místnost je ideální k vyvolávání satana. Samozřejmě přeháním, i když hysterické výlevy a teorie, které se občas najdou na sociálních sítích pod obyčejnou fotografií s koťátkem, by snad podobným představám nahrávaly. A jak to tedy ve skutečnosti vypadá v našich útulcích? Jako v každém podobném zařízení jsou nejdůležitější složkou lidé. Ti pečují o zvířata, udržují zázemí, vytvářejí atmosféru celého místa a skrze jejich vystupování si dělá obrázek široká veřejnost. Na základě této skutečnosti mi bylo dovoleno strávit den jako zaměstnanec měcholupského útulku. Vyzkoušet si práci ošetřovatele, který stojí v pomyslné první lajně celého dění a popisem jeho všedního dne přiblížit fungování onoho záhadného místa.
Když pokrok naráží na skutečné limity
Před rokem jsme vám přinesli reportáž z jedné z prvních výstav elektrických vozů u nás. Nedlouho poté přišla reportáž o používání těchto vozů v prostředí městských policií a rozhovor s naším ředitelem Eduardem Šusterem na téma elektromobility. Uplynula již nějaká doba a vypadá to, že by se časem mohlo několik dobíjecích vozidel objevit i v řadě vozového parku MP Praha. Na začátku se bude jednat o testovací kusy, které budou zkoušet vybraná obvodní ředitelství, takže naši strážníci budou mít možnost se s touto technikou setkat. Než tomu tak bude, určitě se najdou v řadách MP Praha ti, kteří fandí technologickým novinkám a možná sami uvažují o pořízení podobného vozu. Těm patří následující článek. Berte jej, prosím, jako osobní pohled autora.
O smečce z pekla vyrvané
Každé zvíře, které od roku 1993 prošlo útulky městské policie Praha, má svůj jedinečný příběh, historii a osud. Pro mnoho z nich byl útulek jen krátkou epizodou, než si je vyzvedli vystrašení majitelé. Pro jiné zase záchrana a šance na nový život. Díky přístupu k „pěkně“ nabobtnalému šanonu doplněnému o výpovědi zaměstnanců, můžete nyní nahlédnout do případů 8 týraných psů, pro které platí varianta číslo dvě. Do procesu, který vede od odebrání týraného pejska až k jeho odchodu do nového domova.
Strážníci vs. street art
Procházet se prosluněnou Prahou. Celý den popíjet výborné české pivo. Kochat se památkami a pozvolna nahlížet pod pokličku tradiční lokální kuchyně. Na závěr dne si koupit barevné spreje a zanechat svůj odkaz na jedné z nejstarších pražských památek. Pro dvojici cizinců ideální dovolená, až do chvíle, než zahlédli uniformu městských strážníků. Mediální vlně, která následovala prakticky ihned po zadržení, nemohla uniknout živá duše. Celá země sledovala proces dvou sprejerů, různá vyjádření expertů, památkářů, zahraničních diplomatů a čekala, jak to celé dopadne. Nemluvě o přidružené kauze samozvaného čističe, který bezchybně graffiti odstranil a to s minimální časovou a finanční náročností, oproti plánu, který vyhlásil pražský magistrát. Bratři ve spreji nakonec „vyvázli“ s roční podmínkou, sto tisícovou pokutou a vyhoštěním ze země. A ač je posprejování stovky let staré památky do nebe volající čin, v rámci Prahy se jedná jen o špičku ledovce.
PŘEDSTAVUJEME: Útvar řešení přestupků
V našem časopise se snažíme informovat o práci strážníků z různých obvodů a útvarů v tzv. přímém výkonu. Možná je naší chybou, že jen málokdy se věnujeme těm oddělením a skupinám, které nejsou tolik na očích. Leckdy pak máme o práci spolupracovníků neúplné nebo zkreslené představy. Pojďme tento dluh vůči jejich práci alespoň částečně odčinit, protože i oni jsou pevnou součástí Městské policie Praha. Zatímco nedávno jsme si povídali s pracovníky Oddělení veřejných zakázek, tentokrát jsme zašli na návštěvu ke kolegyním a kolegům na Útvar řešení přestupků.
První pomoc aneb Opakování je matka moudrosti
Každá dovednost se po čase začne z naší mysli vytrácet a je nutné si ji zopakovat. Stejné je to se znalostmi a postupy v poskytování první pomoci. Navíc se časem některé trendy a doporučení mění a je důležité je znát. Znalost těch aktuálních a základních pravidel by měla být samozřejmostí pro každého z nás. Zajímavou pozvánku na toto téma jsem v lednu dostala od kolegy Honzy Bláhy.
Pražský strážník je tu už dvacet let
Když začínáte něco nového, nějaký projekt, zakládáte firmu nebo jen malou drobnou živnost, máte před sebou určité vize, představy, ale i obavy. Obavy o naplnění a dosažení cílů, úspěchu, o budoucnosti. Naprosto přirozené věci. Pokud se dílo podaří a rozjede se ve svých kolejích, které zatím nekončí, nestíháte ani počítat roky. Až když se jednou ohlédnete, kolik času za Vámi už zůstalo, pak až tehdy se tomu podivíte. To už je tak dlouho? Jestli teď právě čtete tyto řádky, tak držíte v ruce časopis Pražského strážníka, nebo listujete jeho elektronickou podobou. Toto periodikum je naprosto běžnou součástí pražské městské policie už úctyhodná dvě desetiletí. Celých dlouhých dvacet let, dvě stě čtyřicet měsíců, během kterých se vystřídaly dvacatery Vánoce, proběhly čtvery volby prezidenta České republiky, ve vedení pražské městské policie se vystřídali tři ředitelé a na světě stihla odrůst celá jedna generace lidstva.
Nová verze nás
Milovník historie bezpečnostních složek České republiky má dnes opravdu rozsáhlé možnosti, jak čerpat nové a nové informace. Stačí zasednout ke klávesnici a internet na Vás vychrlí tolik materiálu, že ho ani za celý život nejste schopni „prolistovat“. V televizi běží nepřeberné množství pořadů, tematických knih jsou plné regály a v neposlední řadě jsou tu muzea a výstavy, které uspokojí i toho největšího zvědavce. Každý si tak může udělat obrázek, co trápilo četníky před sto lety, co před padesáti a co se řešilo loni. Pár klinutí a historický průřez kvalitou služebního vybavení odhalí i nošené spodní prádlo. Ale co budoucnost? Nikdo zatím (díky bohu) stroj času nesestrojil a tak můžeme jen hádat na základě dostupných predikcí a trendů. A přesně o to jsme se v redakci pokusili.
Nejen sloni pláčou
„Velikost národa a jeho morální pokrok můžeme posuzovat podle způsobu jeho zacházení se zvířaty.“ (Mahátma Gándhí)
My lidé se k naší planetě chováme jaksi macešsky. Snažíme se ji využívat na sto a více procent, ale někdy si neuvědomujeme, že nejsme jediní, kteří zde žijí. Velmi často se chlubíme tím, že jsme páni tvorstva. To dozajisté jsme, neexistuje žádný jiný druh, který by dokázal Zemi takto přetvořit a ovládnout. Technologie nám dala do ruky obrovskou moc. Ovšem s mocí přichází i obrovská odpovědnost a starost, což si lidstvo často neuvědomuje.
Když nepálí slunce, ale mráz
Jak se tak pozvolna střídají roční období, nastavuje Praha nejen obyvatelům, ale i turistům hned několik tváří. Každý, kdo přijede v létě, nalezne pulzující město. Ulice jsou od rána do rána plné lidí ze všech koutů světa. Z plných zahrádek je slyšet cinkání půllitrů, prodejci chlazených dobrot nestačí prodávat a některá turisticky oblíbená místa připomínají mraveniště. O vlastním životem žijící náplavce se nemá ani cenu rozepisovat. Ta Vás prostě vtáhne a nepustí. Uplyne několik měsíců a Prahu sevře do své mrazivé náruče zima. Lidí je na ulici méně, také řidiči všelijakých vehiklů raději volí městskou hromadnou dopravu. Většina zahrádek bez ohřívačů vzduchu zeje prázdnotou a ledovou tříšť střídá trdelník. A přestože místa s vánoční tématikou jsou mnohdy plnější než v létě, s přibývajícími hodinami klesající teplota vyprázdní ulice s chirurgickou přesností. To, jak Praha mění kabáty, ovlivní prakticky každého. A co naše strážníky a jejich práci?
Malé povídání o velkých penězích aneb Nechcete nám prodat hobliny?
Výstroj jednoho strážníka v přímém výkonu stojí průměrně 44 tisíce korun. K tomu je nutné v některých případech připočítat ještě cenu za speciální výstroj pro členy cyklohlídek, autohlídek, motohlídek, výstroj pro strážníky u Jízdní skupiny nebo Poříčního útvaru. Průměrný strážník má tedy 37 výstrojních součástek. Takže není divu, že jen za výstroj utratí Městská policie Praha ročně kolem třiceti sedmi milionů korun.
Číst dál: Malé povídání o velkých penězích aneb Nechcete nám prodat hobliny?
Jen další den v práci aneb v areálu krčské nemocnice pobíhá slon
Každý má čas od času v práci tak zvaný den blbec. Někdy se nedaří něco vyřídit, jindy něco rozbijete, narazíte na, s odpuštěním, vola, nebo se dostanete do tak bizarní situace, že se jí zdráháte uvěřit. To je přirozený a neměnný stav věcí, stejně jako východ a západ slunce. Ono když prodáváte třeba zmrzlinu, tak to dvakrát nevadí. Prostě Vám občas upadne kornout na zem, zákazník si postěžuje, že je zmrzlina moc studená, nebo se zasekne stroj uprostřed fronty. Ale co, když jste strážník? Úřední osoba, která reprezentuje město, dostává se do nebezpečných situací a nikdy nesmí ztratit tvář?
Číst dál: Jen další den v práci aneb v areálu krčské nemocnice pobíhá slon
Kreslené vtipy Pavla Šišpery
Určitě jste si všimli, že každé prosincové číslo našeho časopisu je „trochu jiné.“ Je tomu tak i letos, kdy jsme pro vás sestavili jakousi sbírku všelijakých bizarních příspěvků a dotazů, které dorazily nebo se objevily na komunikačních kanálech naší městské policie.
Trojské Heleny
„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“ (Jan Werich)
Proč jsem si hned na samotný úvod vybral citát Jana Wericha? Asi proto, že jej mám rád jako herce, autora i člověka. A hlavně proto, že v samotném citátu zazní slovo žena. Ať chcete nebo ne, tak se v tomto článku bude vše točit kolem žen, dam, slečen a hlavně, moderním slovem, kolem miss. Pánové mi jistě dají za pravdu, když napíši, že bez něžného pohlaví by to prostě nešlo. Chyběl by nám náš smysl, inspirace, každodenní realita, závislost i nezávislost, důvod proč spěchat, čekat, přemýšlet, trápit se, nadávat, nepřestávat či neustále končit a neustále začínat…
Mám rád lidi se psem i v uniformách...
Ještě je tma, venku se postupně u obzoru objevuje malý světlý proužek a drobné mraky vypadají jako malí úhoři, kteří se prohánějí v potoce mezi kameny. Je klid, nikoho nevidíte, nikdo nikam nespěchá, nikoho ještě nenapadlo ukončit spokojený spánek a vstát. Budík ukazuje něco kolem půl páté. Pomalu se šine dál a já vím, že za chvíli přijde ten zvuk, který moc v lásce nemám. Ne, že bych jej nesnášel, nikdy mi vstávání nedělalo až tak moc velký problém. Ani když jsem vstával každý den ve stejnou dobu do školy, protože jsme bydleli dál od města a museli jsme s tátou stihnout přeplněný autobus dělníků směřující na ranní směnu. Pomalu vstávám, v klidu, nikam nespěchám. Toho malého otravu jsem vypnul ještě před oním okamžikem a teď pokukuji z okna na ranní Prahu...
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka