Ve znaku "Fleur de lys"

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: úterý 1. červen 2021 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

„Vím, že jsme se na to připravovali a pak jsme před klubovnou vztyčili vlajku, zpívali jsme hymnu skautskou i státní a potom někdo z těch činovníků, ale to už nevím tak přesně. (…) Vím, že to byl pro nás zážitek. Vím, že tu byl někdo z těch činovníků, myslím, že někdo z Prahy. Slibovali jsme. Bohužel jsme to brzy potom museli opustit. Říkám, celej život to ve mně zůstalo. Třeba taková maličkost, že má skaut udělat každej den dobrej skutek. Já nevím, jestli to tak dneska ještě je. Tak jsem si kolikrát tak vzpomněla, když zrovna nebyla nějaká příležitost, alespoň se na někoho usmát nebo vlídně promluvit. Tak nějak celej život mně připadalo, že dodržuju to, co jsem tenkrát slíbila při skautským slibu.“ (Paměť národa, Marie Adlerová, Skautský slib)

Být skautem je poslání, životní postoj, který se jen tak nemění. Jsou to morální, etické i náboženské hodnoty. Mně osobně se velmi líbí definice skautingu v tomto pojetí: Smyslem skautingu je přesvědčení, že svět může být skutečně lepší. A je jen na každém člověku, co pro to udělá. Neznamená to však, že každý, kdo navštěvuje či navštěvoval „Skauta“ tyto hodnoty opravdu vyznává. Pro některé děti se může klubovna stát jen naplněním volného času, a zaklapnutím dveří to pro ně končí. Ovšem pro většinu, naštěstí, to zaklapnutím dveří teprve začíná.

Abychom dostáli přesné definici a tak trochu vymezení, napišme: Junák, svaz skautů a skautek České republiky, je dobrovolné a nezávislé občanské hnutí, které sdružuje své členy bez rozdílu národnosti, náboženství, rasy, politického přesvědčení či jiných rozdílů. Základním posláním Junáka je podporovat rozvoj mladého jedince, jeho duchovních hodnot, mravních, sociálních, tělesných a také intelektuálních schopností a to takovým způsobem, aby byl připraven a schopen plnit povinnosti k sobě samému, k bližním, k přírodě, v souladu s principy a ideami skautského hnutí. Jednoduše řečeno, jsou to prostě správné holky a správní kluci, kteří vědí, co se patří, kteří vědí, jak se mají chovat a kteří vědí, jaké hodnoty a principy mají zastávat.

„Rádcem v tom prvním oddíle byl Franta Bahník, který byl rádcem družiny Racků. V té družině se mi vedlo velmi dobře, protože Franta Bahník byl šikovný mladík, byl to pravý skautský vůdce, hodně toho uměl, měl sportovní založení, byl to důsledný nekuřák. Dokonce když jsem se kolem 13 nebo 14 pokoušel kouřit, což dělaly všechny děti, tak Franta Bahník byl takový důsledný, že říkal: „Ne, ne kluci, kdo chce být u mě v družině, kouřit nesmí“. My jsme byli tak nadšení tím jeho příkladem, že jsme se skutečně nenaučili kouřit, a já jsem od té doby cigaretu v puse neměl.“ (Paměť národa, profesor Ing. Zdeněk Šandera)

❞ My jsme byli tak nadšení tím jeho příkladem, že jsme se skutečně nenaučili kouřit, a já jsem od té doby cigaretu v puse neměl...

Skauting výrazně formuje osobnost mladého člověka. Nejedná se jen o pobíhání v lese, kolem ohně, hraní her a stavění stanů. To je sice neodmyslitelná součást činnosti této organizace, ale důležité je formování mladé generace, která v současné uspěchané době hledá své místo. Mnoho z nich čeká na svou „příležitost“, které ovšem vůbec nejdou naproti… plané řeči a tlachání ve virtuálním prostoru opravdu nic nezmůže. V této chvíli si vzpomínám na svou profesorku českého jazyka a literatury paní Metličkovou, která při pohledu na některá současná i minulá díla rozpolcených básníků říkala: „Někdy mám pocit, že bych jim místo tužky dala do ruky lopatu, aby začali dělat něco skutečně pořádného!“

Černý vlk

Píše se konec 19. století a nás bude zajímat především Anglie a Severní Amerika (především USA a samozřejmě Kanada). Jména, která začínají psát historii, jsou Ernest Thomson Seton (1860–1946) a generál Robert Baden-Powell (1857–1941). Právě Seton, nesoucí přezdívku „Black Wolf“ (tedy Černý vlk), anglický rodák žijící dlouhodobě v USA a Kanadě je považován za zakladatele prvního kmene Woodcraft Indians z roku 1902 v městečku nesoucím poetické jméno Cos Cob. Příslušníci tohoto kmene – převážně mladí hoši – se snaží žít po vzoru indiánských kmenů, osvojovat si znalosti přírody, přežití, manuální dovednosti a znalosti tábornických praktik. Ostatně, kdo by neznal legendární knihu Dva divoši či Knihu lesní moudrosti. Byl to právě Seton, od kterého pochází například zavedení táborového ohně, oblíbených indiánských jmen či totemů. Black Wolf je proto někdy považován za přímého předchůdce skautingu, či za jeho spoluzakladatele. Ovšem samotný Woodcraft se trochu liší například v kladení většího akcentu na blízkost k přírodě a indiánským tradicím. Také bychom zde marně hledali určité formální prvky jako např. skautský kroj či systém samotné organizace. Woodcraft má rovněž svých dvanáct zákonů lesní moudrosti či symboliku čtyřnásobného ohně.

„Yan se v podstatě podobal svým živým zájmem o Indiány a o život v přírodě jiným dvanáctiletým chlapcům, ale lišil se od většiny tím, že z toho nikdy nevyrostl. A opravdu, čím byl starší, tím víc ho těšilo sbírat drobné zkušenosti o životě v lese a indiánskou moudrost, které ho bavily jako chlapce.“ (E. T. Seton, začátek knihy Dva divoši)

B. P.

Za skutečného zakladatele skautingu považujeme britského generála sira Roberta Baden-Powella (1857–1941) – mezi svými znám jednoduše pod přezdívkou B. P. Přesněji rok 1907, kdy uskutečnil tábor s cca 20 chlapci na ostrově Brownsea s obrovským úspěchem. Během následujícího roku dokončil rukopis ke své knize Scouting for Boys. Nakonec je zaskočen celonárodním zájmem o skauting, neboť jen rok a půl po vydání knihy se ke skautingu hlásí více než deset tisíc britských chlapců a k velkému překvapení B. P. i několik skupin dívek. Těch  pak během roku 1910 přibylo skoro šest tisíc. A tak v duchu základních principů píše program dívčího hnutí, jehož vedením pověří svou vlastní sestru Agnes.   

❞ Jedním ze základních kamenů skautingu je skautský slib. Jeho složením se člověk stává skautem, a obsahuje základní ideje celého hnutí...

Jedním ze základních kamenů skautingu je skautský slib. Jeho složením se člověk stává skautem, a který obsahuje základní ideje celého hnutí. Abychom mohli porovnat určitý vývoj a posun v čase, tak nejprve nabízím zcela originální slib od Badena-Powella a v druhé podobě ten současný českého Junáka.

B. P.: Slibuji na svoji čest, jak dovedu nejlépe:
- Plnit své povinnosti k Bohu a ke králi.
- Pomáhat druhým v každé době.
- Zachovávat skautský zákon.

Junák: Slibuji na svoji čest, jak dovedu nejlépe:
- sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,
- plnit povinnosti vlastní a zachovávat skautské zákony,
- duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním.
K tomu mi pomáhej Bůh! (tato část je zcela dobrovolná)

Jistě jste si všimli, že se v textu slibu objevuje pojem skautský zákon. Ten je typickým prvkem skautské výchovy. Původní podoba měla 10 bodů a z ní vychází i ta další znění. Jedná se však spíše o výchovný nástroj, který je možné trochu přizpůsobit době.  

Skautský zákon: Skaut je pravdomluvný, věrný a oddaný, prospěšný a pomáhá jiným, je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta, je zdvořilý, je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců, je veselé mysli, je hospodárný a je čistý v myšlení, slovech i skutcích.

Český skauting

V českém prostředí se skautingu vždy dařilo a daří výtečně. Možná je to dáno naší mentalitou a touhou po dobrodružství. Proto první skautský oddíl vzniká již roku 1911. Před první světovou válkou byl jedinou institucí, která se zabývala mimoškolní aktivitou, Sokol. Ten vznikl roku 1862 na popud Dr. Miroslava Tyrše a na přelomu století pak vzniká Klub českých turistů. Za přímého zakladatele skautingu v našem prostředí považujeme Antonína Benjamína Svojsíka – středoškolského profesora tělocviku, kterého myšlenka skautingu naprosto pohltila. Psal a přednášel, pořádal vycházky do okolí Prahy, kde také poprvé zkoušel skautský výcvik. Roku 1912 vydává svou publikaci (po vzoru Roberta Badena-Powella) Základy junáctví. Na rozdíl od B. P. však klade ještě větší důraz na tělesnou přípravu a vztah k přírodě. Nalézá vzor českého skautingu v tradici českých hraničářů Chodů.   

Na počátku dění se objevovaly snahy začlenit skauting pod Sokol, ale ty vyšly celkem na prázdno. První světová válka vedla k zániku mnoha oddílů, mnoho vedoucích bylo nuceno odejít na frontu a také mnoho z nich se již nevrátilo. Po válce jsou však některé oddíly obnoveny a dochází k rozvoji jejich činnosti. Další rána českému skautingu přichází z okupace Československa nacisty. Ti od roku 1939 výrazně omezují skautskou činnost, probíhají perzekuce a cenzura. Zlom nastává 28. října 1940, kdy K. H. Frank svým výnosem činnost skautů úplně zakazuje. Přesto mnoho oddílů neustále funguje, buďto zcela ilegálně či pod hlavičkou jiné organizace – například Klubu českých turistů. 

 „Jako každá diktatura, ať již nacistická nebo komunistická, sáhla k rozpuštění nebo potlačení demokratických společností (spolků), rozdíl byl v tom, že nacisté uskutečnili zákaz jednorázově uzavřením kluboven, zabavením majetku a rozehnáním táborů, zatímco komunisté provedli likvidaci postupnou.“ (Paměť národa, MUDr. Alois Pučalík)

Po skončení války trvala svoboda Junáka pouhé tři roky. Jedna diktatura vystřídala druhou na dalších čtyřicet let. V tomto krátkém meziobdobí zaznamenal skauting nebývalou vlnu zájmu, neboť vstoupilo do Junáka téměř 25 000 nových členů. Únor 1948 však přinesl čistku i do vedení této organizace a Junák byl začleněn do nově vzniklého Svazu československé mládeže.

„Když jsme chodili do školy a takhle nás strašili, že tím, že nepůjdeme do májovýho průvodu, že nás nepustí k maturitě. My jsme měli obavu, co budeme dělat. Přece jenom to bylo ještě brzo po válce. Rodiče, když nás nechali dělat školu, my jsme si toho hrozně moc vážili. Tak jsme měli obavu, co budeme dělat. Spoustu lidí zavírali, spousta lidí emigrovala. Třeba z těch našich známých, naši spolustudenti emigrovali. Neměli možnost se tady nějak uplatnit. Když jsme začali chodit na gymnázium, tak nás lákali místo skauta do svazu mládeže. To jsem teda odolala. To mě nenalákali. Ale nemohli už jsme se scházet, nemohli jsme prostě dál.“ (Paměť národa, Marie Adlerová, Nevstoupila jsem do svazu mládeže)

Na krátko se pak vyjasnilo roku 1968, aby se opět mračna zatáhla o dva roky později!

❞ Po okupaci, po vpádu vojsk Varšavské smlouvy, byla řada lidí se mnou proti okupaci a proti tomu. Tak ti pak odvolali. Řekli, že se pomýlili...Já jsem to neudělal...

„Po okupaci, po vpádu vojsk Varšavské smlouvy, byla řada lidí se mnou proti okupaci a proti tomu. Tak ti pak odvolali. Řekli, že se pomýlili, posypali si hlavu popelem jak indický vdovy a zůstali v armádě. Já jsem to neudělal. Naopak, já jsem řekl, že za svými zásadami stojím. Trvám na tom. Tak mě vyhodili z armády. Já jsem se uživil. Já toho nelituju. Nikdy jsem toho nelitoval, protože mi to dalo něco víc. Něco jiného. Čisté svědomí především, čistý štít, že jsem se nezpronevěřil skautským ideálům. A to mě naplňovalo, ten můj smysl života.“ (Paměť národa, Ing., pplk. v.v. Rudolf Bláha, Čisté svědomí)

„Nicméně v sedmdesátém roce, když se to rozešlo, bohužel jsme přišli o veškerý majetek. To nám vadilo. Sebrali nám všechno, co mohli. Zabrali naše klubovny, zabrali naše skautské domovy. My jsme si postavili Na Rybárně velký dřevěný barák, slavnostně jsme ho otevírali v devětašedesátém a těšili jsme se, jak budeme mít dobrou základnu. Přišel sedmdesátý rok a zabavilo se to a už to naše nebylo. To se stalo i jinde, v Kuklenech jim sebrali skautský domov, v Šimkových sadech nám zabrali tu rotundu. Najednou jsme zase neměli nic.“ (Paměť národa, profesor Ing. Zdeněk Šandera)

Naštěstí přišel rok 1989, který také považujeme za počátek fungování dnešního moderního Junáka. V prosinci téhož roku byly schváleny stanovy Českého Junáka – svazu skautů a skautek. Rozdělením Československé republiky vznikají dvě národní organizace. Dnes má Junák asi 68 tisíc členů a je tak největší výchovnou organizací, působící na našem území.

Skauti jako symbol

Za sebe musím napsat, že jsem v Junáku nikdy nebyl. Můj ročník se dostal věkově na přelom revoluce, kdy u nás opět začala vládnout demokracie místo srpu a kladiva. Moji rodiče mne v žádném případě nechtěli pustit do organizací pod SSM a po revoluci trochu zapomněli na to, že už existuje skauting a podobní. Osobně to beru za svou ztrátu, kterou bych rád napravil alespoň u svých dětí. Dost jsem například záviděl prázdninové tábory, celodenní pochody a trávení večerů v klubovnách. Nedá se nic dělat, snad v příštím životě nebudu ničím šestinohým, abych si tuto etapu trochu napravil.

V současné době má český skauting za sebou již nejdelší období od svého vzniku, kdy se jej nikdo nepokouší sloučit s jinou organizací, postavit do ilegality či zabavovat a konfiskovat majetek.

Abychom si udělali trochu jasnější představu o rozsahu této organizace, tak nabízím jen pár čísel: 67 959 členů, 2 203 oddílů, 1 098 dětských táborů a 12 151 dobrovolníků. Celosvětově pak 50 miliónů členů v 216 zemích světa. Historie 114 let! (údaje platné k začátku roku 2021, pozn. red.)

V nejrůznějších oddílech se tak potkávají děti a mladí lidé s podobnými zájmy, schopnostmi a dovednostmi. Někteří skauti se vydávají na divoké řeky, jiní lezou po horách, někteří fotí a malují, jiní objevují zajímavé kouty nejen naší země na kolech, někteří hrají na kytary a jiné hudební nástroje, rozdělávají ohně, stopují zvířata, věnují se ochraně přírody či pomoci jiným… učí se postarat sami o sebe i o ty druhé. Smyslem je to, aby pochopili, že má cenu se o něco snažit, vytrvat a jen tak nepřestat, nevzdat se při prvním neúspěchu a nezdaru. Spolupracovat a být součástí kolektivu a součástí tohoto světa. Byl bych nerad, aby předcházející slova zněla jako malá agitka, ale když se nad tím zamyslíme, tak je to pravda.

Pro ukázku činnosti jsem vybral několik tiskových zpráv, ze kterých je jasné, že Skauti na své poslání nezapomněli ani v této „pandemické“ době.

Skautští dobrovolníci šili a distribuovali roušky po tisících. Například ve Zlíně vzniklo Skautské krizové centrum, které doručilo roušky až do těžce zkoušené Lombardie. Více než 100 dobrovolníků a dobrovolnic donášelo nákupy stovce seniorů, ušili a distribuovali tisíce roušek, provozovali výdejní místo pro ochranné štíty nebo doručovali léky.

O pomoc začala postupně volat řada institucí, nejhůře na tom byly domovy pro seniory. Skauti a skautky mají výhodu: umí se zorganizovat a domluvit, často mají zdravotnický kurz a hlavně chuť pomáhat. Skauti a skautky ze Semil takto například odpracovali 267 hodin, ti z Brna více než 600 hodin.

A také ochranných plášťů! Skauti a skautky ze Znojma již v jarní vlně proměnili své Centrum Vodárna v distribuční centrum, zpracovávali střihy, kompletovali je do šicích setů a předávali dalším dobrovolníkům na ušití. Za jaro i podzim dobrovolníci kolem Centra Vodárna ušili 13 571 roušek a 9 998 plášťů a zpracovali tak více než 2,3 tuny darované netkané textilie. (všechno tiskové zprávy na www.skaut.cz).

Za vším stojí vůle

Na lidech si ceníme jejich samostatnosti a schopnosti se rozhodovat. Samozřejmě, ne každé rozhodnutí musí být správné a také ne každý, kdo projde Skautem, bude ve svém následujícím životě vzorem ctnosti a ochoty. Ovšem i krátká zkušenost se základními myšlenkami skautingu musí v člověku zanechat pozitivní odezvu. Kamarádství, vzájemná pomoc a ochota poslouchat autority, které si to skutečně zaslouží, by se ostatně v této době hodily mnohým lidem. Za vším stojí vůle a ti, co jsou pod „Fleur de lys“ ji mají opravdu hodně.

Pokud uvažujete o tom, kam dát své děti, aby dostaly správný start do života, tak Skaut je ideální volbou.

http://www.skaut.org/skauting.svet.php / www.skaut.cz / www.pametnaroda.cz
foto: www.skaut.cz / www.wikipedia.org

Zobrazení: 1271