Krev legionáře

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pátek 1. říjen 2021 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Jako malá jsem chodívala s rodiči na hřbitov – nejraději o „Dušičkách“, protože před hřbitovem stával stánek s cukrovinkami. Když jsme šli zapálit svíčku na hrobě dědy Františka, pokaždé jsem se dívala na podobenku jeho bratra Václava, pod jehož jménem bylo napsáno Ruský legionář. Slovo legionář jsem znala, ale jeho význam ne. Není divu, v Československu se v době komunistické totality nesmělo o legiích a ČsOL vůbec mluvit.

O pár let později jsem na hřbitov přišla i se svým tehdy asi pětiletým synem, který se podíval na Václavovu podobenku a řekl: „Hele, Hitler.“ Připouštím, že jsme se tomu srdečně zasmáli a následně mu vysvětlili, že Hitlera v rodině skutečně nemáme a svíčku mu nezapalujeme.

Od té doby uteklo pěkných pár let. V březnu letošního roku jsem náhodou zhlédla v televizi rozhovor s panem Jiřím Charfreitagem o projektu Československé obce legionářské „Krev legionáře“ – internetové databázi fotografií příslušníků československých legií z první světové války. A protože jsem zrovna v té době začala pracovat na rodokmenu naší rodiny, začala jsem pátrat i po Václavovi.

Nevěděla jsem jak na to, a proto jsem oslovila genealožku Helenu Voldánovou, aby mi poradila, jak získat o bratrovi mého děda nějaké informace. Udělila mi několik cenných rad a odkázala mne na databázi ČsOL. Tam jsem Václava našla. Zjistila jsem, kde se narodil, jaké měl povolání, kdy do legií vstoupil, u jakého pluku sloužil i jak a kdy zemřel.

Chtěla jsem se dovědět o legionářích víc a požádala jsem pana Charfreitaga o setkání. Tento milý mladý muž je tajemníkem projektu Legie 100, vedoucím Muzea čs. legií a projektu Legiovlak.

„Můj pradědeček byl legionářem a dokonce i velitelem jednoho z takových vlaků. Doma jsme věděli, že sibiřskou anabázi prožil, tak jsem se k tomu dostal a proto to dneska dělám,“ říká Jiří Charfreitag.

U příležitosti 100. výročí založení Československé obce legionářské se 4. září uskutečnil VI. manifestační sjezd ČsOL. Součástí akce byl průvod Prahou, prezentace vojenské historie na vrchu Vítkov či setkání potomků válečných veteránů.

Velkým projektem obce je Legiovlak. Jedná se o věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918–1920, kdy na transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace čs. legií. Vlak poprvé vyjel v květnu 2015. V letošním roce vyrazil, vzhledem k bezpečnostním nařízením, se zpožděním. Svoji pouť po českých městech zahájil až 1. června, jeho první zastávkou byly Horažďovice. Zastávkou poslední bude Plzeň, kde vlak pobude do 5. prosince. Jeho návštěva určitě stojí za to.

❞ Nechceme jenom připomínat války, ale především to, že máme právo jako národ být hrdí na svoji minulost...

Vlak ve stanici jen nestojí a neodpočívá. Dopoledne probíhají školní prohlídky a to, jak jsem sama viděla, s velkým zájmem studentů.  V odpoledních hodinách jsou komentované prohlídky pro veřejnost. Ve všech vozech čekají na návštěvníky věrné repliky původních interiérů, k vidění je zařízení polní pošty, těpluška, filmový, velitelský a zdravotnický vagon, ale i prodejní nebo krejčovský a kovářský vůz. O autentičnost se starají i mladí muži v dobových legionářských uniformách. Jejich vyprávění je poutavé a chvílemi můžete mít dojem, že k vám promlouvá skutečný legionář.

„Nechceme jenom připomínat války, ale především to, že máme právo jako národ být hrdí na svoji minulost, ať už vojenskou nebo politickou.“

Legiovlak pomáhá veřejnosti a především mládeži obnovovat povědomí o čs. legiích a jejich zásluhách na vzniku samostatného československého státu.

KREV LEGIONÁŘE

"Řadu návštěvníků zajímají životní příběhy jejich předků a často nosí fotografie či jiné dokumenty, které se k legionářské historii váží," říká Jiří Charfreitag.

V důsledku toho, že vlak nemohl vyjet dle plánu, měli jeho průvodci více času na doplňování databáze legionářů. Aktuálně je legionářů s portrétní fotografií v databázi již 16 127.

Projekt vyšel z myšlenky, že v České republice žije odhadem milion potomků československých legionářů. Jeho cílem je umožnit široké veřejnosti přístup do databáze údajů o čs. legionářích tak, aby jednotliví občané mohli zjistit, zda některý z jejich předků či příbuzných nebyl legionářem, a pokud ano, pak kde bojoval a kde případně zahynul. Díky zmíněné reportáži České televize, kterou jsem zhlédla úplnou náhodou, nastal asi po třech týdnech od jejího uvedení o databázi zvýšený zájem a lidé začali posílat fotografie svých předků legionářů.

„Zájem byl opravdu enormní a my jsme moc rádi, že i když se před lety říkalo, že s oslavou sta let republiky skončí zájem o naše předky a československé legionáře, tak zájem o naši databázi je přesným opakem,“ dodává Jiří Charfreitag.

V roce 2018 uvedla Česká televize první tři díly cyklu LEGIE 100. V září letošního roku následovaly dva další. Dokument souhrnně zmapoval vznik a působení československých legií na všech frontách první světové války – tedy nejen v Rusku, ale také ve Francii a Itálii.  Režie se ujal Jakub Tabery, vnuk herce Zdeňka Štěpánka – i on byl legionářem na ruské frontě. Pokud už letos nestihnete Legiovlak navštívit, nezoufejte, v březnu 2022 by měl opět vyjet na své cesty po Čechách. O čs. legionářích se mnohé dovíte v Muzeu československých legií nedaleko křižovatky I. P. Pavlova. A pokud i ve vaší rodině legionář byl, pošlete jeho fotografii do databáze.

Ve čtvrtek 11. listopadu si nezapomeňte připomenout Den veteránů.

Zobrazení: 1934