Je libo erzetu?

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pátek 1. říjen 2021 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

V našich končinách se v poslední době a stále častěji objevují všelijaké stroje, u kterých si člověk není jistý, co to vlastně je. To, co někdy předjíždíme na silnici nebo nás jindy málem srazí jako chodce na chodníku, je koloběžka, kolo, skútr, motorka? Nebo něco úplně jiného? Jak tohle může jezdit po silnici? Jak tohle může jezdit po chodníku? A vůbec, jak bychom se v případě nehody dopátrali majitele? Vždyť to ani registrační značku nemá! A vůbec, jak to, že to nemá registrační značku?!? Jak to tedy vlastně je s těmi registračními značkami? Je nutné, aby skoro všechno, co má dvě, tři, čtyři kola, mělo registrační značku? A jaká jsou oprávnění strážníků, pokud zjistí porušení některých zákonů, které tuto problematiku upravují?

 

Petr Mareček, který na pražském magistrátu pracuje jako vedoucí oddělení evidence motorových a přípojných vozidel, mi na začátek setkání říká: „Žádný právní předpis neurčuje, co by vlastně mělo být povinně registrováno a které vozidlo by mělo mít v každém případě registrační značku. Pokud si pořídíte například nové auto pro vlastní potěšení a nebudete s ním jezdit po veřejných pozemních komunikacích, registrační značku nepotřebujete.“

Jen základní návod dává zákon č. 56/2001 Sb. (Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). V jeho textu jsou vozidla rozdělena do základních kategorií a navazující prováděcí právní normy uvádějí další podkategorie. A konečně konstrukční podmínky upravují evropské předpisy tak, aby byly jednotné v celé Evropské unii (Nařízení Evropského parlamentu č.168/2013 ze dne 15. ledna 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly, příloha I).

Kola a e-kola

Pokud bychom začali od nejjednoduššího a postupovali ke složitějšímu, pak nutně musíme začít u jízdních kol. Pro českou definici jízdního kola stačí nahlédnout do zákona o provozu na pozemních komunikacích (č. 361/2000 Sb.), který v § 2 jízdní kolo uvádí ve výčtu nemotorových vozidel. Klíčovým definičním znakem je to, že se pohybuje lidskou silou: „Nemotorové vozidlo je přípojné vozidlo a vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo.“ A vyhláška 341/2014 Sb. doplňuje, že „jízdním kolem se rozumí i tříkolky a vícekolky, stejně jako vícesedadlová jízdní kola – tandemy a jim podobná vozidla poháněná lidskou silou a určená i k provozu na pozemních komunikacích, jako například koloběžky.“ V dalším textu vyhlášky se píše, že jízdním kolem se rozumí i jízdní kolo, vybavené pomocným motorkem – vyhláška však nespecifikuje typ motorku. V praxi se tedy může objevit jak motorek spalovací, tak elektrický a kdoví, třeba se v budoucnu setkáme s dalším typem motoru.

Nějaká omezení? Aby „vozidlo“ mohlo být stále považováno za kolo pak by maximální rychlost měla být nejvýše 25 km/hod. a výkon elektromotoru by neměl přesahovat 1000 W, případně objem válce nesmí být větší než 50 cm3.

Proč je předchozí odstavec psán celý v podmiňovacím způsobu? Protože je veřejným tajemstvím, že prakticky každý cykloservis nabízí takové úpravy elektrokol, které zásadně přesahují stanovené limity. V některých prodejnách vám ihned při nákupu nabídnou, že veškerá omezení elektromotoru odblokují, někdy za poplatek, jindy jako „dárek“ nebo „poděkování za nákup“.

Můžeme jako strážníci něco udělat, když narazíme na elektrokolo, které nesplňuje zákonné podmínky? Ne, nemůžeme. Bohužel není v našich silách zjistit, že je elektromotor nějak upravený.  

Mareček zmiňuje i dříve tolik populární babety: „Mopedy se šlapadly nepodléhají registraci, nevejdou se do stanovených kritérií. Espézetky se babetám vydávaly jen krátce, pouhý jeden rok od prvního července 2001, pak byla povinnost registrace zrušena. Na venkovských silnicích ještě dnes tedy můžete spatřit jak babety bez espézetky, tak i s ní.“

Koloběžky a e-koloběžky

Zatím byla řeč pouze o jízdních kolech. Ale jak je to s koloběžkami a e-koloběžkami? I koloběžky by měly být vybavené bezpečnostními prvky, které zákonná norma předepisuje pro jízdní kola. Vyhláška č. 341/2014 Sb. uvádí, že do povinné výbavy patří bezpodmínečně dvě funkční a na sobě nezávislé brzdy, tj. přední a zadní. Dále přední odrazka bílé barvy, která se bude nacházet pod řídítky a zadní odrazka červené barvy. Na rukojeti by pak neměly být ostré hrany, ochranná páčka u brzdy by také kvůli prevenci poranění měla mít zaoblený konec. Volné konce řídítek musí být zaslepené (ideálně gumovými rukojetěmi).



Oprávnění strážníků? Pokud zjistíme, že jízdní kolo nebo koloběžka nesplňuje zmíněné podmínky, pak můžeme v blokovém řízení udělit pokutu až dva tisíce korun.

To samé nastává, jestliže bychom byli svědky jízdy koloběžky na chodníku. Ani s jízdním kolem, ani s koloběžkou se na chodník prostě nesmí. Výjimku tvoří pouze děti do 10 let, ty po chodníku jezdit můžou. Kdy se ještě může s kolem a koloběžkou na chodník? Když se na nich nejede, ale pouze se vedou nebo tlačí. Se zavřenýma očima připusťme snad ještě krajní nouzi…

Vyšší level a jiná situace nastávají, jestliže bychom v určeném úseku měřili rychlost. Představme si situaci, kdy nám radar vyfotografuje koloběžku, která kolem nás projíždí rychlostí vyšší, než je v daném místě povolená. Cože, koloběžka a profrčela kolem nás rychlostí 58 km/hod?!?!? Zbystříme pozornost? Měli bychom. Budeme řešit nejen přestupek překročení rychlosti, ale zároveň přestupek provozování vozidla, neschváleného pro provoz na pozemních komunikacích.

A když nám před radarem projede koloběžka bez registrační značky, která nepřekročí povolenou rychlost, ale radar ukáže například pouhých 39 km/hod.? Zbystříme pozornost? Ano, měli bychom zbystřit také. Jedná se rovněž o výše zmíněný přestupek provozování vozidla, neschváleného pro provoz na pozemních komunikacích.

Když už tenhle přestupek zmiňujeme podruhé, pak se sluší rovnou dodat, že jde o přestupek podle zákona č. 56/2001 Sb., § 83, odstavec 1, podle kterého se přestupku dopustí fyzická osoba tím, že provozuje na pozemních komunikacích silniční vozidlo, které v rozporu s dalšími ustanoveními zákona není zapsáno v registru silničních vozidel. Sankce? Až 50.000 korun.

❞ Přestupku se dopustí fyzická osoba tím, že provozuje na pozemních komunikacích silniční vozidlo, které v rozporu s dalšími ustanoveními zákona není zapsáno v registru silničních vozidel. Sankce? Až 50.000 korun...

Postup strážníků? Jiří Filler, instruktor v oblasti dopravy u Městské policie Praha, říká: „Především musíme stroj nafotit. Pořídit fotodokumentaci celého stroje a všech detailů. Nafotit štítek, kde jsou údaje o výkonu, roku výroby, výrobci… Všechny koloběžky a podobné stroje tenhle štítek někde mají, byť není na první pohled viditelný. A někdy jsou na štítku jen jakési klikyháky, které přečte jen rodilý Číňan. Přestupek oznamujeme správnímu orgánu. A navíc, jakmile stroj jede vyšší rychlostí než 25 km/hod., aniž by měl registrační značku, pak by řidič měl mít řidičský průkaz, ochrannou helmu a vůbec vybavení jako na motocykl.“

I Mareček k tomu říká: „Pokud se bavíme o rychlostech nad 25 km/hod a výkonech nad 1000 wattů, pak se jednoznačně jedná o silniční vozidlo, které by mělo být schváleno k provozu a mělo by být registrováno.“

Filler dodává: „Teoreticky by se dalo uvažovat o zabrání věci, protože s tou věcí byl spáchán přestupek. Jenže hodnota oné věci je ve zjevném nepoměru ke spáchanému přestupku. To by byla tvrdá právnická bitva s nejasným výsledkem.“

Projede kolem strážníka zcela zjevně vysokou rychlostí (nad 25 km/hod.) nějaké přibližovadlo bez registraček, které by se dalo považovat za koloběžku, ale nezměřené na radaru? Filler odpovídá: „Že se jedná o vyšší rychlost, to je jen subjektivní dojem. Tohle oznámení by neobstálo, ani kdyby se podařilo takový stroj o něco dál zastavit a nafotografovat. Není exaktní důkaz o překročení povolené rychlosti.“

Stavební a zemědělské stroje

I tady jsme se určitě setkali se situací, kdy jsme na pražské ulici viděli jakýsi stavební stroj, který byl osazen žlutočernou registrační značkou, zatímco jindy jsme nějaký podobný viděli bez jakékoliv značky. Registrační značka není někdy umístěna na samotném stroji, protože k jejímu umístění není vhodné místo, proto ji často vidíme jen za oknem.

Co na to Petr Mareček? „Žlutočerná registrační značka je ze zákona určená pro takzvaná zvláštní vozidla. Ta registrována být můžou, ale také nemusí. To je stanoveno při schválení technické způsobilosti a záleží na vůli vlastníka a na tom, kde vozidlo hodlá provozovat.  Je čistě jeho věcí, hodlá-li stroj provozovat na veřejných pozemních komunikacích, nebo jen v uzavřených objektech, ve stavebních dvorech, na stavbách.“

I když nemá takové vozidlo registrační značku, vždy by měl mít řidič u sebe doklad o schválení technické způsobilosti zvláštního motorového vozidla. Jedná se o obdobu malého technického průkazu (ORV), který osvědčuje schválení, nikoli registraci.

Tato vozidla mají navíc většinou oranžové majáky, které upozorňují ostatní účastníky silničního provozu, že se jedná o zvláštní vozidlo.

Dříve se podobná vozidla neevidovala, takže se řidič prokazoval dokladem, který se nazýval „Technické osvědčení pracovního stroje“. Doklad vydával výrobce a prokazoval, že byla schválena technická způsobilost k provozu na pozemních komunikacích, ale většinou jen k přejezdu, častá podmínka byl přejezd v denní době (stroj neměl patřičné osvětlení) a další.



Přestože tahle vozidla někdy nemají registrační značku, mohou za určitých okolností vyrazit i na pozemní komunikaci, a to v případě, že mají schválenou tzv. „Technickou způsobilost“. V podobných případech nelze jednoznačně určit, že se řidič dopouští nějakého přestupku. I v případě, že řidič vyjede s takovým stavebním strojem bez registrační značky na pozemní komunikaci, může mít totiž výjimku ze strany úřadu, že může přejet na místo stavby a podobně.

Mimochodem, co invalidní vozíky? Přestože nepatří do kategorie stavebních a zemědělských strojů, tak trochu se jim přibližují. Ne, invalidní vozíky nemusí být registrovány, nemusí mít tedy registrační značku, ale určitě mají nějaké osvědčení o technické způsobilosti, v rámci něhož jsou dány podmínky pro provoz. Ale co si budeme povídat… který strážník by zastavil invalidní vozík a chtěl vidět po kvadruplegikovi za ovládacím panelem nějaké osvědčení?

Ostatní nespecifikované stroje

Rovnou si tady povězme, že z devětadevadesáti procent se jedná o stroje z Číny. Na Aliexpressu dnes zkrátka seženete skoro všechno. I koloběžky, které „udělají“ padesát za hodinu nebo elektro choppery s evropským certifikátem, o polovinu lacinější než v Česku. U různých e-přibližovadel uvádějí prodejci rychlost kolem 70 – 80 km/hod. a výkon až 8000 wattů. A vozidlo je prý homologováno pro provoz na evropských silnicích… Možná ano, možná ne… Certifikáty o homologaci v Evropské unii, uvedené u jednotlivých inzerátů, nelze většinou zvětšit tak, aby si deklarované údaje člověk mohl přečíst a ověřit. Většinou tedy nezbývá než věřit čínskému dodavateli.

❞ U různých e-přibližovadel uvádějí prodejci rychlost kolem 70 – 80 km/hod. a výkon až 8000 wattu. A vozidlo je prý homologováno pro provoz na evropských silnicích...

Petr Mareček mi na otázku o podmínkách registrace různých neobvyklých vozidel odpovídá: "Základní podmínkou pro registraci je, že vždy musí být schválena technická způsobilost k provozu na pozemních komunikacích. Tato „technická způsobilost“ se dokládá ve většině případů technickým průkazem nebo certifikátem konformity, takzvaným listem COC. Tyhle doklady vydává kupujícímu výrobce nebo akreditovaný prodejce. COC list lze využít pouze u nových vozidel, která nebyla dosud evidována nebo provozována.“

Certifikát konformity (v podstatě „Prohlášení o shodě) by měly mít i všechny stroje, které jsou k nám dováženy z Číny. Kupující by tento doklad měl dostat zároveň se strojem a pak se musí obrátit na příslušný registrační úřad, dnes většinou v obcích s rozšířenou působností. Tady požádá o ono schválení technické způsobilosti. Pokud však dovezený skútr – motorka – tříkolka – čtyřkolka již obdržel evropskou homologaci, pak správní orgán už nic neschvaluje, ale rovnou vozidlo registruje, vydá osvědčení o registraci vozidla (malý techničák) a přidělí registrační značku. Stroj schválený k provozu na pozemních komunikacích v jednom státě Evropské unie je automaticky schválený v celé EU.

Mareček však upozorňuje ještě na jeden důležitý aspekt: „Když se člověk podívá na technické parametry, kdy elektro motocykl má inzerovanou rychlost 70 km/hod a výkon 8000 wattů, pak by měl být registrován a jezdit s registrační značkou. Jenže… Jenže ten stroj nemá zpětná zrcátka, nemá přední světla, nemá zadní červené světlo. Tenhle stroj by vůbec nesplnil podmínky uvedení do provozu.“ A hned navazuje na další problém u podobných strojů: „Evropské nařízení předepisuje nějaké ochranné prvky. Při bližším zkoumání u všelijak dovezených strojů zjišťujeme, že ony povinné ochranné prvky zase tak ochranné nejsou. Mnohdy jsou vyrobeny z prapodivných materiálů, jsou křehké, lámou se…“

❞ Při bližším zkoumání u všelijak dovezených strojů zjištujeme, že ony povinné ochranné prvky zase tak ochranné nejsou. Mnohdy jsou vyrobeny z prapodivných materiálů, jsou křehké, lámou se...

Postavím si auto doma…

Čas od času se stává, že si automobilový nadšenec postaví auto doma v dílně. Může s ním vyrazit na silnici? Mareček odpovídá: „Ano, ale za určitých okolností a splnění určitých požadavků. Vozidlo musí splnit konstrukční podmínky podle platných předpisů. Třeba motor musí splňovat emisní limity, celé vozidlo pak bezpečnostní normy, muselo by být vyrobené ze schválených komponentů.“ A Mareček dodává, že schválení do provozu na pozemních komunikacích podléhá přísným zkouškám v certifikovaném ústavu a je finančně velmi náročné. Homologace je zkrátka a dobře drahá – několik set tisíc.

Něco podobného se týká i replik historických vozidel. Jak Mgr. Mareček uvádí: „Tohle v první fázi řeší oddělení techniků, které rozhoduje o schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného vozidla. Oni mají první slovo, jestli vozidlo registrovat, nebo ne.“ Mareček se zmiňuje o problému, který se týká centra Prahy: „Měli jsme problémy s pseudohistorickými vozidly, která jezdí v centru Prahy. Problém byl v tom, že registrace byla uskutečněna v působnosti jiného úřad a teprve následně je koupil majitel z Prahy, který je provozoval jako vyhlídková auta pro turisty.“ Jako nezaujatí pozorovatelé si o podobných případech můžeme myslet všelicos… A Mareček pokračuje dál: „V některých případech jsme podávali podnět pro obnovu řízení, protože se dodatečně zjistilo, že nebyly splněny podmínky pro registraci. Nebyly splněny konstrukční předpisy… Ale bylo toho víc, nechci se pouštět do detailů. Za úspěch pokládám, že řada majitelů je dala do zániku a přestala s jejich provozováním.“

Oblast registrace všelijakých nezvyklých vozidel a jejich provozování na pozemních komunikacích je poněkud problematická, pro laika možná až nepřehledná. Vývoj různých vozítek jde totiž tak rychle dopředu, že někdy legislativu trochu předbíhá. Snad jsme alespoň trochu do téhle oblasti vnesli trochu světla…

Zobrazení: 1172