Když samota bolí

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: sobota 1. květen 2021 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

V české populaci tvořili senioři nad pětašedesát let v roce 2000 třináct procent populace. Před třemi lety to už bylo devatenáct procent. Tato čísla znamenají víceméně evropský průměr. V Praze před třemi lety bydlelo téměř čtvrt milionu seniorů nad pětašedesát let. Mnoho seniorů si dokáže tzv. „podzim života“ pořádně užít, kdy se věnuje svým koníčkům, cestování a všemu tomu, co nestihli v produktivním věku. Jenže časem přijdou nemoci, přátelé odcházejí, děti mizí ve světě. Člověk zůstává sám. Není s kým si povídat. A samota někdy pořádně bolí. Současná doba a situace jsou těžké pro každého, ale pro seniory zvlášť.

Organizace Život 90 se zaměřuje právě na pomoc seniorům na území Prahy. A kromě kmenových zaměstnanců tady pracuje i nemálo dobrovolníků. Dobrovolníci jsou obyčejní lidé, kteří dělají neobyčejné věci. Bez nároku na odměnu, ve svém volném čase.O postavení dobrovolníků a jejich práci jsem si povídal se slečnou Hong Van Tran. A především jsme si povídali o službách Přátelský hovor a Přátelská návštěva.

 S dobrovolnickou výpomocí máme přes třicet let zkušeností. Život 90 totiž vznikl právě jako sdružení dobrovolníků, kteří začátkem devadesátých let chodili vypomáhat občanům seniorského věku. Dobrovolníky bereme jako svoje plnohodnotné kolegy. Naší hlavní cílovou skupinou jsou sice senioři, ale ne jedinou. Často nějak pomáháme i osobám pečujícím, kteří například dlouhodobě už péči o seniora sami nezvládají a je to pro ně náročné nejen fyzicky, ale i psychicky.

Povězte, když se vám přihlásím jako dobrovolník, co můžu očekávat za náplň své práce.

Přihlaste se, dobrovolníků není nikdy dost. A co byste měl na starosti, to si řekneme v úvodním pohovoru. Záleží na tom, kolik byste měl času a jakou máte představu. Téměř nic není překážkou, práci vám najdeme vždycky. Může se jednat o občasnou spolupráci při konání nějaké akce, o administrativu, práci v našem pobytovém odlehčovacím centru, nákupy a donáška léků, práce na telefonu. Spektrum naší činnosti je docela široké. 

Jak vůbec probíhá příprava dobrovolníků na vybranou práci?

Na zmíněném úvodním pohovoru probereme i představy zájemce a jeho očekávání. Pohovor končí u našeho psychologa, který má při přijetí poslední slovo a ze zájemce se stane dobrovolník, se kterým se uzavře Dobrovolnická smlouva. Nový kolega či kolegyně projde školením, kde se věnujeme konkrétní oblasti, v níž chce pracovat. Zkoušíme mnoho modelových situací, krizovou intervenci tak, aby dobrovolník nebyl zaskočený a věděl, jak se zachovat. A také o nastavení osobních hranic.

Určitě jsou i nějaká kritéria, kdo se může stát dobrovolníkem...

Podmínkou je věk minimálně osmnáct let a čistý trestní rejstřík. A samozřejmě nesmí chybět elán a chuť do práce. 

Není práce mezi seniory pro velmi mladého člověka náročná a stresující?

Může se stát. U těchto mladých se nejčastěji jedná o studenty. Nejdříve k nám přišli na praxi a pak zůstali jako dobrovolníci. Není třeba se bát, to se zvládne. Samozřejmostí je pravidelná skupinová supervize a v případě potřeby okamžitá konzultace, to ostatně platí pro všechny naše spolupracovníky. 

Kdo vůbec u vás tvoří největší skupinu dobrovolníků?

Lidé v produktivním věku od pětadvaceti do pětačtyřiceti let. U těch starších je to dáno tím, že děti vyletěly z hnízda, v kariéře jsou na vrcholu, sny si splnili, teď chtějí zaplnit vzniklé prázdno a někomu pomáhat. Dále to jsou sami senioři, kteří nechtějí sedět doma a jen sledovat televizi.

❞ Mnohem víc je těch, kteří chtějí pomáhat v první linii a chtějí do přímého kontaktu s klientem...

O jaké činnosti je mezi dobrovolníky největší zájem?

Momentálně máme kolem sto sedmdesáti dobrovolníků. Kupodivu není příliš mnoho těch, kteří by nám chtěli například pomáhat s administrativou. Mnohem víc je těch, kteří chtějí pomáhat v první linii a chtějí do přímého kontaktu s klientem. Bohužel, v této době jsou téměř všechny služby bezkontaktní. Největší zájem byl dříve o Přátelskou návštěvu, v téhle době pak o Přátelský hovor.  

Můžete obě služby trochu přiblížit, prosím?

Začnu Přátelskou návštěvou. Mimochodem, je to v normálních časech i nejpoptávanější služba ze strany klientů. Většinu klientů trápí samota, chybí jim obyčejné povídání. Ze zpráv se na ně valí jedna špatná zpráva za druhou, nemají to s kým probrat. Jsou celé dny zavření doma.Takže zjednodušeně řečeno: přijde k němu náš dobrovolník na návštěvu. Jen si popovídat. Jednou za týden na na hodinu, na dvě, ale to se po dohodě může změnit.

 To musí být dost těžké přijít na návštěvu k člověku, kterého jsem nikdy neviděl. Vůbec nevím, jak bych třeba navázal hovor.

Ten kontakt má nějaké náležitosti, nějaký postup. Nejdříve klienta vyzpovídám, abych zjistila jeho očekávání, jaké má záliby a zájmy, abych nespárovala milovnici divadla se sportovním fanouškem. Komunikace se seniory má svoje specifika, na stranu druhou to jsou také jen lidé. Opět se vrátím k úvodnímu školení, protože tam se dobrovolník naučí reagovat v různých situacích. Klient může být pasivní, může se rozplakat nebo je naopak agresivní. Důležité je v takových situacích nebrat si nic osobně. 

Není v takových případech z pohledu seniora problémem příliš nízký věk dobrovolníka?

Ale to víte, že občas klient mávne rukou a kolega pak slyší něco o tom, že v tomhle věku nemůže vědět, jaké to dříve bylo a co mu bude vyprávět...Stane se, že si tihle dva lidsky nesednou. Pak dochází ke změně, kdy kolega začne chodit k jinému klientovi. Mimochodem, v rámci Přátelské návštěvy neuklízíme, nepereme, to je zase jiná služba. Hlavní role je prostě trávit se seniorem čas a společně sdílet zájmy. Ale záleží na osobním nastavení dobrovolníka, takže někdy spolu přesazují květiny, jindy vyvenčí v parku psa, jindy jen sledují televizi a nadávají na program. A jiný si chce zahrát karty. 

Nepárujete lidi stejného věku?

To jde málokdy. Dobrovolníků v seniorském věku přece jen tolik nemáme. Potřebujeme sehnat dobrovolníky seniory, kteří by se chtěli navštěvovat nebo telefonovat se svým vrstevníkem, o to je největší zájem. 

❞ Potřebujeme sehnat dobrovolníky seniory, kteří by se chtěli navštěvovat nebo telefonovat...

Později vám povím o Senior akademii naší městské policie, možná byste ji mohla svým klientům doporučit. Ale zpět, nestalo se ještě, že vztah přerostl v lásku a rozhoupaly se svatební zvony?

Kdepak, zatím žádný happy end. Několikrát však došlo k velkému milostnému vzplanutí ze strany klienta, a to i přes věkový rozdíl třiceti let. I takovým situacím se dobrovolníci učí čelit a řešit je. A musím podotknout, že se jako dobrovolníci nesetkáváme s návrhy sexuálního charakteru. 

Trochu jsme zamluvili druhou službu, Přátelský hovor.

Podstata je stejná, popovídat si. Jen místo osobního setkání jde o telefonát. Výhodou je časová flexibilita. Jenže ne vždy můžete vhodně reagovat, klienta nevidíte, neznáte ho, postrádáte řeč těla. Více zážitků můžete zažívat osobně než po telefonu. Úvodní postup je obdobný jako u setkání. Klientovi zavolám, vyzpovídám, najdu dobrovolníka, dohodnu čas telefonátu. Frekvence telefonátů je jednou za týden na třicet minut. 

Není to málo? Splňuje to požadavky klientů?

Je to minimum, které požadujeme. Pokud to bude oběma vyhovovat, můžou si domluvit telefonáty častější. Nechceme dobrovolníka na začátku ztratit hned tím, že by neměl čas sám na sebe. Co byste udělal, kdybychom vás nutili do hodinového volání každý den? Obrátíte oči v sloup, vycouváte a už vás neuvidíme. (úsměv) 

Ano, uznávám. Mimochodem, kdo převažuje mezi klienty?

Jednoznačně ženy. U mužů se často setkáváme s případy, kdy sice požádají o pomoc, ale trpí jakýmsi neopodstatněným pocitem viny, že selhali a sami sebe shazují. Žádost o naši službu berou jako své vlastní selhání, osobní neschopnost. Podle mě se tady stále projevuje to staré heslo, že chlapi přece nebrečí a nemají dávat emoce moc najevo. 

Jak se klienti dostanou ke službě Přátelský telefon nebo Přátelská návštěva?

Předně se mohou obracet přímo na mě. Jindy dostanu kontakt z jiných sociálních služeb, které Život 90 poskytuje, ať už z pečovatelské služby nebo z tísňové péče. Často je na mě odkážou kolegové  ze Senior telefonu 800 157 157. Tam je hovor časově limitovaný, zatímco my se můžeme v případě potřeby rozpovídat mnohem více. Jindy je kontakt na požádání jejich blízkého. Ale vždycky platí, že nejdůležitější je klient, jestli o tu službu vůbec stojí. Někdy se stane, že klient je sice osamělý, ale spíše hledá stálého životního partnera. Jenže naše projekty neslouží k těmto účelům. 

A kdyby se někdo chtěl vydat na dráhu dobrovolníka?

Jednoduché. Na našich webových stránkách je formulář k vyplnění, určitě se vám ozveme zpátky. 

Nějaký vzkaz pro budoucí dobrovolníky?

Snažíme se starým lidem ulehčit od samoty. Aby se necítil na tomhle světě zbytečný, jako přítěž. Aby věděl, že jeho názory a vzpomínky někoho zajímají. Myslím, že to není málo. Člověk se nesmí rozdat úplně, to by psychicky nezvládl. Říkáme, že dobrovolník by měl dávat z nadbytku a nedávat z nedostatku. Hlavně nic neočekávat, dobrovolnictví není výměnný obchod. Je důležité, abychom byli k sobě ohleduplní a vnímaví vůči problémům druhých, i když jich sami můžeme mít dost. Svět pak bude zase o něco hezčí.

foto: Život 90, archiv paní Hong Van Tran
Kontakt: Hong Van Tran, 778 473 772 / Senior linka důvěry 800 157 157

Zobrazení: 905