Mezi válci

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pondělí 1. listopad 2021 Autor Redakce Pražského strážníka Vytisknout E-mail

Výcvik na divoké vodě. Tak takový název nese každoroční několikaturnusové cvičení Poříčního útvaru MP Praha. Pokud jste někdy měli tu smůlu, že jste spadli do divoké vody, tak víte, že pohyb v ní není ničím jednoduchým. Samozřejmě nemluvím o situaci, kdy se vodáci cvaknou na klidné Otavě či na oleji před Českým Krumlovem. Ovšem i zde jsou místa, především jezy, kde není radno opouštět loď. Ostatně statistiky utonulých mluví zcela jasně.

Pokud se dostanete do silného proudu, tak bez zkušeností bude problém doplavat na břeh. Pokud máte vestu a neopren, problém nebude zas tak velký, ale pokud na sobě máte civilní oblečení, či trochu promile v krvi, tak se stane opuštění vodního toku bojem o přežití. Osobně jsem takovou situaci nezažil, ale bohatě mi stačilo několik soustředění na fakultě, kde jsme navštívili řeky našich jižních alpských sousedů a kde byla situace mnohem, mnohem horší. Skočit z mostu do chladné vody a potom doplavat na břeh v divokém proudu byl opravdu zážitek, na který se nezapomíná. Zvláště, když na jeho konci dýcháte téměř za celou skupinu. Takový zážitek mi nabízeli i naši kolegové v Roudnici nad Labem na umělém kanálu, ale s díky jsem odmítl. Ne všechno si člověk musí zopakovat.

Musím obdivovat jejich profesionalitu a zkušenosti. Pro ně opravdu není problém překonat válce a vracečky a další nástrahy rychle tekoucích vod. Během pár pohybů, které připomínají válení sudů, se dostanou ke břehu a tváří se, že je to naprosto  samozřejmé  a  jednoduché,  jako  si  zavázat  tkaničky.  Se  stejnou samozřejmostí skočí pro tonoucího a se stejnou lehkostí jej vytáhnou na břeh a poskytnou první pomoc. Zásahů na Vltavě mají již nespočet a také jim patří poděkování mnoha lidí a nenávist místího vodníka, který kvůli nim nemá co dávat do hrníčků.

 

Zobrazení: 742