Jeden obyčejný všední den na OPESu
OPES. Slovo, které se každý nový strážník naučí u městské policie jako jedno z prvních. A tohle prapodivné slovo i to, co se pod ním skrývá, pak strážníka provází po celou dobu jeho profesního života.
Ostatním prozraďme, že se jedná o zkratku pro pracoviště s názvem „Operační středisko“. Operační střediska poskytují potřebnou podporu, informace a servis strážníkům v terénu a zajišťují součinnost se třetími stranami. A aby byla informace úplná, pak dodejme, že cokoliv se na obvodě šustne a co je potřeba vyřešit, jde právě přes toto oddělení. Jeho pracovníci mají přehled o všech nahlášených událostech, jejich řešení a také o všech hlídkách. A co se k nim nedostane mailem, telefonem nebo vysílačkou, vidí na obrazovkách městského kamerového systému.
Operační středisko jede v nepřetržitém režimu. Nezná přestávky a nikdy nespí.
VZLÉTni i ty!
Někdy si připadám jak Alenka v říši divů. Nemyslím si, že jsem netečná k okolí, ale i tak občas s velkým zpožděním objevím něco, o čem ostatní už dávno vědí, a já nestačím žasnout. Někdy chodím z práce pěšky, a šla jsem tak i vloni v květnu. Mohla by to být vlastně taková malá cesta kolem světa – ulicí Chorvatskou, přes Ruskou, podél Finské a Estonské, kousek po Kodaňské, okolo Madridské a už jsem na nároží Norské a Holandské. Na chvíli se zastavím, koukám před sebe a říkám si, to je zajímavý dům, tady by mohlo být nějaké kulturní centrum a vlastně vůbec netuším, že se na tom pracuje. Zase. Tato 100 let stará budova byla totiž kultuře po léta zasvěcena.
Konec roku ve znamení nových služeben
Slavnostního otevření se 30. listopadu dočkala nová služebna v Praze-Libuši. Na místě té původní, která musela být z důvodu havarijního stavu zbourána, vyrostl za necelé dva roky nový domek, který bude nabízet útočiště strážníkům zajišťujícím bezpečnost a pořádek v městské části Libuš. Pásku před vstupem do budovy přestřihli starosta MČ Praha-Libuš Jiří Koubek, náměstek primátora Petr Hlubuček, ředitel MP Eduard Šuster a ředitel OŘ MP Praha 12 Gejza Ulehla. Nechyběla ani paní Šárka Pichlová z Odboru správy majetku a investic, která od přítomných pánů sklidila velkou poklonu a dva velké pugety za to, jak celou stavbu dozorovala a přísně sledovala tok financí.
Když se řekne Bílý kruh bezpečí
Loupežné přepadení, znásilnění, domácí násilí, týrání, dopravní nehoda – situace, které nikdo z nás nechce zažít. A přece není málo těch, kterým se stanou, a musí se vypořádat s jejich důsledky. V České republice je ročně oznámeno až 180 000 trestných činů. Každé oznámení představuje minimálně jednu oběť. Odborníci předpokládají, že přibližně stejný počet trestných činů oběti nikdy neoznámí. V letošním roce slaví 30. výročí své existence spolek Bílý kruh bezpečí (BKB), který dokáže obětem trestných činů pomoci psychologickou a morální podporou, ale i servisem právních informací. Své odborné služby poskytuje bezplatně 24 hodin denně a 7 dní v týdnu ambulantní i terénní formou na území celé České republiky. Navštívili jsme jeho poradnu v Praze 5, a s paní ředitelkou Petrou Vitoušovou zavzpomínali na zážitky, přiblížili současnost i odhalili nejbližší plány.
Jedinou jistotou v životě je smrt
Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je… (Jiří Wolker, Umírající)
Mezi válci
Výcvik na divoké vodě. Tak takový název nese každoroční několikaturnusové cvičení Poříčního útvaru MP Praha. Pokud jste někdy měli tu smůlu, že jste spadli do divoké vody, tak víte, že pohyb v ní není ničím jednoduchým. Samozřejmě nemluvím o situaci, kdy se vodáci cvaknou na klidné Otavě či na oleji před Českým Krumlovem. Ovšem i zde jsou místa, především jezy, kde není radno opouštět loď. Ostatně statistiky utonulých mluví zcela jasně.
Služba mezi prameny a fontánami
Na srdce jsou Poděbrady – kdo by neznal tohle rčení? S kolegou fotografem však (zatím) žádnými srdečními problémy netrpíme, proto přijíždíme do Poděbrad nikoli do lázní, ale za našimi kolegy v uniformě. Jak se žije a pracuje strážníkům tady, na první pohled v klidném lázeňském městě? Ve městě, kde žije necelých patnáct tisíc obyvatel? Ve městě, kde centrum města zabírá jen samá zeleň, parky, fontány?
Krev legionáře
Jako malá jsem chodívala s rodiči na hřbitov – nejraději o „Dušičkách“, protože před hřbitovem stával stánek s cukrovinkami. Když jsme šli zapálit svíčku na hrobě dědy Františka, pokaždé jsem se dívala na podobenku jeho bratra Václava, pod jehož jménem bylo napsáno Ruský legionář. Slovo legionář jsem znala, ale jeho význam ne. Není divu, v Československu se v době komunistické totality nesmělo o legiích a ČsOL vůbec mluvit.
Toxická časovaná bomba?
Je toho plný internet. Někdo je nenávidí, někdo je bezmezně obdivuje a objektivní pozorovatel nestačí žasnout nad tím, co jsou jednotlivé skupiny schopny vypustit za bláboly v domnění obhajoby svých jednostranně zaměřených názorů. Ano, řeč je o elektromobilech – pro jednoho představují jasnou zelenou budoucnost ozářenou sluncem, pro druhého peklo vnucované Evropskou unií a pro automobilky pomyslný nůž na krku v podobě emisních norem. Jeden bude vyzdvihovat jejich nesporné klady, jiný bude dokola omílat jejich nevýhody a neustále je bude srovnávat s konvenčními motory.
Je libo erzetu?
V našich končinách se v poslední době a stále častěji objevují všelijaké stroje, u kterých si člověk není jistý, co to vlastně je. To, co někdy předjíždíme na silnici nebo nás jindy málem srazí jako chodce na chodníku, je koloběžka, kolo, skútr, motorka? Nebo něco úplně jiného? Jak tohle může jezdit po silnici? Jak tohle může jezdit po chodníku? A vůbec, jak bychom se v případě nehody dopátrali majitele? Vždyť to ani registrační značku nemá! A vůbec, jak to, že to nemá registrační značku?!? Jak to tedy vlastně je s těmi registračními značkami? Je nutné, aby skoro všechno, co má dvě, tři, čtyři kola, mělo registrační značku? A jaká jsou oprávnění strážníků, pokud zjistí porušení některých zákonů, které tuto problematiku upravují?
Jednička
Dny sevřené do lockdownových kleští odnesl čas. Liduprázdné ulice Prahy zůstávají už jen na fotografiích. Život se na Prahu 1 ještě nestačil vrátit v plné síle, ale strážníci už tak mají o „zábavu“ postaráno. Přestupky v dopravě a snaha řidičů zaparkovat na všech možných i nemožných místech jsou nikdy nekončícím příběhem. Stejným ukusováním pomyslného denního chleba je pro strážníky z Prahy 1 kontrola nepřizpůsobivých občanů, sběr infekčního materiálu do speciálních kontejnerů, nebo navigování zmatených turistů. Po setmění naservírují místní bary strážníkům rušení nočního klidu, alkohol za volantem a ničení veřejného majetku.
Odkud je nejkrásnější pohled na svět?
Kůň je zvíře, které naprosto zásadním způsobem ovlivnilo lidskou civilizaci. Žádné jiné zvíře neprospělo lidstvu tolik, jako kůň. S rozvojem techniky došlo k transformaci vztahů mezi koněm a člověkem. Role koně se posunula do roviny sportovní, terapeutické a společenské. Koně nám obohacují život a mají pro nás větší význam, než si myslíme.
Aero Vodochody – Přes sto let v oblacích
Co si představíte, když se řekne Aero Vodochody? Dozajista továrnu na výrobu letadel. A co si představíte pod pojmem továrna na výrobu letadel? Váháte? Nedivím se. Já, jako člověk neznalý prostředí, si okamžitě vybavím černobílé válečné dokumenty. Haly plné sedřených dělníků snažících se nasytit válečnou mašinérii. Kanárkové dívky ručně plnící letecké pumy směsí trinitrotoluenu a neustálý řev sirén, který už stejně nikdo neřeší. Realita je dnes samozřejmě úplně jiná. Už jen podle fotografií vypadají hangáry čistší než operační sály a bezpečnostní standardy dnešní doby snad není třeba zmiňovat. Ucelený obrázek si však člověk udělá, až když továrnu opravdu navštíví. Mně se ta příležitost naskytla, a to díky panu Tomáši Holubovi, který mě závodem jako dlouholetý zaměstnanec nejen provedl, ale také neváhal povyprávět o svých zahraničních pracovních misích. Bezpečnostní prověrkou na vrátnici jsem prošel. Tak jdeme na to.
S okrskářem v michelských ulicích
Proticovidová opatření se zase trochu uvolnila, po docela dlouhé době nastává ten správný čas opět vyrazit s kolegou strážníkem do terénu. Člověk si tak nějak matně pamatuje, že dva cizí lidé by snad měli mít při setkání respirátor - ale jednak kdo ví, jestli to stále ještě platí, protože situace se mění každým dnem, a jednak jsme oba, kolega Mirek i já, po druhém očkování. Dolů s respirátorem, vzhůru na ulici!
Patnáctka
Letní sezóna je v plném proudu, teploty trhají rekordy. S tím souvisí možnost různých venkovních aktivit, ať už sportování, nebo jen obyčejný relax někde v parku. Ale také popíjení alkoholu na místech, která vyhláška hl. m. Prahy zakazuje, nebo rušení nočního klidu na venkovních zahrádkách nebo při tolik oblíbených grilovačkách.
Praha 15 je městská část na jihovýchodě hlavního města Prahy, kterou tvoří území Horní Měcholup a Hostivaře. Jako okrajová část se potýká se zvýšeným výskytem osob bez přístřeší, které přespávají v místních lesoparcích. Autohlídka, která především zajišťuje řešení případů, nahlášených na tísňovou linku 156 občas řeší i situace na hornoměcholupském nádraží.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka