MP3
Z úvodního titulku by se snad mohlo zdát, že budeme psát o novém hudebním klipu MP Praha ve formátu mp3. Opravdu tomu tak není - ona trojka na konci značí fakt, že výběr tentokrát padl rovnou na tři obvodníředitelství naší městské policie. Konkrétně na Prahu 4,5 a 7.
SANANIM, pomocná ruka natažená do tmy
„Vybrat si život. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si z***ě velkou televizi. Vybrat si myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektrický otvíráky na konzervy. Na konci toho pěkně zplesnivět. P***t se v ubohym domku a být na obtíž sobeckejm spratkům, který si zplodil, aby tě nahradili. Vybrat si budoucnost. Vybrat si život. Ale proč bych měl něco takovýho udělat? Rozhodl jsem si nevybrat život, ale něco jinýho. A důvody? Žádné důvody nejsou. Kdo potřebuje důvody, když má heroin.“ Stejně jako Renton z kultovního Trainspottingu si nitrožilní užívání drog vybralo, jen na území Prahy, až 16 000 lidí. Další desetitisíce uvízly ve spárech jiných více či méně společensky diskutovaných závislostí. Avšak věřte, že je jedno, zda jste si zvolili život, heroin, pervitin, gaming, alkohol nebo Subotex. SANANIM si nevybírá. Každý má dveře otevřené a každý si může časem vybrat cestu za světlem.
Poblouzněna ve Vršovicích
Prahu 10 tvoří celé Vršovice a části katastrálních území Strašnice, Malešice, Záběhlice, Michle, Vinohrady, Hrdlořezy, Hloubětín a Žižkov. Sčítání lidu v roce 2011 potvrdilo cca 109 000 obyvatel.
Psovodi
Být psovodem je tak trochu výjimečné postavení v rámci výkonu služby. Pes budí respekt, pozornost a zájem. Je to podobné, jako když proti rozvášněným fotbalovým fanouškům nastoupí řada těžkooděnců na koních. Málokdo by se dobrovolně pustil do křížku s řádně vycvičeným německým ovčákem, který poslechne svého pána na slovo a který má tak trochu agresi v krvi. Mnozí lidé si myslí, že strážníci psům sundávají náhubky při každém zákroku, ale opak je pravdou. Když se zeptáte zkušeného psovoda, tak náhubek zůstává a počet zákroků, kdy bylo opravdu nutné použít takovýto donucovací prostředek (daný zákonem) lze spočítat na prstech jedné ruky za dlouhou řádku let. Ostatně asi málokdo pochybuje o devastujícím zranění způsobené řadou dlouhých zubů. Jakožto „donucovák“ bohatě stačí, když vás pes začne vytlačovat svoji vlastní vahou i s náhubkem.
Jsem profesionál a dokážu pracovat s každým ….
Strážník Vojtěch Dombai z OŘ Praha 11 navštívil koncem minulého roku Zásahovou jednotku Městské policie Bratislava a o své zážitky se s námi podělil.
Na našem instagramovém profilu si všiml, že mezi sledujícími je i Zásahová jednotka bratislavské městské policie, začal si s kolegou psát, slovo dalo slovo a v prosinci vyrazil na kolegiální návštěvu do slovenské metropole. Navštívil jejich zbrusu novou moderní služebnu v ulici Obchodná. Hned za vchodem ho upoutala modře podsvícená recepce s historickými obrázky Bratislavy. Novotou zářila i zasedací místnost určená k instruktážím, kde má svůj stůl i velitel směny. Dveře z této místnosti vedly do chodby, kde je umístěné zařízení k vybíjení zbraní. Nechyběla ani prostorná kuchyňka a kancelář velitele, v suterénu pak sociálky a šatny. Jednotce i nové služebně dal zelenou primátor Bratislavy Matúš Vallo.
Pražský Gotham
V současných zimních měsících je část pozornosti pražských strážníků soustředěna především na lidi bez domova a obyvatele z tzv. vyloučených lokalit. Špatné klimatické podmínky a někdy i konzumace alkoholu mohou být příčinou až život ohrožujících stavů těchto osob. Díky možnosti ubytování a stravování, které nabízí pražský magistrát a celá řada dalších organizací, se daří výrazným způsobem eliminovat takovéto případy. Najde se ovšem řada lidí bez domova, kteří svůj provizorní přístřešek vyměnit za postel v ubytovně prostě nechtějí a mají obavy z toho, že by mohli přijít i o to málo, co mají u sebe. Takové případy strážníci pravidelně denně kontrolují. Někdy se v odlehlých místech, polorozpadlých objektech továren či rodinných domech již nenacházejí lidé, ale své místo si zde najdou například netopýři, jako tomu bylo při kontrole s hlídkou linky 156 z Obvodního ředitelství Praha 13. Milovník komiksů by tak s nadsázkou řekl, že v pražském Gothamu vládne klid...
Dva dny po boku trojské kavalerie
Nechť se přihlásí ten, kdo nikdy prostřednictvím filmu, knihy nebo jen vlastní fantazie necválal po boku svých rohanských bratrů vstříc skřetům obléhajícím Helmův Žleb. Kdo nikdy neprojížděl s šerifskou hvězdou na prsou Red Rock, aby se postavil místním Gringos nebo kdo nikdy nezatoužil vybojovat přízeň urozené dámy na rytířském turnaji. Ti, kteří zvedli ruku, určitě alespoň někdy drželi palce svému favoritovi na závodním okruhu, s dětmi hladili koníky v ohradě nebo minimálně šlápli do kobylince. Koně jsou jednoduše všude. Od nepaměti představují sílu, hrdost, majestátnost a autoritu. To jsou vlastnosti, které si nemůže dovolit ignorovat žádná bezpečnostní složka. Naše městská policie si je toho moc dobře vědoma, a tak již od roku 2007 duní kopyta pod strážníky ze specializovaných Jízdních skupin. Jedna taková sídlí v pražské Troji a já dostal příležitost vidět víc než jen tradiční špičku ledovce v podobě jezdeckých přehlídek. Stetson do čela, nahazuji svého železného oře a vyrážím.
Pár metrů čtverečních
Stojím uprostřed rozlehlého pražského lesa a poslouchám příběh jednoho obyčejného lidského života. Ztraceného života. Příběh, ve kterém se občas ztrácím, příběh spletitý a zamotaný…Vypráví mi ho paní Tereza a je to příběh jejích několika posledních let. Objevují se v něm události převážně smutné a bolestné. Občas se jí v očích zalesknou slzy, každou chvíli se jí zadrhne hlas a neví, jak pokračovat. Nevadí, chvíli počkáme, vždyť nikam nespěcháme. Paní Tereza brzy navazuje na přetrženou nit svého vyprávění...
Devítka
I když by se mohlo na první pohled z médií zdát, že složky IZS včetně Městské policie hl. m. Prahy se věnují jen problematice koronaviru, tak tomu tak opravdu není. Je mnoho činností, které je potřeba zajistit, a nošení roušek je jen dalším kontrolním bodem v naší činnosti. Vydali jsme se na Obvodní ředitelství Praha 9, abychom vám ukázali malý zlomek z práce strážníků. V době reportáže školská zařízení fungovala, takže ráno přichází na řadu dohled nad přechody. Není možné vynechat dopravu, která vinou buď neukázněnosti řidičů či prostým vysokým počtem vozidel tvoří nezanedbatelnou část směny. Ovšem i pomoc u imobilních pacientů, především seniorů, není z pohledu našich strážníků ničím výjimečným.
Mrazíkova nebeská láska v pelíšku?
Vánoce prý začínají východem první hvězdy na Štědrý den. Letošní Vánoce mají být (a asi opravdu budou) jiné, než jsme zvyklí. Může za to jeden pitomý virus, který to tady celé obrátil naruby. Ale na nás si nepřijdou, co říkáte?
Dočetla jsem se, že výzkumníci z Westminsterské univerzity v Londýně ve své studii z roku 2012 přišli na to, že na zdraví člověka má příznivý vliv sledování hororů. Dávka strachu prý může pomoci zlepšit náladu. Tvrdí také, že díváte-li se na film Osvícení s Jackem Nicholsonem v hlavní roli, údajně spálíte nejvíce kalorií.
Zrození divočiny
Slunce pomalu vychází nad obzor. Obloha je vymetená do posledního koutu a začíná mít barvy palety velmi nadaného malíře. Mráz vymaloval na trávě i na stromech omrzalku a ztvrdlá půda lehce křupne pod každým krokem, který se snažím silou celé své vůle utajit. Malé zavrzání zde působí jak výstřel, který neměl zaznít. Pomalu přicházím k první stezce a snažím se rozpoznat alespoň obrysy toho, co mě má obklopit. Narušit tuto chvíli světlem baterky by byl neskonalý hřích. Snažím se pozorovat každý detail, aby mi nic neuteklo. Hlavou se mi honí vzpomínka na známého, který mi v podobných chvílích říkal: „Nechápu, proč lidé staví kostely. Asi jen proto, že jsou líní chodit ven z města. Musí dostat Boha až k nim a přitom nechápou, že Bůh stvořil nejkrásnější a nejopravdovější kostel právě tady – v přírodě.“ Měl pravdu. To ticho proniká až do morku kostí. Snažím se trochu si to užít, protože vím, že civilizace je blíž, než bych si přál. Za pár minut jistě uvidím první světlo v dálce, uslyším startování motoru či nedaleko projede osvětlený vlak s několika ospalými lidmi jedoucími do práce. Ale teď ještě ne.
Tiché oslavy
Silvestrovská služba je pro řadu profesí pořádná dřina. Na pořádek a bezpečí dohlížejí v ulicích posílené směny strážníků a policistů, počty požárů a popálenin několikanásobně převyšují standardní průměr, záchranáři vyjíždějí k desítkám úrazů způsobených zábavní pyrotechnikou.
Od brikety po tokamak
Mluvit či psát o energetické budoucnosti nás a potažmo Evropy a světa, je tak trochu věštění z křišťálové koule. Ostatně, kdyby autor znal přesnou předpověď, patřil by asi mezi nejbohatší lidi na Zemi. Přihlédneme-li k tomu, co se zde stalo v oblasti distribuce a výroby energie za posledních deset let, tak možná predikce je ještě více nestálá. Kdo by si pomyslel na přelomu milénia, že bude za dvacet let naprosto běžné vidět na střechách rodinných domů solární panely, na vyšších kopcích lopatky větrných elektráren, tepelné čerpadlo bude naprosto samozřejmou součástí nejen topení domů, ale i výbavy automobilů a pojem uhelný baron se stane spíše synonymem pro vymírající druh podnikatelů. Slovo baron si dnes spojíme spíše se slovem solární, než s černou briketou koksu.
Na návštěvě v útulku Dogpoint
Možná by to bylo i na film. Dva vzdálené, chlupaté, útulkové světy. Jeden obrovský, s pevně daným řádem, pravidly, s desítkami zaměstnanců, profesionální odchytovou službou, více jak dvacetiletou historií a štědrou městskou kasou v zádech. Druhý menší, flexibilnější, s výborně zvládnutou prezentací a „volnějšíma rukama“ ve všech svých aktivitách. Lidé z těch dvou světů o sobě vědí jen skrz malá okénka svých displejů, telefonů a monitorů. A i když díky sociálním sítím mají informací stále více, pořád jsou to jen střípky, ze kterých není možné poskládat celý obraz. Samozřejmě, zvědavost sílí až do bodu, kdy se rozhodnou vyslanci jednoho světa navštívit druhý. Dál už bude asi na režisérovi, zda z toho udělá horor, lovestory nebo další válku světů. My se zaměřili na fakta a skrz reportáže z naší návštěvy přinášíme nestranný pohled do světa útulku Dogpoint.
METRO, STRÁŽNÍK Č. 2033
Asi už je jedno, kdo stiskl červené tlačítko jako první, která sankce, odvetná hybridní akce nebo sabotáž byla tou poslední kapkou. Kdo v právu byl a kdo nebyl. Jestli to způsobil západ, východ, socialismus, kapitalismu, levice nebo pravice. Po tolika letech to už opravdu jen málokoho zajímá a mě možná jako posledního. Já byl strážníkem Hlídkového útvaru Městské policie Praha už před rokem 2020 a jsem jím stále i 13 let po katastrofě. Ano, stále si říkáme strážníci, stále je naším teritoriem pražské metro a stále jedeme na plný plyn. Tím se však výčet podobností pomalu, ale jistě, vyčerpává. Ono, když se během pár dní smrskne populace celé republiky na pár tisíc lidí, možná navždy zahnaných do temného metra, není se čemu divit. Ale jak říkám, neřeším to. Vždy jsem hlídal metro a vždy budu, jen teď je metro celý svět.
Jsem ráda, že jste si našli cestu k našemu časopisu MP Praha Pražskému strážníkovi. Přinášíme Vám informace nejen z prostředí naší organizace, ale také z oblasti kultury, historie, sportu a dalších. Věřím, že články budou pro Vás přínosné a zajímavé.
Irena Seifertová
šéfredaktorka