Nový Prostor, první český streetpaper

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pátek 1. duben 2022 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Do matičky Prahy dojíždím za prací už několik let. Ve chvíli, kdy provedu ranní výsadek na I. P. Pavlova, mám pouze dvě jistoty. Tou první je, že mi ujede tramvaj přímo před nosem, druhou je starší paní sedící těsně vedle výlohy pekařství Paul. Je tam vždy. Je jedno, zda prší, mrzne, až praští, nebo fouká vítr. Sedí tam jako vytesaná do kamene, drží v ruce časopis a nabízí ho kolemjdoucím. Tím časopisem je první a největší český streetpaper s názvem Nový Prostor. Už jen samotné zapálení prodejců dává tušit, že se nejedná o obyčejný časopis a obyčejný přivýdělek prodejem tiskovin. Ale jak to tedy celé funguje? Nezbývá než vstoupit do dveří s nápisem Nový Prostor v Řeznické 14 a získat nový úhel pohledu.

V sídle a zároveň distribučním centru organizace se setkávám s paní Kocmánkovou. Projdeme kolem recepce, kde hoří svíčka u fotografie staršího pána. „Byl to jeden z našich prodejců, který nedávno zemřel,“ vysvětluje a vede mě do malé místnosti, kde proběhne náš rozhovor.  Kávu odmítám a pokládám první z otázek.

Představila byste, prosím, sebe a organizaci?

Jmenuji se Dagmar Kocmánková a jsem spoluzakladatelkou neziskové organizace Nový Prostor. V čele stojím od jejího zrodu. Koncept Nového Prostoru jsme převzali ze zahraničí. Je to projekt, který největší svůj rozkvět zaznamenal v devadesátých letech ve Velké Británii. Ten projekt se jmenuje streetpaper, česky přeloženo noviny ulice. A vlastně ta myšlenka je jednoduchá v tom, že lidé, kteří jsou v sociální tísni, prodávají časopis a 50 procent z ceny toho časopisu náleží jim. Streetpapers v Londýně vznikly jako odpověď na první velkou vlnu bezdomovectví. Vzhledem k tomu, že myšlenka je velmi jednoduchá a u veřejnosti měla velký úspěch, tak se rozšířila do celého světa. V současné době jsou streetpapers ve více než 100 zemích světa a je jich více než 300. Jsou asociované v nadnárodní organizaci, která se jmenuje Internacional Network of Streetpapers. Je to platforma pro sdílení zkušeností, co se týká vydávání časopisů a práci s lidmi, kteří jsou na okraji společnosti. V každé zemi to funguje jinak. V sousedním Německu má každé větší město takový svůj časopis. Je jich tam kolem 40. Jinde, například ve Velké Británii, je to rozděleno regionálně. Než jsme Nový Prostor odstartovali, dostali jsme možnost podívat se po různých redakcích, abychom zjistili, jaká by byla vhodná forma pro Českou republiku.

❞ V sousedním Německu má každé větší město takový svůj časopis. Je jich tam kolem 40...

Samotná organizace vznikla v roce 1998 a první časopis, tehdy ještě pod názvem Patron, vyšel v roce 1999. Od té doby jsme měnili periodicitu. Nejdříve jsme byli měsíčník. Ve chvíli kdy jsme dosáhli nákladu výtisku na 25 000, jsme přešli na čtrnáctidenní periodicitu, pak na týdenní, ale vzhledem k tomu, že to byl velký nápor na organizaci, vrátili jsme se ke čtrnáctidenní periodicitě. Ta je pro nás v práci s klientelou nejvhodnější. Nový prostor má skoro nulovou remitendu, snažíme se všechny časopisy vyprodat. Nemáme tak velký příjem z inzerce a nemůžeme si dovolit nízké prodeje. I vzhledem k tomu, že naši klienti jsou různě zdravotně hendikepovaní, nebo mají různá vyřizování v průběhu prodeje, je pro nás ta čtrnáctidenní periodicita dostatečná.

Co se týká klientely, tak pracujeme s lidmi, kteří jsou bez domova nebo jsou bezdomovectvím ohroženi. To se také v průběhu let vyvíjelo. Tím jak se zvyšovala zadluženost naší cílové skupiny, rozšiřovala se nám klientela o lidi, kteří třeba příjem mají, ale mají na něj exekuci. Jsou to lidé, kteří by bez příjmu z Nového Prostoru na ulici buď skončili, nebo by těžce vycházeli. Lidem, kteří u nás pracují, poskytujeme další sociální služby. Pomáháme jim obstarat bydlení, směrujeme je na další organizace, kde si můžou vyřídit hygienu, ošacení, právní služby a další. Jsme součást pomocné sítě a naší unikátností je, že člověk si může v ten daný den odnést hotovost. Člověk přijde, zaregistruje se, dostane průkazku, prodejní místo a tři časopisy zdarma, které když prodá, tak utrží 150 korun a za dalších 25 si nakoupí další časopisy, které za 50 dál prodává. Rozdíl mu zůstává. Roztáčí pomyslné kolo a zároveň se učí pracovat s penězi.

Kolik máte momentálně prodejců?

V Praze jich je okolo 70. Páteř prodejních míst je ve stanicích metra a na veřejných místech, jako třeba Anděl.

Kromě zakoupení časopisu mohou lidé prodejcům pomoci také jinak?

Ano. Hodně pracujeme s motivací. Snažíme se lidi motivovat, aby se zdokonalovali v prodejích. Máme i instruktory, kteří zaškolují nováčky. Dále máme motivační programy, kde je to nastaveno tak, že když si prodejce plní všechny svoje povinnosti a dosahuje určitých prodejů, je zařazen do takzvaného Bonus clubu, kde pro něj děláme micro-fundraisingové kampaně. Třeba příspěvek na bydlení, mikrovlnku nebo zdravotní pomůcky.

Je mezi prodejci velká fluktuace? Spousta lidí to jistě zkusí a zjistí, že to, jak se říká, nedá.

Než jsme zavedli pozici instruktorů, tak ta fluktuace byla poměrně velká. Stávalo se, že se lidé zaregistrovali, jen aby dostali ty první tři časopisy zdarma. Byli třeba i od někoho nastrčení. Část to nevydržela a poměr registrovaných a těch co zůstali, byl na čtyři registrace jeden, který zůstal. Po tom, co jsme zavedli instruktory, se poměr otočil pouze na jeden odchod na 4 registrace.

Kolik je schopný prodejce za den prodat?

To je různé. Záleží to na aktivitě nebo na tom, jak čerstvé číslo to je. Denní prodeje vám přesně neřeknu, ale řeknu průměr. Ze systému objednávek vidíme, že ti nejlepší prodejci mají objednávku kolem 250 kusů na číslo a máme stanovené minimum, což je 65 kusů. Pokud se někomu nedaří těch 65 kusů prodat a není zdravotně hendikepovaný, tak už to řešíme. Hledáme například jiné pracovní zařazení.

Teď k samotnému časopisu. Jak časopis vzniká?

Naši dopisovatelé jsou skupinka studentů žurnalistiky v posledním ročníku. Ti tvoří hlavní téma časopisu. Nový Prostor dál tvoří pravidelné rubriky. Posláním periodika je mimo jiné dát příležitost studentům, protože uchytit se v nějakém médiu není vůbec jednoduché. Samozřejmě pracujeme i s renomovanými autory. Obsahově ta témata vychází z redakčních setkání, která zde probíhají. Stanovíme si témata na celý rok a pak to naše šéfredaktorka produkčně zajistí.

Máte rozhovory se známými osobnostmi. Jak je těžké s nimi navázat spolupráci?

Známé osobnosti oslovujeme skrz jejich mateřská divadla, sociální sítě a většinou je odezva velmi pozitivní. Platí, že známá tvář na obálce znamená více prodaných výtisků.

Covid. Jak zasáhl vaší práci?

První vlna byla zlá. Jestli si pamatujete březen 2020, to byla doba temna, ale zase nás to posunulo v tom, že zrovna v té době jsme přemýšleli o rozjetí internetového obchodu. Začali jsme tedy časopis prodávat elektronicky. Dali jsme výzvu přes sociální sítě, že pokud jsou čtenáři doma, mohou si časopis koupit online a my vyplatíme prodejcům zisk přes nás. Část prodejců se rozhodlo zůstat na ubytovně, ale byla tu i část, která nadále prodávala v ulicích. Pro ty jsme dělali různé podpůrné programy. Zajišťovali jsme jim ochranné pomůcky a potravinové balíčky. Můžeme říct, že za to období nikdo z našich klientů nepadl na ulici.

Podílí se nějak prodejci na obsahu?

Poté, co v našem časopise skončí hlavní téma, začne rubrika prodejci. Tam představujeme prodejní místo. Na půdorysu toho místa představujeme prodejcův životní příběh. Dále je rubrika VIP rozhovor, kde náš prodejce zpovídá nějakou známou osobnost. Ta rubrika funguje už pátým rokem.

Nelegální prodejci

Další část připravených otázek měla směřovat k nelegálním prodejcům časopisu Nový Prostor. Nejen na webových stránkách, ale také v samotném periodiku se tomuto tématu poměrně rozsáhle věnují. K mému překvapení jsem paní Kocmánkovou přesměrován na externího pracovníka, který shodou okolností pracoval 15 let u městské policie a náplní jeho práce je tyto „pytláky“ eliminovat. Jmenuje se pan Tureček a po telefonické konzultaci si dáváme termín schůzky na další den.

Musím říct, že mě schůzka s panem Turečkem překvapila. Po dvou hodinách výkladu, prohlížení spisů, které dokládaly složitost situace a rozsah organizací, které mají s problematikou co do činění, bylo jasné, že popsat daný problém bude v rámci rozsahu Pražského strážníka obtížné. Domluvili jsme se tedy, že se náš bývalý kolega pokusí sepsat několik postřehů, které by vám mohly osvětlit danou problematiku a pomoci v případné konfrontaci během výkonu služby.

❞ Časopisy neprodávají, ale zneužívají cizí nevědomosti a důvěřivosti k vlastnímu neoprávněnému prospěchu. K tomu jim postačí většinou jeden časopis...

Na úvod je třeba vyjasnit pojem „nelegální prodejci“. Je to jinak, nejsou to prodejci a my je trefně nazýváme

„pytláky“. Časopisy neprodávají, ale zneužívají cizí nevědomosti a důvěřivosti k vlastnímu neoprávněnému prospěchu. K tomu jim postačí většinou jeden časopis. Často jsem dotazován na to, kde ty časopisy berou. Je to různé, něco najdou, a když je nejhůře, tak ho musí koupit. Jejich protiprávní jednání je takové, že s časopisem v ruce nadbíhají procházejícím lidem a dotěrným způsobem se snaží vylákat peníze nebo stravenky. Nezapomenou ani slovně sdělit příslušnost k Novému Prostoru a dále žádat o pomoc v řešení nějakého jejich problému. Nás poškozují především tím, že parazitují na dobrém jménu Nového Prostoru. Dále jak provádí prodej a jak vypadají. Tedy bez červené vesty s logem NP a bez průkazu prodejce.

Dále jsem dotazován i na to, proč z těchto „pytláků“ neuděláme legální prodejce. Odpověď je jednoduchá.

Všichni od nás tuto šanci dostali, ale pro porušení kodexu prodejce byli vyloučeni. Byla jim dána i poslední šance, což je určitá doba bez přistižení při „pytlačení“. I to porušili.

Moje začátky s řešením těchto „pytláků“ byly postaveny na L-156. Prostě přijeli strážníci a začali protiprávní jednání řešit. Zjištění bylo ale posléze takové, že není shoda v právní kvalifikaci protiprávního jednání, a i výklad pojmu kamelot nebyl jednoznačný. Mnohé jsem se strážníky prodiskutoval a bylo jasné, že to budu muset řešit.

Požádal jsem tak o pomoc právní oddělení MP, které mi vyšlo vstříc. Výsledkem spolupráce tak bylo Metodické doporučení MP HMP. Tím tedy vznikla pravidla postupu strážníků při zjištění neoprávněného prodeje tiskovin a souvisejícího žebrání na území hl. m. Prahy. Těch možností právního řešení tam je více, ale jako zásadní považuji toto jedno. Osoba, která si bez vědomí vydavatele tiskoviny opatřila některé výtisky a jejich prostřednictvím se hodlá obohatit, se dopouští podvodu.

Kdo jsou tito „pytláci“? Jedná se většinou o osoby, které jsou bez jakéhokoliv příjmu a některé pobírají různé sociální dávky. To je ale pouze za předpokladu, že udají svému kurátorovi adresu bydliště, která se prověřuje.

A zde se dostávám k tomu zásadnímu. Proč se pořád nedaří tyto osoby a jejich protiprávní jednání vymýtit.

Je to u nich pořád dokola. Jeden den jsou strážníky vyřešeni, časopisy odejmuty. A za pár dní se to opakuje. Odpověď je jednoduchá, mají průkazy totožnosti s fiktivními adresami. Jednou to je slovenská občanka, podruhé občanský průkaz s trvalým bydlištěm v Teplicích. Anebo zde v Praze, tam to je jasné, že byli vyhozeni, protože neplatili. Prostě se tam již roky nezdržují, a tak není kam rozhodnutí anebo pokutu na místě /její vymáhání/ doručit. Základ mojí práce tedy byl v tom, získat skutečnou adresu, kde bydlí. Když se správnímu orgánu dodají jednoznačné důkazy, nechá to tam doručit.

Právě tímto postupem jsem vyřešil hlavně sólisty. Rozlišuji tedy „pytláky“, kteří to dělají sami, ale mám tu i jednu rozvětvenou rodinu, kde se na „pytláctví“ podílí více jejích členů.

Závěrem musím uvést, že mám již u všech „pytláků“ zjištěné doručovací adresy. A ještě mnoho dalších informací. To znamená, že každé mé zavolání na L-156 bude dotaženo do zdárného konce.

Každopádně je stále prioritní při řešení přestupku časopis nebo časopisy Nový Prostor odejmout.

❞ To znamená, že každé mé zavolání na L-156 bude dotaženo do zdárného konce. Každopádně je stále prioritní při řešení přestupku časopis ... odejmout...

Závěrem

Po nahlédnutí pod pokličku Nového Prostoru musím říct, že se mi na konceptu streetpaper líbí nejen hlavní myšlenka spočívající v poskytnutí přivýdělku lidem v sociální tísni, ale také další navazují programy. Zejména možnost publikace pro studenty žurnalistiky, nebo kurzy počítačové gramotnosti pro prodejce, mají dle mého názoru, značný pozitivní přesah.  

Zajímavé bylo také zjištění, že my jako strážníci můžeme prodejcům pomoci hned ve dvou rovinách. První je samozřejmě nákup časopisu. Druhý způsob vychází přímo z naší práce. Potíráním nelegálních prodejců smažeme nejednu vrásku z tváře organizace a usnadníme těm poctivým jejich každodenní činnost. Výběr je pouze na Vás, ale ať zvolíte kteroukoliv variantu, tak nejen paní z I. P. Pavlova bude určitě moc a moc vděčná.

Zobrazení: 907