Novodobé erby II.

Ukaž mi, co nosíš nad levým loktem – řeknu Ti, kdo jsi. Ukaž mi, co nosíš nad pravým loktem – řeknu Ti, kde pracuješ. 

Zákon o obecní policii nám ve svém devátém paragrafu předepisuje, že odznak obecní policie nosí strážník na pravé straně prsou a identifikační číslo strážníka je pod odznakem obecní policie. Nášivka s názvem obce se nosí na záloktí levého rukávu. Ovšem o pravém nadloktí – o tom se nikde nepíše. A právě sem si všichni strážníci, policisté, vojáci nebo záchranáři už několik desítek let umisťují nášivky svého konkrétního útvaru, oddělení nebo jednotky.

Možná si vzpomenete, že letošní květnové číslo bylo „dost retro.“ Takřka celé bylo totiž věnováno třiceti letům existence naší pražské městské policie, V  té souvislosti jsme prostě nemohli opominout fenomén, kterým jsou rukávové nášivky. Ke každému příslušníkovi nebo zaměstnanci ozbrojené uniformované složky – tu naši samozřejmě nevyjímaje – prostě patří rukávová nášivka jak k velbloudovi hrby, jak praví klasik. Jen nám přišlo líto, že mnoho rukávových nášivek se nám tehdy do čísla nevešlo a muselo zůstat tzv. „v depozitáři“. V tomto vydání se však k některým vrátíme. Jsou dokladem toho, že strážníci jsou na svoji práci a zařazení do konkrétní jednotky nebo obvodu hrdí a svoji příslušnost k jednotce či obvodu neváhají dát najevo.  

V následujícím textu se pojďme na některé nášivky pražských strážníků podívat. Za velkou pomoc při výletu do jejich historie děkuji kolegovi Josefu Martínkovi z Hlídkového útvaru MPP. A připomeňme, že každý strážník si speciální nášivky svého útvaru platí sám. 

Nášivka, kterou kdysi nosila většina z nás. V podstatě černobílá nášivka, která navazovala na svoji předchůdkyni. Vzhledem k použité technologii (strojové vyšívání) byla však už na první pohled jiná. Hezčí, kvalitnější, jiný materiál, nemačkavá… Tato varianta se používala na tehdejší letní a zimní kombinézy, které dnes už ve výstrojním řádu nenajdeme. A i před oněmi lety jsme je nedostávali všichni.

Nášivky používané v průběhu let na slavnostní uniformy. Je zřejmé, že první dva typy jsou poněkud staršího data a okázale dávají najevo, že jsou něco jiného a mimořádného. Úplně vybočují z tehdy užívaných symbolů, zatímco třetí nášivka je velmi podobná současným „pracovním“ nášivkám. Detail, který u poslední možná hned nezaujme, je zlaté lemování. A zlatá barva napovídá, že jde vždy o něco slavnostního a výjimečného.

Přestože se dodavatel slavnostních uniforem již několikrát změnil, jejich střih zůstává stejný. Eleganci není třeba vylepšovat. Změnily se jen nášivky.    

Protože slavnostní uniformu strážník nenosí do směny na ulici nebo bezpečnostní opatření, je její životnost (téměř) neomezená. Pomineme-li samozřejmě změnu svých tělesných proporcí. Dnes se tedy může stát, že se při nějaké slavnostní události potkají tři majitelé slavnostní uniformy, a každý bude mít jinou nášivku.

Růžová barva… Něco divného, že? Tahle růžová barva k žádné městské policii nikdy nepatřila. (Dovolte osobní poznámku: osobně doufám, že ani nikdy nebude, růžovou vážně nemusím.) Přesto tuhle nášivku musíme zmínit.

Její barva je totiž symbol. Symbol toho, že by lidé měli dbát na své zdraví a včasné vyšetření. Tahle nášivka byl pokus navázat na projekty, které v řadě zemí, ve Spojených státech zvlášť, běží a existují už řadu let. Asi každý z nás si vzpomene na akci „Movember“, která upozorňuje na prevenci rakoviny prostaty. Tahle nášivka s růžovým odstínem měla podobný úkol – upozorňovat na prevenci rakoviny prsu. Vznikla po dohodě s kosmetickou firmou a nadací, které růžovou barvu používají při svých akcích.

Nášivky se asi v roce 2019 vyrobily v počtu několika set kusů, každá stála asi dvě stě korun. Polovinu činily výrobní náklady, druhá polovina šla nadačnímu fondu. Každý kupec dostal od téhle nadace certifikát, že jeho peníze šly na dobrou věc. Během dvou dnů byly prodány a snad se naše organizace k téhle myšlence někdy vrátí. Podobné akce v Česku občas realizují i jiné uniformované složky.

Už v květnovém čísle jsme zmínili, že Útvar psovodů má pravděpodobně nejvíce typů nášivek. Možná vás o tom přesvědčíme na dalších řádcích. Ale nemůžeme sem dát, bohužel, všechny. Nikoliv snad z nějakého utajování, ale z prostorových důvodů. Musí se (časem) dostat na všechny.

Mimochodem, víte, proč se kynologické jednotky na celém světě označují K9? Pes se latinsky označuje slovem „canis“, což přešlo do angličtiny jako „canine“. A umíte-li anglicky, vyslovíte tohle slovo „kejnajn“. A to už je jen malý krůček ke „kej najn“ neboli K9. Na začátku malá obyčejná slovní hříčka, dnes výraz, kterému rozumí skoro celý svět.

Přestože nášivka vypadá jako celoměstská záležitost, opak je pravdou. Na svých uniformách ji má jeden jediný útvar Městské policie Praha, a to Útvar psovodů.

Psovodi při výcviku svých svěřenců oblékají trochu jiné uniformy. Při výcviku psů v terénu jste pořád špinaví a na černé uniformě je každá nečistota hned vidět. Asi bychom nechtěli, aby naší městské policii psovodi dělali ostudu svými špinavými uniformami… Britská armáda před několika lety měnila svůj šatník a na trh vrhla velké množství výstroje a tak se stalo, že tyto uniformy byly široko daleko nejlevnější. Přestože military nadšenec může závidět, naši kolegové je mají jako montérky.

A jejich maskáčový vzor byl využit při výrobě této nášivky. Protože výcvik psů probíhá často v terénu, musí být naši kolegové snadno rozpoznatelní a identifikovatelní. Takže vznikla celkem zajímavá nášivka, byť svým designem by zapadla spíše do vojenského prostředí.

Typ nášivky, která na malém prostoru sděluje vše podstatné, což je pro mezinárodní kynologické závody důležité. Jen zahraniční policista nebo strážník mrkne na nášivku, okamžitě ví, že před ním stojí psovod Městské policie Praha z České republiky. Kdo by snad hned nepřečetl spodní nápis Czech republic, pak mu může napovědět černobílá varianta naší státní vlajky.    

Obdoba předešlé nášivky, určená ale jen pro soutěže v tuzemsku. Černobílou státní vlajku v tomto případě nahradil znak Prahy.

Jedna z vůbec prvních nášivek u pražské městské policie. Kulatá nášivka se nosila na černé kšiltovce. Dnes působí její podoba poněkud úsměvně.

Vzor nášivky předcházel typu, který jsme vám představili v květnovém čísle. Pochází z devadesátých let, provedení odpovídá době vzniku, jako označení je poněkud nesprávně uvedeno „Oddíl psovodů“, nikoliv Útvar.

Důkaz, že každý se chce prezentovat opravdu tím, kým je. Takže naši kolegové z Útvaru psovodů, kteří si místo německého či belgického ovčáka pořídili rotvajlera, si pořídili i novou nášivku. Ano, jsem psovod od pražských měšťáků a opravdu chovám rotvajlera, jehož obrázek mám na rameni. K vidění jsou ale i nášivky s dalšími druhy služebních psů.

Jízdní skupina je další ze specializovaných útvarů. Už v květnu jsme zmínili, že se povedl tvar i vzhled nášivky. Tvar koresponduje s domovenkou na levém rameni a zároveň odpovídá tvaru koňské podkovy. Dále skvěle a nenásilně kombinuje barvy, strážnickou tmavě modrou barvu a neutrální šedivou a bílou. Nadstavbou je, že všechny jízdní skupiny v Praze používají v podstatě stejnou nášivku. Patříme k sobě. Uvádíme dva příklady, Prahu 7 a Prahu 11. 

Dalším ze specifických útvarů je rovněž Útvar poříční, který vznikl u MPP jako reakce na velké povodně z roku 2002. Strážníci z útvaru mají různé specializace, někteří jsou potápěči, další tzv. vůdci malého plavidla a další. V květnu jsme otiskli několik nášivek kolegů z tohoto útvaru a dnes otiskujeme další dvě.

Jedná se o pogumovanou nášivku, která je v tomto případě určena k přichycení na neopren, jindy přes suchý zip na látku. Podobné typy nášivek už dokážou zajímavou věc: po nasvícení naakumulují světlo, které ve tmě vyzařují. Kdysi jsme v noci  pracně zjišťovali, kolik je hodin, zatímco dnes bychom v noci viděli, že se několik desítek metrů od nás pohybuje strážník z toho kterého útvaru. Tyhle nášivky se často pořizují u rakouských výrobců.

Nášivka, která v čase navazuje na předchozí. Ale jiná loď, jiný font, jiné barvy. A změna nejpodstatnější: došlo k přehození slov v názvu jednotky. Z Poříčního útvaru se stal Útvar poříční, takže došlo ke sjednocení s oficiálním názvem.

Představování nášivek oddílů s celoměstským působením zakončíme u Hlídkového útvaru. První varianta nášivky vznikla z iniciativy kolegů, kteří zajišťovali bezpečnost na trase metra C. Proto měli v nášivce vkusně a nenásilně zakomponované písmeno C. Dodejme, že součástí Hlídkového útvaru je i Skupina taxi.

Černobílá varianta momentálně nejrozšířenějšího typu nášivky. Barevnou kulatou verzi nášivky HÚ jsme otiskli v květnovém čísle PS.

Nášivka, u které bychom dnes nepochopili, komu patří. Operační a analytický útvar… Trochu rarita… Snad jen žluté auto napovídá, že se jedná o něco v souvislosti s taxíky. Ano, jde o původní název dnešní Skupiny taxi z Hlídkového útvaru.

Současná černobílá nášivka se suchým zipem. Velmi populární, oblíbená a vítaná u řidičů taxi vozidel.

Hrníček

O tom, že strážník může být z jakýchkoliv důvodů hrdý na svoji práci a mít ji rád, svědčí poslední příspěvek. Tentokrát se nejedná o nášivku, ale hrnek, ze kterého si prostě jen vypiju kafe nebo čaj. Někdo si pořídí hrnek s logem svého oblíbeného sportovního klubu, jiný si za své peníze pořídí hrnek s logem své zaměstnávající organizace.

Poděkování: Josef Martínek, Hlídkový útvar

• Předchozí
• Následující