Já jsem z Kutný Hory aneb Dělal jsem i bankomaty

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: středa 1. červen 2022 Autor Radka Rüsterová Vytisknout E-mail

Na začátku každé reportáže by se asi nejprve slušelo popsat, jak jsme se do místa určení dostali. Stručně, já jela vláčkem s jedním přestupem a kolega Vojta přijel s mírným zpožděním autem. Povětrnostní podmínky do detailu popisovat nebudu, ale musím konstatovat, že (cituji-li Járu Cimrmana) lepší počasí jsme si nemohli přát. Ten májový den byl od rána plný slunce. Vzhledem k tomu, že i náš průvodce z řad strážníků se mírně pracovně zdržel, stihla jsem si dát lehkou snídani a kávu kousek od náměstí.

Kutná Hora – město stříbra, město královské, ač město okresní, přec velmi poklidné. Je to zvláštní pocit procházet rodným městem jako někdo, kdo je tu pracovně a ne jako člověk, který tady prožil půlku života a pořád se tu cítí doma. Na Palackého náměstí, které je centrem jeho historické části, na mnoho lidí nenarazíte, pokud se tady právě nekoná nějaká zajímavá akce, jako třeba Sraz veteránů – tím myslím automobily, nikoliv veterány vojenské, Královské stříbření nebo Svatováclavské slavnosti. Míjela jsem ho cestou na služebnu MP a viděla jen několik postarších pánů, kteří seděli na lavičkách a plánovali si svou ranní vycházku (přesně tak to dělával i můj děda). Měla jsem pocit, jako bych se ocitla v nějaké italské vesničce, kde se staří přátelé scházejí na ranní kávu nebo ve vísce francouzské, kde začínají tito „kluci“ hned ráno hrát Pétanque.

Sídlo MP je od náměstí co by kamenem dohodil, ale je také v těsné blízkosti Vlašského dvora, který byl ve své době svědkem mnoha důležitých událostí: od roku 1300 se tady razily pražské groše, koncem 14. století zde byl královský palác, podepsán tu byl „Dekret kutnohorský“ a také zde proběhla volba Vladislava Jagellonského českým králem – byl to jediný král zvolený mimo Prahu.  Před Vlašským dvorem stojí socha T. G. Masaryka a proti ní, kousek od služebny, socha K. H. Borovského.

Přijetí se nám dostalo srdečného. Našim průvodcem se stal strážník/preventista Pavel Čihák. Fakt, že je to můj spolužák ze základní školy, nehrál roli. „Za nás“ byl na základce trend psát jména zlobivých žáků bílou křídou na tabuli. Ti vzorní byli naopak zvěčněni, alespoň pro jeden den, křídou barevnou. No, Pavlovo jméno tehdy barvami moc nehýřilo. Ale to je už skoro pravěk. Pavel už pěkných pár let pracuje pro MP a, jak titulek napovídá, opravdu „dělal“ bankomaty. Ne, samozřejmě, že je nevybíral. Naopak zajišťoval bankovkám bezpečnost. Je to muž, který stojí nohama pevně na zemi, evidentně má svou práci rád a umí o ní skvěle vyprávět. I já bych ho vydržela poslouchat celý den, dva. Věřím, že když přijde mezi děti do školky, školy či mezi seniory, nespustí z něho nikdo oči. Šíří osvětu, informuje, radí. Ve spolupráci s BESIP učí děti, jaká jsou práva a povinnosti chodce, jaké je správné chování cyklistů, dále vysvětluje, jak se zachovat, když na ulici nebo v parku najdou použitou injekční stříkačku. Seniory varuje před „šmejdy“ a podobně.  S velkým zápalem mi vyprávěl o návštěvě Revolution trainu (Projekt RT je zaměřen na protidrogovou prevenci. Snaží se na návštěvníky zapůsobit na základě smyslového prožitku a interaktivity.) v sousední Čáslavi předešlého dne. Evidentně přemýšlel nad tím, jak to, co viděl, zakomponovat do svého povídání v rámci protidrogové osvěty.

❞ Seniory varuje před „šmejdy“ a podobně. S velkým zápalem mi vyprávěl o návštěvě Revolution trainu...

Současná služebna je v pořadí již třetím sídlem místních strážníků. Ta první stála v blízkosti GASKu (o něm píšeme v tomto čísle také). Vzhledem k jejímu situování v centru města myslím, že by bylo dobré, aby se už nikam nestěhovala. Je zde kromě kanceláří a operačního střediska prima zázemí pro strážníky i pro psovody. Když se o tom Pavel zmínil, trochu se zlobil, protože služební pes jim zůstal jen jeden – Grim. Ostatní jsou nyní ve službách naší MP.

Na jednu zeď „operáku“, kde je samozřejmě nepřetržitá služba, jsou instalovány obrazovky, které přehrávají někdy nezajímavý, ale i tak důležitý přímý přenos ze strategických míst ve městě. Křižovatky, výjezdy, parky. Pokud si některé stanoviště vyberete, obrázek lze samozřejmě zvětšit a tak je možnost detailně se podívat kde, kdo a co vyvádí a jaké přestupky páchá. Při naší návštěvě došlo k záseku jedné z kamer a tak byl ihned poptán technik z firmy odpovídající za provoz celého systému a ten se postaral o odstranění závady.

Řízením MP, která je stejně stará jako ta naše, je pověřen starosta města, ředitel MP je zároveň manažerem prevence kriminality. Jak mi strážníci řekli, každý dělá všechno. Nemají kapacitu na to, aby měli někoho vyčleněného třeba jen jako „botičkáře“. I zde se totiž snaží obsadit volná místa a posílit tak svůj tým. V přímém výkonu služby je 18 strážníků, z toho je 5 žen. Ve dvanáctihodinovém režimu se střídají ve dvou směnách po 4 a dvou směnách po 5. Každá směna má svého odchytáře.



Odchyt volně pobíhajících psů a nebezpečných či zraněných zvířat je tady na denním pořádku. S pejsky až tak velký problém není, protože ve městě je Záchytná stanice pro opuštěné psy. Než sem nalezence strážníci odvezou, vždycky si ho vyfotí a zaevidují. Díky tomu mají přehled a některé recidivisty už dobře znají. Horší je to s kočkami, ty není kam umístit. Zraněná zvířata, zejména dravce, si obvykle odvážejí zaměstnanci Záchranné stanice pro živočichy ve Vlašimi. I o odchyt hada se již nejednou museli strážníci postarat a, jak Pavel říká, úplně komfortně se u toho necítil.

Ráno se tady, stejně jako v Praze a jiných městech, chodí „na přechody“. S ochranou školáků pomáhají i asistenti prevence kriminality (jsou celkem 4). Ve městě je šest základních škol, a i když ne všechny jsou u rušných vozovek, je potřeba dbát na bezpečnost dětí.

Kutná Hora je opravdu malebné a památkami oplývající město, ale i tady mají problematická místa a zákoutí. Vzhledem ke covidovým časům se nekonalo několik pravidelných festivalů a venkovních akcí, pouť, která tu bývá vždy o Velikonocích, byla v obvyklém rozsahu uspořádána až v letošním roce, na některé tradiční akce zatím nedošlo a turistů začíná přibývat velmi pomalu. Takže v tomto směru práce trochu ubylo, ale často se jezdí zasahovat k nočním klubům jako je Fanatic, Mamut nebo Planet a to nejen o víkendu. Se zlepšujícím se počasím samozřejmě více řeší i pohyb bezdomovců, kteří rádi nocují či popíjejí na svém „fleku“. Poté, co byla zrušena Protialkoholní záchytná stanice v sousedním Kolíně, je ta nejbližší v Mladé Boleslavi, což je autem přibližně hodina cesty. Jeden výlet s opilcem by tak hlídce zabral minimálně 2,5 hodiny. Co kdyby v té době ale o pomoc volal někdo z klientů Života Plus? Pokud tedy není zbytí, volají k opilci záchranku.

Když už je řeč o Životu Plus, Bc. Pavla Sonntagová, vedoucí služby Tísňová péče mi sdělila, že mezi MP a zmíněnou neziskovkou funguje úzká spolupráce již více než 25 let. Klienti Života Plus mohou mít (a mají, jak jsem se sama přesvědčila) na místní služebně uložené klíče od svých domácností. V případě, že klient stiskne tísňové tlačítko, může operátor tísňové péče požádat hlídku MP, aby šla situaci klienta ověřit, nebo za pomoci klíčů zpřístupnila jeho byt rychlé záchranné službě. Dále paní Sonntagová říká: „ Díky ochotě a flexibilitě strážníků se podařilo předejít mnoha zdraví i život ohrožujícím situacím klientů tísňové péče, kterých je v současnosti v Kutné Hoře více než 30. Uvedu jeden případ z mnoha. Při nedávném pádu stiskla tísňové tlačítko paní Jaroslava, která žije sama, operátorka dispečinku obratem zprostředkovala pomoc strážníků MP. Protože mají strážníci k dispozici klíče od bytu paní Jaroslavy, byla jejich pomoc velmi rychlá. Klientka se naštěstí nezranila, nechtěla a nepotřebovala lékařskou pomoc, strážníci ji zvedli, uložili na lůžko, a dokonce jí připravili i teplý čaj. Následně informovali operátorku dispečinku o tom, že byla situace zdárně vyřešena a paní Jaroslava je v pořádku.“

❞ Pod městem jsou mnohá sklepení, staré chodby a štoly místních dolů, takže není nic neobvyklého, když se tu a tam země ne zachvěje, ale rovnou propadne...

Pod městem jsou mnohá sklepení, staré chodby a štoly místních dolů, takže není nic neobvyklého, když se tu a tam země ne zachvěje, ale rovnou propadne. V roce 2012 se tak stalo v samém centru – u morového sloupu v Šultysově ulici. Kráter byl hluboký nejméně čtyři metry. V říjnu loňského roku došlo k propadu na Kaňku, jen kousek od místní rozhledny, oblíbeného to výletního místa. Ve středověku se tady totiž těžilo stříbro. Bývalo zde až 15 štol. Obří jáma, která je zhruba čtyřicet metrů hluboká a patnáct metrů široká, je oplocena a označena výstražnými tabulkami se zákazem vstupu. Na rozdíl od propadliny jen o kousek dál, která je tu již od roku 1963, je tato nestabilní a stále se „hýbe“. Strážníci sem jezdí pravidelně na kontrolu, aby snad někoho nenapadlo hrát si na speleologa. Pavel říkal, že kdyby náhodou zjistil, že tam někdo spadl, sám by se o záchranu dotyčného bál pokusit bez pomoci složek IZS. Snad se takového zásahu nedočká.  

Z největších zásahů, kterých se po boku složek IZS kutnohorští strážníci účastnili, mluví Pavel o požáru skladu odpadu, kde hořely mimo jiné plasty a lepenka, v městské části Karlov v roce 2018 a hned nato o požáru městské ubytovny v Sedlicích, ke kterému došlo ve večerních hodinách prvního dne roku 2021 a při němž přišla bohužel o život starší žena.



A teď už vyrazíme „do terénu“. Nejprve se jdeme podívat do parku u Vlašského dvora, kde je krásný výhled na chrám sv. Barbory, ale i na místa, kde se večer rádi scházejí milovníci popíjení alkoholu na čerstvém vzduchu. Proto sem hlídka vždycky zajde a zkontroluje, zda je v parku pořádek. Následně se přesouváme služebním vozem ke Krajskému asistenčnímu centru pomoci Ukrajině (KACPU), které bylo zprovozněno v kongresovém centru GASK.  Od začátku března tady městská policie v součinnosti s Policií ČR zajišťuje čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu bezproblémový chod centra. Jedná se hlavně o zabezpečení veřejného pořádku, poskytování základních informací k nezbytné administrativě atd.

Služební vůz, do kterého opět nasedáme (celkem tady mají tři, z toho jeden je odchytový) je vybaven dvěma kamerami, defibrilátorem, testerem Dräger na alkohol i drogy – díky tomu často o pomoc požádají kolegové z PČR, hasicím přístrojem i neprůstřelnými vestami. Ne všichni ale jezdí autem, například kontrolu těžby dřeva provádí cyklohlídka.

Projíždíme centrem města, Pavlovi každou chvíli někdo kyne na pozdrav. Evidentně ho místní znají a mají ho rádi. Na sídlišti nedaleko prodejen Kaufland, Albert, Tesco se potkáváme s hlídkou, která kontroluje parkování. Jedná se o 2 strážníky, resp. je to ONA a ON. Nevím, zda je to díky tak krásnému dni, nebo tím, že jsme narazili na super lidi, ale jsou velmi usměvaví i hovorní a při povídání zjistíme, že oba působili u MP Praha.

❞ Místní strážníci mají ve svém rajónu i obce Poličany, Neškaredice, Malín, Pernštejnec a Kaňk...

Ještě se trochu projedeme po městě, podíváme se na zmíněný kráter na Kaňku a vracíme se na služebnu, kde si povídáme dál. Dovídáme se, že od začátku roku do půli května tady evidují 3 000 čísel jednacích (oznámení, žádosti, asistence, přestupky atd.). Místí strážníci mají ve svém rajónu i obce Poličany, Neškaredice, Malín, Pernštejnec a Kaňk. Měření rychlosti a odchyt volně pobíhajících zvířat provádějí díky veřejnoprávní smlouvě i v obci Církvice, Miskovice, Nové Dvory, Suchdol, Malešov, Hlízov a Svatý Mikuláš.

Samo sebou, že se musejí udržovat v dobré fyzické kondici, ale zdokonalují se i profesně a to ve spolupráci s PČR. Každého čtvrt roku společně trénují střelby, taktiku zásahu, způsoby  komunikace s pachatelem, jakých chyb se při zásahu vyvarovat a podobně. Naposledy prý nacvičovali formaci Diamant, jejíž tvar umožňuje sledovat celý okolní prostor při akci. Chtějí být kolegům z PČR rovnocennými partnery a daří se jim to.

Dovolím si ocitovat alespoň něco málo z „úřeďáků“, v kterých se to hemží znečišťováním veřejného prostranství, odchytem psů, rabováním v kontejnerech na elektroodpad, řízením pod vlivem a podobně (asi to je všude stejné).

* Pozdní odpolední hodiny zmohly dva opilé muže ve věku 42 a 49 let, kteří usnuli u jídelního stolku v Kauflandu. Pokyny ostrahy provozovny nerespektovali. Za asistence strážníků se přesunuli do vhodnější lokality ke spánku.

* Před osmou hodinou ranní byla hlídka přivolána do ulice U Lorce, kde se ve vodě Loreckého rybníka (zvaného Lorčák) nacházela bezradná vystresovaná srnka. Vyčerpané zvíře se nedokázalo vlastními silami dostat na vysoký břeh rybníčku. Zasahujícím strážníkům se podařilo na krk srny navléct smyčku vytvořenou z vodítka a následně jí vytáhnout na břeh. Hlídka využila nabídky pracovníka fotbalového klubu SK Sparta (nachází se hned u Lorčáku, pozn. autora) a srnku přenesla na travnatou plochu hřiště. Po krátkém odpočinku se srnka postavila na nohy a odešla ze sportovního areálu.

❞ Strážníci zjistili, že dezorientovaná seniorka si v bytě po pádu na zem přivodila tržnou ránu na hlavě...

* V podvečerních hodinách požádal dispečink Života Plus městskou policii o výjezd k seniorce (r. 1946), která nereagovala na ověřovací telefonické zavolání operátorky. Strážníci zjistili, že dezorientovaná seniorka si v bytě po pádu na zem přivodila tržnou ránu na hlavě. Klientka byla předána do péče přivolané RZS Kutná Hora.

Díky Pavlu Čihákovi, že nám byl velmi dobrým průvodcem, i ostatním strážníkům, se kterými jsme se potkali, a kteří nám věnovali úsměv a trochu svého času.

Nesmím zapomenout poděkovat Bc. Borisu Doubravovi, zástupci ředitele MP v Kutné Hoře, který všechno bez problémů zařídil a tak měla naše návštěva hladký průběh. Povídal si s námi jako s dobrými známými a my ho na rozloučenou ani ničím neobdarovali (my dostali nášivku s názvem Kutná Hora). Na moje dodatečné otázky ochotně a briskně odpovídal i v následné mailové komunikaci. Slibuji, že časopis mu osobně doručím ve svém volném čase při dalším návratu domů. (Máme totiž na konec června naplánovaný sraz se spolužáky ze ZŠ.)

Zobrazení: 386