Projekt Pátrač – využití vyspělých technologií a čichových schopností psů při hledání pohřešovaných osob

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: středa 1. červen 2022 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Děvčátko hledaly záchranné týmy policistů z pořádkové, dopravní policie, ze zásahové i pořádkové jednotky, studenti z policejní školy, profesionální i dobrovolní hasiči. Na pomoc přijeli i s technikou pracovníci ze šumavského národního parku a lesníci Městských lesů Domažlice, kteří mají zkušenosti s pohybem v zalesněné krajině. Do hledání se zapojily české i německé vrtulníky, na místě byli čeští i němečtí kynologové se služebními psy. Dnes nově pomáhala také policejní jednotka z bavorských Alp, jejíž členové jsou speciálně vyškolení pro zásahy v horském terénu.

Pátrání po dívce, která se ztratila při rodinném výletě, začalo v neděli odpoledne na české i německé straně hranice. Čerchov leží asi dva kilometry od hranic s Německem. Pátrací týmy v lesnatém terénu, které hledaly i v noci, se několikrát vystřídaly. Matka dívky i její bratranec jim v terénu ukazovali, kde se dítě ztratilo. Podle dřívějších informací policie se pátrání zúčastnilo na 200 lidí, z toho polovina z Bavorska. (České noviny, Policie našla osmiletou dívku, která se ztratila na vrchu Čerchov, 12. 10. 2021)

O Útvaru psovodů Městské policie hl. m. Prahy bylo v našem časopisu napsáno mnohé. Často jsme se věnovali přímé hlídkové službě, někdy přeborům psovodů a rovněž i specializované části útvaru zaměřené na vyhledávání pohřešovaných osob, která je součástí celorepublikového týmu USAR. Pokud si dobře vzpomínám, tak poslední zmínka byla téměř před rokem, kdy se naši kolegové účastnili vyhledávání osob na Moravě po ničivém tornádu. Nyní jsem vyrazil do Klánovic (místa působení útvaru) za trochu jinou tematikou. Samozřejmě vše opět směřovalo k vyhledávání ztracených osob, ale tentokrát jsem nebyl „cizincem“ mezi našimi strážníky sám. Do výcvikového prostoru dorazilo i několik studentů z České zemědělské univerzity v Praze.

Nebývá zcela obvyklé, aby městská policie napřímo spolupracovala s vysokou školou a dávala studentům zápočty, školení a přednášky. A abych byl zcela konkrétní, tak osobou, která takto spolupracuje, je náš dlouholetý kolega Michal Sitte a celá Záchranná kynologická skupina, a to i díky dlouholeté spolupráci v rámci složek IZS, které se záchrannou kynologií zabývají.

Nebudu chodit kolem horké kaše. Tím důvodem spolupráce je projekt Pátrač. Přesněji – Využití vyspělých technologií a čichových schopností psů pro zvýšení efektivity vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. Trochu dlouhý název, ale je v něm obsaženo naprosto vše. Začátek projektu je datován do roku 2017 a jeho konec na rok 2021, ale ještě v tuto chvíli doznívá spolupráce a v podstatě to nejdůležitější – jeho implementace do praxe.



Od Michala jsem si po rozhovoru půjčil poměrně tlustou publikaci obsahující všechny základní informace a věřte, že jich opravdu není málo. Vše je rozděleno do klíčových kapitol jako například Záchranářská kynologie v ČR i ve světě, Krizová intervence při pátrání, Kortizol ve slinách jako možný ukazatel stresu psů, Metodika pro plánování a řízení pátrání po pohřešovaných osobách v terénu za využití IT technologií či Metodika použití kynologických pátracích týmů k vyhledávání pohřešovaných osob v terénu.

❞ Nově vyvinutý aplikační software by měl řídícím pracovníkům usnadnit nastavení optimálních postupů při provádění pátracích akcí v terénu...

Projekt Pátrač byl zaměřen na vývoj aplikačního softwaru pro zrychlení a zefektivnění rozhodovacích a řídících procesů při pátracích akcích. Projekt se také zabýval zvýšením efektivity využití čichových schopností psů při vyhledávání pohřešovaných osob v terénu. Nově vyvinutý aplikační software by měl řídícím pracovníkům usnadnit nastavení optimálních postupů při provádění pátracích akcí v terénu, v rámci pátrání po pohřešovaných osobách. Také by měl zejména zjednodušit a zrychlit plánování sil a prostředků potřebných na efektivní provedení pátrací akce. Dále by měl pomoci zrychlit a zpřesnit předávání dílčích úkolů jednotlivým pátracím týmům a také přehledným způsobem zajistit dokumentaci postupu pátracích prací v terénu pro rychlé a optimální rozhodování velitelů, a pro kontinuální řízení pátrací akce. (přesná citace výše zmíněné publikace, oddíl Certifikovaná metodika area)

Kvalitu pátracích prací lze zvýšit zejména odbornou přípravou velitelů a pátracích týmů, používáním kvalitních topografických map, používáním elektronických navigačních přístrojů, používáním IT technologií k poskytování informační podpory velitelům pátracích akcí a  také k automatizované orientační kontrole pokrytí prohledávaných oblastí pátracími týmy.

Možná tyto citace budou znít trochu krkolomně, ale ve zkratce lze napsat, že se jedná o unikátní metodiku a software, který velmi urychluje a zpřesňuje  pátrání po pohřešovaných lidech. Ovšem mně nepřísluší hodnotit a popisovat, takže se zeptám přímo Michala.

Michale, co stálo na samotném počátku vaší spolupráce?

Projekt má řadu podkapitol a my v té jedné vystupujeme a pomáháme. Celé naše působení v tomto projektu je dáno našimi velmi nadstandardními vztahy v rámci složek IZS, které se problematikou vyhledávání osob a celé navazující tematiky zabývají. Já osobně jsem začínal svou profesní kariéru u Horské služby ČR jako psovod a později jsem přešel k Záchranné kynologické skupině Městské policie hl. m. Prahy. Neustále se snažíme být v kontaktu s těmi, kteří se našemu oboru věnují či přibližují. Spolupráce s nimi nás posouvá dále a myslím, že to platí i naopak. Nesnažíme se jen teoretizovat, ale vzájemně se posouvat a přinést i něco nového do oboru. A díky této spolupráci si nás vybrala i Česká zemědělská univerzita v Praze Suchdole. Takže nejen, že jsme dostali možnost participovat na projektu Pátrač, ale mohli jsme jej i obohatit svými zkušenostmi a znalostmi. A to došlo tak daleko, že studenti, kteří mají něco společného s kynologií, k nám chodí a my je zde seznámíme s naší prací a samotným projektem.

Váhali jste se zapojením?

Vůbec! Já jsem na to okamžitě kývnul. Do projektu jsou zapojeni kolegové z Policie ČR i z Horské služby ČR, které osobně znám a u kterých jsem věděl, že se bude jednat skutečně o přínosnou spolupráci, která bude dávat smysl. Nás to obohatilo a rovněž i univerzitu. Ta sháněla co největší počet lidí a psů kvůli výzkumu, aby zahrnul co nejširší spektrum lidí, tedy věkem i zkušenostmi, a stejně tak tomu bylo i u zvířat. Dokonce naše městská policie universitě poskytla dvakrát i technické zázemí ve školicím středisku Poustky.

Teď jsme u vás v Klánovicích, jsou zde studenti ČZU. Kolik jich do teď zhruba prošlo tímto „kurzem“?

Oni mají bloky hlídkové a záchranářské kynologie. A na každý blok chodí jednou za týden cca osm lidí. Zrovna jsi narazil na méně početnou skupinu čtyř studentů, ale to je dáno tím, že končí semestr a dobíhají ti poslední. Skutečné číslo by tedy odpovídalo třiceti za měsíc. Spolupráce je pro tuto chvíli stanovena od března do srpna, ale přepokládám její další pokračování. Pro ně ovšem nejsme jedinou zastávkou v rámci výuky. Jezdí např. do Heřmanic, kde je výcvikové centrum Celní správy a zde se potkají s další oblastí kynologie, tedy s výcvikem psů pro oblast vyhledávání například drog či výbušnin.



V rámci našich možností jsou u nás studenti na jeden den, ovšem Celní správa je ubytuje i po dobu jednoho týdne a využije je v rámci svého výcviku, každý v rámci svých možností. Takže u nás je oblékneme například do „hejkala“ a ukryjeme na hodiny v lese a oni musí správně se psem komunikovat a odměnit nebo naopak simulovat nestandardní chování pohřešované osoby, psovi situaci při nalezení ztížit například odcházením z místa pryč či jiným nestandardním jednáním. Zatímco Celní správa je využije jako figuranty převážející drogy (úsměv).

Pro vás tedy znamenají studenti přínos v nových figurantech?

Přesně tak. I když je to trochu zjednodušený pohled. My jim na začátku řekneme teoretické základy nutné k naší práci, v rámci toho je seznámíme s prací se psy, popíšeme, o co vlastně jde a jak co funguje. Ukážeme jim topografii, jak se s programem zachází. Jak pracují GPS přístroje, ukážeme jim zařízení na psa a popíšeme, jak se má správný figurant chovat. Po akci se vše zhodnotí a odpovídáme jim na dotazy. Když je hezky, jako dnes, tak je to, myslím, příjemné zpestření studijního života (smích).

Pro nás jsou noví figuranti velmi důležití. My sice můžeme neustále používat naše kolegy, ale to už časem není ono. Hlavně si na jejich pach psi rychle zvyknou a ulehčí jim to práci. Nehledě na to, že u nás všichni pracujeme se zvířaty, a to cítí psi samozřejmě také. Takže aby byl výcvik co nejefektivnější, tak potřebujeme lidi ideálně bez vlastních zvířat. Zkrátka potřebujeme co nejvíce civilní osoby.

Figurant si jen lehne a čeká, jestli jej pes najde?

Zčásti ano, zčásti ne. Je podstatný rozdíl pro vyhledávání osob v sutinách nebo na plochách, tedy lesy, pole, louky a podobně. Dříve se z velké části hledaly statické osoby, ale dnes už je situace trochu odlišná. Je i požadavkem ze strany Policie ČR, která ze zákona pátrání vždy vyhlašuje, aby se psi cvičili i na stojící či pohybující se osoby. To jsou právě příklady lidí, kteří zabloudí na hřebenovkách, v mlze či na houbách, ale neví, kudy mají jít. Stejně tak se může jednat o zmatené seniory. Proto zde máme figuranty ležící, ale i ty, kteří stojí a hýbou se. U psa nastane chyba, pokud takovou osobu mine.

Jaké máte se studenty zkušenosti?

Musím říci, že bez problému. Jsou dobří, nesetkal jsem s nějakým negativním přístupem. Je fajn, že jsou do toho nadšení. Někteří mají doma i psa, a tak je zajímají otázky ohledně praktické kynologie. Za mě spokojenost (úsměv).

Co získají studenti od vás?

Podle mě tím nejcennějším, co jim můžeme nabídnout, je vhled do praxe. Oni získávají mnoho teoretických znalostí na fakultě a tady je mohou vidět v praxi. Abych řekl pravdu, a vůbec to nemyslím špatně, tak zjistí, že mnoho teorií v praxi funguje úplně jinak, nebo nefungují vůbec. Ale to je ve více oborech a u nás násobeno tím, že pracujeme se zvířaty, a to je každé jiné a své. I já se s každým novým psem učím něčemu, co jsem do té doby neznal.

Někdy se věda a praxe nepotkají (smích).

Nedá mi to, se nezeptat. Neprojevil někdo zájem o povolání strážníka u psovodů?

Asi tě překvapím, ale ano. Dva studenti se mne ptali, jaké máme podmínky pro přijetí, jak se k nám mohou dostat a jestli máme volná místa. Tato práce by je bavila. Takže tak trochu působíme i jako malý nábor (úsměv). Samozřejmě není naším cílem dávat jim do rukou náborové letáčky, ale je fajn vidět, že mladé lidi tato práce dokáže oslovit a přilákat, na druhou stranu naše zaměření vyžaduje poměrně dost zkušeností, a pokud by se vážný zájemce přeci jen našel, tak ho při vstupu mimo standardního přijímacího řízení nečeká nic jednoduchého včetně složení Atestu MV ČR, a to ti méně zkušení většinou nezvládnou.

❞ Pes za chvíli proběhne obrovskou plochu, kterou by musela procházet rojnice desítek či stovek záchranářů. Nehledě na to, že zvíře bude daleko spolehlivější a přesnější...

Vraťme se však k projektu Pátrač. Co bylo jeho cílem?

Potvrdit  nebo vyvrátit, že kynologický pátrací tým (tedy psovod a pes) jsou efektivním nástrojem na rychlé vyhledávání pohřešovaných osob v terénu s tím, že efektivita roste nejvíce v nočních hodinách. Pokud je zvíře správně vycvičeno, tak dokáže nahradit velkou spoustu lidí. Pes za chvíli proběhne obrovskou plochu, kterou by musela procházet rojnice desítek či stovek záchranářů. Nehledě na to, že zvíře bude daleko spolehlivější a přesnější. Má mnohem méně překážek při pohybu, dokáže se lépe pohybovat v náročnějším a exponovaném terénu, kde by lidé potřebovali už jistící techniku a neúměrně by se zvyšovalo riziko zranění a pádů.

Dalším cílem bylo vyvinutí zcela unikátního softwaru pro Policii ČR. To se samozřejmě stalo a dnes je postupně zaváděn na jednotlivá krajská ředitelství. Program usnadňuje pátrání a velmi jej zrychlí. Stává se tedy oficiální složkou výbavy Policie ČR a my jsme rádi, že jsme se na něm mohli v rámci kynologické praxe podílet.



Jen pro představu, nejvýraznější úsporu času přinese v rámci organizace samotných pátracích akcí. To, co dříve trvalo pro koordinátora více než hodinu, program zkrátí na pár minut. Dokáže pracovat efektivně s mapovým podkladem, ten vyhodnotí a po zadání vstupních dat (data o pohřeš. osobě, lokalitě , času ztracení , poslední výskyt )  co nejefektivněji naplánuje samotné pátrání (spočítá kolik je potřeba lidí do rojnice, počet kynologů, policistů, záchranářů, techniky, vrtulníků a podobně). Dokáže i podle pohybu osob vytipovat ještě neprozkoumaná bílá místa a upozornit na ně. Lokalitu dělí na sektory pro jednotlivé týmy.

A díky tomu, že se jednoznačně potvrdila efektivita psů v první fázi projektu, tak je program využívá a zvyšuje jejich nasazení.

Financování projektu pokryly dotace?

Finance jdou z  Ministerstva vnitra ČR.

Používáte outdoorové GPS přístroje Garmin. Ty jsou rovněž součástí projektu?

Ne, ty jsou naše, používáme je už řadu let, ale bylo nutné je mít. Bez nich bychom nedokázali přenášet data do statistik a pak je následně vyhodnotit. Máme pak data pohybu psovoda i samotného psa. Pak dokážeme určit, jakou plochu prošel psovod, jakou pes a co by mohli ještě prohledat. Na základě těchto dat pak jasně vyplynula výhoda psů při pátrání.

V rámci projektu Pátrač měli na sobě psi nejen GPS lokalizátor, ale rovněž i monitor srdeční aktivity. Tato data se pak vyhodnocovala v rámci jiné podkapitoly. Je jasné, že fyziologický stav zvířete bude ovlivňovat jeho pracovní výkon a schopnost správně a efektivně propátrat přidělenou plochu. Monitory musely být vyvinuty speciálně pro naše potřeby, aby psům nevadily a nezpůsobovaly jim zdravotní komplikace, oděrky na kůži apod. Závěry z podobného výzkumu na papír ještě nikdo nikdy nedal. Takže i my jsme rádi, že nám věda pomohla ověřit si, že psům dlouhodobá zátěž nejen nevadí, ale dokáží během „povinných přestávek“ velmi rychle a efektivně regenerovat. Na rozdíl od nás (smích). Pro představu laické veřejnosti, každý kynologický tým (psovod + pes) měl během akce za úkol propátrat rozlohu kolem 60 hektarů přírodních terénů ve třech blocích, s různou vegetací a s různým profilem, vždy s hodinovou pauzou.   A druhý den znovu. Rychlost takového týmu se pak pohybuje kolem 12-15 ha za hodinu, samozřejmě dle terénu a počasí. Zkoumalo se také, kdy pes už opravdu tzv. „nemůže“ a přestane spolehlivě pracovat a jiné aspekty. Celkově to bylo pro každého psovoda velkým přínosem, jelikož se vždy řídíme jen svými pocity, jak které zvíře známe, a v tomto případě jsme si to mohli porovnat i s přístroji na sběr fyziologických dat.

Už byl Pátrač použitý v praxi?

Ano byl, např. v Plzeňském kraji při hledání ztracené německé holčičky u Čerchova. Nicméně od letošního července Policie ČR spouští zkušební verzi po celé ČR, na výsledky si však musíme ještě chvilku počkat.

Podle toho, co jsi mi řekl, je tedy tento vyvinutý software a metodika zcela unikátní?

Ano, je. Rovněž je zájem i ze zahraničí. Já osobně nevím, že by někde něco podobného fungovalo. Alespoň v rámci Evropy ne.

Software si dokáže zpracovat čtyři mapové podklady, pokud vyhodnotí, že pro danou oblast je jeden vhodnější než ten druhý. Umí tedy pracovat jak s mapami ministerstva, tak s mapami Seznamu či Googlu. 

Zajímavé je  propojení přes aplikaci přímo na nás kynology. Hlavní štáb už ví, kdo je v pohotovosti, jak je daleko, jak dlouho pojede na místo a tím pádem ví, kdy ho může nasadit přímo do akce. Každého člověka, pak vidí online na monitoru či tabletu a to včetně jeho pohybu. Nemusím asi připomínat, že je to i skvělá pomůcka, kdyby nedej bože došlo ke zranění samotného záchranáře.


Po rozhovoru nás míjejí studenti a kolegové z útvaru. Pomalu se vrací na základnu, aby vyhodnotili pátrání. Za mého pobytu v Klánovicích si prošli s pěti osobami plochu něco málo přes sto tisíc metrů čtverečních dva psi. Oba byli úspěšní a musím říci, že udržet s nimi krok bylo skoro nemožné. Neabsolvoval jsem oba dva celé okruhy, ale po pár hodinách jsem měl dost. Zatímco psi vypadali, že by hledali do večera, já přemýšlel, jak zaujmout polohu ztraceného v bezvědomí.

Projekt Pátrač je naprosto unikátní a já musím napsat, že je skvělé, že se na něm podíleli i naši psovodi. Podařilo se tak zkrátit dobu nezbytně nutnou k přípravám pátrání a tak získat to nejcennější, čeho mají záchranáři vždy málo – čas.  


foto: DS MP Praha
Poděkování Adéle Polónyiové a Michalu Sittemu

Zobrazení: 189