Po třech vlnách na Praze 1

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: úterý 1. březen 2022 Autor Zdeněk Modálek Vytisknout E-mail

Je to zhruba dva a půl roku, co jsem poprvé vyrazil v patách hlídky na Praze 1. Byl jeden z těch nejkrásnějších dnů, které léto toho roku nabízelo, a město doslova pulzovalo životem. Tisíce turistů, ze všech koutů světa, tvořily nikdy nekončící proud těl, který jsme často museli „rozehnat“ probliknutím majáku na střeše našeho služebního vozidla. Bary a noční podniky praskaly po setmění ve švech. Oznámení na porušování nočního klidu, byla na denním pořádku a tvořila jen další střípek mozaiky úkolů linoucích se permanentně z vysílačky. Při pohledu na ten chaos člověk začínal chápat debatu politiků nad způsoby omezování turismu po vzoru Dubrovníku či Barcelony.

O půl roku později se po Václavském náměstí jen sem tam zlověstně prožene sanitka. Jinak je ticho, prázdno. Drtivá většina lidí sedí doma, šije roušky a s hrůzou sleduje počty nových případů infekce. Ne však strážníci. Ti hlídkují dál, stejně pak v další a další vlně. Jsou svědky opakovaného rozvolňování a následného utahování šroubů. V přední linii pociťují změny nálady ve společnosti, ochotu podrobovat se novým omezením a pravidlům. Proto opět vyrážím na Prahu 1. Jsem zvědavý, jaká je momentální situace, ale hlavně, jak na posledních třicet měsíců vzpomínají samotní strážníci.



Místo, kde mě kolegové „naberou“ do auta, máme domluvené před Hlavním nádražím. Ještě se ani pořádně nerozednilo, ale tady už teče alkohol proudem. Plastové láhve s vínem kolují v uzavřených skupinkách z ruky do ruky. Není divu, že má ASTRA 150 stále plné ruce práce. Nezbývá než doufat, že to dotyční nepřeženou a my můžeme vyrazit. Posádka Tranzitu s nápisem Městská policie Praha hlásí nástup do služby.

❞ Počet osob převezených na protialkoholní záchytnou stanici v roce 2021 činil 1992.

Už první hlídkové kolečko po Václavském náměstí a přilehlých ulicích dává jasně najevo, že dnes se davy rozhodně prodírat nebudeme. Jasně, je pandemie, zima, ale i tak kolegové potvrzují, že lidí by čekali v ulicích daleko více. Čeho však bude tady na jedničce vždycky dostatek, jsou auta a s nimi spojené problémy s parkováním. Nejdříve odtahujeme vozidlo parkující na vyhrazeném parkovišti pro zdravotně hendikepované v ulici Štěpánská, poté řešíme parkování na chodníku v ulici Krocínova, abychom se zase vrátili ke stání „na invalidech“ ve Vodičkově. Na Praze 1 je to nikdy nekončící boj.

❞ Strážníci Městské policie Praha v roce 2021 evidovali 163 733 porušení zákazu zastavení a 16 246 porušení zákazu stání.

Po dalším pánovi stojícím na vyhrazeném parkovišti, který „pohrdl“ řešením na místě a raději podstoupí správní řízení, nás hlas operačního vysílá na křižovatku u tramvajové zastávky Hlavní nádraží, kde se má podle oznamovatele nacházet muž, který vstupuje do vozovky, pokřikuje na projíždějící vozy a je nebezpečný sobě i okolí. Nikdo odpovídající popisu se na místě nenachází. Povinností městské policie je však prověřit každé oznámení, a tak jsme na místě a do vysílačky hlásíme negativní.

❞ Počet oznámení na linku 156 dosáhl v roce 2021 počtu 199 733.

Během dalšího hlídkování vyzvídám, jaké jsou noční služby. Především ty páteční. Podle kolegů to dlouho nevypadalo na návrat na úroveň před pandemií. Poslední víkend bylo však hodně živo a je samotné zajímá, jak se to bude dál vyvíjet.

❞ V roce 2021 bylo evidováno 7 664 případů rušení nočního klidu.

Než se nadějeme, stojíme opět před Úřadem městské části Prahy 1 a řešíme nedovolené stání na vyhrazeném místě. Muž v montérkách se nemá čím prokázat. Tvrdí, že se oženil a čeká na vydání nových dokladů. Usmívá se a celou situaci se snaží zahrát do autu. Po oznámení, aby v případě absence jakéhokoliv relevantního průkazu následoval strážníky na služebnu Policie České republiky, výrazně znejistí. Požádá kolegy o strpení a po krátkém posezení v autě přináší platný řidičský průkaz. Následuje řešení pokutou na místě. Blok hubne, městská kasa tloustne a my jedeme dál.

❞ Počet osob předvedených na PČR v roce 2021 činil 511.

Na pauze

V ulicích začíná přibývat lidí nesoucích pytlíky s logem různých oblíbených fast foodů a to signalizuje, že i nám se blíží pauza. Zastavíme před „barákem“, nahlásíme přestávku do vysílačky a jde se na baštu. Obědy od Pohlreicha bohužel odvál covid, a tak místo telecího ragú dávám zavděk studeným toustům. Nechávám kolegy v klidu najíst, a pak je poprosím o několik krátkých odpovědí.



Jaká je situace v současnosti?

„Lidi se vesměs vrátili. Aut je v centru víc, ale jsou dny, kdy to tam přes týden vypadá jako o víkendu. A pak jsou dny, kdy se nehneš nikde. Auta jsou prostě všude. Co se týče lidí, tak teď jsme měli spoustu nočních, kdy to nebylo ještě tak hrozný. To jsme byli i překvapení z toho, jaký je klid. Poslední dvě noční jsme měli po zrušení povinnosti očkování pro vstup do podniků a to jsme do čtyř lítali. Město bylo plné lidí. Srovnal bych to s dobou před pandemií, všechno pustili, a tak si to lidé chtějí užít.“

Vzpomínáš si na první vlnu? Na první směnu, kdy se potvrdilo, že to není „legrace“?

„Ze začátku jsme samozřejmě nevěděli, o co jde. Nejhorší bylo, že se tady ta infekce v médiích hodně podceňovala, což nám zhoršilo možnosti řešení jednotlivých situací. Když začal lockdown, tak se pro nás ulice vyprázdnily. Obzvlášť na nočních. Život šel na nulu.

Od první chvíle to bylo celkově nepříjemné, všude zmizeli lidi. Po světě začali lidé umírat, čísla šla nahoru a nikdo z nás nevěděl, co to s ním udělá. Stalo se nám právě v téhle době, že jsme jeli po Václaváku a borec tam zkolaboval. Byl to cizinec. Platilo nařízení mít všechny ochranné prvky, brýle, respirátory, rukavice, ideálně oblek. Všechno jsme navlékli, a když jsme k němu přišli a oslovili ho, tak byl neskutečně vystresovanej. Přišel mu e-mail, že má podezření na covid. On se v tu chvíli nervově zhroutil, protože vycházel z toho, co se děje v Americe a že prostě umře. My jsme kolem něj udělali perimetr, odháněli lidi a čekali, co se bude dít. On to vůbec nezvládal, protože myslel, že máme středověké zdravotnictví. Bylo to náročný. Takovou situaci nikdo předtím nezažil a ani nemohl.“

Šili jste na služebně roušky?

„Myslím, že pár holek z přestupků něco šilo, ale my jsme byli pořád venku, takže nás se to moc netýkalo.“

Jak vzpomínáš na dary od veřejnosti? Spousta večerek, kaváren a pekařství obdarovávala složky IZS. Co jídla od Pohlreicha?

„To chodilo na všechny služebny. Což jsem byl hodně překvapený. Díky tomu jsem ochutnal spoustu věcí, které bych si normálně neobjednal. Upřímně, bylo to fakt výborný.“

Dokázal by si srovnat jednotlivé vlny? Jak se měnila vaše práce? Jak se měnil přístup společnosti?

„V každé fázi jsme měli s někým problém. V každé fázi se našli lidé, kteří nic dodržovat nechtěli. My jsme na to nejezdili rádi, protože nikdo nevěděl, kam v tom můžeš zajít. Po republice bylo několik případů, kdy došlo k vyhrocení kvůli roušce, někdo to natočil, zveřejnil a bylo z toho velké haló. Také bylo těžké donutit mezi jednotlivými vlnami lidi znovu respektovat nějaká pravidla.“

Co nálada ve společnosti? Ze začátku se ještě tleskalo složkám IZS na balkónech. Teď se zdravotníkům propichují gumy u aut a nadává se úplně na všechny.

„My, jako represivní složka, nejsme moc oblíbení nikdy. Když někde někomu pomůžeme, nebo se podaří nějaký zákrok, tak samozřejmě lidé vděční jsou, ale jinak …“

Myslíš, že se v létě už vrátí život do normálu, jako před covidem?

„Před covidem Praha zažila asi největší nápor turistů, co kdy byl. Což je pro rezidenty naprosto zničující. Máme levný alkohol, to v kombinaci s Airbnb dělá z Prahy místo na oslavy. Určitě se to vrátí. Už na základě toho, jak teď probíhal poslední víkend, tak léto bude stejný jako dřív. Celý svět je z toho unavený a kdo bude moct, bude cestovat.“

Co sis odnesl z těch posledních 30 měsíců negativního a co pozitivního?

„Jakmile lidem trochu ukrojíš ze zábavy, na kterou jsou zvyklí, tak za každou cenu udělají všechno pro to, aby to dostali zpátky. To pro mě bylo dost negativní. Na druhou stranu jsme represivní složka, s lidmi řešíš většinou jen problémy a dost lidí to bere špatně. Už z téhle strany na sobě člověk musí dost pracovat, aby ho to nesemlelo. Pozitivní byli lidé, kteří i v téhle době dokázali prokázat spoustu laskavosti a vstřícnosti. To je ale vesměs aplikovatelné do téhle doby i do klasické služby.



Dál Prahou (post)covidovou

Oběd nebyl špatný, ale ta pravá „chuťovka“ nás teprve čeká. Na základě oznámení míříme do stanice metra Náměstí Republiky. Notoricky známá narkomanka se zavřela na veřejných záchodcích. Kolegové to nejdřív zkoušejí domluvou. Poté dveře otvírají a podstatně zvyšují tón hlasu. Hrubější tón zabírá, paní si balí svoje ležení a jde si po svých. Až v autě poté zjišťuji, že se jedná o známou firmu, která neváhá na veřejných místech slovně napadat lidi, svlékat se a jinými způsoby vzbuzovat veřejné pohoršení.

❞ Počet případů vzbuzování veřejného pohoršení řešených strážníky činil za loňský rok 1035.

Ani v odpoledních hodinách nás nemine doprava. Během řešení dalšího nedovoleného stání se seznamuji se všemi funkcemi služebních tabletů. Kromě zasílání přestupků přímo na přestupkové oddělení disponují funkcemi, které umožní odhalit odcizená vozidla nebo hledané osoby. Neméně zajímavá je možnost vyhledání čísla sloupu veřejného osvětlení, zájmových budov nebo nasměrování kamer. Strážníci si tablety poměrně chválí, i když mouchy se samozřejmě najdou. Baterie by mohla být větší držák a systém taky občas „zamrzne“, ale pozitiva jasně převažují.

❞ Počet zajištěných hledaných osob v roce 2021 dosáhl 284. Odcizených vozidel zajistili strážníci 61.

Další hlídková činnost je poměrně klidná až do doby, než projedeme kolem zaparkované dodávky. V té rychlosti nebyl čas pořádně identifikovat situaci, ale zdálo se, že řidič leží zhroucený na sedadlech. Rychlá otočka a výstražná světla na sebe nenechala dlouho čekat. Užuž to vypadalo, že uvidím záchranu života z první ruky, ale pravda byla malinko prozaičtější. Pán hledal něco na zemi, a tak si k tomu lehl. Celé to nakonec vyzní poměrně zábavně. Každý rok jsou však strážníci vystaveni situacím, kdy jde doslova o život, a žádný případ není radno podceňovat.

❞ Ocenění za záchranu života v roce 2021 převzalo z rukou ředitele 15 strážníků.

Závěrem 

Po několika dalších dnech za zády hlídky na Praze 1 si troufám tvrdit, že Praha se nadechuje. Počasí, doznívající vládní opatření a možná i trocha nejistoty zatím drží veřejný život na uzdě. Je však jen otázkou času, kdy povolí stavidla a všechno se vrátí do starých kolejí, nebo budou dokonce staré pořádky překonány. To však ukáže až budoucnost a data za tento rok. Jedno je však jisté. V žádné době to nemají strážníci snadné a vždycky budou tam, tam venku.

Zobrazení: 316