Městská policie Třebíč – obklopeni historií, pečující o přítomnost

O Třebíči jsem doposud nevěděl prakticky nic. Také samotný nápad vyrazit do těchto historických míst vznikl vlastně náhodou, a to neplánovaným setkáním kolegy Davida s ředitelkou třebíčské městské policie v budově jihlavského rozhlasu. Slovo dalo slovo a cesta k dalšímu pokračování našeho seriálu o jiných městských policiích byla volná. Nejdříve však řádná informační příprava. Trocha Facebooku, trocha Instagramu, hodně Googlu a nestačím se divit. Kromě klasických informací o počtu obyvatel a historii se dozvídám, že vyrážíme do města plného unikátních památek zařazených na seznam UNESCO, do města s jednou z nejnižších kriminalit a do jedné z ekologicky nejčistějších oblastí v České republice. Skoro to vypadá, že jedeme do ráje, kde slunce nikdy nezapadá. Samozřejmě přeháním, každé město má svoje problémy, a na problémy pak většinou městskou policii. Proto jsem moc zvědav, jak nám Třebíč představí strážníci, kteří o ni každý den láskyplně pečují.

Srnky, zajíci, divoká prasata a pes nápadně se podobající lišce. To všechno jsme měli možnost cestou do Třebíče zahlédnout. Stačilo zvolit místo klasické ozkoušené aplikace Waze, základní Apple navigaci, a už jsme vymetali i ty nejzapadlejší polňačky. Trvalo to sice o trochu déle, ale díky časové rezervě jsme před služebnou třebíčských strážníků zaparkovali ve smluvenou dobu. Naše následné kroky pak nemohly vést jinam než za místní ředitelkou Lucií Šerkovou, která nás přivítala úsměvem a tolik potřebným espressem.

Po vyjasnění programu a požadavků obou stran, jsme se nejdříve rozhodli položit paní ředitelce několik otázek a poté teprve vyrazit do terénu.

Řekla byste na úvod něco o sobě?

Od roku 2004 jsem strážnicí MP Třebíč, pracovala jsem na pozici manažerky prevence kriminality a drogové koordinátorky, v mé pracovní náplni byla i práce tiskové mluvčí. V roce 2019 jsem se stala zástupkyní ředitele. Ředitelkou městské policie jsem od prosince roku 2022. Letos v listopadu budu u MP Třebíč slavit 20 let.

Mě nejvíce baví práce s lidmi, proto hodně sázím na komunikaci, ať už se strážníky nebo s veřejností. Jsem ráda za tým kolegů, který mi pomáhá v našem městě udržovat pořádek. Městská policie by bez strážníků, kteří svoje město znají, a jsou mnohdy vystavování nelehkým stresovým situacím, nefungovala tak, jako funguje ta naše.

Uvedla byste vaši městskou policii?

Město Třebíč má necelých 35 000 obyvatel a o bezpečnost našeho města se v současné chvíli stará 46 strážníků městské policie, 4 tabulková místa máme neobsazena. Městská policie jako taková má 62 zaměstnanců, tudíž 17 z nich je civilních.

O jaké civilní zaměstnance se jedná?

Máme čtyři asistenty prevence kriminality, čtyři zaměstnance městského útulku pro opuštěná zvířata.  Pracovníky na městském kamerovém systému, sekretářku, IT technika a správce vozového parku.

Jakým způsobem se MP Třebíč podílí na prevenci kriminality?

Prevence kriminality je jedno z nosných témat, kterými se zabýváme. Spolupracujeme se všemi základními, mateřskými i středními školami v Třebíči, kdy naše preventivní programy zaměřujeme na celé školní spektrum – od nejmenších až po ty nejstarší. Naše témata jsou různorodá. Jedná se o správné přecházení nebo bezpečí doma i venku. S těmi staršími se například bavíme o právním minimu, máme základní kurz sebeobrany a další programy. Nezapomínáme ani na seniory, kdy se je snažíme oslovovat prostřednictvím Senior akademie a Senior pointu, což je léta probíhající kurz. Dalším projektem, který realizujeme, je projekt Oběť? Já ne!, který je určen zaměstnancům městského úřadu. Širokou veřejnost oslovujeme prostřednictvím městských akcí, kde míváme vlastní stánek s bezpečnostní tématikou, hry, soutěže pro děti i dospělé jsou samozřejmostí.

Prevence kriminality je jedno z nosných témat, kterými se zabýváme. Spolupracujeme se všemi základními, mateřskými i středními školami v Třebíči...

Jakým způsobem funguje městský útulek?

Městský útulek funguje tak, že se nestará jen o odchytnuté psy v rámci našeho města, ale máme sepsány smlouvy se třiceti obcemi v okolí.  Zaběhnutý pejsek, který se ztratí, může být na základě této smlouvy převezen do útulku v Třebíči.

Čemu se strážníci nejvíce věnují?

V rámci běžného výkonu služby se snažíme naši činnost co nejvíce diverzifikovat. Ale musím říct, že velkou část naší práce vyplňuje bohužel doprava. Dopravní situace v našem městě není úplně jednoduchá. Tudíž kolegové běžně řeší dopravní přestupky nebo špatné parkování v konkrétních lokalitách. Ale nezapomínáme ani na veřejný pořádek, porušování městských vyhlášek, řešíme spory v rámci občanského soužití, a mnoho dalšího protiprávního jednání.  Snažíme se, aby bylo město pořád co nejbezpečnější.

Poslední dobou se zvyšuje turistický ruch. Přináší to nějaké nové problémy?

Je pravda, že v našem městě se rozvíjí turistický ruch velmi zásadním způsobem. Tudíž i pro strážníky z toho vyplývá několik nových věcí jako například komunikace v cizím jazyce, ale je to hlavně o preventivní práci a navádění turistů.

• Category Title

©2024 OrdaSoft.com All rights reserved.

Jak u vás probíhá spolupráce mezi městskou policií a ostatními složkami?

Na spolupráci v našem městě si opravdu zakládáme. V rámci různých multidisciplinárních týmů se potkáváme na různých platformách. Ať už se jedná o komisi prevence kriminality a drogové problematiky, případně týmu pro mládež v rámci projektu Systém včasné intervence, který se zabývá především mladistvými osobami. Jedná se o to, že se pravidelně potkává jak státní sektor, tak neziskový sektor. Setkávají se zástupci  Policie České republiky, městské policie, zástupci městského úřadu, odboru sociálních věcí, odboru školství, své zástupce zde má i Probační a mediační služba, základní, střední školy, Dům dětí a mládeže  a neziskové organizace, které v našem městě působí. Navzájem si předáváme si informace. Je to o tom, že se snažíme každého pachatele nebo potencionálního pachatele, a samozřejmě také oběť, nějakým způsobem identifikovat. Hledáme cesty jak takovému člověku pomoct, nasměrovat jej, síťujeme. Snažíme se, aby sítí sociálních služeb až na samé dno společnosti opravdu propadlo co nejméně osob. Samozřejmě, když tyto mechanismy nefungují, přichází represe a adekvátní trest.

Napříč městskými policiemi panuje problém s náborem. Jakým způsobem motivujete nové uchazeče o pozici strážníka?

Nabízíme práci ve stabilním kolektivu, která má poslání. Měla by přispět občanům našeho města. Ale samozřejmě těch uchazečů není moc. Městská policie patří pod město, proto čerpáme stejné benefity jako ostatní zaměstnanci města. Kromě všech zákonných podmínek musí uchazeč projít psychologickým vyšetřením a absolvuje pohovor. Po získání zbrojního průkazu a osvědčení strážníka přichází i finanční odměna.

Výlet do tajů uniformované Třebíče

Naše první kroky vedou do místnosti plné obrazovek. Hádáte správně. Také zdejší město spoléhá na pomoc velkého bratra. Místní městský kamerový dohledový systém má celkem 73 kamerových bodů a tři operátorská pracoviště. Nechybí ani obrazový výstup na pracoviště krizového štábu. Dvacet čtyři hodin denně strážníci dohlíží na bezpečnost, kdy v nočních hodinách profitují z možnosti nočního režimu. Do systému v poslední době přibylo několik novinek, jako systém umožňující čtení poznávacích registračních značek u projíždějících vozidel. Propojení se státní policí a následná spolupráce je pak dobře fungující samozřejmostí.

Kromě znásobení strážnických očí, slouží místnost také jako základna pro systém osobních kamer. Třebíčští strážníci používají osobní kamery zhruba 5 let a nemohou si je vynachválit. Záznamy přestupků, bezpečnost, nebo zpětná vazba jsou jen některá pozitiva, která nám před dokovací stanicí byla vyjmenována.

Po krátké rozpravě s IT technikem o možnostech, které nejmodernější kamerové systémy nabízí a kam se bude celá oblast posouvat, míříme do posilovny. Je tradičně ve sklepě a je to už na první pohled správná činkárna. Železa a klasické starší stroje, přesně jak si to pamatuji z doby, kdy vstupy do posiloven stály 50 korun a protažení bylo pro měkejše. Strážníci si tu mohou zacvičit jednou týdně v rámci pracovní doby a mimo službu samozřejmě kdykoliv. Ve zdravém těle zdravý duch.

 Po krátké rozpravě s IT technikem o možnostech, které nejmodernější kamerové systémy nabízí a kam se bude celá oblast posouvat, míříme do posilovny.

První zastávka – útulek

Původní útulek byl umístěn v bývalé drůbežárně školního statku. Tato lokalita nebyla z mnoha důvodů vyhovující. Blízkost památky zapsané na seznam UNESCO, obytná zástavba v okolí, špatný technický stav budov a zařízení, to všechno byly problémy, které bylo nutno vyřešit jediným způsobem. Postavit útulek na jiném místě, a vyřešit tak všechny problémy naráz. A mohu říci, že se dílo podařilo. Už na první pohled je zjevné, že vše bylo stavěno s jasným účelem a za dohledu zkušených profesionálů. Dostatek prostoru, kvalitní technické zázemí, smysluplné rozdělení místností a čisto. Standardy velmi podobné našim pražským útulkům. A vlastně ještě jedna věc je tu naprosto totožná, pracují zde srdcaři. Z vyprávění paní Spáčilové je hned patrné, že útulkem doslova žije. „Tady je příjmová místnost, tady všechno začíná. Pokud se najde pes, tak se přiveze sem. Zváží se, odbleší, odčerví, vystaví se karta. A pak putují do karantény nebo rovnou do kotců,“ vypráví i přes ostych z kamery. V útulku bylo v době naší návštěvy 8 kočiček a 8 pejsků. Ročně je pak přijato zhruba 90 kočiček a 20 hafanů. Sem tam se samozřejmě objeví nějaké agamy, morčata, králíčci, fretky nebo andulky. Stejně jako u nás, se v třebíčském útulku často objevují zvířata, která byla součástí dědického řízení, a nový majitel o ně neměl zájem. Bohužel jiný kraj, stejný mrav.

Teď už vážně do ulic

Z útulku se vracíme zpět ke služebně, kde nás naše dosavadní průvodkyně v podobě paní Šerkové, představuje a předává dvoučlenné hlídce zkušených strážníků. Po jejich boku si ukážeme ten pravý „terén“. Nejdříve však mrkneme na výstroj. „To co máme na sobě je s reflexní vestou převážně určeno k řešení dopravy. Dříve jsme měli takové obyčejné hadrové vesty, člověk musel s sebou nosit ještě hromadu kapsiček na pásku. Tady máme všechno přímo ve vestě. Ve služebních autech pak vozíme defibrilátor a přístroj na měření alkoholu v dechu. Dále vozíme dopravní kužel, lékárnu, hasičák, kontejner na jehly, značkovací spreje, pásky, pracovní rukavice a gumové rukavice. Na startování „neposlušných vozidel“ máme booster. V současné chvíli také dochází k obnově zbraní, které máme a jako nejnovější pořizujeme P 10,“ představuje svoje vybavení jeden ze strážníků, který ve volném čase působí jako instruktor Krav Maga. Po této informaci jsem rozhodnut, že budu po zbytek exkurze vše jen chválit, i kdyby mě parta výrostků hodila do protékající Jihlavy.

Na startování „neposlušných vozidel“ máme booster. V současné chvíli také dochází k obnově zbraní, které máme a jako nejnovější pořizujeme P 10.

Jak už jsem nastínil v úvodu. Třebíč je město památek UNESCO, které se rozkládá na obou březích řeky Jihlavy, a jeho počátky jsou spjaty s významným benediktinským klášterem, který byl založen moravskými knížaty již roku 1101. Díky bohaté historii města mohou návštěvníci obdivovat mnoho cenných památek, z nichž ty nejvýznamnější jsou bazilika sv. Prokopa, židovská čtvrť a židovský hřbitov. A podle toho také vypadá naše prohlídka. Při kontrole veřejného pořádku na židovském hřbitově na nás přímo dýchá historie a zvláštní tajemno. Během hlídky na kopci Hrádek pak doslova dovolenkový vibe, díky kterému neodoláme a uděláme si selfie u populárních kruhových skulptur. Po následném přemístění na třebíčské náměstí a vyslechnutí povídání o místních problémech v dopravě nebo shonu při pořádání rozličných akcí je však jasné, že ani Městská policie Třebíč nemá na růžích ustláno. A co teprve po projížďce pod nechvalně známým železničním mostem. Mnoho ztrápených duší se tu rozhodlo skokem vyřešit svoje problémy a často pak byly nalezeny strážníky. To jsou zážitky, které zacloumají i s tím nejotrlejším četníkem.

Čas běží. My hlídkujeme, natáčíme, a protože nám vysílačka stále nechce dát nějakou akci, vyzvídáme alespoň nějaké zajímavé zásahy z minulosti. „Není to tak dlouho, co naše hlídka vyrazila nahánět dva koně, kteří si to po rušné silnici namířili až k prostoru nedalekého letiště. Nikomu se naštěstí nic nestalo a obě zvířata byla předána majiteli. To pronásledování z prosince minulého roku bylo o poznání nebezpečnější. V nočních hodinách jsme dostali hlášení o driftujícím motorovém vozidle. Když jsme na dotyčné parkoviště dorazili, řidič začal okamžitě ujíždět. Během jízdy pak poškodil svoje vozidlo, projel křižovatku na červenou a celkově řídil hodně agresivně a nebezpečně. Po zastavení na něj čekalo vytažení z auta a služební pouta. Měl štěstí, že alespoň nenadýchal.“ Vypráví náš dnešní průvodce, zatímco nás pomalu veze zpět na služebnu. Náš čas v Třebíči pomalu vypršel a my se ještě chceme rozloučit s paní Šerkovou, která celou naši návštěvu umožnila.

Při odjezdu musíme konstatovat, že Třebíč je pohodové město, na které nízká statistika kriminality opravdu sedí. Na druhou stranu však můžeme potvrdit, že to rozhodně není zadarmo. Místní strážníci dávají spoustu energie do různých preventivních programů, úzce spolupracují s celým městským systémem a v případě, že se něco přesto semele, vše profesionálně vyřeší tak, aby nevznikly žádné pochybnosti o tom, jaké standardy v těchto historických končinách již dlouhá léta panují.

• Předchozí
• Následující