Bonnie a Clyde v Malé Chuchli - Česká příroda na dosah

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: neděle 1. prosinec 2024 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Gangsteři, bankovní lupiči a vrazi Bonnie a Clyde byli kdysi na druhé straně zeměkoule označovaní jako „veřejní nepřátelé č. 1“. Ale tady, v Malé Chuchli, můžete oba pozorovat při vzájemném pošťuchování, sledovat jejich hry a ručkování po stropě, jak si připravují potravu nebo si ji dokonce před samotnou konzumací umývají.

Jsou to totiž dva obyvatelé Lesního zookoutku, který zřídily Lesy hl. m. Prahy. Termín „zookoutek“ není zvolen možná právě nejlépe. Není to nějaký „koutek“, tady se jedná spíše o areál. Nečekejte dvě voliéry, tři klece a konec. Kdepak. Tady najdete výběhy nebo voliéry v délce snad dvou set, tří set metrů. A pořád je nač se dívat a co sledovat.

Apropos... Bonnie a Clyde jsou mývalové. Sourozenci. Do zdejšího zařízení se dostali před devíti lety jako dvě malá nesamostatná mláďata, která nejspíš přišla o matku. Mývalové jsou v české přírodě považováni za invazní, nepůvodní druh, proto se ani po odchování nemůžou vypustit zpátky do přírody. Odmalička jsou zvyklí na lidi a nebojí se jich. Ani při svých hrách se případnými diváky nenechají vyrušit.  Mimochodem: milují piškoty, vlašské ořechy, hrušky a hroznové víno.

Spolu s těmito vykutálenými medvídky, kteří prý mají obdivuhodnou vlastnost zahánět nudu („Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“), tady můžete vidět i dalších asi devadesát zvířat, obývajících české háje a lesy. Nejen ti dva mývalové, ale každé zvíře tady má své jméno. I když na něj často neslyší.

Zookoutek najdete jen několik minut od Smíchovského nádraží. Pět minut autobusem a pak pěšky po žluté stoupáte a funíte do kopce. Nemůžete zabloudit, směrovky jsou na každém rohu. Nebo dorazte na kole po cyklostezce A112 (Barrandov – Velká Chuchle). Autem to až do areálu nezkoušejte.

Zookoutek Malá Chuchle není jediný, který Lesy HMP zřizují. Ale je z nich největší a rozhodně stojí za to vzít sem potomky na rodinný výlet. Těmi dalšími, o poznání menšími, jsou Kamýk, Kunratice a Hostivař.

Jaká zvířata tady najdete? Jak mi říká vedoucí Lucie Koukolíková: „Z pozice strážníků jste určitě přišli do kontaktu s naší Záchrannou stanicí pro volně žijící zvířata. Tak si představte, že stanice je JIPka a náš zookoutek eLDéeNka. Tam dají zraněná zvířata do kupy a většinou je vypustí zpět do přírody. Jenže co s těmi trvale handicapovanými? Ta skončí u nás. A jako skoro v každé eldéence, bývá to tady na dožití.“

Některá zdejší zvířata byla ochočena jako mláďata. „Klasicky krkavec, obdivuhodně inteligentní zvíře. Každý den ho krmíte v ruce, v jeho očích je člověk kamarád. Ale už ho nemůžete vypustit. Každý člověk není kamarád. Máme tady havrany s prostřelenými křídly. Od veterináře víme, že se střílelo snad ze vzdálenosti dvou metrů. Střílet vzduchovkou do živých ptáků je přece děsná legrace, ne?“ (Hořký úsměv)

Co obnáší takový všední obyčejný den v tomhle zařízení pro samotné zaměstnance? Dvanáctihodinové směny přes den v režimu krátký – dlouhý týden. Jinak jen samou práci, práci a práci. Posbírat exkrementy, zbytky potravy, vyměnit písek ve voliérách, uhrabat ho, podle harmonogramu připravit další potravu, vyměnit hračky, zkontrolovat zdravotní stav zvířat, sledovat jejich chování, trus pravidelně odvézt k vyšetření na parazity, občas se věnovat kontrolám z Městské veterinární správy, někdy se účastnit osvětových akcí pro školy a školky, asistovat u příměstských táborů, sem tam organizovat různé akce, jako třeba Hubertské troubení, To jsem z toho jelen apod…

„Kolem zvířat je tolik práce, že člověk moc nestíhá si odpočinout. Za chvíli třeba musím pádit na veterinu s fretkou. Má zánět středního ucha, chodí s hlavou nakřivo. Musíme kapat kapky a chodit na proplachy.“ To si všímáte i takovýchto nuancí, jako je hlava nakřivo? „Samozřejmě, jsou to naše zvířata, tak je pečlivě sledujeme. A když jim něco je, tak to řešíme.“

Každý pracovník zookoutku má určitě nějaké oblíbené zvíře… „To je těžké… Máme tady třeba divočáka Tondu, znám ho od pruhovaného selátka. Máme tady muflona, kterého jsme odchovali na kojenecké lahvi, ale postupem doby si na mě chce něco dokazovat… Přijdete k daňkům, pro piškot si přijde Elliot s ohromným parožím a nechá se drbat…“ Ale jak Koukolíková říká, každý zaměstnanec má své oblíbené zvíře nějaké jiné.

Jaké zvíře z našich lesů a hájů by se líbilo vám? Jakému zvířeti z české přírody byste chtěli být nablízku a sledovat jeho kousky?

Většina obyvatel zookoutku Malá Chuchle patří mezi všežravce nebo masožravce. Kde bere organizace potravu pro zvířata? – „Jsme příspěvkovka, všechno soutěžíme. Z masa hlavně kuřata, králíci, konina… Nesmíme podávat živá zvířata, to by bylo týrání. Jako živou potravu můžeme užít jen červy.“ Ale jak mi Koukolíková říká, někdy je to těžké s lidmi, kteří nechápou, jak to v přírodě chodí. „Prosím vás, čím to tady krmíte?!? Vždyť je to maso! A chodí sem děti a musí se na to dívat!!“ Na začátku to vedoucí zookoutku překvapovalo, po nějaké době si zvykla: „Příroda není jak od Walta Disneyho.“ Přesto i dnes ji překvapí otázky z kategorie citově vyděračských: „A kočkami nebo pejsky byste toho rysa také krmili?!?“

Zookoutek je po celý rok volně přístupný, průchozí, neplatí se žádné vstupné. Přesto, prosím, dodržujte několik základních pravidel. Svoje pejsky nepouštějte na volno, nekřičte, neťukejte na klece a voliéry… Prostě se chovejte normálně a slušně.

A ještě jedna věc: nekrmte zdejší zvířata. Lucie Koukolíková pokračuje ve výkladu: „Naše velká výhoda se občas projeví jako minus. Všechny zookoutky jsou otevřené, průchozí. Všude máte napsáno, proč nekrmit. Stejně se stane, že to lidé poruší. Kdoví proč. Jsou nevychovaní, hloupí, dělají to schválně? Nejkřiklavější případ? Těch případů jsme měli víc. Třeba na Štědrý den uhynulá laň siky. Pitva ukázala, že měla bachor narvaný lineckými rohlíčky a jiným vánočním cukrovím. Jindy jsme našli v žaludku tatranku. Nepochopíte.“

Tak se někdy přijďte za výry Kubíkem a Amálkou, puštíky Rozárkou a Emilkou, veverkou Palačinkou, za krkavci Bertíkem a Karlem, muflony Keliškou, Žofií, Dědkem, Huffem, jezevcem Borůvkou, rysem Drápkem a asi osmdesáti dalšími zvířaty z naší přírody podívat.

Poděkování: Lucie Koukolíková

Zobrazení: 178