Armáda spásy – srdce bohu, ruce lidem a nově také jejich mazlíčkům

V médiích vychází nepřeberné množství článků, na pouličních bannerech svítí výzvy k přispění na rozličné sbírky, politici a celebrity se předhání, kdo udělá srdceryvnější dobrý skutek. Bezdomovectví a sociální vyloučení je nejen v Praze velkým tématem. I přes zmíněné informační toky si však většina lidí nedokáže rozsah problému plně představit. Patřil jsem mezi ně, dokud jsem v rámci svých reportáží nevyrazil po boku sociálních pracovníků, jak se říká „do terénu“. Od té doby mám pocit, že snad každý kousek louky, lesíčku nebo železničního násypu obývají osoby bez domova. S odhady jejich počtu, který se jen na území Prahy pohybuje mezi pěti a patnácti tisíci, možná nejsem daleko od pravdy. Když ještě připočteme jejich mazlíčky, vyjde nám jediný možný výsledek. Spousta a spousta práce pro neziskové organizace jako je Armáda spásy. Díky ochotě zaměstnanců s červeným štítem ve znaku jsem mohl vidět jejich pracovní den. Den, kdy se nerozdávala jen polévka a granule, ale hlavně naděje do dalších dnů. Obujte pevné boty a pojďte s námi.

Výsadek na tramvajové zastávce Zborovská, pár kroků po chodníku, průchod do vnitrobloku a stojím před jednou z poboček pražské Armády spásy. Nestačím se ani zorientovat a už ke mně letí středně velký hafan. Trochu ve mně hrkne, ale rychle se ukáže, že tenhle chlupáč stojí spíš o pohlazení než o hrátky s mojí okousanou mrtvolou. Hlavně však poslouchá na slovo svojí majitelku a místní vedoucí paní Kuncovou, která ho jedním povelem přivolá, a tak se můžeme přivítat. Po příchodu do sdílené kanceláře odmítám kávu, vyloudím propisku, kterou jsem si prozíravě zapomněl a zjišťuji první informace. Z místní základny vyráží Terénní program, který budu dnes následovat. Dále zde sídlí tým SEVER zaměřený na prevenci bezdomovectví, v přízemí je umístěna ordinace pro osoby bez domova a brzy vznikne také adiktologické poradenství. „Díky rozsáhlé škále služeb, které na sebe navazují, je pomoc efektivnější. Jde o ekosystém, do kterého je třeba lidi v tíživé situaci vtáhnout a nepustit až do zdárného konce,“ vysvětluje paní Kuncová.

Jako každé úterý naloží vše do bílé dodávky a vyrazí na štaci do Letňan, k Libeňskému mostu a následně po svých do terénu.

Následuje prohlídka centra, kterou zakončujeme ve skladu, kde potkáváme Filipa, Jakuba a Nikol. Právě balí polévku, kávu, sušenky, deky, granule a další potřebný materiál pro dnešní streetwork. Jako každé úterý naloží vše do bílé dodávky a vyrazí na štaci do Letňan, k Libeňskému mostu a následně po svých do terénu. Dnes jim trochu komplikuje práci rozložený vozový park a já. Abych se vešel do dodávky, pojede Filip na první výdejní místo mhdéčkem. Skvělý způsob jak si udělat rychle kamarády. Nese to však dobře a stejně jako se on vydává vstříc nejbližší zastávce, také my nakládáme našeho železného oře a vyrážíme. Další stanice Beladova na Praze 19.

Po příjezdu na nás už čeká slušný zástup „zákazníků“. „Jedná se o zaběhnutou službu, kterou pravidelně využije zhruba 70 lidí,“ odhaduje Jakub, zatímco rozkládá výdejní stoleček. Várnice s polévkou, druhá s kávou, krabice sušenek a můžeme začít. Vše probíhá v klidu, jen sem tam padne dotaz na pečivo nebo cukr do kávy. Zatímco my vedle dodávky plníme jednorázové misky a kelímky, Nikol uvnitř ošetřuje rány, rozdává desinfekci a snaží se radit se zdravotními neduhy. Po zhruba 30 minutách mají všichni polévku dojedenou a začínají se vracet s dotazy. Někdo vidí v dodávce deky, jiní se ptají na hygienické potřeby, ale největší poptávka je po stanech a spacácích. Zatím je poměrně teplo, ale winter is coming a kdo je připraven, není zaskočen. Kuba všem vysvětluje, že se snad budou distribuovat příští týden, ale že si musí každý zažádat. Rozdávají se většinou stany a spacáky, které darují velcí prodejci ze sekce reklamace. Prodejné už nejsou, ale pro potřebu lidí bez domova jsou neocenitelné. Mezi dotazy na zimní vybavení padne také jeden pro mne důležitý, a to na granule pro psy. Armáda spásy jako jedna z prvních zareagovala na problémy, se kterými se potýkají majitelé domácích mazlíčků z řad bezdomovců. Drahá veterinární péče nebo zákaz vodění pejsků do nocleháren je jen část překážek, které komplikují život jak majitelům, tak ve finále sociálních pracovníkům. Armáda spásy proto spustila program, ve kterém chlupáče v nouzi podporuje. Kuba tak paní vydá pytlík granulí a podělí se o jeden příklad z praxe. „V našem rajónu je paní Zdena. O své kočky se stará opravdu znamenitě, sama je nazývá svými dětmi a chce jim tak dopřát tu nejlepší možnou péči. Starat se o 20 koček je ale nesmírně náročné a paní Zdena o tom ví své. Během let se na nás již několikrát obrátila o materiální nebo finanční pomoc, aby si mohla dovolit krmivo nebo nezbytnou veterinární péči. Armáda spásy se jí vždy snažila pomoci, ať už poskytnutím prostředků z fondu pro domácí mazlíčky, zajištěním granulí nebo doprovodem na veterinární kliniku. Paní se na počátku ujala několika opuštěných koček a koťat, které s láskou vypiplala a přijala do svého příbytku. Postupem času jí začali nalezené kočky nosit i další lidé bez domova a ona neměla srdce odmítnout žádnou z nich. Koček tak začalo rychle přibývat, začaly se mezi sebou množit a paní Zdeně bylo jasné, že se situace vymyká kontrole.“

• Category Title

©2025 OrdaSoft.com All rights reserved.

Po několika urgencích z naší strany kontaktovala organizaci Feliti a zapojila se do jejich kastračního programu. Spolupráce s Feliti pomalu přináší své plody, většina svěřenců paní Zdeny je již po kastraci nebo na operaci čeká. Feliti se také podařilo zajistit pro kočky paní Zdeny izolační domečky na zimní období. Kočky se tak již nemusí v mrazech tísnit ve stanu s paní a jejím přítelem. Když jsme se paní Zdeny před Vánoci ptali na to, co by si přála pod stromeček, odpověděla nám, že by nejraději dostala velké balení konzerv pro kočky. Díky finančním darům z projektu Člověk bez domova a jeho pes se toto přání podařilo splnit.“ 

V Letňanech máme hotovo. Várnice zejí prázdnotou a všichni se pokojně rozcházejí. Teď všechno hezky zabalit a pomalu vyrazit na druhé stanoviště pod Libeňským mostem. Cestou se vyzbrojíme novou várkou polévky, sami zastavíme na sváču, protože bychom tam stejně byli brzy a přesně ve 12 začíná druhé kolo. Průběh je podobný, dokonce některé tváře vidím dnes již podruhé.  Je jich ale minimum. Stejně jako v prvním případě, také pod „Libeňákem“ jsou velké téma spacáky. Kuba s Filipem opakují, že snad příští týden a ostražitě sledují celé dění. I když jsou všichni za polévku vděční, situace se občas může vyhrotit a je potřeba ten dav trochu kočírovat, pohotově odpovídat na otázky, občas vymezit hranice a po očku hlídat i vnitřek dodávky, kde má Nikol slušný nával. Žádný konflikt se však nekoná, každý hlt polévky skončil, kde měl a mobilní služba má tak pro dnešek úspěšně splněno.

Jen pár metrů od dopadu golfových míčků, které jsou tak trochu symbolem bohatství, pobývají v provizorních přístřešcích a stanech desítky lidí ze samého okraje společnosti.

Dodávka i s Kubou odjíždí. Já, Nikol, Filip a nově také ředitelka Centra sociálních služeb Karla Larssona paní Šárka Bauerová, která se k nám nově připojila, vyrážíme na pěší formu streetworku. Hned vedle Libeňského mostu je tréninkové hřiště na golf, které sousedí s lesíkem z náletových dřevin, a právě tam míříme. Je to velký kontrast. Jen pár metrů od dopadu golfových míčků, které jsou tak trochu symbolem bohatství, pobývají v provizorních přístřešcích a stanech desítky lidí ze samého okraje společnosti. První, koho oslovujeme, jsou dvě starší paní z Ukrajiny. Jdeme jim akorát do oběda, ale i tak nás rády vidí. Kromě sušenek a paštik pro prolomení ledů, dostávají také leták s informacemi o různých programech a centrech, které jim mohou pomoci. Jedna z nich má nebezpečně vypadající bolák v obličeji, a tak Nikol připojuje informace o možnostech ošetření. O několik metrů dál na nás ze stanu vykoukne obličej paní ve středním věku. Povypráví nám, jak v noci kolem stanu strašně funí ježci, jak jsou v noci s přítelem strašně hluční, a proto s nimi přestal bydlet kamarád a také se začne zajímat o možnost nového stanu. Je pravda, že ten její už asi nějakou zimu pamatuje. Nikol s Filipem se podělí o informace, přihodí sušenku, čínskou polévkou a jde se dál. U dalšího páru vstupujeme tak trochu do Země Nezemě. Na poměrně velké ploše mají udělanou zahrádku, kreativně vyzdobenou vším, co našli. Vedle stolečku s keramikou najdete plachtu, na které visí posbírané kytary, za ní zase výstavku plyšáků. Hodně zajímavé místo. Zajímavý je také samotný pár. Dost často prý udělají scénu na celou čtvrť, ale i tak se mají rádi a proto je trápí, že pán musí nastoupit do výkonu trestu. Neví však kdy. Pošta sem nechodí. Nikol mu proto půjčuje telefon, aby zavolal na příslušná místa. Je však odkázán na elektronickou podatelnu, a tak to zase asi nedopadne. Podobných příbytků, lidí a osudů navštívíme ten den ještě asi desítku. Do poslední paštiky rozdáme proviant, který jsme nafasovali, ale hlavní jsou získané přísliby zapojení do některého z programů vyššího stupně. I kdyby jen jeden z dotyčných přišel do nízkoprahového centra a nechal se Armádou spásy vést k lepším zítřkům, byl dnešní den úspěšný.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem ze streetworkovému týmu Armády spásy nejen za čas a informace, které mi poskytli, ale hlavně za jejich práci. Zvednout někoho z ulice stojí hodně sil a já přeji, aby vám energie nikdy nedošla.

• Předchozí
• Následující