Šemberský downhill aneb cyklistický kemp v jurtách

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: úterý 1. listopad 2022 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Když se řekne konec října, tak si člověk povětšinou představí plískanice, déšť, bláto, teploty kolem deseti stupňů, časté inverze, ranní mlhy a občas i přízemní mrazíky. To se nám však tento rok hezky vyhnulo. Je 27. října a teploty nepřipomínají rozhodně číslo na kalendáři. Spíše bych řekl polovinu měsíce předcházejícího. A to je dobře. Nejen proto, že spotřeba plynu rapidně klesá a daří se plnit zásobníky, ale také proto, že na toto období vyšel cyklistický kemp, který vymyslelo a zrealizovalo Oddělení prevence MP Praha.

Naše cesta vede mimo území hlavního města Prahy. Nemusíme však cestovat daleko, abychom mladé cyklisty našli. Base camp, jak by řekli horolezci, je nedaleko Českého Brodu, přesněji v obci Štolmíř. Tato malá vesnička má pouhých tři sta obyvatel a její hlavní dominantou je z dálky viditelný barokní kostel sv. Havla. Popravdě by celá stavba zasloužila kompletní renovaci. Trochu mi její stav připomínal stav kostelů ještě před sametovou revolucí. My však zde nejsme kvůli architektuře či kritice nedostatku financí na obnovu církevních památek. Nás zajímá jiná adresa, zajímají nás totiž jurty.

Ne, nezbláznil jsem se, neposunul se v čase ani prostoru o desetitisíce kilometrů na východ. Ony ty jurty totiž ve Štolmíři skutečně jsou. Přesněji se jedná o Jurty v Sadu. Ekologická minifarma, mající celkem čtyři mongolské jurty, které si můžete pronajmout jako klasický apartmán v hotelu. Nacházejí se na kraji obce, hned vedle sadů a polí a nabízejí krásné zázemí postavené na obnovitelných zdrojích a cirkulárním hospodářství. A v největší jurtě se nachází skupinka malých cyklistů ze Základní školy Veronské náměstí. Přesněji ty děti, které navštěvují kroužek „Klub malých dopravních znalců“.



A proč právě tyto děti? Protože po celý školní rok 2021/2022 pracovaly na teoretických znalostech i praktických dovednostech v oblasti BESIP. Ty se jim podařilo zúročit v soutěži vyhlašované Ministerstvem dopravy ČR pod názvem „Dopravní soutěž mladých cyklistů“. V oblastním kole této soutěže děti vyhrály 1. místo v obou kategoriích. Následně se zúčastnily i krajského kola této soutěže a opět v obou kategoriích obsadily 1. místa. Celkovým vrcholem měla být účast v celostátním kole ČR, které se bohužel v letošním roce nekonalo. Po domluvě s vedením ZŠ, rodiči dětí a se svolením ředitelství MP Praha se rozhodlo Oddělení prevence naší městské policie pro členy výše zmíněného kroužku uspořádat v rámci podzimních prázdnin cyklistický kemp, jako určitou formu odměny za jejich dosavadní práci.

Cestou do Štolmíře si trochu připadám jak na houpačce. Nejprve se vynoříme z mlhy a ozáří nás sluneční paprsky a modré nebe, za chvíli zase vjedeme do hustého bílého mléka, ve kterém nevidíme na pár metrů před sebe. Na místě určení je první varianta. Sice trochu zrána chladno, ale jinak krásné azurové nebe s příslibem  slunečného dne. Ovšem, jak říká kolega: „Já už mám kolo zazimovaný a do toho studenýho rána by se mi moc nechtělo.“ Souhlasím, na druhou stranu si vzpomenu na svá cyklistická léta, kdy teplota mínus pět znamenala ještě příjemnou projížďku. Dnes bych to rozhodně neriskoval! O to více patří můj obdiv všem, kteří neváhali a nasedli na kolo. Je pravdou, že tak teplý konec října dlouho nepamatuji. Těsně před obědem zůstávám jen v tričku a nadávám si za dlouhé nohavice. Ale zpět k našemu tématu.

Na místo dorážíme kolem půl deváté. Tedy zhruba půl hodiny před domluveným termínem. Nejprve je všude naprostý klid, poslední zbytky mlhy rozpouští slunce a mezi nimi se během pár minut začínají proplétat drobné postavy v reflexních barvách a přilbách. První kroky směřují již k předem připravenému kanystru s pitím. Plní se cyklistické bidony, aby během dopoledního programu nebyla žízeň. Tento den je na programu především praxe, tedy jízda na kolech samotných. Ono zvládnout dobře svého oře není věcí jednoduchou.

Technika jízdy vyžaduje soustředění a především praxi. A tu právě svěřenci zkušených licencovaných instruktorů z řad Oddělení prevence získávají.

Není ani domluvených devět a již vyrážíme. Na začátek se trochu svezeme, jedeme totiž za Český Brod na tzv. Šemberské stezky. Ty jsou tvořeny několika traily, tedy hezky česky, několika drahami. Jsou děleny dle obtížnosti. Značení je stejné jako u sjezdovek, tedy modrá nejlehčí a naopak černá nejobtížnější. Zaujal mne název černého trailu – Mrzák, tak trochu název vypovídá o tom, jak skončí ten, kdo se bez zkušeností pustí střemhlav dolů. Ale nebojte, malí cyklisté jezdili jen po modré, a i to na začátek bohatě stačilo. Než se však vydali na sjezd, museli projít úvodním „školením“. Ony uvozovky jsou na místě, protože školení se tomu říkat nedá. Zkuste říct bandě malých cyklistů, že budou mít školení, to nejde, bude přece hra! A taky že byla. Formou hry se učilo stání na místě, brzdění, pomalá jízda, klopení zatáček, správný posed a mnoho dalšího. Když byli malí cyklisté řádně zahřáti, řádně nebuzeni a poučeni, mohli začít.



Stojíme s kolegou na začátku stezek. Slunce svítí a my sledujeme skupinu malých cyklistů s doprovodem, jak se připravují na svůj první sjezd. V čele jede instruktor a dohlíží na bezpečnost trasy, pak v rozestupech následují děti a nakonec zase instruktor. Musí být opatrní, protože podzim již udělal své a kombinace měkkého povrchu s napadaným listím může být zrádná. Na každém obtížnějším úseku následuje krátká instruktáž a ukázka správné jízdy. Někteří méně odvážní raději sesedají a jdou po svých. My, jako v tu chvíli necyklisté, bychom vůbec na stezky chodit neměli, ale oproti doporučení zastáváme opačný názor a po zkratkách pronásledujeme pestrobarevného hada. Svou cestu si zkracujeme a sbíráme nejen pěkné záběry, ale také občas i houby, kterých je tu opravdu hodně. Druhý sjezd byl již mnohem plynulejší a musím napsat, že o budoucnost české cyklistiky rozhodně nemám obavy.

Smyslem kempu ovšem nebylo a není vychovávat budoucí hvězdy downhillu. Na prvním místě vždy byl a je BESIP, tedy bezpečnost silničního provozu. Tomu byl také přizpůsobený program.

Jak bylo po rozpuštění mlhy a v poledne teplo, tak opakem se stal večer a noc. Slunce zapadlo za svůj horizont na západě a do jurtové vesničky se začala krást tma. Člověk by řekl, tak padla, jdeme do tepla a vzhůru na hry! Ale omyl, tady tomu tak pro dnešek nebylo. Bezpečnost provozu je za těchto podmínek důležitější. Za šera a za tmy nás řidiči na kole neuvidí, a pokud nebudeme mít na sobě patřičné vybavení, tak si traktorista ani nevšimne, že někoho přejel (s trochou nadsázky, rozumí se). Proto nastává hemžení u kol a také mezi instruktory. Ti začínají svým svěřencům vysvětlovat základní pravidla, ukazují jim odrazové prvky, které by měli mít na sobě či na samotném kole. Stačí jedna odrazová páska, kterou budete mít na noze či na ruce, a ta vám zachrání život. Nehledě na to, že povinná výbava, daná zákonem, tady není jen pro srandu králíků, ale proto, aby nás chránila.

„Víte, jaká má být?“ Ruce jdou nahoru a odpovědi jsou povětšinou správné. „Ukážeme si, jak jsou takové reflexní pásky vidět. I na vzdálenost mnoha desítek i stovek metrů mají tyto prvky plnit svůj účel.“ Baterka zakmitá ve tmě a na druhém konci tábora poznáme postavu v pohybu. Bez odrazových prvků by ji ovšem nikdo neviděl. „Zadní odrazka a světlo červené barvy musí být samozřejmost. To nikdy ze svého kola nesundávejte.“ V tuto chvíli se mi honí hlavou večerní cyklisté převážně vyššího věku, kteří spoléhají na přízeň Boží. Vzhledem k datu narození je povětšinou jejich strážní andělé mají asi rádi. Ale kdo by to chtěl riskovat?

Baterka zakmitá ve tmě a na druhém konci tábora poznáme postavu v pohybu. Bez odrazových prvků by ji ovšem nikdo neviděl

„Odrazky musí být jak na pedálech, tak ve výpletu kola. Vpředu na řídítkách bílá barva, vzadu červená. Za snížené viditelnosti vždy světlo. Barvy opět stejné, ale nezapomeňte, že nejste na silnici sami. Neměli byste ostatní oslnit, to by rozhodně nebylo dobré.“ S tím musím naprosto souhlasit. Občas mi přijde, že se výrobci osvětlení předhánějí v tom, kdo udělá výkonnější světlo, především to přední. Osobně mám světlo na čtyři tužkové baterie s jednou extra svítivou led diodou, kterou však na plný výkon nikdy nepouštím. Ona dioda má totiž takový výkon, že připomíná puštěná dálková světla automobilu! Párkrát jsem to vyzkoušel a viděl jsem na protější kopec! A takový výkon  bych pustil přímo do očí ostatních účastníků provozu. „Také nezapomeňte, že světlo musí být sklopené před kolo pod určitým úhlem…“

Pak již následuje kontrola samotných kol účastníků. Dětem jsou v případě nedostatků dána ledková světla a také reflexní materiál – jak klasické pásky na ruku, tak například odrazky do výpletů a samolepky. Dnes může být v reflexu prakticky cokoliv. Stejně tak se může mnoho těchto prvků přesunout ze samotného kola na oblečení. I ony odrazky na pedálech dnes v klidu nahradí odrazné materiály na tretrách cyklistů. Ostatně mnoho dětí říká pořád pedálům šlapky. Tak se tak potutelně usmívám a vzpomínám na jednoho mechanika, který říkal: „Na kole jsou pedály, šlapky jsou na E55.“ Je sympatické, že to malí účastníci tábora nevědí.

Každý, kdo byl někdy na vícedenním dětském táboře, ví, že platí určitá pravidla o odpočinku a změně pohybu. Jak se vždy správně říká, třetí den je klid. Ve Štolmíři to platí samozřejmě také. Proto děti nebyly jen na kolech, ale v plánu byl i plavecký bazén v nedalekém Českém Brodu. Bylo zapotřebí udělat změnu a zatížit své pohybové ústrojí trochu jiným způsobem, než neustálým šlapáním do pedálů. Relax v teplé vodě je naprosto ideální variantou.



Pokud navštívíte webové stránky s informacemi o místě pobytu cyklistického kempu, pak zjistíte, že v blízkosti architektonické dominanty obce stojí místní pec, kde se provozuje veřejné pečení chleba. To naši organizátoři nemohli přehlédnout a tak naplánovali malou změnu ve stravování. Děti si upekly chleba se vším, co k tomu patří. Od mletí mouky po samotnou konzumaci křupavé dobrůtky. A protože by byl hřích nechat vychladnout rozpálenou pec, zbytky tepla se využily na dopečení masové pochoutky. Další změnou oproti „sedavému“ pohybu na kole byla rovněž i první pomoc, kde se vyučovala obvazová technika a ošetřování zraněného cyklisty.

Děti si upekly chleba se vším, co k tomu patří. Od mletí mouky po samotnou konzumaci křupavé dobrůtky

Bezpečnost v silničním provozu se však vyučovala nadále. Na řadu přišla správná jízda ve skupině po pozemních komunikacích. Tak za to opravdu díky. Sice jsem velký obhájce cyklistů, ale zároveň jsem řidič, a co mi opravdu občas nejde na rozum, je velký peloton cyklistů, kteří absolutně ignorují vše kolem. Jedou po trojicích a každý, kdo upozorní na tento nesoulad je označen za vykastrovaného samce skotu. Je otázkou, zdali pro vykastrovaného samce skotu není každý vykastrovaným samcem skotu! Děti však základní pravidlo pochopily velmi rychle a ukázaly, že rozhodující není ani věk, ani zkušenosti, ale zdravý rozum a ohleduplnost.

Doba cyklistického kempu uplynula jako voda a tak na závěr bylo zapotřebí postarat se o svá kola. Instruktoři ukázali všem, jak na to jít správně. Ideální je mít hadici či vysokotlakou vapku. Ale pozor na ložiska a přehazovačku. Dále se také hodil správný postup sušení řetězu a jeho namazání. Ostatně toto je otázka za milion: „Jak správně a čím namazat řetěz?“ Co cyklista, to jiná odpověď. Někdo maže po každé jízdě, někdo jednou za měsíc a někdo raději používá řetěz místo zvonku. On ten nepříjemný pískot chodce probere z letargie…   

Já osobně z celého cyklo kempu získal velmi pozitivní pocit. Děti vypadaly jako prima parta, která táhne za jeden provaz a s disciplínou nemá problém. Myslím, že se Oddělení prevence MP Praha povedl velmi zdařilý kousek a posunul mladé cyklisty opět o velký kus dál. Za to jim patří velký dík a doufám, že děti ze ZŠ Veronské náměstí v příštím roce vyhrají i celorepublikové kolo „Dopravní soutěže mladých cyklistů“. Nakročeno mají více než dobře.

P. S. Pokud byste se po přečtení článku rozhodli vyzkoušet Šemberské stezky, tak budete mít smůlu. Jsou totiž od 1. listopadu do 31. března uzavřeny. Tak ahoj opět v dubnu.

P. S. 2 – A pokud se ptáte, kdo platil celý kemp, tak vězte, že se uskutečnil za finanční podpory rodičů, jednoho dárce (firma Rumako) a část platila sama škola z prostředků BESIPu Ministerstva dopravy ČR. Je skvělé, že se na tuto akci složili právě tito dárci. Žádných grantů nebylo třeba.

P. S. 3 – Velké poděkování patří z Oddělení prevence zejména Evě Lejčarové a všem, kteří se ve svém volném čase věnují malým cyklistům.

Jezdili i po červené dráze.

Snídaně i večeře si vařili sami, vařil jim strážník a děti pomáhaly.

Zobrazení: 65