Lekce pro pokročilé aneb nové periodické kurzy Útvaru vzdělávání

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: středa 1. březen 2023 Autor Vojtěch Gabriel Vytisknout E-mail

Hned na samotný úvod se musím čtenáři omluvit. Zvolím totiž jako formu tohoto článku vyprávění. Ano, tento jednoduchý slohový útvar, který svou jednoduchostí předčí snad jen základní popis. Ono mi totiž nic jiného nezbývá. U všech událostí jsem byl a tak mohu vyprávět. A aby nebyl proud slov monotónní, naruším jej rozhovory s lidmi, kteří vědí mnohem více než já a kteří jsou v daném oboru dlouhou řadu let.

Dnes se budeme bavit o periodických kurzech Městské policie hl. m. Prahy. Náš pozorný čtenář ví, že před nedávnem jsme uveřejnili rozhovor s vedoucím Útvaru vzdělávání panem Vladimírem Shánělcem, kde jsme se mimo jiné bavili o novém typu kurzů či školení, jak chcete, které začnou v lednu tohoto roku kvůli legislativní úpravě. Jedná se o to, že strážníci mohou získat osvědčení již na dobu neurčitou, ovšem je nezbytné, aby byli i nadále proškolováni. A to jednou za pět let. A právě tento typ periodických kurů byl zahájen od 9. ledna na Kundratce v areálu Útvaru vzdělávání MP Praha a Správy služeb hl. m. Prahy.

Střelby ve tmě

Jako první místo, kam dorazím, je střelnice. Ostatně o té jsme psali nedávno rovněž. Přicházím trochu dříve, tak se pozdravím se správci a společně pak čekáme na první skupinu. Přichází šest strážníků a hned v závěsu dorazí Michal – instruktor střelecké přípravy. Nese s sebou nafasované zbraně a střelivo. Jako první si zapíše nezbytné údaje správce a hned následuje Michal – osobní číslo, útvar a samozřejmě číslo a platnost zbrojního průkazu. Vše je v pořádku a může následovat samotné školení. Je trochu jiné, když jdete na střelnici s čekateli než s touto skupinou. Jedná se o strážníky, kteří jsou tu minimálně dvanáct let.

„Protože se střelnice spolu s Útvarem vzdělávání MP Praha nachází přímo v areálu SSHMP Kundratka, odpadá doprava mimo území hlavního města Prahy a je možné zvládnout až tři směny po šesti strážnících za den. Denně tedy může střelby absolvovat až 18 strážníků, což je stejný počet jako na venkovní střelnici,“ uvádí Michal. Všichni během chvíle zkontrolují své nafasované zbraně a může začít trocha teorie a poté samotná střelba. Michal předvádí střelbu jednoruč, protože se bude hodit na následující cvičení. Šestice si vše nejprve vyzkouší nasucho. Ostré střelby by v mém podání dopadly asi velmi špatně, ale to není případ ostatních. Musím uznat, že jsem překvapen, jak dobře střílí.

„Tato vnitřní střelnice umožňuje i střelbu z plochy, což u vnitřních střelnic nebývá zvykem a je to jednoznačná výhoda umožňující případné budoucí úpravy střeleckých cvičení. Navíc, na vnitřní střelnici je možné regulovat světlo dle aktuální potřeby. Je tedy možné zařadit do výcviku střelbu za zhoršených světelných podmínek..“ A to se právě děje. Instruktor zhasne a v ruce drží baterku. Osvítí terč a vystřelí několik střel. Prohazuje držení baterky, aby všichni viděli, a upozorní na možné chyby. „Když půjdete v noci do nějakého objektu, či budete například v lese, kde bude ozbrojený pachatel rozhodnutý střílet, tak vždy bude instinktivně střílet do bodu, odkud vychází světlo. Proto je dobré měnit pozice a také nesvítit moc dlouho. Naopak, pokud zde bude agresivní zvíře, tak je dobré mít jej pořád ve světle!“

Strážníci si zkouší správné držení. Jednoruč již stříleli, nyní k tomu přibude ještě úplná tma a světelný kužel. Michal pokračuje: „Je potřeba odstranit nedostatky v držení a použití zbraně a svítilny s ohledem na to, aby nedocházelo k chybné identifikaci cíle. Světelný kužel by měl dostatečně nasvítit obě ruce a osobu pachatele, aby bylo možné vyloučit střelbu na neozbrojeného člověka majícího v ruce předmět, který by se při špatném nasvícení mohl jevit jako zbraň, nebo na člověka, který zbraň v ruce má, ale jedná se o příslušníka ozbrojeného bezpečnostního sboru v uniformě, v civilním oděvu, případně další osobu, která se nachází na místě činu a mohla oprávněně použít zbraň.“ Michal ještě ukazuje všem baterky a upozorňuje na některé, které automaticky přepínají mezi režimy svícení, neboť takové svítilny jsou opravdu nevhodné a zbytečně zdržují. Bylo by asi na škodu, kdyby místo světelného kuželu do dálky si strážník zapnul intenzivní stroboskop!

Přístup je pak ke každému individuální. Každý střílí sám dvěma základními způsoby držení zbraně a svítilny, u každého zvlášť pak instruktor hodnotí jeho střelbu a zásahy. To, že všichni stříleli perfektně, jsem již zmínil, ale nezmínil jsem, že nejlepším střelcem byla dáma!

Abych dodržel to, co jsem slíbil, tedy to, že přenechám slovo povolanějším, tak jsem se na nové kurzy zeptal vedoucího Skupiny fyzické, střelecké a taktické přípravy Útvaru vzdělávání MP Praha Bc. Slavomíra Karchňáka:         

Jak v obecných rysech vypadá periodický kurz pro strážníky, kteří mají již osvědčení na dobu neurčitou a od posledních prolongací jim uplynulo již pět let?

Nejprve je dobré říci, že strážníci před samotným vstupem do tohoto kurzu musí projít e-learningovým testem, ve kterém musí prokázat své teoretické znalosti z jednotlivých zákonů a právních norem, jež jsou nezbytné pro výkon strážníka. Ten rozsah je úplně stejný, jako u jakýchkoliv jiných prolongací, tedy i u strážníků čekatelů. To znamená, že musí znát nejen zákon o obecní policii, přestupkový zákon, ale také silniční a mnoho dalších. Rozdíl je v tom, že již je nezkouší žádná komise a test dělají po přihlášení na našem firemním intranetu. A po jeho úspěšném splnění mohou nastoupit k nám na Útvar vzdělávání.

U nás je periodický kurz pro strážníky v přímém výkonu koncipován na dva dny. V tom prvním je pro ně nachystána střelecká příprava na vnitřní střelnici v areálu Kundratky 19, kterou má pod sebou Správa služeb hl. m. Prahy. V rámci téhož dne pak nastupuje výuka první pomoci, ale pro tuto chvíli spíše v teoretické úrovni. Praktická část, společně s taktickou přípravou, následuje druhý den. V ní by měli strážníci využít získané teoretické znalosti a uvést je do praxe. Ovšem pro mnoho strážníků je to spíše jen opakování. Mnoho věcí znají a také mnoho dovedností běžně používají v praxi. Musíme si uvědomit, že to nejsou žádní nováčci, ale ostřílení praktici s mnoha zkušenostmi. Řada z nich pracuje u pražské městské policie více než dvacet let.

Modelové situace vycházejí z praxe. Buď se jednalo přímo o situaci, kterou řešili naši strážníci, nebo jsme u ní byli přítomní. Jsou dělané tak, aby byly co možná nejvíce komplexní a naučily správný taktický a medicínský postup. Ostatně správný medicínský postup je takové menší bludiště. Ještě před pár lety se udávala určitá metodika v rámci nepřímé masáže srdce a dnes je zase jiná. Nejprve se od dýchání do úst ustupovalo, dnes se opět doporučuje. Takže i z tohoto pohledu jsou periodické kurzy přínosem.

Po absolvování obou dnů pak strážníci od nás dostávají osvědčení o splnění této zákonem dané povinnosti. A pokud se v liteře zákona nic nezmění, pak na ně budeme čekat opět za pět let. Od března by pak měly naběhnout jednodenní kurzy pro nepřímý výkon. Strážníci v nepřímém výkonu nebudou dělat modelové situace.

Jaký je přístup ze strany strážníků?

Dobrý a máme i pozitivní zpětné vazby, což je fajn. Nejen od samotných účastníků kurzu, ale i od jejich vedoucích. Prozatím proběhlo prvních pět turnusů a tak se ještě uvidí, zda budou nějaké kritické připomínky. My se jim rozhodně nebráníme a také současná podoba kurzu není žádným dogmatem do příštích let. Pokud by se ukázalo, že je zapotřebí něco zapracovat, tak v tom nevidím sebemenší problém. Samozřejmě tak, abychom to byli schopni zajistit. Právě i proto je kurz postaven pro 18 lidí. Toto číslo vychází z kapacit vnitřní střelnice – ta má šest střeleckým postů a za jeden den se tam maximálně protočí tři skupiny.

Podle nového nařízení vedení MP Praha musí strážníci v přímém výkonu projít střelbami třikrát za rok. Já jsem tomu rád, protože každá možnost si zastřílet zlepšuje dovednosti a schopnosti našich strážníků. Především bezpečnou manipulaci se zbraní a co si budeme povídat, bezpečnost je vždy na prvním místě. Ta je pro nás prioritou a musím říci, že při střelbách za celou dobu fungování MP Praha nedošlo k žádnému vážnému zranění.

Zákon stanoví konkrétní podobu kurzů?

Ne, nestanoví. Zde je pouze informace o tom, že strážník musí projít školením, které zajišťuje zřizovatel. Konkrétní podobu jsme vytvořili po vzájemné shodě tady na Útvaru vzdělávání. Nechtěli jsme jít cestou delší než dva dny. Protože to bychom prostě nemohli zvládnout. Nemáme zde jen tato školení, ale samozřejmě i několik tříd strážníků čekatelů a do toho zajišťujeme výcvik speciální fyzické přípravy a povinné střelby. Myslím, že tento model je dostačující. A navíc bychom na delší dobu vzali strážníky z jejichobvodů a chyběli by ve výkonu služby.

Kolik strážníků pro tento rok čekáte?

Za letošní rok by to mělo být zhruba dvě stě padesát lidí z přímého výkonu a z nepřímého sto třicet.  

Chybí tobě osobně v kurzu nějaké téma, které se tam nevešlo a dle tvé úvahy by tam mělo být?

Neřekl bych. Ten kurz je v rámci dvou dnů tak našlapaný, že mně osobně tam nic nechybí. Samozřejmě běží prvním rokem, máme za sebou první měsíc, a jak jsem říkal, úpravám a nápadům se vůbec nebráníme. Bylo by skvělý, mít tady strážníky celý týden a věnovat se jim maximálně intenzivně, ale to opět narážíme na kapacitu Útvaru vzdělávání. My máme úplně plné tabulky.

A když mluvíš o plných tabulkách, přijímali jste kvůli periodickým kurzům někoho nového?

Ne, to vůbec ne. Zvládáme to v současném složení (úsměv).

 

Resuscitace za doprovodu Kabátů

Druhý den jsou tedy v plánu modelové situace a praxe. Té samozřejmě předchází trocha teorie, ale jak se říká: „Praxe je nejlepší učitelka.“ Tak se vydávám za nejlepší učitelkou a mé kroky směřují na polygon, kde má Útvar vzdělávání prostory pro taktickou přípravu strážníků. Nachází se zde několik vzorových místností pro výcvik. Dále odstavené vozidlo a jeden modelový byt.

První pomoc a taktiku zde vede Zdeněk Matušík a Jiří Prokop. Oba mají za sebou dlouhou řadu let v přímém výkonu a oba moc dobře vědí, co na strážníky připravit, aby byla jejich výuka co nejefektivnější. Žádné zdržování a hned se jde na první modelovou situaci. Rozbité auto, člověk v bezvědomí a strážníku poraď si! Přichází první dvoučlenná hlídka a začíná situaci řešit. Zeptal jsem se tedy Zdeňka, co na strážníky čeká?

Na dnešní den máme připravené celkem čtyři modelové situace, ve kterých si strážníci vyzkouší poskytování první pomoci. Příklady vycházejí ze samotné praxe. Čerpáme ze zkušeností státní a městské policie. Zrovna první případ se stal v loni v listopadu, kdy hlídka strážníků poskytovala první pomoc taxikáři, který na místě zkolaboval. Důvodem bylo selhání srdce a na místě byla zahájena nepřímá srdeční masáž. Další příklad je podřezaný muž na záchodcích baru. Ten se tam ještě pro jistotu zabarikádoval, aby potencionálním zachráncům co nejvíce znesnadnil práci. Další modelové situace prozrazovat nebudu, protože jsou pak postaveny, především ta poslední, na hledání určitých indicií, které napoví, kde zraněný je a jaká situace strážníky na místě čeká.

Když nás napadne, co by všechno mohlo nastat, tak se snažíme vše do modelu zakomponovat a následně s tím pracovat. Vždy je na prvním místě vlastní bezpečnost. To nelze podcenit. Zraněný či mrtvý zachránce nikomu nepomůže. Proto klademe důraz, například při dopravní nehodě, na zajištění vozidla, upozornění na vzniklou překážku, důsledné prohledání místa okolí nehody. Kde je napsáno, že řidič byl ve vozidle sám, nebo že při srážce nikoho nesrazil? Taková osoba na tom může být v konečném důsledku mnohem hůře než samotný řidič.

Snažíme se celou situaci co nejvíce přiblížit realitě. Pouštíme nahlas hudbu, zapojíme do hry i figuranta, který se pokusí práci strážníků silně narušit. Možná se objeví i pachatel… (úsměv). Nezapomínáme ani na klasickou policejní práci – zajištění místa činu, zajištění případných svědků a také i neničení kriminalistických stop.

❞ Co vás snad nemusíme učit, je mít u všeho zapnutou kameru. Nejen, že je to vaše ochrana...

Po modelové situaci si všichni řeknou, co bylo dobře, co bylo horší a jak by se dalo vše udělat lépe a efektivně. „Co vás snad nemusíme učit, je mít u všeho zapnutou kameru. Nejen, že je to vaše ochrana, ale pokud pak následně vidíte svůj zákrok, tak vás to posouvá dál. My, když jsme začínali, tak žádné kamery nebyly. Žili jsme z toho, co nám kluci a starší kolegové vyprávěli u piva. Dnes jsou úplně jiné možnosti, tak toho využívejte. Jak ty osobní kamery, tak vaše vybavení v autě. Hlídky linky 156 mají ambuvaky, defibrilátory, vynikající lékárničky. To nebylo a není samozřejmost!“

„Vidíte, co by se dalo zlepšit, na čem zapracovat. Kde se teoreticky stala chyba. Video pak následně nemusí být ponaučením jen pro vás samotné, ale může se využít i k učebním účelům tady pro nás a jiné kolegy. Chyba se může stát vždycky, nikdo není dokonalý. A je jen na vás, jak se k tomu postavíte. Jestli se chcete ponaučit a být lepší v dalším zásahu. Posunout se o stupínek výš na profesním žebříčku. Nikdo vás při modelových situacích nebude peskovat za to, že něco děláte jinak, než děláme my. Máte své zažité postupy, a pokud přinesou kladný výsledek, nemá nikdo nic proti. Rovněž se nebojte být těmi, co poslechnou zkušenější kolegy nebo záchranáře. A je úplně jedno, že mohou být klidně o třicet let mladší než vy. Věk není rozhodující, ale zkušenosti a dovednosti,“ říká všem přítomným Zdeněk.

Druhá modelovka nás uvrhla do stísněných prostor barových záchodků, kde se nějaký mladík pokusil o sebevraždu tím, že si nožem podřezal žíly. Světla nefungují, v prostoru duní hity skupiny Kabát a jen tu a tam probleskne světlo ruční svítilny. Dvojice kolegů hned zajistí zbraň, přesvědčí se, že jim nehrozí nějaké nebezpečí a začnou se samotnou záchranou. Po chvíli se na ně ovšem vrhá figurant s výkřikem: „Nechte mýho kamaráda, co mu děláte, vy s… policajtský!“ Zkrátka realita a praxe.

Ptám se Zdeňka, jak jsou na tom z jeho pohledu strážníci. Mně osobně totiž přišlo, že šlo vše jak po drátkách. „Jsou na tom dobře. Ta mnohaletá praxe je znát. Jdou do toho s chutí a plným nasazením. Jsou mezi nimi někteří, kteří si pamatují staré postupy, pak jsou zde i takoví, kteří prošli celou řadou podobných kurzů a mají mnoho moderních znalostí a dovedností.

Máme z nich pocit, že je to opravdu baví. Pokud to tak opravdu je, je to super, pokud ne, tak by mohli jít rovnou hrát do divadla (smích). Protože to hrají fakt dobře… Dokonce někteří přišli s tím, že by tento kurz chtěli nejen v rámci periodických tady na Kundratce, ale že by jej chtěli pro všechny kolegy na obvodu. A to je rozhodně pozitivní zpětná vazba.

A taková poznámka na závěr. I když jsou u městské policie tak dlouhou dobu, tak nevyhořeli. Mají zájem učit se a mají zájem na sobě zapracovat.“  

Good work

Tato slova se opravdu poslouchají dobře. Nechci tady dělat žádnou ukvapenou reklamu a nechápejte to jako PR pro Městskou policii Praha či jako náborový článek, ale prostě to tak bylo. Možná to někdo viděl méně pozitivně než já, nebo jsem měl štěstí na pozitivně naladěnou skupinu, ale jak jsem psal na samotném začátku – je to vyprávění a to je a bude, jak by řekla paní češtinářka na základní škole, subjektivně zabarvené. A abych také uvedl pohled druhé strany, tedy pohled strážníků ze samotného kurzu, zeptal jsem se tří z nich:

Když jezdíme na klasické střelby na venkovní střelnici, tak tam střílíme obouruč. Sice v pohybu, ale tady jsem střílel vůbec poprvé komplet jednoruč. Osobně jsem zvědavý na modelové situace. To tady ještě nebylo. Dříve sice zdravověda byla, ale jen na učebně. Takže na to se těším, jak to bude probíhat a co nám instruktoři vymyslí za situace.

Já jsem moc spokojená. Mně se to líbí. Škoda, že nám na střelnici nedali větší prostor. Já bych si ráda zastřílela víc (smích). Ale bylo to fajn. Nová byla pro mě hlavně střelba s baterkou za úplné tmy.

Já z toho mám velice dobrý dojem. Člověk se přiučí tomu, co neví, nebo co pozapomněl. Plno věcí, které jsme se učili na vojně či na škole, je teď už úplně jinak. Střelnice byla velmi dobrá, stejně tak i organizace. Super byla střelba ve tmě. Pro mě to bylo poprvé, co jsem měl možnost použít zbraň za takových podmínek. Je to velká zkušenost a osobně doufám, že ji nebudu muset využít na ulici. Ale na střelnici bych si zastřílel klidně znovu (úsměv).

A abych pořád jen nechválil, tak na polygonu byla zima, na střelnici zase tma na focení a figurína na výcvik resuscitace se tvářila málo optimisticky.

__________________________________________

Poděkování všem, co měli čas a chuť se podělit o informace. Díky.

Zobrazení: 940