Když se řekne Bílý kruh bezpečí

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pondělí 1. listopad 2021 Autor Jiřina Ernestová Vytisknout E-mail

Loupežné přepadení, znásilnění, domácí násilí, týrání, dopravní nehoda – situace, které nikdo z nás nechce zažít. A přece není málo těch, kterým se stanou, a musí se vypořádat s jejich důsledky. V České republice je ročně oznámeno až 180 000 trestných činů. Každé oznámení představuje minimálně jednu oběť. Odborníci předpokládají, že přibližně stejný počet trestných činů oběti nikdy neoznámí. V letošním roce slaví 30. výročí své existence spolek Bílý kruh bezpečí (BKB), který dokáže obětem trestných činů pomoci psychologickou a morální podporou, ale i servisem právních informací. Své odborné služby poskytuje bezplatně 24 hodin denně a 7 dní v týdnu ambulantní i terénní formou na území celé České republiky. Navštívili jsme jeho poradnu v Praze 5, a s paní ředitelkou Petrou Vitoušovou zavzpomínali na zážitky, přiblížili současnost i odhalili nejbližší plány.

Paní ředitelko, co Vás přivedlo na myšlenku založit v roce 1991 Bílý kruh bezpečí? Co bylo hlavním stimulem?

Byly to dvě okolnosti. Původní profesí a vzděláním jsem novinářka. Při psaní scénářů pro televizní pořad „Pachatel neznámý“ jsem v letech 1990/91 potkala mnoho obětí, které přežily násilný trestný čin, a také několik pozůstalých po obětech. Po rozhovorech s nimi jsem se přesvědčila o tom, jak bědná byla jejich situace. V trestním řízení neměly takřka žádná práva, nepožívaly žádný respekt a ochranu. Neměly informace o průběhu vyšetřování a často byly zapomenuty poté, co podaly svědeckou výpověď. S nárokem na náhradu škody byly odkazovány do civilního řízení. Ve stejné době se na mém redakčním stole objevila informace o tom, že v Německu funguje nestátní organizace Weisser Ring, která pomáhá obětem. A to mě zaujalo. S kolegy jsme do sídla této organizace napsali. Model to byl nepřenositelný, ale povzbuzení obrovské. A tak jsme to zkusili uchopit po svém, s přihlédnutím na podmínky a možnosti, které tady v tehdejší době byly.   

Jak se osm zakládajících členů dalo dohromady? Znali jste se z pracovního nebo osobního prostředí?

Osobně jsme se znali tři, oslovili jsme odborníky, na které jsme měli pracovní kontakty. Ti pak přizvali další. Skutečně nás bylo osm, dva novináři, policejní psycholožka, kriminolog, soudce, vyšetřovatel, viktimoložka z právnické fakulty a farářka. Takže dohromady jsme se dali díky pracovním kontaktům a po půl roce pravidelných úterních diskusí, často spojených s večeří, s nás byli přátelé. Čtyři z nás vydrželi pomáhat obětem celých 30 let, které od vzniku Bílého kruhu bezpečí letos v září uplynuly.



Když srovnáte pracovní podmínky před 30 lety a dnes, co se změnilo nejvíc?

Máte-li na mysli pracovní podmínky v nestátní organizaci, tak není co srovnávat. A přesto jsem ráda, že jsem to zažila. Nebyly počítače, mobily a ani dotace. Když jsme se rozhodli, že budeme obětem pomáhat, oslovili jsme další odborníky. Především právníky, psychology a psychiatry. Všichni jsme byli až do roku 1996 ryzími dobrovolníky a minimální náklady jsme hradili ze svých prostředků. Poradenskou místnost nám půjčovali zdarma rodinní poradci v Nuslích. První malou dotaci jsme dostali z ministerstva zdravotnictví, které nám ji samo nabídlo. Jak se později ukázalo, pomohli jsme někomu, kdo dal ministerstvu reference o naší službě. Ovšem již tehdy jsme položili základní principy naší práce, které platí dosud. Také jsme se rozhodli poskytovat pomoc ve dvojici právník a psycholog. Netušili jsme tenkrát, že vytváříme unikátní model komplexního poradenství, který je uznáván i v evropských organizacích pro pomoc obětem.  Z malého občanského sdružení s jedinou poradnou v Praze se během třiceti let stala uznávaná a vyhledávaná organizace. Pracuje pro nás více než 400 odborně erudovaných dobrovolníků, poskytujeme nonstop telefonickou krizovou pomoc na čísle 116 006, máme síť poraden s celostátní působností, případové manažery pro zvlášť zranitelné oběti a pozůstalé, deset let úzce spolupracujeme s policií při pomoci obětem a pozůstalým v těch nejzávažnějších případech. Pomáhali jsme v Uherském Brodě, ostravské nemocnici i po požáru v Karviné. A letos poprvé vyjela i naše mobilní poradna za těmi, kteří se do „kamenné“ poradny nemohou dostat z důvodu nemoci, věku, hendikepu, ale i zranění způsobeném trestným činem.

❞ Z malého občanského sdružení s jedinou poradnou v Praze se během třiceti let stala uznávaná a vyhledávaná organizace...

Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů výrazně rozšířil práva těchto obětí. Pro člověka, který prožil stresující událost, je ale velmi obtížné se ve všech paragrafech a formulářích orientovat. Přitom například zavedený institut důvěrníka může dotyčnému pomoci už jen svou přítomností. Které další nástroje pomoci byste čtenářům ve zkratce připomněla?

Hodně nám záleží na tom, aby práva obětí nezůstávala ležet ladem, a to jenom proto, že jim oběti nerozumí a neví, jak na ně dosáhnout. Většina obětí totiž v důsledku traumatizace ztratí dočasně své kompetence a v tuto chvíli dostává poučení poškozeného a podpisem potvrzuje, že byla se svými právy seznámena. Ovšem bezprostředně po činu, někdy i později, oběti nemají šanci rozumět strohému výčtu paragrafů, které se týkají práv obětí a poškozených.

Přitom na samém začátku vyšetřování trestného činu je pro oběť dobré mít po svém boku důvěrníka nebo zmocněnce, využít právo na informace, požádat o ochranu některých osobních údajů, pokud se s pachatelem před činem neznali. Záleží na mnoha okolnostech, zda oběť má či nemá status zvlášť zranitelné oběti, ze kterého jí rovněž plyne řada práv. Mj. taková oběť má právo na zmocněnce hrazeného státem a na zvlášť citlivé zacházení. Oběti a pozůstalí by měli porozumět právu na peněžitou pomoc státu a tak dále. Rozhodně se vyplatí znát číslo naší Linky pomoci obětem (116 006). Je to doslova vstupní brána do systému odborné pomoci. Naše služby jsou bezplatné a rychle dostupné.

Co je podle Vás hlavním důvodem, že se oběti trestných činů často o svých právech vůbec nedozví nebo je nestihnou využít v zákonných lhůtách, například žádost o peněžitou pomoc státu?

Problém je v poučování o právech poškozeného v trestním řízení a předávání základních informací obětem a pozůstalým. Není třeba při prvním kontaktu s policií poučovat oběť o právech u soudu, ale soustředit se na práva rozhodná pro první fázi prověřování a posléze vyšetřování trestného činu. Důležité je informovat oběť o místě odborné pomoci, a to přiměřeně věku a schopnosti informaci porozumět. To se ještě zdaleka nedaří, přestože je to zákonná povinnost.

Většina obětí se během trestního řízení ocitá ve třech rolích: jako oběť, poškozený a svědek. A ke každé z těchto rolí se váží jiná práva. Bílý kruh bezpečí vydal letos brožuru, která je systematickým a názorným pomocníkem a není určena jen pro oběti samotné…



Je to náš dlouhodobý projekt „Práva obětí obětem“. Pracovali jsme na textu brožury s kolegou z pražské poradny, soudcem, poměrně dlouho. Velký podíl na srozumitelnosti má také grafička Jana Koukalová. Práva jsme utřídili druhově, barevně jsme označili ta, o která je třeba se zajímat co nejdříve. A myslím, že se nám podařilo srozumitelně vysvětlit trojí postavění oběti trestného činu. Ta je takřka ve všech případech rovněž svědkem trestného činu, a právě z tohoto postavení jí plynou práva na ochranu silnější, než má poškozený.  I to je dobré včas vědět. Při tvorbě této brožury jsme vycházeli z dlouholetých zkušeností z poradny. Tam si vždy uvědomujeme, jak je pro oběti náročné pochopit všechny souvislosti, všechny role a dokázat si o svá práva zažádat. Ty zdaleka nepřicházejí k obětem automaticky.

V roce 2015 vznikla bezplatná nonstop Linka pomoci obětem s evropským číslem 116 006. Kolik volání její operátoři zatím přijali? A s jakými žádostmi o pomoc se lidé na BKB obracejí nejčastěji?

Ročně tato linka přijme okolo 6 500 volání. Zájem o její pomoc každoročně roste, úměrně s tím, jak se veřejnost o její existenci dozvídá. Její číslo je v policejním formuláři „Základní informace pro oběť trestného činu“ a aktuálně je vysílán spot o lince na čtyřech celostátních stanicích Českého rozhlasu.  Linka je určena pro oběti kriminality a domácího násilí. Struktura volání je velmi rozmanitá. Lidé konzultují sousedské spory, incidenty se znaky domácího násilí, šikanu na pracovišti, ale také volají oběti bezprostředně po znásilnění nebo po setkání se stalkerem. Rodiče holčičky pohlavně zneužité sousedem se na lince radí, zda oznámení tohoto trestného činu dceři ještě víc neuškodí, manžel znásilněné ženy volá ze zahraničí, protože neví, co mají dělat a nejsou schopni následky činu daleko od domova zvládnout, rozrušený svědek volá den před hlavním líčením a chce vědět, co ho zítra u soudu čeká a potřebuje uklidnit. To jsou příklady jen části hovorů, které konzultanti na lince musí zvládnout.

❞ Rodiče holčičky pohlavně zneužité sousedem se na lince radí, zda oznámení tohoto trestného činu dceři ještě víc neuškodí...

Konference, přednášky, výstava k 30. narozeninám, edukativní brožura… Co máte, kromě své standardní činnosti, v plánu během nejbližších měsíců?

Aktuálně nás čeká valná hromada členů našeho spolku. Tentokrát ji organizují kolegové z Brna a to přímo na Špilberku pod záštitou hejtmanky Jihomoravského kraje. A poté večer pořádáme již 11. setkání našich dobrovolníků z celé republiky. Tam teprve 30. výročí oslavíme. A hned poté máme čtyřdenní výcvik nových dobrovolníků na Právnické fakultě UK, která nás mnoho let podporuje tím, že nám na výcvik poskytuje své krásné a důstojné prostory.

Děkuji za Váš čas i vlídné přijetí, a ať se Bílému kruhu bezpečí v jeho záslužné činnosti daří i nadále.

Zobrazení: 485