Co najdeme v autech městské policie, část druhá

Rubrika: Reportáž Zveřejněno: pátek 1. srpen 2025 Autor Jaroslav Urban Vytisknout E-mail

Na téma „vybavení služebních aut MPP“ jsme už vydali článek v červnovém čísle našeho časopisu. Článek najdete v našem digitálním archivu na adrese www.ps.mppraha.info.

Nejdříve několik slov pro připomenutí…

Zaobírali jsme se v něm nejen tím, co všechno vozíme v hlídkových autech naší městské policie, ale nahlédli jsme i „pod kapotu“ jiných městských, ale i obecních policií. A také jsme se pomyslně podívali k sousedům za hranice na Útvar zásahovej jednotky a kynológie Mestskej polície Bratislava.

V článku jsme se zevrubně zabývali vybavením na opascích pěších strážníků nebo strážníků na kole, ale i tím, co bychom nejspíš našli v jejich kapsách.

 

Pražské ulice nekřižují čtyřiadvacet hodin denně jen hlídková vozidla a pěší hlídky. Během dne kolem nás může projet služební auto odchytové služby, Útvaru psovodů, Poříčního útvaru, Astry 150 (vůz pro svoz opilců do FN Bulovka), Jízdní skupiny…

Posledně zmínění „koňáci“ jsou na tom nejlépe. Samozřejmě fasují trochu jiné oblečení a vybavení než ostatní strážníci. Na jejich osobní kartě přibývají položky jako jezdecké kalhoty, holínky, jezdecká přílba...

Ale co s sebou do hlídky? Ať už se jedná o pražské háje, lesoparky, ulice Starého Města nebo Malé Strany...

S sebou samozřejmě povinné vybavení každého strážníka. Co navíc? Seznam je velmi krátký: prodloužená tonfa o délce jeden metr, lopatka a smetáček.

Na první pohled možná vybavení úsměvné, na druhý pohled už to smysl dává. Neslyšel jsem ani jedno vyprávění jakéhokoliv koňáka, že by snad onu prodlouženou tonfu kdy použil jako donucovací prostředek. Ale lopatka a smetáček, to už je jiná. To je v pracovním životě koňáka skoro každodenní pracovní nástroj. Koníkovi neporučíš... Občas holt zdvihne ocas a na rušné pražské ulici plné turistů zanechá pár koblížků. Necháme je tam ležet? Ne, ne a ne!

Než předstírat, že jsme si u koníka ničeho nevšimli, určitě větší respekt u turistů i samotných Pražanů získáme, když koníka zastavíme, vytáhneme tyhle dva pracovní nástroje, hezky to po něm uklidíme a se širokým úsměvem se rozhlédneme.

Co dál? Podle situace – někdy do sáčku, jindy do blízkého kontejneru na biologický odpad, občas do nedalekého květinového záhonu, kde první déšť ony koblížky přemění na kvalitní přírodní hnojivo.

Když už jsme u koní, mohli bychom u zvířat a zvířátek ještě chvíli zůstat.

Začněme u Obecní policie Nehvizdy. Na základě veřejnoprávní smlouvy zabezpečuje úkoly podle zákona o obecní policii i v několika dalších obcích za východními hranicemi Prahy.

Její nejčastější případy odchytů? Jak mi říká Michal Dudl, vedoucí místních strážníků: „Jak samotné Nehvizdy, tak okolní obce, všude jde o víceméně vesnické prostředí. Každý místní strážník projde kurzem na odchyt toulavých zvířat. Nejčastějším lapeným zvířetem je pes, majitel se najde většinou ještě téhož dne, nejpozději druhý den. Nečekáme safari lovy exotické nebo nebezpečné zvěře.“

Obecní policie Nehvizdy disponuje čtyřmi vozidly, v každém jsou klece na drobná zvířata a vodítka.

Jak Dudl dodává: „Kdybychom se setkali se zvířetem, které by bylo nad naše síly, volali bychom hasiče.“

Připomeňme, že čtečka čipů a vodítko na nějakého chlupatého huňatého nalezence je nezbytnou součástí každého hlídkového vozu Městské policie hl. m. Prahy.

Už byla zmíněna speciální vozidla naší odchytové služby. Tak jako máme dva útulky, tak máme dvě plně vybavená vozidla na odchyt snad všech možných zvířat: psa, mývala, kozy, klokana, makaka, hada, prasete, krávy, poníka, gekona, pumy (!), králíčka, papouška...

Pamětníci z odchytu si dokonce vzpomenou na odchyt a odvoz medvěda nebo šimpanze. (Cože, fakt jste chytali šimpanze? – „Zvíře, které uteklo z cirkusu. Samec. Rozeběhl se ke mně... Všechno se to ve mně sevřelo, zkameněl jsem a trochu jsem zalapal po dechu... Ale on byl rád, že nás vidí. Sám mě chytil za ruku a nechal se v klidu odvést do auta. A ještě se na mě šklebil od jednoho šimpanzího ucha k druhému.“ No, pěkně děkuji za podobné zážitky!)

Metodika odchytu je všude na světě víceméně podobná, proto nepřekvapí ani podobné vybavení našich odchytářů a pro srovnání třeba brněnských.

Než přejdeme k vysloveně odchytovým prostředkům, zaujme mě v inventáři odchytového vozidla položka „nosítka pro zraněná zvířata“. Kolega vytahuje skládací nosítka, jejichž účel komentuje: „To by ses divil, kolik odvážíme zraněných psů a koček, především po střetu s autem. Ta zvířátka mají většinou poraněnou páteř, přeražené nohy... A jak je chceš přemístit k nám na operační sál?“

Uff... Pojďme dál. Co mají kolegové na odchycení těch nejnebezpečnějších zvířat? Narkotizační puška zn. Drulov, výrobek družstva Drulov Litomyšl, resp. jeho nástupce Drulov Trade. K tomu příslušné náboje. Účinný dostřel do padesáti metrů. K ovládání pušky je třeba nejen vlastnit zbrojní průkaz, ale také být držitelem speciálního certifikátu. U celé pražské městské policie je k ovládání narkotizační pušky oprávněno pouze několik zaměstnanci.

Ale je pravdou, že k jejímu použití v našich podmínkách ještě nedošlo. I když... Co není, může být. Kdo je připraven, není překvapen.

Narkotizační pušku mají k dispozici i kolegové v Brně, podmínky použití jsou samozřejmě stejné. A oproti nám mají narkotizační foukačku. Vynález přírodních národů má účinný dostřel do deseti metrů.

Kdo viděl klasický film Planeta opic, určitě si vzpomene, jak vládnoucí opice chytaly zbylé přeživší lidi do sítí. Primitivní, ale účinné.

Koneckonců vystřelovací sítě patří mezi neletální zbraně, používané policejními jednotkami všude ve světě. Zvíře nebo člověk, výsledek je stejný.

Naše odchytová vozidla obsahují několik typů sítí. Sítě zatahovací, vrhací, sítě na hady, vystřelovací, síť na vodní ptactvo, podběrák... Některé se vystřelují z jakýchsi kornoutů, u jiných záleží na šikovných rukou...

Zatímco naši kolegové si můžou vybírat mezi více druhy odchytových sítí, kolegové v Brně si vystačí jen se dvěma odchytovými vrhacími sítěmi, malou a velkou.

Jaká zvířata se vlastně v pražském prostoru nejčastěji chytají? Začněme od největších.

Koně. Takže v každém našem autě jsou dvě ohlávky a... A kovbojské laso. Jak mi říká kolega z odchytu: „Kůň má velkou hlavu, dva metry nad zemí, na to se nedá použít žádná odchytová tyč se smyčkou.“ Samotná práce s lasem? Trénujete, kovbojové? „Všechno je o zkušenosti. A taky o štěstí. Ale pražští koníci jsou většinou klidní a na lidi zvyklí. Nechají tě přijít na pár kroků.“

Krávy. „Na krávy tady máme ve výbavě hák a přítlačnou tyč. Hákem přitáhneme, tyčí odtlačíme.“ Jak odtlačíte, proč odtlačíte, když předtím přitáhnete? „Když tě několik metráků živé síly začne někam tlačit, pak jsi setsakra rád, že máš tuhle tyč po ruce.“ Hm, kolego, chtěl bych tě vidět, až budeš odtlačovat statného býka...

Co dál? Už taková zvířecí všehochuť.

Hadi a jiní plazi. V létě plní síly a pohybu, v chladných dnech se sotva ploužící. Vybavení na jejich odchyt? Kleště na hady, pytel, síť, dlouhý hák s jakýmisi klikyháky na konci.

„Ty kleště jsou samozřejmě šetrné jak k hadovi, tak k jiným plazům. Přitáhneš, v ruce snad máš nějaký cit, zvířeti neublížíš. Jen ho šetrně vezmeš, přesuneš do pytle.“

A ten dlouhý hák s jakýmsi drátem ve tvaru několikanásobného písmene S na konci? „On ten had není zase tak rychlý ani v létě. Takže ho do toho eska trochu zamotáš, nejdříve hlava, pak část těla za hlavou, zbytek není důležitý.“

Co dál? Psi.

Tady už je seznam použitelných odchytových prostředků relativně předvídatelný.

Odchytové tyče krátké a dlouhé – na vzdálenějším konci tyče stahovací smyčka, lanko pak prochází odchytovou tyčí až na druhý konec tyče, kde ho odchytář trochu přitáhne... Pejsek trochu zalapá po dechu, ale účelu je dosaženo. Nasadíte psovi na krk, držíte si ho na distanc a v klidu dovedete do klece v nástavbě vozidla. Ačkoliv každé naše odchytové vozidlo disponuje i kynologickým neprokousnutelným rukávem, kynologickými neprokousnutelnými kalhotami a kynologickou neprokousnutelnou vestou, stejně si naši kolegové vystačí s málem. „Vážně chceš vědět, co používáme nejčastěji?!? Opravdu?!?“ Kolega bere do ruky vodítko, zdvihne ho před sebe: „Tohle! Vodítko! Když jdeš k psovi v klidu, mluvíš na něj klidným hlasem, neděláš prudké pohyby, tak máš devadesát procent úspěchu jistých!“

Krok stranou: nedávno jsem se ocitl v situaci, kdy dvě jednotky hasičů a dvě posádky aut Policie ČR dorazily na místo, kde byl nahlášen výskyt mývala. Naše odchytové auto se dvěma kolegyněmi dojelo na místo jako poslední. Hasiči ke stromu, v jehož koruně se mýval skrýval, nikoho nepouštěli. Kolegyně se opřely o auto, a s klidným úsměvem celé to hemžení pozorovaly. „Takhle ti hasiči nemají šanci. U sázkovek si vsaď na mývala!“ Měl jsem je poslechnout, vyhrál bych majlant, mýval utekl přes rojnici asi deseti hasičů.

Kolegyně mi pak ukazovaly, jaké prostředky měli hasiči použít, jak se měli postavit při mývalím předpokládaném útěku. Ponaučení? V podobných případech raději volat kolegy z odchytovky než hasiče (při vší úctě k hasičům!).

A co dál najdeme ve vozidlech odchytové služby? Nějaké ty klece na kočky, klece a kotce na psy, dlouhé odchytové odolné rukavice, vodítka, náhubky, přepravní boxy...

A co především? Možná se to nezdá, ale každý pracovník útulku i odchytu, jak jsem je poznal, musí mít pod kůží hlavně lásku ke zvířatům!

Na další vozidla našich specializovaných útvarů, ať už Astry 150, Útvaru poříčního nebo Útvaru psovodů se podíváme příště, ve třetí – a poslední – části tohoto seriálu.

Poděkování: Luboš Kožíšek, Jízdní skupina MPP; Jakub Ghanem, MP Brno; Radek Bogdan, Útulek pro opuštěná zvířata MPP; Michal Dudl, OP Nehvizdy.

Zobrazení: 91